Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Kriss Tina píše:
Nemám ani sem neměla, chlapi v oborech kde dělám jsou většinou na mužeasi by mi to nevadilo, ale bála bych se že i v soukromí budem probírat pořád jenom práci a nic jiného.
Nepracuješ náhodou ve stejné firmě? U nás v práci je to dost podobně. A já bych chlapa, co dělá ve stejné firmě nechtěla. Ex dělal s CNC, já pokladní u bezpečnostní agentury a bylo to relativně v pohodě.
@lolink Hmm, ja s manzelem taky oba strojari a pracujeme i ve stejne firme, je velika ![]()
Nemám a nechtěla bych. Každý děláme něco úplně jiného a navzájem si rozšiřujeme obzory.
Oba dva s mužem stejný obor a pracujeme ve stejné organizaci, taky jsme spolu studovali dálkově stejnou školu a pracovali na jiných věcech mimo práci. Neměnila bych, ale s někým jiným by to fungovat nemuselo - určitě záleží na konkrétním páru. O práci se samozřejmě bavíme i doma, ale ne nějak extra moc.
@Anonymní píše:
Ahoj, máte některá partnera ze stejného boru? Já ne a vždycky jsem si to přála. Nepotkala jsem ho ani při studiích, ani později v zaměstnání - dělám v oboru. Moc mě to baví, sdružuje to velice charakterní a zajímavé osoby, podotýkám nenamyšlené, ale dost z nich je dost řekněme bohémsky založených…mám skvělého partnera, který má úplně jiný, ale také zajímavý obor, i přes to mě to ale občas dostihne, prostě mě to mrzí, ale vím, že si nemám na co stěžovat.Jak to vidíte vy? Chtěli byste člověka ze svého oboru, pracovní sféry? Případně pokud ho máte, jak to hodnotíte?
Ano náhodou. Už teď mě dost poučuje a ještě aby to dělal u toho, čemu se věnuju? ![]()
@lolink Jo, urcite je to riziko, kdyz to treba nevyjde. My se seznamili prave ve firme, jak uz to tak byva ![]()
To byl můj sen, najít si zubaře nebo třeba laboranta, mnohem lépe by se pak otevírala vlastní praxe, mohli bychom se pak skvěle doplňovat, podporovat…znam pár manželských párů, kteří to tak maji, ale asi to není záruka celoživotního štěstí. Manžel je úplně mimo obor, tak si to asi idealizuji. Mám prostě pocit, že s kolegou by bylo (pro mě) všechno jednodušší.
Ano, oba v IT, vzdělání ovšem původně každý jiné (on účetní, já lingvistka).
Nechtěla bych muže, který pracuje v jiném oboru, zažila jsem a vážně mi to vrchovatě stačilo, a to to ani nebyla nějak extra vážná známost.
Takhle máme oba povědomí o práci toho druhého, když jeden řekne „Zítra mne čeká nasazování“, druhý neočekává, že po práci půjdeme na večeři a budeme tancovat až do noci, ale bez řečí večer donese něco dobrého a povídáme si co se zase kde podělalo
U něj tohle znamená testování funkcí, které navrhl, u mne koordinace celého procesu jako takového a komunikace se všemi okolo.
A i když jsem teď doma, muž mne udržuje v podstatě v dění, byť každý pracujeme v jiné firmě.
My s pritelem jsme že stejného odvětví, oba vojáci.
a nemůžu si to vynachválit. Takže za mě záleží v jakém oboru ty dva pracuji.
Manžela jsem potkala v práci, hodně let jsme pracovali v rámci jedné firmy a naprosto nám to vyhovovalo. Dokázali jsme se podpořit a pochopit jeden druhýho. Manžel před pár lety zcela změnil obor a já odešla na mateřskou. Počítáme, že po skončení rodičáku půjdu pracovat zase s ním. Chybí nám to.