Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je mu 25, pokud se na to necítí, není se čemu divit. Né každý má v tomhle věku touhu zakládat rodinu. Buď počkej, nebo si najdi jiného
To samé ohledně svatby. Na co to je, pokud jste spolu spokojený, není přeci třeba mít papír ![]()
Co na to říct
buďto se mu podřídíš a počkáš až bude chtít on a nebo se s ním prostě rozejdeš…možná s ním o tom vážně promluvit a vysvětlit mu, že ti na té rodině opravdu záleží a, že ty děti chceš
zas nutit ho taky není dobrý…musíš ty vědět, jestli ti stojí za to čekat a nebo ne ![]()
No, v principu má partner pravdu, muž je v 25 ještě opravdu většinou puberťák… rozhodnutí je samozřejmě na tobě potažmo na vás, ale myslím, že je rozumné v klidu dostudovat a pak teprve začít polehoučku plánovat to dítko a třeba i partner názor změní a bude svolný o chvilku dříve.
Jestli se na to necítí a Ty ho dotlačíš nebo podfoukneš (jejda, prášeček selhal, nic ve zlém a nic proti Tobě, jen příklad), tak nebudeš stejně mít, co jsi chtěla. Budeš mít úplně stejně nevybouřenýho chlapa a navíc ještě dítě, což Ti zabrání v hodně aktivitách a změní vztah celkově. A to trvání na svatbě je úplně nejsměšnější, znám tři páry, kde to on udělal, aby byl pokoj a nepřála bych nikomu to období po svatbě. Stavění se na zadní jak krocenej bejček, motorky, golf…někdy i holky. Prostě já jsem přece pořád svobodný člověk, znělo od nich všech jednotně. Akorát před tou svatbou to jakoby nemuseli děsně dokazovat.
Nedoporučuji na něj tlačit. vyjasnila bych si s ním jen jednu věc. A to tu, že vztah jeho rodičům nezničila svatba, ale jejich přístup k sobě. Nebudu tady rozebírat, kdo nich měl větší zásluhu, protože to nevím, ale svatba žádný vztah zničit nemůže, ten ničí vždy partneři.
Pro mě by byl rozdílný názor na mateřství důvodem k rozchodu, ovšem to neznamená, že bych musela mít dítě v 25, když si to usmyslím.
Ujasnila bych si s přítelem, kdy po té třicítce má přesně na mysli, že by ty děti měl, proč až tak pozdě, zda si uvědomuje, že pokud ti bude tolik a nepůjde to hned, že bys ty děti pak ani nemusela mít, a že třeba výrazně po třicítce ty děti z nějakých důvodů vůbec nechceš.
Kdyby ti měl třeba říct, že syslí, že to omezení, které přijde s dětmi, ničí člověku život, tudíž se to snaží oddálit, jak jen to jde, tak být to můj přítel, tak se nad vztahem zamyslím. Říct mi chlap v 25 letech, že je puberťák, tak se mi to tedy dost nelíbí. V tomto věku už nemá právo na to být puberťák, ani biologicky ani psychicky. Že něco nějak plánuje, to je v pořádku, jde o to, proč to tak chce.
Příspěvek upraven 23.11.13 v 20:14
To je těžké. Sama jsem měla tříletý vztah, šel do kytek přesně z toho důvodu o kterém píšeš. Já chtěla rodinu, děti on ne. Měli jsme dokonce před svatbou.On se toho všeho nějak polekal a bylo to v háji. Po rozchodu jsem se do roka vdávala a hned vzápětí jsme měli první dítě. Bylo mi 25 v době svatby,26 když jsem prvně rodila. Nelitujtu, udělala bych to znova.Ted záleží na tobě čeho by jsi se vzdávalka radši. Rodiny-přítele??Já si tenkrát vybrala. A jen tak nakonec-můj bývalý je sám pořád, střídá přítelkyně a jeho máma se trápí. Já už jsem babička.
![]()
@Anjes píše:
Jestli se na to necítí a Ty ho dotlačíš nebo podfoukneš (jejda, prášeček selhal, nic ve zlém a nic proti Tobě, jen příklad), tak nebudeš stejně mít, co jsi chtěla. Budeš mít úplně stejně nevybouřenýho chlapa a navíc ještě dítě, což Ti zabrání v hodně aktivitách a změní vztah celkově. A to trvání na svatbě je úplně nejsměšnější, znám tři páry, kde to on udělal, aby byl pokoj a nepřála bych nikomu to období po svatbě. Stavění se na zadní jak krocenej bejček, motorky, golf…někdy i holky. Prostě já jsem přece pořád svobodný člověk, znělo od nich všech jednotně. Akorát před tou svatbou to jakoby nemuseli děsně dokazovat.
Já v zásadě souhlasím, ale chci se zeptat, pokud tedy děti teď nebudou, jak se bude projevovat to „vybouření“ partnera? V čem mu dítě zabrání, zatímco partnerství se ženou, se kterou splácí společné bydlení, mu nebrání? ![]()
Zakladatelko, pokud ti řekne v podstatě ještě kluk (25 je věk ukončování VŠ, hodně chlapů je v tomto věku spíš klukovská), že se na rodinu necítí, je mi to pochopitelné. Ty máš ale taky pravdu, velkou, pokud toužíš po rodině, nemládne nikdo a první dítě kolem 25 je optimální. Takže přichází volba, tento partner, ale s dětmi se ty vydáváš na tenký led a ty se vystavuješ riziku, že v rámci svého „bouření“ a „usazování“ budeš vyměněna za neokoukaný model v rámci přechozeného vztahu, nebo zatneš do zatím fungujícího vztahu a budeš hledat zralejšího partnera, možná i trošku staršího, který se už na rodinu „cítí“, jen ale aby měl taky ostatní vlastnosti takové, že s nimi budeš v životě spokojená. V tomto žádné jednoduché rady bohužel nejsou.
@Anna766 píše:
To je těžké. Sama jsem měla tříletý vztah, šel do kytek přesně z toho důvodu o kterém píšeš. Já chtěla rodinu, děti on ne. Měli jsme dokonce před svatbou.On se toho všeho nějak polekal a bylo to v háji. Po rozchodu jsem se do roka vdávala a hned vzápětí jsme měli první dítě. Bylo mi 25 v době svatby,26 když jsem prvně rodila. Nelitujtu, udělala bych to znova.Ted záleží na tobě čeho by jsi se vzdávalka radši. Rodiny-přítele??Já si tenkrát vybrala. A jen tak nakonec-můj bývalý je sám pořád, střídá přítelkyně a jeho máma se trápí. Já už jsem babička.![]()
![]()
Tnehle pribeh vidim docela casto, zenska chce rodinu partner ne, rozejdou se, ona si najde nekoho a do roka je svatba a tehotenstvi.
Absolutne nechapu, kde rostou takovi blbecci, kteri se tak rychle nechaj zmanipulovat do rodiny. ![]()
@Kdoule Vybouření je hodně vágní pojem, to ano
Prostě až se on bude cítit mít dítě. A rozhodně partnerství se ženou nebrání trávit volný čas dle libosti, chodit kamkoli, cestovat kamkoli, užívat se třeba sexu třeba v poledne na lince nebo co já vím (to vše myslím samozřejmě s tou onou ženou:-)…což jistě uznáš, že i tak něčemu z toho dítě sem tam trochu brání. A 25 je fakt docela málo. A je celkem známé, že hodně chlapů tlakem zvyšuje protitlak. Hlavní je se tím vzdycháním nad miminem a bílou vlečkou nezprotivit.
@JedenTypan píše:
Tnehle pribeh vidim docela casto, zenska chce rodinu partner ne, rozejdou se, ona si najde nekoho a do roka je svatba a tehotenstvi.Absolutne nechapu, kde rostou takovi blbecci, kteri se tak rychle nechaj zmanipulovat do rodiny.
Představ si že ten BLBEČEK je se mnou už skoro 20 let a odejít se nechystá. Není to spíš tím že chtěl to samé co já??
No když si vzpomenu, jak moc jsem toužila po miminku, tak si nedokážu představit, že by mi partner řekl, at vydržím ještě 5 let…měsíc byl pro mě dlouho…
takže záleží, jak moc si to přeješ
pokud hodně, tak to nebude dělat dobrotu, když on bude stále otálet…a vzhledem k tomu, že je mu 25, tak to fakt může trvat ještě dlouho…na druhou stranu-mám dva kamarády, kteří by si raději usekli ruku, než by měli dítě a asi za rok (druhý za půl roku!) čekali mrňata…chtěné
jeden je ted skvělý otec, ale je vidět, že nevybouřený no…druhý je teprve nastávající otec, tak uvidíme…:-) tím chci říct, e jeho názor se může brzy změnit, ale jestli to bude dobře…?
JedenTypan píše:
Tnehle pribeh vidim docela casto, zenska chce rodinu partner ne, rozejdou se, ona si najde nekoho a do roka je svatba a tehotenstvi.Absolutne nechapu, kde rostou takovi blbecci, kteri se tak rychle nechaj zmanipulovat do rodiny.
Tak on to nemusí být zrovna blbeček, může to být třeba chlap 30+ kterej by děti už taky chtěl.
![]()
@Anna766 píše:
Představ si že ten BLBEČEK je se mnou už skoro 20 let a odejít se nechystá. Není to spíš tím že chtěl to samé co já??
No me jde spis o to, ze svatba a decka, jsou velmi zavazna rozhodnuti a clovek musi mit skoro jistotu, ze do toho jde se spravnym clovekem. A behem par mesicu zamilovanosti proste nikoho dobre nepoznas. ![]()
@Anjes píše:
@Kdoule Vybouření je hodně vágní pojem, to anoProstě až se on bude cítit mít dítě. A rozhodně partnerství se ženou nebrání trávit volný čas dle libosti, chodit kamkoli, cestovat kamkoli, užívat se třeba sexu třeba v poledne na lince nebo co já vím (to vše myslím samozřejmě s tou onou ženou:-)…což jistě uznáš, že i tak něčemu z toho dítě sem tam trochu brání. A 25 je fakt docela málo. A je celkem známé, že hodně chlapů tlakem zvyšuje protitlak. Hlavní je se tím vzdycháním nad miminem a bílou vlečkou nezprotivit.
Jasně, souhlasím.
Ono je to dvousečné, ona ta častá chlapská formulace „děti až po třicítce“ může taky po té skutečné třicítce znamenat roky snahy, nákladná a ne hned úspěšná IVF a rostoucí nechuť nějaké děti mít, protože si člověk zvykl na pohodlí a svobodu života bez dětí. Plus riziko, že přechozený vztah prostě skončí na nedostatečný vývoj, což se asi děje nejčastěji. Takže pro někoho, kdo opravdu touží po rodině už kolem 25, je to celkem velký střet životních hodnot a výběr nastat bude muset, s tím se asi nic nenadělá.
Ahoj holky,
diskuzi zakládám jako anonym, je to osobní…
S přítelem jsem 5let, vše nám klape a sedíme si (jak v názorech na život, v posteli, smysl pro humor, zájmy…). Je jen jedna jediná věc na kterou máme naprosto rozdílný názor… A to na rodinu.
Příteli je 25 a je z rozvedené rodiny. Jeho otec je neuvěřitelný holkař a čím mladší ženu má, tím lépe (je mu 45 a dívka nad 25 je stará). Z jeho mámy se stala feministka každým coulem a chlap je jen na obtíž a jedinej hodnej na světě je její synáček. Po rozvodu si nikdy nenašla muže a tvrdí, že s muži skončila už tehdy po rozvodu v 24letech (
- dala se hodně na víru, ale jinak moc fajn ženská).
Mě je 23 (za chvíli 24) a jsem z úplné rodiny. V mém věku mamka čekala druhé dítě. Nikdo u nás není rozvedený a hodně s zakládáme na rodině.
Tolik k představě z jakých poměrů pocházíme a co nás ovlivňuje… Já už půl roku toužím po dítěti - vím že se nemusí zadařit hned, plus těhotenství a když by dítě přišlo za rok tak se mi narodí téměř na 25 narozeniny. Myslím, že je na čase. Zázemí máme (máme splacený byt), přítel má práci na dobu určitou po roce prodlužovanou (už 5let) já momentálně pracuji jako OSVČ a studuji VŠ.
Když se o rodině bavím s přítelem, tak mi říká že na mě vidí jak toužím po rodině, ale že on chce rodinu až po třicítce. Že on sám je ještě puberťák a času dost - že nechce opakovat chyby rodičů. Jenže to samé má jako odpověď na svatbu. Říká mi jak mě miluje a nemůže beze mě být, ale i jeho rodičům svatba zničila vztah a nepotřebuje papír na lásku.
Vím, že mě má rád, dokazuje mi to. Je ke mě ohleduplný, pozorný a já ho miluju. Jenže pak poslouchám diskuze /jak mezi kamarádkami, tak i zde čtu/ jak se holky rozcházejí s chlapama kvůli rozdílnému názoru na mateřství.
I teta od přítele se rozešla s chlapem, protože on nechtěl děti a ona ano, našla si jiného a sním má nyní 3letého chlapečka (po asi 5ti asistencích)…