Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Ahoj všichni, kdo jste se v životě potýkali se stejným problémem… Dnes partnera hospitalizovali na psychiatrii, paní doktorka řekla, že přišel za 5min 12 jak se říká, jde o těžký případ psychozy se schizofrenií. Prý tím trpí už rok. Pro mě samozřejmě obrovský šok protože jsem na něm nic nepoznala za celou dobu, teď když se dívám zpětně tak ano, byl více agresivní, nevnímavý, samotářský, podrážděný… ale přisuzovala jsem to náročnému povolání takže nic nad čím by se člověk nějak víc pozastavoval. A když jsem se ptala jestli ho něco trápí, nikdy se mi nesvěřil, vždy mi jen odpověděl, že je v pohodě. Celou tu dobu prý slyšel hlasy a dnes to vygradovalo natolik, že se sám sbalil a odjel pryč (do nemocnice) neřekl ani slovo a zmizel, ale tak zvláštně odešel, až to na mě vrhlo dojem, že se chce snad zabít… Jsem z toho strašně zdrcená, ale snažím se na to dívat i z té dobré stránky, že mu pomůžou a my budeme žít zase normální život. Nebo aspoň v to doufám, a sem celým tím monologem vlastně směřuje má otázka: bude potom „normální“? Budeme jako býval dřív? Nebo se mám připravit na nějaké změny…? Vím že to bude běh na dlouhou trať, hospitalizován prý bude cca3 měsíce (zatím je na uzavřeném oddělení, takže ani žádné návštěvy, je mi strašně smutno z toho všeho) pak se uvidí jak bude snášet léčbu a vyléčen by mohl být za 2-3roky, říkala doktorka. Ach jo, mám z toho strach, máme dvouleté dítě a přála bych si zase tu fungující a milující rodinu jako dřív…
Ahojuk strejda má schizofrenií.. slyšel hlasy, všichni ho pomlouvali, bavili se o něm.. nakonec to vygradovalo tím že dělal „bordel“ venku na vesnici.. babička tehdy musela volat policii. Hospitalizovaný byl 3 měsíce ale léky už bude brát pořád. Je to nějakých 8 let zpátky.. a je jiný ,úplně jiný..
Mrzi me to
. musel to byt sok. Takovou ataku mela extchyne pred 6ti lety. Slysela hlasy,myslela ze je v pekle-byla silne verici, skoro zabila svou tchyni-hlasy ji rikali ze je dabel. No odvezli ji na psychiatrii a tam je celych 6 let a nejspis uz zustane
. leky ji nesedli a neni schopna zit sama bez dohledu. Obcas ma propistku na vikend, to vetsinou prospi pod dohledem synu. Preji at to neni i vas pripad,sedne lecba a vse je co nejvic jako driv…
@zolu S tím, že bude jako dřív, bych nepočítala. Léky na tohle jsou poměrně silné, mají-li účinkovat, takže změnu způsobí i to.
@zolu v mladi se lecila s laktacni psychozou a v cca 60ti ji propukla schizofrenie po ablaci prsu pro karcinom. Mozna proto je to tak jak to je
No lecba, pricina je tezsi poskozeni mozku, tak kdyz bude brat leky, tak se projevy sice zmirni, ale vymanit se z prasku to je sance tak 1%, mozek totiz moc neregeneruje…
Ze se chce takovy clovek zabit tak tomu se ani nedivim.
Ostatne v historii Jezis, Hitler a spousta dalsich slyselo hlasy a jak to dopadlo?
@zolu Mám známého schizofrenika. Při 1. atace (v pubertě) byl hospitalizován cca 3 měsíce. Dost dlouho trvalo, než mu vyladili léky. Pak ještě tak půl roku trochu nebyl ve „své kůži“. Dnes je medikován, je úplně v pořádku, k psychiatrovi chodí každé 2 týdny, léky bude brát doživotně. Ale žije úplně normální život. Už je to přes 10 let. Oženil se, má malé dítě. Jediné omezení má v pracovní oblasti. Má ČID, pracuje na zkrácený úvazek a měl by se vyvarovat psychické zátěži.
Takže počítej s tím, že je to teď běh na dlouhou trať, nebude to jednoduché. Ale určitě budete žít zase normálně.
Držím palce.
@zolu tak předtím to byl super chlap, měl psa, přítelkyni .. teď je takový jak to říct trochu jako dítě? Pořád chodí z pokoje do pokoje třeba 30× za hodinu , má stavy kdy mu je blbe (nějaké úzkosti) což je docela často to chodí ještě častěji za mamkou a pořád ji to říká.. má teda invalidní důchod. Ven nechce chodit právě kvůli lidí ,pak má úzkosti. Vlastně je pořád doma. Jednu dobu chodil aspoň kolem baráku ze psem zeď poslední 4 roky ani to ne.. nebo se třeba chodí 10krat denně počesat, podívat do zrcadla.. ale na druhou stranu mu to myslí dobře. Když přijedeme s chlapem se baví o autech , o současných věcech.. byl hrozně závislý na babičce (jeho mamce) ta ale před 3 roky umřela ,takže rodiče už nemá. Ted přilnul k me máme (jeho segre) když nějak jde je schopný 10 krat zavolat kdy přijde .. každé 4 týdny musí chodit na kontroly .
@zolu píše:
Ahoj všichni, kdo jste se v životě potýkali se stejným problémem… Dnes partnera hospitalizovali na psychiatrii, paní doktorka řekla, že přišel za 5min 12 jak se říká, jde o těžký případ psychozy se schizofrenií. Prý tím trpí už rok. Pro mě samozřejmě obrovský šok protože jsem na něm nic nepoznala za celou dobu, teď když se dívám zpětně tak ano, byl více agresivní, nevnímavý, samotářský, podrážděný… ale přisuzovala jsem to náročnému povolání takže nic nad čím by se člověk nějak víc pozastavoval. A když jsem se ptala jestli ho něco trápí, nikdy se mi nesvěřil, vždy mi jen odpověděl, že je v pohodě. Celou tu dobu prý slyšel hlasy a dnes to vygradovalo natolik, že se sám sbalil a odjel pryč (do nemocnice) neřekl ani slovo a zmizel, ale tak zvláštně odešel, až to na mě vrhlo dojem, že se chce snad zabít… Jsem z toho strašně zdrcená, ale snažím se na to dívat i z té dobré stránky, že mu pomůžou a my budeme žít zase normální život. Nebo aspoň v to doufám, a sem celým tím monologem vlastně směřuje má otázka: bude potom „normální“? Budeme jako býval dřív? Nebo se mám připravit na nějaké změny…? Vím že to bude běh na dlouhou trať, hospitalizován prý bude cca3 měsíce (zatím je na uzavřeném oddělení, takže ani žádné návštěvy, je mi strašně smutno z toho všeho) pak se uvidí jak bude snášet léčbu a vyléčen by mohl být za 2-3roky, říkala doktorka. Ach jo, mám z toho strach, máme dvouleté dítě a přála bych si zase tu fungující a milující rodinu jako dřív…
Já bych se to snažila vidět střízlivě. Dobře, že je hospitalizovaný. Tohle už bys, holka nezvládla. Schizofrenie se skoro bojím
On teda trochu zklamal v tom, že ti o ničem neřekl. Já bych si s takto psychicky nemocným asi ani nezačala. Ze strachu, že to bude gradovat a třeba mi ublíží.
@sloninka Děkuji za pozitivní komentář, naděje umírá poslední, ale věřím, že bude taky nakonec v pořádku…
@Russet Jsme spolu 5 let, v té době byl normální, onemocněl před rokem, takže to není že bych se s nemocným člověkem seznámila teď, je to muj partner kterého i přes to všechno co v poslední době bylo miluju a chci mu být nadále oporou ![]()
Ahoj, informace o mém profesním i osobním životě, takže prosím anonymně.
S lidmi s touto diagnózou (i jejich rodinnými příslušníky a partnery) se pravidelně setkávám pracovně, zkušenost z blízkého okolí mám také. To, jaký člověk je a jak se bude jeho život dál vyvíjet, rozhodně nejde posoudit čistě podle diagnózy. Někteří schizofrenici mají za život jen několik atak (většinou to souvisí s tím, že mají nevhodné léky, nebo ještě častěji s tím, že je neberou/berou nepravidelně), někteří stráví několik měsíců v každém roce hospitalizací, někteří se příznaků nikdy nezbaví. Jsou schizofrenici, kteří jsou schopni pracovat na plný úvazek a vykonávat i značně náročná zaměstnání, někteří zvládají jednodušší práci na zkrácený úvazek a někteří tak maximálně práci v chráněné dílně. Někteří schizofrenici mají stálého partnera, děti a přátele, o některé se starají pouze vlastní rodiče, někteří nemají vztahy vůbec žádné. Zobecňovat se nedá. Roli hraje jednoznačně to, jestli má člověk s touto diagnózou náhled (ví, že je nemocný), protože s tím souvisí ochota se léčit. Existují formy nemoci, kdy léky pomáhají jen omezeně, ale většinou lze schizofrenii léčit velmi dobře - nemocný pak ataky víceméně nemá, pokud léky nevysadí nebo je nezapomíná brát (což se bohužel stává).
Jedná se nicméně o vážnou nemoc a jestli měl příznaky rok, bude cesta k uzdravení celkem dlouhá (jsou pacienti, kteří se nechají hospitalizovat, hned jak cítí, že to „na ně jde“ - pak se stabilizují klidně za tři čtyři týdny). Prognózu paní doktorky bych brala s rezervou, každý pacient a jeho příbuzní chtějí vědět, jak dlouho to celé bude trvat, takže někteří lékaři jim občas nějaký odhad řeknou, ale férové by bylo říct, že jakýkoli odhad je v tuto chvíli věštění z křišťálové koule. Doporučovala bych ti vyčkat, neřešit co bude, být mu oporou - hlavně nedělej závěry z toho, co ti řekl v tom kritickém období nebo co ti řekne teď. Ty akutní psychotické příznaky by měly pominout celkem rychle, celková stabilizace bude náročnější, ale rozhodně je předčasné řešit, jak to celé bude dál.
Pokud jde o to, jak člověk nemoc změní. No, je pravda, že na schizofrenikovi tu nemoc, pokud s ní máš zkušenosti, poznáš často i mimo ataku - specifikem je určitá staženost do sebe, nevýrazné emoční projevy, stranění se společnosti. Na druhou stranu, potkala jsem i schizofreniky „lvy salónů“, stejně jako znám neschizofreniky, kteří se chovají právě tak, jak jsem popsala. Nemoc hodně zasahuje sociální sféru pacienta, často mají první ataku v době, kdy jsou čerstvě dospělí a mají milion plánů, které jim nemoc zkomplikuje (například kvůli ní nemůžou dokončit VŠ), sníží se jim sebevědomí, cítí se jako „mrzáci“. Ale přesně v tomhle jim hodně může pomoct rodina, přátelé a partneři. Když se zamyslím nad tím, co za pacienty se do nemocnice vrací zas a znova, velmi často jsou to lidé, kteří neměli žádné zázemí ani před propuknutím nemoci a tudíž ani nikoho blízkého, kdo by jim pomohl v jejím průběhu.
@sloninka píše:
@zolu Mám známého schizofrenika. Při 1. atace (v pubertě) byl hospitalizován cca 3 měsíce. Dost dlouho trvalo, než mu vyladili léky. Pak ještě tak půl roku trochu nebyl ve „své kůži“. Dnes je medikován, je úplně v pořádku, k psychiatrovi chodí každé 2 týdny, léky bude brát doživotně. Ale žije úplně normální život. Už je to přes 10 let. Oženil se, má malé dítě. Jediné omezení má v pracovní oblasti. Má ČID, pracuje na zkrácený úvazek a měl by se vyvarovat psychické zátěži.
Takže počítej s tím, že je to teď běh na dlouhou trať, nebude to jednoduché. Ale určitě budete žít zase normálně.
Držím palce.
No určitě teda fakt ne. Už proto, že psychickou zátěž může způsobit leccos, třeba těžší finanční situace (což snadno nastane, když dotyčný nepracuje) nebo nemoc v rodině.