Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahojky holky, tak jsem byla ve čtvrtek na gyn na kontrole po samovolném potratu (začátek 6 tt) Paní doktorka mi řekla, že všechno je v pořádku. V naprostém pořádku. Vše odešlo samo. Bez revize. I já se cítím fyzicky velmi dobře. Jenže mě nahlodala otázkou. Zda se budeme ještě snažit. Zůstala jsem na ní koukat jak vejr v ordinaci. Paní doktorku mám od svých 14 let. Takže mě zná a zná i moje zdraví a ví, že jsem zdravá aktivní ženská. Nikdy jem gyn problémy neměla atd. Řekla mi kdyby náhodou jsme to ještě chtěli naposledy zkusit tak po,2 - 3 měsících nejdříve. (Jenže v mém věku 44 mám pocit samozřejmě, že i den je příliš) Řekla mi, že kdyby jsme se s chlapem doma rozhodli pro Ano, tak ať jí řekneme dříve a hned by mi napsala nějaké posilující hormony a udržující prášky, aby těhotenství mělo větší podporu už ze začátku. Když jsem jí totiž šla odevzdat zprávu z nemonice, že jsme potratila bylo vidět, že jí je to upřímně za mě líto také. Doma jsem to řekla chlapovi, jen jako otázku. A on řekl s úsměvem na rtech.. Nechám to na tobě zlato, poslední slovo budeš mít ty. Stejně si vždy pojedeš tu svou, protože si paličák. No já rozhodnutá nejsem. Bojím se. Víte já si nikdy potrat nepřipouštěla. Mám doma 17 letého zdravého kluka. Nikdy mě to ani nenapadlo. Až do té doby než se to stalo i mě. Je to trpká zkušenost a samozřejmě bolavá. Já vždy byla doma v rodině ta odvážná, ten bláznivej Janek, co se do všeho vrhá po hlavě. A najednou se bojím. Najednou přitakávám chlapovi, jestli jsme se s miminkem neunáhlili atd. Jenže on mi řekl, že té zkušenosti vůbec nelituje. Omluvil se i za tu hádku o ty naše psiska. Řekl, že ani neví proč začal se hádat. Ta nenávist jak jsme o ní psala už začala ustávat min týden
Bylo to asi fakt hormonama. Ještě spolu spát fyzicky nemůžeme, i když mě nic nebolí. Ale aspoň jsme se tak nějak už mazlili. Najednou vždy pak vidím svět úplně růžový. Vadí mi, že ten můjh chlap ve 40 začal pomalu dědkovatět. Má občas názory jak děda. Já zase po té 40 jsem plná elánu zastydlé puberty. Řekla bych že ani ve 20 jsem nebyla takový Jantar co teď. Vím, že se Vám můžou holky zdát naše problémy zcela malicherné. Ale je tu nějaká z Vás, co měla taky takové pubertální stavy po 40? Uvnitř mě to nějak ničí. Začala jsem se nějak bát smrti nebo stárnutí, nebo všeho dohromady. Neumím to popsat. Snad někdo mi rozumět bude. Všem krásný den děvčátka. Jsem moc ráda, že jsem tyto stránky našla. Chlapům doma se svěřit s tímhle nemůžu, nebo můžu, ale vůbec mě nechápu. Mám ségru ta je skvělá. Ale zase chci se svěřit mimo domácí prostředí.
Dája
Klasická krize středního věku, kdy se snažíš dohnat mládí s pocitem, že ti ujíždí vlak. Načti si o tom něco.
@Anonymní píše: Více
Přesně tak, už to zevrubně rozebírá v předchozí diskuzi. Je mladá, krásná, pečuje o sebe, jen kalendář nelže (44?), tak se snaží omladit dítětem a vyvádí, že i chlapovi jde hlava kolem.
https://www.marketahamrlova.cz/…edniho-veku/
Jestli jsi sem už psala, tak co víc chceš slyšet? Hledej si o tom tématu něco a aktivně to začni řešit, přemýšlej o tom všem. Pokud to nezvládneš sama a máš své chování nekontrolovatelné, tak to začni řešit s terapeutem.
@Sunnysmile19 píše: Více
Už mě taky napadlo nějaký psycholog
Manžel právě prochází krizí středního věku. Vyvádí jak puboš a můžu ti říct, že je to z pohledu okolí dost trapný. Pokud tohle děláš taky a ještě si chceš pořídit dítě, tak to potěš pánbůh. Mládí tím nedoženeš a jen si přiděláš spoustu starostí. Příroda ti tím potratem evidentně chtěla něco říct. Dítě má být výsledkem rozumnýho rozhodnutí, ne výsledek poblázněných hormonů a podivných stavů psychiky.
@Dája79 Pokud to nezvládáš a trpí tím i vaše manželství, tak ano, šla bych klidně pro odbornou pomoc.
@Sunnysmile19 píše: VíceUž mě taky napadlo nějaký psycholog
@Anonymní píše: Více
To zase ne já spíš jsem hodně litostiva jako blázen nebo tak to se nechovám
Vždy jsem myslela, že podobnou krizí prochází jen muži
Ale zkusím opravdu asi terapeuta nebo tak. Takhle se v tom jen plácám a chovám se jak spratek ![]()
@Sunnysmile19 píše: Více
Myslím že asi vysloveně vztah netrpí ale asi to nezvládám. Není to ale prkotina? Řešit to s psychologem? Na světě lidi trpí daleko víc než já se zastuzenou pubertou.
![]()
Tak 17 let ses starala o dítě a teď to chceš dohnat já to chápu mám to stejně, já mám kluky 16 a 5 ten druhy byl taky krásná náhoda..za mě bych jela někam vydechnout na prodlouženy víkend a uvidíš jak spolu začnete spát tak buďto se do toho pustíš nebo ne..já pro jistotu začla brát antikoncepci.. držím pěsti užívej si krásné slunečné sny teď
![]()
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.