Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Fíha.. tak to máš fakt doma poklad, tohle nedokáže jen tak někdo.. Ty se chovej normálně, žádné extrémy - ať na jednu nebo na druhou stranu, by to nebylo dobré.. prostě jsi poučena. Ale jestli to bude fungovat, to Ti nikdo nepoví. To je fakt těžce indivindy.. Osobně tedy neznám chlapa, co toto ženě odpustí.. tak si ho važ
![]()
To ti nikdo neřekne, jak to bude zrovna u tebe doma. Já to dostávala sežrat ještě dva roky poté snad v jakékoliv hádce, než jsem vztah ukončila. ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, jsme s manželem spolu 10 let, máme 2 děti a já před půl rokem „ujela“.Prostě jsem poznala někoho, kdo mě okouzlil, totálně mě připravil o rozum a já jsem se s ním 2× vyspala. Před 14 dny jsem to už psychicky nevydržela a přiznala se manželovi. On odešel bydlet ke kamarádovi, že potřebuje být sám a přemýšlet. Je to 3 dny co se vrátil zpět a navrhnul, abysme začali od začátku a vše hodili za hlavu. Holky, ani nevíte, jak já si toho vážím a sebe nenávidím. Mám skvělého manžela, bohužel jsem si to uvědomila až teď a tak se ptám, těch, co tohle odpuštění zažily - bude moct být vše jako dřív? Nebo to bude neustále viset ve vzduchu? Může to fungovat? Jak ho mám teď hýčkat a dokazovat mu, že jsem opravdu už jiná, že jsem poznala a uvědomila jsem si, že mám doma poklad? Děkuju
no takhle to zní jako pohádka, ale z mé zkušenosti - když se tohle člověk dozví, tak je v šoku a zareaguje třeba i takhle, ale postupem času ti (podváděnému) začnou docházet určité věci a často se ta zloba a zklamání dostavují postupně… říkat jsi to neměla
myslím si, že to bude mít ještě dohru…
Fungovat to muze uplne stejne jako pred tim. Zalezi, ale na tom, jaky tvuj manzel je. Mam kamaradku a ta taky podvedla. On to vi a odpustil ji. Nic ji nevicita. Zacali znovu a vsechno funguje, jako by se nic nestalo.
Takze zalezi na tvem muzi.
Muj svara taky odpustil a u nich to byl fakt masakr. Zalezi, jaky ten chlap je. Chovala bych se nornalne. A taky nechapu, proc si nedrzela usta
.Sveho byvaleho jsem podvedla nekolikrat a takove nutkani mu to rict, jsem teda nikdy nemela, ale ja nemela ani vycitky svedomi.
Opravdu záleží, jaký je Tvůj chlap. Jestli to vážně hodí za hlavu a Ty se budeš chovat normálně, nebudete se o tom už bavit a on z Tebe bude cítit, že ho miluješ, tak si myslím, že to bude fungovat dál. Já jsem se tedy ale svému ex nikdy k nevěře nepřiznala ![]()
Tak já osobní zkušenost mám proto anonymně, se za to furt stydím i když už jsou to 4 roky, ale toto mi asi zůstane až do konce života.
Takže u nás je to stejné jako předtím a to díky tomu, že mi to přítel nikdy nevyčetl ani nepřipomněl, po mém úletu jsem se dokonce odstěhovala na měsíc, ale pak jsme si sedli a asi 3 hodiny jsme o tom mluvili, proč k tomu došlo, jestli jsem se v té době ve vztahu cítila nějak špatně něco mi chybělo, co příteli atd. prostě jsme náš život probrali od A až do Z bez jakýchkoliv výčitek. Přítel si nechal pak týden na rozmyšlenou, jestli se k sobě vrátíme nebo ne, po týdnu přišel a já se k němu opět nastěhovala, chovali jseme se úplně stejně jen jsme se snažili změnit oba, to co nám vadilo.
Takže na tvoji otázku jestli to může být jako před tím, ano může, ale nesmí to podvedená strana vytahovat při každé hádce. Je jasné, že si na to někdy vzpomenu, ale postupem času je to čím dál míň a míň
Já jsem odpustila manželovi, přiznal se mi až po několika letech, vše už bylo uzavřené. Napřed jsem dost vyváděla, ale pak mi došlo, že kvůli x let staré aférce, kterou jsem ani nezaznamenala - choval se pořád stejně, si nebudu ničit vztah a manželství. Řekla bych, že teď je to lepší než dřív, víc si sebe vážíme. Někdy se teda koušu do jazyka, abych to nevytáhla v hádce jako naprosto nerelevantní argument, ale jde to… Tak držím palce!
Mě potalo to samé, akorát ten někdo jiný byl někdo, do koho jsem byla hrozně dlouho tajně zamilovaná, ale byli jsme jen kámoši (jsem taková, že i to mi stačí, ale první krok neudělám), pak jsem potkala svého současného manžela, tak mě to úplně přešlo a zamilovala se do něj, ale ta slabost pro tam toho mi prostě zůstala. Jako kamarádi jsme se stýkali dál ještě s takovou partou a jenou po mně vyjel a já blbec jsem si řekla „tady máš to cos vždycky chtěla“ a už to bylo.
Svědomí mě trápilo šíleně, ale sama jsem se nepřiznala. Manžel na to přišel tak, že se mi hrabal ve věcech, když měl podezření.
Předhazoval mi to s různou intenzitou tak třeba rok a půl? Cca, tak nějak…dokonce i na moje narozeniny, kdy mě vzal na večeři, tak při té drahé romatické večeři taky.
Já to chápu, na to se nedá zapomenout jen tak, ale na druhou stranu mohl se na mě vykašlat úplně a ne říct, že mi odpouští a pak mi to předhazovat a začínat hádky.
Díky bohu už je to dávno a zapomněli jsme.
On už si na to ani nevzpomene nebo to aspoň nedává najevo, ale myslím, že už taky skoro zapomněl.
Vím, že mám doma poklad, nevěru odpustí málokdo a zvlášť chlapi, kteří jsou víc ješitní.
Navíc jsem tenkrát nebyli manžené a neměli děti.
Jo a sekám dobrotu - není to vždy tak, jak se říká, že kdo podvede jednou, bude podvádět už neustále.
Stydím se strašně, ale chybu může udělat každej. ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj, jsme s manželem spolu 10 let, máme 2 děti a já před půl rokem „ujela“.Prostě jsem poznala někoho, kdo mě okouzlil, totálně mě připravil o rozum a já jsem se s ním 2× vyspala. Před 14 dny jsem to už psychicky nevydržela a přiznala se manželovi. On odešel bydlet ke kamarádovi, že potřebuje být sám a přemýšlet. Je to 3 dny co se vrátil zpět a navrhnul, abysme začali od začátku a vše hodili za hlavu. Holky, ani nevíte, jak já si toho vážím a sebe nenávidím. Mám skvělého manžela, bohužel jsem si to uvědomila až teď a tak se ptám, těch, co tohle odpuštění zažily - bude moct být vše jako dřív? Nebo to bude neustále viset ve vzduchu? Může to fungovat? Jak ho mám teď hýčkat a dokazovat mu, že jsem opravdu už jiná, že jsem poznala a uvědomila jsem si, že mám doma poklad? Děkuju
Zakladatelko****
chlapi moc tohle odpouštět moc neumí, tak si toho moc važ, že manžel ti dal druhou šanci a využij ji plně, bude to ještě hodně těžké, ano opravdu to chodí ve vlnách (sama pul roku odpouštím),takže možná to bude mít dohru, ale na druhou stranu muži snadněji dělají tu tlustou čáru
a jinak říkáš, že nevíš jak se chovat, nemá cenu něco křečovat, platí to tu pro podvedeného i pro nevěrného, asi nejlíp tak jak to právě cítíš
Já teda nechápu, proč to někdo po půl roce, či více létech vykecá. Ano, ujet můžeme všichni, pokud se to nerozjede, zastydíme se, a snažíme se udržet rodinu, která za nic nemůže. Máme špatné svědomí, tak jsme možná hodnější než dřív. ALE proč tím zatěžovat partneta, když je věc dávno za mnou a nehrozí nějaké pomluvy či co. Proč tím trápit ostatní. Já bych to teda nechtěla vědět. Pokud by manžel někde ujel, nějaká jednorázovka, a po letech by mě to chtěl vyprávět, tak ho pošlu někam. PROČ? Že ho to trápí, to je jeho problém, proč to má trápit ještě mě.
@Anonymní píše:
Ahoj, jsme s manželem spolu 10 let, máme 2 děti a já před půl rokem „ujela“.Prostě jsem poznala někoho, kdo mě okouzlil, totálně mě připravil o rozum a já jsem se s ním 2× vyspala. Před 14 dny jsem to už psychicky nevydržela a přiznala se manželovi. On odešel bydlet ke kamarádovi, že potřebuje být sám a přemýšlet. Je to 3 dny co se vrátil zpět a navrhnul, abysme začali od začátku a vše hodili za hlavu. Holky, ani nevíte, jak já si toho vážím a sebe nenávidím. Mám skvělého manžela, bohužel jsem si to uvědomila až teď a tak se ptám, těch, co tohle odpuštění zažily - bude moct být vše jako dřív? Nebo to bude neustále viset ve vzduchu? Může to fungovat?Jak ho mám teď hýčkat a dokazovat mu, že jsem opravdu už jiná, že jsem poznala a uvědomila jsem si, že mám doma poklad? Děkuju
Všechno špatně. Když už jsi udělala tu/podle mne osudnou/hloupost, že jsi mu to řekla, dorazíš to tím, že se k němu budeš chovat, jako kdyby měl nad hlavou svatozář. Jinými slovy-budeš mu každý den tu nešťastnou věc připomínat. A může dojít k tomu, že se mu ta přehnaná péče začne zajídat a přestane si Tě vážit úplně. Každý ulítne, kdo ne? Ale už ne každý to na sebe vyklopí. Myslím, že Tě ještě nepříjemný boj teprve čeká. Že by tohle nějaký muž takhle lehce a s grácií rozchodil-nevěřím. Nezbývá, než Ti držet pěsti a věz, že jediný způsob, jak z toho ven, je chovat se přirozeně, normálně a ne jak z umělé hmoty.Ono to svádí, výčitky člověka nutí chovat se jako blb, ale to by se mu velmi brzy přejedlo, věř mi. Spousty/i hodně dobrých/vztahů šly do kytek jen proto, že člověk ve snaze očistit hřích na sebe něco prásknul. Zlatá nevědomost. ![]()
Jedna věc je ujet, to se stane. Druhá je „ulevit svému svědomí“ a hodit to na partnera, aby si to vypapal a taky užil.
To nebyl dobrý nápad. ![]()
@jenika1 píše:
Já teda nechápu, proč to někdo po půl roce, či více létech vykecá. Ano, ujet můžeme všichni, pokud se to nerozjede, zastydíme se, a snažíme se udržet rodinu, která za nic nemůže. Máme špatné svědomí, tak jsme možná hodnější než dřív. ALE proč tím zatěžovat partneta, když je věc dávno za mnou a nehrozí nějaké pomluvy či co. Proč tím trápit ostatní. Já bych to teda nechtěla vědět. Pokud by manžel někde ujel, nějaká jednorázovka, a po letech by mě to chtěl vyprávět, tak ho pošlu někam. PROČ? Že ho to trápí, to je jeho problém, proč to má trápit ještě mě.
Já s tím naprosto souhlasím, nechápu proč zakladatelka o nevěře partnerovi vyprávěla, šlo jenom o úlet. Napadá mě, jestli si chtěla ulevit svému svědomí? Dle mého je tím vztah už nabouraný a chlapa tím akorát ponížila ačkoliv jí odpustil. Můj kamarád taky odpustil svojí ženě nevěru, ale dodnes to nosí v sobě a trápí ho to. Já tomu svému kdysi řekla, jestli jednou někdy někde ulítneš tak mi to hlavně neříkej, pokud teda nechceš konec a taky použij gumu, aby jsi něco nepřitáhl domů. Co oči nevidí to srdce nebolí.
Ahoj, jsme s manželem spolu 10 let, máme 2 děti a já před půl rokem „ujela“.Prostě jsem poznala někoho, kdo mě okouzlil, totálně mě připravil o rozum a já jsem se s ním 2× vyspala. Před 14 dny jsem to už psychicky nevydržela a přiznala se manželovi. On odešel bydlet ke kamarádovi, že potřebuje být sám a přemýšlet. Je to 3 dny co se vrátil zpět a navrhnul, abysme začali od začátku a vše hodili za hlavu. Holky, ani nevíte, jak já si toho vážím a sebe nenávidím. Mám skvělého manžela, bohužel jsem si to uvědomila až teď a tak se ptám, těch, co tohle odpuštění zažily - bude moct být vše jako dřív? Nebo to bude neustále viset ve vzduchu? Může to fungovat? Jak ho mám teď hýčkat a dokazovat mu, že jsem opravdu už jiná, že jsem poznala a uvědomila jsem si, že mám doma poklad? Děkuju