Děkujeme redakci Emimina za možnost testování hry Jauvajs.
Protože dětem se hračka líbila, nepodařilo se mi realizovat záměr odnést ho po několika dnech, až se ho nabaží, do mateřské školky a zjistit, jak bude úspěšný tam. (Nejstarší syn mi to přímo zakázal.) Tudíž za nás zatím testovali pouze tři testeři ve věku 9 let, 6 let a 4,5 roku.
Medvídek je balen v krabici, přičemž součástí balení je sáček s 12 náplastmi a návod v českém a slovenském jazyce. Medvěd je ke kartonu připevněn plastovými pásky, jinak balení neobsahuje větší množství odpadu. Krabice ovšem neobsahuje baterie, a to ani v demo verzi, což s ohledem na pořizovací cenu nepovažuji za šťastné. Děti se na medvídka vrhly, aby zjistily, že není funkční, a byly velice zklamané. Naštěstí nás zachránila babička, která 3 baterie typu AAA měla. Kryt na vložení baterií je opatřen šroubkem, takže je nutné mít k ruce ještě šroubovák, ale jak píše ve své recenzi @Sollys, alespoň nehrozí, že menší dítě kryt otevře a k bateriím se dostane.
Někomu může vadit, že hračka je celá vyrobená z plastu. Medvídek je díky tomu poměrně lehký, ale obávám se, že při hrubší manipulaci nebo pádu hračky může dojít k jejímu poškození. Nedůvěru ve mně vzbuzují hlavně medvědovy přední pracky pro menší děti bych jej nedoporučovala.
Náplasti jsou tvořeny suchými zipy, tedy částí s háčky a částí „chlupatou“. Trochu mě překvapilo, že náplasti nebyly na medvídkovi již nalepeny a je třeba spodní část suchých zipů (tu s háčky) nalepit. Lepicí strana už na první pohled neslibuje, že náplast zůstane na svém místě, což se při opakovaném hraní skutečně potvrdilo – náplasti se odlepují a nedrží na místě, hrozí tak jejich odlepení a ztráta. Možností je přilepení nějakým odolným vteřinovým lepidlem, ale opět: na toto měl myslet výrobce, nikoli uživatel.
Je zcela na úvaze majitele hračky, jakou barevnou variantu polepení medvídka zvolí, zda bude náplasti různých barev střídat nebo stejnobarevné nalepí vedle sebe. Zde by mi přišlo jako lepší řešení, kdyby výrobce opatřil medvědovy bolístky suchými zipy jedné barvy, a hráči vždy před začátkem hry nalepili barevné náplasti dle svého uvážení a požadavků hry.
Po vložení baterií a zapnutí hračky jsme zjistili, že její ovládání není tak intuitivní, jak by se na první pohled mohlo zdát. Medvídek stojí na zeleném podstavci, který má vzadu nastavení obtížnosti (rozlišena barevnou škálou) a vepředu otočný váleček a bílé tlačítko. Domnívali jsme se, že tlačítkem dojde k roztočení válečku, ale nic se nedělo. Po zapnutí medvídka (tlačítko zespodu podstavce) se neozvaly ani žádné zvuky, a tak přišel na řadu návod.
Návod hračky je psaný velice složitě, pročítali jsme ho několikrát a postupovali krok za krokem. Přitom ovládání medvídka i pravidla hry jsou poměrně prosté. Předně: medvěd musí mít zavřenou pusu a přední tlapy dole, jinak hru nelze hrát. Váleček se neroztočí zmáčknutím tlačítka, ale je nutné ho roztočit manuálně. Zastaví se pak na jedné z barev a hráč má za úkol v časovém limitu strhnout náplast příslušné barvy. Během časového limitu hraje písnička. Podaří-li se hráči strhnout náplast před skončením písničky, zmáčkne bílé tlačítko na podstavci a medvídek vydá úlevný zvuk. Tedy za předpokladu, že ho stržení náplasti nebolí, protože pak otevře tlamu, zaječí a rozhodí přední tlapky.
Pokud hráč sundá náplast bezbolestně, nechává si ji a ve hře pokračuje hráč další, který opět roztočí váleček. Bolelo-li medvídka strhnutí náplasti, tato se nalepí zpátky a hra pokračuje. Vyhrává ten, kdo jako první bezbolestně sundá tři náplasti. Jak bylo uvedeno výše, při hraní je nutno respektovat barvu, která padne na válečku. Náplasti jsou červené, žluté, tmavě zelené a světle modré (vždy 3 ks od každé barvy). Padne-li na válečku černá náplast s otazníkem, může hráč strhnout náplast libovolné barvy.
Podstavec medvídka je dole vybaven jakýmsi držátkem – za něj má hráč hračku v průběhu hry přidržovat. S ohledem na to, že medvídek má náplasti i na zádech a zadní straně nohou, ocenila bych madlo i v zadní straně podstavce. Držátko je poměrně krátké a drží se špatně, mladší testeři měli tendenci medvěda při strhávání přidržovat za končetiny, což je však proti pravidlům (a pokud medvěd rozhodí tlapkami, může to přispět k poškození hračky). Při držení madla vepředu se přímo nabízí sundávat náplasti jen z přední části hračky, poněkud tak ztrácí smysl to, že má medvěd náplasti i vzadu.
Po rozbalení a zprovoznění hračky si děti s medvídkem vydržely hrát opravdu dlouho a hádaly se, kdo bude náplasti strhávat. Nakonec jsme se dohodli na pevném pořadí (kdy podle pravidel začíná ten nejmladší), ale ukázalo se, že nejmenší tester zcela nepochopil smysl hry a toužil jen po tom, aby medvídek křičel. (Přispělo k tomu možná i to, že medvěd ječí ženským hlasem, což dětem přišlo velice vtipné.) Hra má dle návodu různé úrovně obtížnosti, které lze nastavit na zadní straně podstavce, experimentovali jsme proto s nastavováním obtížnosti, aby zklamané dítko neplakalo, ale nepřišli jsme ale na to, která úroveň má být nejtěžší a kolik úrovní vlastně existuje. Očekávala bych, že červená barva na škále značí úroveň nejtěžší a zelená tu nejsnadnější, ale při nastavení kolečka na červenou medvídka nebolelo téměř nic, a u zelené křičel i při velmi jemné manipulaci. Získala jsem tak trochu podezření, že medvěd křičí zcela náhodně 
, což ovšem popírá smysl hry.
Děti si s medvídkem hrály nejen po zbytek dne, kdy nám byl doručen, ale i celý další den. Vycházím-li z předpokladu, že úspěšnou hračkou je taková hračka, která dokáže dítě zaujmout hodinu poté, co ji dostalo, medvídek uspěl na výbornou. Líbil se nejen mladším dětem, ale i nejstaršímu testerovi, který se poctivě snažil o bezbolestnost procedury strhávání náplastí. Po třech dnech se ovšem ukázalo, že potenciál medvídka se vyčerpal a děti si s ním už nehrály. Po týdnu, když si na něj kvůli psaní recenze vzpomněly, modifikovaly hru tak, že náplasti nalepily na sebe, jeden z nich představoval medvídka a druhý si hrál na doktora. Původní hračka sloužila jen jako hudební kulisa, do níž děti v rámci „karaoke“ vydávaly stejné zvuky.
Jako zápor vnímám ještě jednu věc, na níž se nezdravě soustředím poté, co moje děti obdržely první hudební hračku (a já dospěla k závěru, že nás ten, kdo jim jí pořídil, nenávidí). Hlasitost hračky nelze nijak regulovat, takže pokud jí děti zrovna propadnou a budou si s ní hrát „do zblbnutí“, hrozí narůstající frustrace rodičů, kteří jsou nuceni medvídkovo lamentování a vlezlou melodii poslouchat proti své vůli .
Medvídek Jauvajs má dobrý nápad, ale po častém hraní se potenciál hračky vyčerpá. S ohledem na vysokou pořizovací cenu (která se aktuálně pohybuje mezi 700 – 1 000 Kč) bych ho doporučila třeba do mateřské školy nebo na první stupeň ZŠ, kde by mohl sloužit nejen jako hračka, ale i jako interaktivní didaktická pomůcka při výkladu o zdravovědě a ošetřování bolístek. Na domácí hraní mi medvídek přijde zbytečně drahý a nenabízí víc možností hraní.
Výhody:
Ve hře se rychle zorientují i mladší děti.
Návod v ČJ i ve slovenštině.
Několik stupňů obtížnosti a variant hraní.
Mladší děti na medvídkovi mohou procvičit i barvy.
Nevýhody:
Vysoká pořizovací cena (pohybuje se mezi 700 – 1 000,–).
Baterie nejsou součástí balení.
Složitě napsaný návod. „Madlo“ na přidržování podstavce medvídka je krátké a nedrží se při hře příliš dobře.
Neodhalili jsme, jak se nastavuje různá úroveň citlivosti medvěda.
Nelze regulovat hlasitost hračky.
Medvídkův hlas může být pro někoho protivný, o písničce nemluvě.
Náplasti se častým hraním odlepují a hrozí jejich ztráta.
Děkujeme za dlouhou a kvalitní recenzi 
I přesto jsem ráda, že jsme měli možnost medvídka otestovat, za což děkujeme 
