Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neděláte si to nějak moc složité? Jestli dítě chce, ok, vrhněte se na to, do ciziny může odjet i tak na měsíc ne.. určitě aspon na začátku těhotenství snad není nutné aby ti každý den laskal pupík
A nevím teda co přesně ti chce nechat „na krku“, ale nebydlím s váma, tak to nedokážu posoudit.
Já bych to nehrotila a nechala ho jet..a potom se pustila do snažení. Kdoví jak dlouho to bude trvat, člověk se na to nesmí upínat a klidně si něco naplánujte, co vám udělá radost.
Já děti taky chtěla, oba jsme chtěli..jo a pak jsem při nalezení // měla stresy a depky, že jsme měli počkat, že to nezvládnu…Takže nebuď na partnera zlá, kdoví jak budeš reagovat ty, až se to ukáže jako jistota.
U nás to bylo stejný, taky jsem svatbu i dítě oddaloval, přišlo mi to jako něco, co se přeci nemůže týkat mě, mladého kluka, co chce jezdit na víkendy, grilovat a užívat si života ( já tehdy 31, žena 27 let ) takže termíny na rozhodnutí jsem oddaloval, nic definitivního ze mě nevypadlo. Až v podstatě žena řekla tak dost, není času na zbyt, chci tvoje rozhodnutí hned a dost. Já řekl „OK“ a bylo to nejlepší co jsem mohl udělat
Takže vysvětlit, argumentovat..
Taky myslím, že pokud jde jen o ten kurz, tak klidně můžete dítě zkoušet a buď se zadaří před kurzem nebo po něm. Nevidím důvod proč by nemohl na něsíc odjet když budeš těhotná…
Co všechno ti nechá na krku? Staráte se o někoho nebo o zvířectvo?
@marmelada78 Jo, vidím to stejně, kurz jako „odměna“ za povedené mimčo, těhotná manželka to měsíc doma zvládne a hlavně už to po příjezdu nepůjde odložit.
Podobný problém nemám, ale mám bohaté zkušenosti se svou kamarádkou, která mě podobnými těžkostmi zásobovala léta.
Partner jí řekl, že prostě dítě (a svatba) zatím ne. Ona pořád vyčkávala, občas to naťukla, zda už nezměnil názor, on stále názor neměnil, fňukala, jak se jí hrozně ubližuje atd.
Rozešli se, sešli se a udělali si dítě. Zatím jsou spolu. Dítěti není ani půl roku. Ale už měli skoro-rozcházecí hádku ![]()
Prostě když jeden nechce, tak se musí ten druhý přizpůsobit, protože dítě je obou. Pokud se nechce přizpůsobit, může odejít.
PS: asi máš jako hlavní argument to, že to slíbil. No jo, slíbil, ale tak trochu po tvém naléhání… není to tak, že by to chtěl. Nebo ano?
Tak můžou nastat obě varianty. Buď se vrátí a dodrží slovo, nebo se zase vymluví. Na nějaké závěry tady ale o vás píšeš málo - jak jste dlouho spolu, kolik mu je, lhal ti někdy v jiné situaci, má rád děti, jaký máte jinak vztah…jediné co mě trochu uklidňuje, že jste manželé, to by mohlo trochu naznačovat, že nakonec s tebou tu rodinu chtít může. Víc ti ale za sebe nepovím - neznám vás a v popisu je toho málo. Asi bych na něj teď netlačila a pozorovala, jak se bude po příjezdu chovat - třeba ještě potřebuje čas a byla by škoda zničit vztah jen kvůli spěchu. Třeba jednou bude skvělý táta a byla by škoda, aby nebyl táta tvého dítěte. Samozřejmě ale jestli tě bude pořád zklamávat a slibovat naprázdno, pokud to má opravdu v povaze, to není dobrý a hlavně takové nečestné chování moc dlouho tolerovat nebudeš. Dala bych mu ještě nějaký čas, netlačila, z toho poznáš, co bude dál, třeba tě překvapí a sám s tím přijde, když neuvidí nátlak. Svého věku se neboj, i když ti tikají hodiny, času je ještě dost.
@Solaris Tohle je těžký odhadnout, který chlap se nechá natlačit a nakonec bude rád jako @dalimil a který pak bude „nešťastný“ že byl do dětí natlačený…
Bohužel málokterý si uvědomuje, že žena má na děti čas omezený…
Já byla taky hodná a blbá, čekala jsem, nechtěla jsem moc naléhat a když svolil, tak se zjistilo, že to tak snadno nepůjde, 4 roky jsme běhali po doktorech a dopadlo to tak, že jsme se rozvedli, protože si mezitím udělal dítě s kolegyní… No taky se dlouho tvářil, že je ještě mladej, že máme spoustu času…no a pak prohlásil „že už to se mnou zkoušel dost dlouho a teď bude mít rodinu s ní..“.
@Dafné To máš určitě pravdu. Nechtěla jsem říct, že každý, kdo se nechá ukecat, bude nešťastný, ale že by se vůbec nemělo přistupovat, alespoň v těchto zásadních krocích, k ukecávání. (Tedy pokud svého manžela(ku) považujeme za sobě rovného(ou) a vlastního názoru schopného(ou).)
Jako já tvého partnera i chápu, mně bylo 33 a pořád jsem měla pocit že ještě není ten správný čas
Klidně bych počkala dalších 5 let, ale zas jsem se chtěla zachovat trochu racionálně a né rodit ve 40. Přesně vím jaký je to pocit, když si říkáš že už by to šlo, ale je to jako stát na můstku a chtít skočit, a ted tam přešlapuješ, nadechuješ se a pořád ne a ne se odrazit..
Ale jsem samozřejmě ráda že jsem to udělala. Jen ty pocity tvého muže chápu ![]()
Děkuju všem za názory a příspěvky… Já jsem to v podstatě myslela stejně, jak píšete, nic nehrotit, zkusit jestli se zadaří, když jo - tak super, když ne - nic se neděje…
Náš vztah je jinak naprosto normální… občas nějaké neshody, ale nic zásadního, na všem se domluvíme… já se snažím ho v ničem neomezovat, on mě také… máme společné kamarády, zájmy, ale zároveň má každý dostatek svého prostoru na svoje koníčky a kamarády…
Tím nechá na krku, jsem myslela třeba hypotéku (na kurz by si musel brát neplacené volno a tím by ho to vyšlo na cca 80 - 90 000, což je dost značný zásah do rozpočtu), psa, atd. prostě pro mě to tady bude měsíc, kdy se budu muset dost omezit a on si bude užívat v Anglii… nicméně to není nic nepřekonatelného…
Nátlak z mojí strany ani nebyl (aspoň si to myslím
)Ale po tom, co se začal „vymlouvat“ jsem ho postavila před rozhodnutí (jak píše dalimil), že buď chce být se mnou a v tom případě to obnáší začít plánovat v dohledné době mimčo a nebo chce být svobodný a užívat si s kamarády a pak (byť mě to samozřejmě bude strašně mrzet a bolet)se naše cesty rozcházejí… vzal si čas na rozmyšlenou a přišel s tím, že chce být samozřejmě se mnou, ale z mojí strany je tam teď prostě ta nejistota…
Já ho ve své podstatě taky chápu, ale já vím, že bude dobrý táta
vidím, jak se chová ke mně, ke své rodině, k dětem… a kdybych věděla, že pak žádné komplikace nebudou, nějaký ten rok bych taky byla ochotná počkat, ale měla jsem nějaké gynekolog. problémy a v mém okolí je prostě spousta párů, kterým „to nejde“
navíc pracuju jako dětská sestra na novorozeneckém oddělení, takže dnes a denně koukám na rizika, která nese vyšší věk matky ![]()
No asi bych mu taky zdůraznila, že to dítě většinou nevznikne tak, že se jednou vyspíte bez ochrany a za 9 měsíců je to na světě (i když i takové případy jsou
). Mám pocit, že někteří chlapi takový základ ani neví (na první dítě jsme čekali skoro rok, o druhé se snažíme již půl roku a stále nic). Jinak měsíční kurz 100% stihne než bude otec (jinak mi to připadá stejně jako výmluva).
Ahoj holky,
mám takový problém
s manželem jsme už od zimy plánovali mimčo… dohodli jsme se, že „to“ zkusíme v létě…ale čím víc se léto blížilo, tím víc se manžel hovoru o dítěti vyhýbal, maloval si jiné plány (hlavně cestování a co všechno chce ještě stihnout, než bude otcem) až jsem to nevydržela a na rovinu se ho zeptala, jak to teda vidí… a z něj postupně lezlo, že neví, jestli je na dítě připravený, že by chtěl ještě cestovat - HLAVNĚ odjet na měsíc na kurz do ciziny, že by si pak prý vyčítal, že to nestihl…
sama vím, že je to vážný krok, ale mně je 28 a hodiny už prostě tikají… máte někdo podobný problém?
Byla jsem z toho celá rozhozená, měla sto chutí ho vypakovat a v první chvíli se na něj nemohla ani podívat… on se mnou půl roku něco plánoval a když přišlo na věc, tak z toho vycouval a ještě k tomu přidal haldu debilních výmluv…pak jsme ale začali hledat nějaký kompromis, ujasnili si, že spolu dál chceme být, manžel přišel s tím, že odjede na kurz a pak že se na mimčo vrhneme… s čímž bych byla ochotná i souhlasit (byť mi je hodně proti srsti, že hodlá na měsíc odjet, mě tady nechat vše na krku a ještě za to utratit nehorázné peníze… ale je to jeho sen, tak budiž, nikdy jsem ho v ničem neomezovala nebo mu nebránila),ale pořád ve mě od té doby hlodá červík pochybností, co když pak zase najde důvod, proč to odsunout