Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše: Více
No, já se taky přidám k názoru, že je to spíš na psychologa. V rodině mají tohle a tamto, tak to musí mít taky? Že s tím tebe tolik stresuje mu řekni, jste partneři, v dobrém i ve zlém ne? Není dobrý si to všechno nechávat pro sebe, zničí tě to.
Tyjo, po celych 20letech teprve tak maly deti
to tedy byla rychlost primo zavratna, neuspechali jste to vsechno? ![]()
@Ahep tak koukám, že k tématu, nicméně odpovím. Pokoušeli jsme se dlouho i přes ivf. Bylo mi sděleno, že děti mít nebudeme a najednou jednoho dne se podařilo. Bylo to hodně bolestivé období a náročné.
Tento tvůj komentář vnímám jako necitlivý, odpovídám jen proto, že mám naivní představu, že se z toho poucis a tohle nikomu psát či říkat nebudeš, protože nikdy nevíš jaké je pozadí.
@Anonymní píše: Více
Já tě chápu, musí to být vyčerpávající, dvě tak malé děti, nemocný muž. Možná se víc hlídá, ale není divu pěti rodinné anamnéze, hypochondr rozhodně není, vždyť je nemocný. UC není legrace, ať si každý vzpomene, jak mu je při obyčejné blbé týdenní rýmě
Víc pro něj asi dělat nemůžeš, spíš si myslím, že bys měla něco dělat pro sebe, v rámci možností. Psycholog by mohl pomoct techniky, postupy jak tomu všemu čelit. A pokud zvládne muž pohlídat děti, tak pravidelně od všeho utéct a vypnout, vyčistit hlavu. Bazén, kolo, procházky, kino…
Přeju ať se vše dobře vyřeší ![]()
@adresa tak on se o děti plnohodnotne postará, kdyby mohl kojit tak i kojí. Není to tak, že leží a umírá naopak se chová tak, aby na něm děti nic nepoznaly, protože oni takové starosti mít nemají.
@Anonymní píše: Více
Zkuste najít toho psychoterapeuta. Vypovídá se u něj, ten ho vyslechne, poradí třeba jiný pohled na věc. Naučí ho relaxační techniky. On třeba pravidelně prováděný autogenní trénink má hodně co do sebe, člověk se uvolní a uleví se mu častokrát víc, než kdyby si vzal prášky.
@Anonymní píše: Více
Statečný. Takhle se Hypochondr většinou nechová.
Moc vám přeju, ať zůstane „jen“ u UC a zvládne ji
Vzhledem k tomu, že v blízkém příbuzenstvu máme dvouleté dítě nyní po výměně kmenových buněk takže bych doporučila psychiatra, pro tyto psychosomatické a hypochondrické stavy u dospělého jedince nemám moc pochopení
@Heduš Homolková píše: Více
Představ si, že jako mladá jsem na jeden psychosomatický problém málem zemřela. Já tedy tyhle stavy nepodceňuji. Je mi líto, že ve svém okolí máš takhle mladé a nemocné dítě, ale tím, že je někdo dospělý tak neznamená, že netrpí také. A když bychom se teoreticky bavily o hypochondrické poruše a to je i diagnóza v MKN-10, konkrétně F45.2, tak jak jsem tady psala výše, o této poruše měl jednou na přednášku psychiatr prof. Praško na kongresu primární péče a uváděl, že až 10% pacientů s touto poruchou spáchá sebevraždu. A navíc zakladatelka píše, že má její manžel i ulcerózní kolitidu, což také není sranda a může mít různé komplikace a že mají nemoci, kterých se bojí, v rodině, což je pak pochopitelné.
@Heduš Homolková tak to je mi líto. Samozřejmě jsou lidé, který jsou na tim daleko hůř. A jako nechci se tady pouštět do srovnávání, to ani nejde a ani to není potřeba. Kolitidu prostě má, trombózu taky měl. Tu uzlinu má taky už několik měsíců tak 2cm sama jsem si několikrát sáhla. Ty RSky se bojím asi spíše víc já.
Takže úplně mu nechci jako říct, jdi k psychiatrovi nic ti není.
@stinga no pořád ne, napsala jsem v úvodu partner. Ja jsem na to tak zvyklá, no.