Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No, to by jsi opravdu trpět neměla. On tě akorát shazuje, pije, nic pozitivního a ni pro budoucnost z toho rozhodně nekouká. Zbytečný to prodlužovat. A hezky se k tobě fakt nechová ![]()
Díky za názory. Jsem zatím asi pořád v šoku, protože jsem tohle nezažila a tenhle rozpor se mi těžko chápe.
Pořád přemýšlím o tom, že i kdybych byla v brutálním stresu, tak by mi bylo stydno si to takhle vylít na druhým. Je to asi životní zklamání, v pro mě citlivý době, kdy jsem poprvý v životě uvažovala vážně o založení rodiny (i na partnerovo přání). K dětem se chová úžasně, tak je to o to víc matoucí.
Až tě zase nazve p. č. u tak se jdi uklidnit, vybrečet a než půjdeš vem si sebou všechny věci.
Milující chlap todle nikdy nevypusti z pusy.
A skvělej určitě není když se k tobě chová jako ke kusů hadru
S takovým bych si rozhodně dítě nedělala. Tohle mi chlap říct… Stačilo by mi, že mé kamarádce řekl její egoistický skoro manžel, že doufá, že v těhotenství nepřibere, tak jak přibraly jiné ženy. Jako…? Takové věci jsou velmi sprosté a nemají s láskou co dělat.
Vím, že se to špatně poslouchá, ale jediné řešení je rozchod. Tohle se prostě nedělá a Váš přítel se nikdy nezmění. Máte ještě čas změnit život, partnera, mít rodinu, děti, ale jen ne s tímto mužem. ![]()
Skvělej, laskavém a milující kluk vypadá jinak. Uteč, dokud je čas.
@Anonymní píše:
Ahoj,s partnerem jsme spolu skoro dva roky (oba cca 33 let), už jsme řešili jeho (na mě rizikovější) popíjení, které se snažil omezit. A nějakou dobu to zvládal. Poslední dobou mám pocit, že už pije zase téměř denně, navíc je i podrážděnější.
V posledních týdnech jsme se párkrát pohádali kvůli naprosté banalitě. Ale jeho reakce mě hodně zamrzely. Během první hádky mi v afektu řekl, že bych neměla mít děti a že bych byla strašná matka, moje práce je zbytečná, nikam jsme se neposunula a ve finále, že jsem krá**. Po několika dnech se omluvil. Ok, slíbil, že už to neudělá, já mu vysvětlila, že ty řeči jsou pro mě bolestný.
Ale za dva týdny opět nějaká drobnost, a když jsem mu vysvětlovala, že to, jak je na mě už poněkolikáté sprostej, tak ztrácím vůli s ním být. To mi řekl, že jsem pí**. Takže jsem to šla ven rozdýchat a vybrečet se.
Nikdy nikomu jsem ve vztahu nenadávala a tohle nechápu. Normálně je to skvělej kluk, laskavej, milující, hezky se ke mě chová. Takže tohle mě mate. Mrzí to, protože jsme si plánovali budoucnost a tohle asi nezkousnu.
Ad,, a když jsem mu vysvětlovala, že to, jak je na mě už poněkolikáté sprostej, tak ztrácím vůli s ním být. To mi řekl, že jsem pí**,,
Pro me by toto byla konecna. Ponizuje te a sproste ti nadava. To nemas zapotrebi. To neni skvelej, milujici kluk, ale srá. č
Příspěvek upraven 21.08.22 v 21:58
Proč si lidi sprostě nadávaj? Si maj rovnou naflákat a byl by klid.
Mne by stacilo si jen predstavit, ze by tohle jednou na mne rval pred detmi. Nikdy.
@Anonymní píše:
Díky za názory. Jsem zatím asi pořád v šoku, protože jsem tohle nezažila a tenhle rozpor se mi těžko chápe.Pořád přemýšlím o tom, že i kdybych byla v brutálním stresu, tak by mi bylo stydno si to takhle vylít na druhým. Je to asi životní zklamání, v pro mě citlivý době, kdy jsem poprvý v životě uvažovala vážně o založení rodiny (i na partnerovo přání). K dětem se chová úžasně, tak je to o to víc matoucí.
k jakym detem?… holka, pokud si kdokoliv, kdykoliv na tebe otevre papuli, ber nohy na ramena… intiuice nikdy nelze… a hlavne, pokud uz ted kvuli nemu brecis, seber sve sebevedomi zpatky do hrsti a jdi svou cestou, takhle te akorat stahne do pekel
Ahoj,
s partnerem jsme spolu skoro dva roky (oba cca 33 let), už jsme řešili jeho (na mě rizikovější) popíjení, které se snažil omezit. A nějakou dobu to zvládal. Poslední dobou mám pocit, že už pije zase téměř denně, navíc je i podrážděnější.
V posledních týdnech jsme se párkrát pohádali kvůli naprosté banalitě. Ale jeho reakce mě hodně zamrzely. Během první hádky mi v afektu řekl, že bych neměla mít děti a že bych byla strašná matka, moje práce je zbytečná, nikam jsme se neposunula a ve finále, že jsem krá**. Po několika dnech se omluvil. Ok, slíbil, že už to neudělá, já mu vysvětlila, že ty řeči jsou pro mě bolestný.
Ale za dva týdny opět nějaká drobnost, a když jsem mu vysvětlovala, že to, jak je na mě už poněkolikáté sprostej, tak ztrácím vůli s ním být. To mi řekl, že jsem pí**. Takže jsem to šla ven rozdýchat a vybrečet se.
Nikdy nikomu jsem ve vztahu nenadávala a tohle nechápu. Normálně je to skvělej kluk, laskavej, milující, hezky se ke mě chová. Takže tohle mě mate. Mrzí to, protože jsme si plánovali budoucnost a tohle asi nezkousnu.