Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Partner s dítětem a moje pocity
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
23.7.25 09:39
Vzdyt nemusite byt s chlapem 24/7 spolu. Naopak, tata by si mel nekdy uzit víkend s ditetem sam. Dej si kazdy druhy vikend, kdy ma byt s ditetem sama a kazdy druhy s nimi 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.25 09:40
Řekla bych, že v jistém věku (hrubým odhadem cca do 10 let) jsou děti více nebo méně nesnesitelné i pro vlastní rodiče, natož pro cizí lidi, takže ty pocity vyčerpání, které popisuješ, jsou úplně normální.
Otázkou spíš je, zda sis vztah s dětným chlapem nepředstavovala poněkud naivně a neredukovala ho na pouhý výpočet, že on bude mít to, co Ty nechceš (= dítě), ale to dítě Tebe nebude ničím omezovat. Protože takhle to bohužel nefunguje. Teď to neber prosím nějak povýšeně, aby bylo jasno, já chápu, že si člověk určité situace představit neumí, a teprve až je zažije, může vyhodnotit, zda je to pro něj. Ono to s tou dcerou opravdu ještě pár let náročné bude, a pak, až se to zlepší, tak ne na dlouho, protože puberta 
, kterou opět špatně snáší i biologičtí rodiče, natož ostatní.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.25 09:43
@Anonymní píše: Více
možná by pro tebe byl vhodnější partner bez dítěte než s ním, nemyslíš? 
faktem je, že každý druhý víkend je nic a ani to moc nedáváš co když partner nebo dítko budou chtít např. střídavou péči? jsi na to připravená? a na nástup do školy, pubertu, vyhrocené emoce, starání se v době nemocí atd.? protože to vše může nastat…Na své emoce máš samozřejmě právo, o tom žádná, jen jsi myslím, že vy tři nejste úplně kompatibilní asi bych se vykašlala na nějaké škatulky „empatická/obětavá“, tady to moc nevypadá, ale tak potřebuješ to?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.25 09:47
Pětiletý dítě je často nesnesitelný i pro vlastního rodiče…a pak pridje puberta…ale ty s nimi přece nemusíš být nonstop, ne? Jestli ma dítě jen ob vikend, tak nějak nevím, kdy tě co může unavovat a otravovat.. 4 dny v měsíci? Tak to redukuj na 2 dny v měsíci. Jeden jejich vikend bud sama a druhý s nimi. Pokud ji ma někdy celý týden, tak si to opět rozloz. Pár dni s nimi, pár dni sama. No ale pokud to vubec nedáš, tak bych se s chlapem asi domluvila, co dál. To dítě bude součástí jeho života napořád, a pokud budete spolu, bude součástí i tvého života. Dobře si rozmysli, jeslti do toho chces jít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.25 10:20
Ideálni stav když nechceš dítě si najít chlapa co taky dítě nechce.
Buď si najdi stejně nastaveného chlapa nebo se prostě s jeho dítětem nevidej.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.25 10:35
Dítěti je 5, to je příliš málo na to nějak to doklepat než půjde z domu.
Obavám se, že tohle se nedá očůrat tím že se zdekuješ když bude nablízku a pak se vrátiš k „bezdětné“ verzi svého drahého a takhle dokola.
Navíc je to stále věk, kdy děti spoustu takových víkendových tatínků zas tolik nebaví a jak bude starší, bude se s ní dát podnikat víc a je tu /pro tebe/ riziko, že s ní otec bude trávit stále víc času.
Ani nemluvím o tom, že jestli ten muž není naprostý pařez bez emocí, musí mu docházet jak to s jeho dcerou máš. Natož tomu děcku samotnému.
A to osobně považuju za největší problém. Šla bych od toho, jelikož si spokojená jen s bezdětnou stránkou toho člověka
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.25 11:07
@Anonymní píše: Více
Nikdo ti nemůže mít za zlé, že si z jeho dcery nesedneš na zadek. Jenže ta malá tam prostě je a bude. Pro tebe by bylo úplně nejlepší, najít si chlapa co to má stejně jako ty.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.7.25 11:27
Hele upřímně, on není zrovna otec roku, když má dítě jen o víkendu a občas o prázdninách. Pokud i to považuješ za nevyhovující stav, což chápu, někdo to prostě v nastavení má, najdi si člověka, kterému děti vadí tak, jak vadí tobě.
Za mě to bude časem lepší, ale možná v pubertě i horší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.25 18:06
Kdyz to nedavas tak s nimi nebud. Neni tvou zadnou povinnosti delat nahradni maminku. Zkusila bych mit svuj program a dost bych zvazovala zda s timto panem byt dal. Ale treba to bude ok ve stavu - on ma dceru, ma svuj program x ty mas v te dobe svuj.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.25 18:43
Působíš na mně hodně uvědomele a je podle mně skvělé, že se znáš a víš co cítíš a chceš.
To, že si uvědomuješ, že to dítě tak celkem nedáváš a distancuješ se, je podle mně 10× lepší, než kdyby si „trpěla " jeho přítomnost a byla naň protivná.
A to je i podle mně cesta: raději buď s dítětem jen tolik času, kolik víš, že zvládneš " bez ujmy“. Ten čas buď milá a přátelská a pozorná. Pak se hezky rozluč a zdrhej.
Samozřejmě, možná se vyskytnou situace, kdy budeš " muset" zůstat dýl a postarat se. Tak tehdy se chovej dospěle a vydrž to a zvládni to bez ztráty kytičky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ostera
24.7.25 18:48
Taky to tak mam. Svoje dite jsem nechtela, workaholic jsem taky. Partner ma holcicku z manzelstvi. Kdyz jsme spolu zacali, byly ji 3 a pul a ted ji bude 10. Z meho pohledu, oni jsou i radi spolu sami, proste ve dvou. Takze delame veci spolu a delame i veci ve dvou. A ten vikend je vazne nic. Kdyz by tu chtela byt vic, tak klidne muze, bydlime ve stejne dedine. Ono to spis bylo dobre, ze byla takhle malicka, ona to ani jinak nezna, nez ze maminka a tatinek proste spolu nejsou. Tak ono je jasne, ze ji vlastni rodice proste obletuji vic, to tak ma byt. Ja se beru jako takovy bonus, ale zadne nasili si nedelam. Proste se domluvime.
- Citovat
- Upravit
24.7.25 19:05
Je to normalni. Prdy a deti snese vetsinou kazdy jen sve vlastni.
To, co popisujes je v poradku. Nemusi ti vyhovovat rutina, detske projevy te muzou otravovat a nebavit, bolistky vubec prozivat nemusis, muzes si delat svuj program dle chuti. Nejsi proto spatny clovek, ani mene obetava a empaticka.
Dulezite je byt k diteti fer, slusna, autenticka a otevrena. Zpusob, jakym to dokazes je na tobe a tvem partnerovi. Moznosti je spousta, budes v dane dny jezdit sama na chatu, budes doma, ale delat si sve v jinem pokoji, budes s nimi a reknes ji jak to citis ty - ze modrina na kolene neni konec sveta, ze zmrzka az v lete znamena horkou cokoladu dneska, protoze je zima,…Pripadne se muzes zamyslet proc te jeji detske projevy stvou ( mohla ses projevit ty jako dite?…) Deti toho poberou vic, nez by se zdalo a vyciti zamer s kterym s nimi clovek jedna.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.25 19:23
@Ostera píše: Více
Přesně, naopak moje děti by byly rádi s otcem jen spolu aspoň občas, jenže on všude cpe i nextku. Ona není nijak zlá nebo špatná, ale prostě oni stojí o svého otce, to je jejich rodina. Nextka jim nevadí, ale vadí jim, že je prostě pořád u všeho. Takže být zakladatelkou bych vůbec neměla výčitky, že nedělám macechu na plný úvazek.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Ahoj všem,
chtěla bych se s vámi poradit ohledně jedné věci, která ve mně poslední dobou hodně rezonuje.
Je mi 30 a jsem ve vztahu s partnerem, který má pětiletou dceru. Já sama jsem nikdy netoužila mít vlastní děti – nemám mateřské pudy, hodně pracuju a naplňuje mě jiný způsob života. Právě proto mi vztah s mužem, který už dítě má, přišel jako ideální kompromis.
S partnerem máme krásný vztah, opravdu se milujeme. Jeho dcera mě má ráda a v zásadě vše funguje, jak má. Ale i přesto je to pro mě někdy náročné.
I když ji má partner jen každý druhý víkend (a občas celý týden), dokáže mě psychicky vyčerpat její potřeba neustálé pozornosti, emoční výkyvy, pláč, vztek, křik… Vím, že je to v jejím věku naprosto normální, ale někdy s tím opravdu bojuju. Špatně snáším i stereotyp, který přítomnost dítěte přináší, a taky určitý „cirkus“ kolem každého zakašlání, škrábnutí nebo modřiny – ze strany rodičů. Nemám pro to přirozené pochopení, a i když to možná zní tvrdě, musím být upřímná – tohle mi prostě nedělá dobře.
Postupně jsem si začala všímat, že se někdy snažím společnému trávení času vyhýbat, plánuji si víkendy po svém… A dost mě to trápí. Protože se jinak považuju za empatického, obětavého a tolerantního člověka – a o to víc mě bolí, že tohle nezvládám tak, jak bych chtěla.
Máte někdo podobnou zkušenost? Jak jste to zvládli nebo se s tím srovnali? Budu moc vděčná za jakoukoli upřímnou zpětnou vazbu.
Díky moc