Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Klári1212 píše:
Dobrý den, dámy.
Jelikož ráda uslyším názor od zkušenějších, mohla bych mít na Vás otázku? Svého partnera velmi miluji a z jeho strany cítím to samé, jsme spolu relativně dlouho, cca tři roky. Je nám oboum devatenáct let. S jeho rodiči vycházím, se tchýní jsme v pohodě. Jen mám někdy pocit, že je na něj až moc upnutá. Například on s ní chodí na nehty, prostě čeká, než jí udělají nehty, jelikož jsou třeba ve městě spolu a ona se rozhodne, že na ně půjde, tak celkově ji doprovází na podobné akce… Ona přechovává menší nedůvěru ke svému partnerovi, párkrát podvedl a tak je možná fixovaná na svého syna a bere ho jako jediného koho má (to nikdy neřekla, ale myslím si to)… Přijde Vám to normální nebo divné… Chápu, že je to její jediné dítě, ale nepřehání to? Nechci, aby to tak trvalo dalších x let… Je mi to někdy nepříjemné…
Děkuji předem za odpověď
ne není to normální ani trochu, přítel je mamánek,
s takovým jsem žila, a ne, nevyhrála jsem, maminka zavelela a mamánek se vrátil domů
Asi by to chtělo více příkladů, jak je na něj fixovaná. To, že na ni čeká, když je na nehtech, mi zrovna nepřijde jako něco nepředstavitelného pro vztah.
Myslím si, že kdyby na něj měla být nebezpečně fixovaná, tak tě nevezme v pohodě a žárlila by na tebe. Ale nevidím do toho vztahu, soudím jen podle těch pár vět, které jsi napsala.
Po X-té. Není to tchyne. Jinak je to normalni, když žije s chlapem co jí zahejba, samozřejmě že vlastně jediný koho má, je její syn. A fakt se to nezmění, ani nezlepší, s tím nepočítej. A ne, ani miminko to nezmění a bude to tedy trvat dalších X let.
@Klári1212 píše:
Dobrý den, dámy.
Jelikož ráda uslyším názor od zkušenějších, mohla bych mít na Vás otázku? Svého partnera velmi miluji a z jeho strany cítím to samé, jsme spolu relativně dlouho, cca tři roky. Je nám oboum devatenáct let. S jeho rodiči vycházím, se tchýní jsme v pohodě. Jen mám někdy pocit, že je na něj až moc upnutá. Například on s ní chodí na nehty, prostě čeká, než jí udělají nehty, jelikož jsou třeba ve městě spolu a ona se rozhodne, že na ně půjde, tak celkově ji doprovází na podobné akce… Ona přechovává menší nedůvěru ke svému partnerovi, párkrát podvedl a tak je možná fixovaná na svého syna a bere ho jako jediného koho má (to nikdy neřekla, ale myslím si to)… Přijde Vám to normální nebo divné… Chápu, že je to její jediné dítě, ale nepřehání to? Nechci, aby to tak trvalo dalších x let… Je mi to někdy nepříjemné…
Děkuji předem za odpověď
Ona se nedokáže na nehty dopravit? Má řidičák? Auto? Jak často se vídají?
@Klári1212 píše:
Dobrý den, dámy.
Jelikož ráda uslyším názor od zkušenějších, mohla bych mít na Vás otázku? Svého partnera velmi miluji a z jeho strany cítím to samé, jsme spolu relativně dlouho, cca tři roky. Je nám oboum devatenáct let. S jeho rodiči vycházím, se tchýní jsme v pohodě. Jen mám někdy pocit, že je na něj až moc upnutá. Například on s ní chodí na nehty, prostě čeká, než jí udělají nehty, jelikož jsou třeba ve městě spolu a ona se rozhodne, že na ně půjde, tak celkově ji doprovází na podobné akce… Ona přechovává menší nedůvěru ke svému partnerovi, párkrát podvedl a tak je možná fixovaná na svého syna a bere ho jako jediného koho má (to nikdy neřekla, ale myslím si to)… Přijde Vám to normální nebo divné… Chápu, že je to její jediné dítě, ale nepřehání to? Nechci, aby to tak trvalo dalších x let… Je mi to někdy nepříjemné…
Děkuji předem za odpověď
My máme s mamkou hodně blízké vztahy, fakt si rozumíme a kdyby byla příležitost, tak spolu klidně někam vyrazíme sami, na pár hodin dvakrát do roka třeba. Pak spolu trávíme čas jako rodina samozřejmě dohromady, my teď bydlíme daleko, takže ob víkend se vidíme. Ale na nehty s ní teda nechodím. Ale ono kdyby šlo jen o ty nehty, tak ještě možná ok, ale průser je, že ona si z něho dělá kámošku a partnera zároveň a to je prostě průser, vnímáš to správně, tohle není zdravé. Ségry kluk měl takovou mámu, byli spíše jak manželé po třiceti letech, než máma a syn. Mojí ségru to štvalo, až se s ním rozešla. Ona si s ním ještě měsíc před 18 sdílela polohy, když u nich ségra spala, tak brečela, že tam zůstane sama, pokud chtěli někam večer jít, museli s ní koukat na tv aby byla spokojená a milion dalších věcí. Nebylo to tak, že by ho hlídala nebo neměla ráda ségru, ona ho měla jako smysl života. Byla s ním sama, rozvedená už spoustu let a starší syn už dávno pryč, tomu problémy nedělala nikdy, protože měla doma ještě toho benjamínka. A jak dospíval, tak to nějak nedávala, furt brečela a vyčítala, že je doma sama a tak nějak bez něj se sama utvrdila, že on s ní bude žít stále i v dospělosti, klidně se ségrou nebo s nějakou jinou. A to mu tlačila do hlavy. Se ségrou se rozešli, byli první láska, ale jak.mu padlo 18, vybral si ségru a šel bydlet k našim, tak jsou zase spolu. A jeho máma má po roce, co je syn pryč konečně nového chlapa, začala chodit mezi lidi a pořídila si kočku. Jejich vztahy se hodně upravily, ale musel odejít takto brzy, přitom kdyby nebrečela nevyčítala, má ho ještě rok minimálně doma. Jenže ona se bála samoty a neměla jiný smysl života, než jeho. Sama si to teď uvědomuje a vše je caik. Ten tvůj si bude muset taky vybrat, jinak to jeho máma nepochopí a ty to nedáš, tohle není zdravý vztah.
Mám dospělého syna, takže jsem vlastně taky tchýně. Na nehty mě teda nedoprovází, protože tam nechodím, ale jinak celkem běžně jdeme po Praze na procházku, koupíme si kafe a kecáme o životě. Doprovázel mě na ples své sestry, jeli jsme jí společně fandit na sportovní soutěž. Nebydlíme spolu teda, to bychom asi až takovou potřebu sejít se a pokecat neměli. ![]()
Možná je lepší partner, který si rozumí s matkou a bude se snad i k tobě jako ženě chovat hezky, než muž, který na svoji matku řve a nadává jí.
@Josefuna píše:
Možná je lepší partner, který si rozumí s matkou a bude se snad i k tobě jako ženě chovat hezky, než muž, který na svoji matku řve a nadává jí.
A to je fakt! Můj syn během těch procházek dostává cenné životní lekce. Jako třeba, že 27 párů bot rozhodně není zbytečně moc.
Jeho slečna by mi měla být vděčná!
Že jsou spolu ve městě a pak na mámu čeká tu hodinku, než jí udělají nehty, mi nepřijde nijak zvláštní, zvlášť pokud jsou ve městě spolu jedním autem. Jak se ještě projevuje ta jejich vzájemná fixace?
Je vám oběma 19 a mluvíš o fixaci na matku. Jsi podle mne mladá na to, abys hodnotila „tchýni“.
@Klári1212 píše:
Dobrý den, dámy.
Jelikož ráda uslyším názor od zkušenějších, mohla bych mít na Vás otázku? Svého partnera velmi miluji a z jeho strany cítím to samé, jsme spolu relativně dlouho, cca tři roky. Je nám oboum devatenáct let. S jeho rodiči vycházím, se tchýní jsme v pohodě. Jen mám někdy pocit, že je na něj až moc upnutá. Například on s ní chodí na nehty, prostě čeká, než jí udělají nehty, jelikož jsou třeba ve městě spolu a ona se rozhodne, že na ně půjde, tak celkově ji doprovází na podobné akce…Ona přechovává menší nedůvěru ke svému partnerovi, párkrát podvedl a tak je možná fixovaná na svého syna a bere ho jako jediného koho má (to nikdy neřekla, ale myslím si to)… Přijde Vám to normální nebo divné… Chápu, že je to její jediné dítě, ale nepřehání to? Nechci, aby to tak trvalo dalších x let… Je mi to někdy nepříjemné…
Děkuji předem za odpověď
Kde jsi přišla na to, že je to tvoje tchyně?
Strašný, jsou spolu ve městě, ona využije čas, skočí si na nehty, a šup už je problém. Co bys chtěla? Hledáš problém tam, kde není.
@Matt 02: napsal jsi to přesně. Ta nejdůležitější věta ve tvém příspěvku je" vybral si ségru".
A je v pohodě jako chlap, že se svou maminkou chodí na nehty? Mě by třeba nevadilo, kdyby jí odvezl k holčičce, na nehty, ke kosmetické, atd. a pak pro ni přijel… Ale sedět v salónu a čekat na matku? Nevím.
Tezko takto soudit z par vet, zkus nam tu uvest vic pripadu, u kterych Ti to prijde uz moc.
Podle meho nazoru je vzdy dulezite sledovat, jak se partner chova ke sve mamince. Rika se, ze uvidis, jak se jednou bude chovat k Tobe
. Manzelova maminka je taky sama, vsechny ostatni deti (krome manzela) ziji v zahranici a ze zacatku jsem z toho mela obavu. Jelikoz ji i hodne se vsim pomahal, bala jsem se, abych nebyla “ta druha” ci jak to rict. Ale nebylo proc se bat, prijala me s otevrenou naruci, my pomahame ji, kdyz je potreba a ona zase nam. Vztahy mame hodne blizke, ale ona je proste celkove skvela zenska, ktera cti soukromi (jak sve i nase) a respektuje nas jako manzele i jako rodice. Nakonec jsem to ja, kdo s ni travi vic casu nez jeji syn
. Takovy “tchynanek”
.
A vzdy je lepsi prijit do rodiny, kde ty vztahy jsou hezke, nez naopak. Kdyby Tvuj pritel na mamku nadaval, brojil by proti ni nebo se spolu nesnesli, neblikala by Ti cervena kontrolka?
Zkus se vic rozepsat, at toho vidime vic.
Dobrý den, dámy.
Jelikož ráda uslyším názor od zkušenějších, mohla bych mít na Vás otázku? Svého partnera velmi miluji a z jeho strany cítím to samé, jsme spolu relativně dlouho, cca tři roky. Je nám oboum devatenáct let. S jeho rodiči vycházím, se tchýní jsme v pohodě. Jen mám někdy pocit, že je na něj až moc upnutá. Například on s ní chodí na nehty, prostě čeká, než jí udělají nehty, jelikož jsou třeba ve městě spolu a ona se rozhodne, že na ně půjde, tak celkově ji doprovází na podobné akce… Ona přechovává menší nedůvěru ke svému partnerovi, párkrát podvedl a tak je možná fixovaná na svého syna a bere ho jako jediného koho má (to nikdy neřekla, ale myslím si to)… Přijde Vám to normální nebo divné… Chápu, že je to její jediné dítě, ale nepřehání to? Nechci, aby to tak trvalo dalších x let… Je mi to někdy nepříjemné…
Děkuji předem za odpověď