Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hezký den všem. Chtěla bych vás poprosit o radu. Od začátku března se vídám s jedním mužem. Ze začátku to bylo z mé strany hodně vlažné. Líbil se mé kamarádce a já měla pocit, že by pro mě měl být tabu. Neustále mě ale ujišťoval o tom, že s kamarádkou nikdy nic neměl a ani mít nechtěl, že je hloupost, aby jsme kvůli tomu závodili možnost být spolu šťastní, zkusit spolu být. Svým způsobem měl pravdu. Nicméně jsem to držela pořád na kamarádské úrovni. Asi po dvou měsících jsem vztahu dala šanci, kamarádce to řekla. Chtěla jsem, aby se to doveděla ode mě. Vztah se vyvíjel hezky. Postupně mě seznámil se synem, s kamarády, se zbytkem rodiny. Myslím, že se všemi jsem si celkem dobře sedla. Jediné koho mi drží přítel od těla je jeho dcera 13 let. Dcerka prý je hodně žárlivá a hlavně má tatínka pěkně omotaného. (Obě děti má ve výhradné péči). Co mě strašně překvapovovalo, že si strašně váží a cení takových společných obyčejných dní. Když spolu děláme věci vvdomácnosti, díváme se spolu na telku, když mi usnul v klíně, tak mi pak psal, že už strašně dlouho nezažil tak hezký a klidný večer. Jinak musím říct, že se z velké části kvůli jeho dceři spolu vidíme hodně málo. Teď za poslední dobou nám nevyšlo dost společných plánů a já začala brát zpátečku. Říkala jsem si. “Aha, už jsem ho omrzela, tak to nechává vyšumět. Komunikaci jsem omezila i já a nechala komunikaci jen na něm. V sobotu byl první den, kdy jsme si mezi sebou nevyměnili ani jednu zprávu. Říkala jsem si “Tak teď už je úplný konec” a tak nějak jsem rezignovala. Nic méně včera se mi připomněl zprávou “Ahoj” odpověděla jsem stejně. Na to přišla zpráva, že od sedmi večer bude volný. Odpověděla jsem mu “To se máš” a říkala jsem si, proč to dělá. Proč to nenechal být a mohlo to být vyřešené. K večeru mi poslal zprávu. “Haničko..mel bych vic komunikovat. Ja vim. Vis, mam skoro hruzu nekoho pustit bliz. Neumim si predstavit, ze budu znovu na nekom zavisli. Ta zranitelnost me desi.”
V tu chvilku mi začalo být líto, že jsem na něj byla tak tvrdá. Uvědomovala jsem si, že už ze začátku mi říkal, že se bojí, že mu bude zase ublíženo. Napsala jsem mu, co s tím chce tedy dělat. Jestli ze strachu z ublížení chce se mnou ukončit kontakt, nebo chce tomu dát šanci a že bychom spolu na tom pomalinku pracovali. Na to mi už neodpověděl. Jen dnes ráno zase popřál krásný den. Nevím, co mám dělat, jak se k němu chovat, jak mu (nám) pomoct. Nabídla jsem osobní shledání, na to zatím neodpověděl. Proč jestli se mnou nechce být, proč se stále ozývá. Proč když jsem mu napsala, jestli to chce tedy ukončit, proč toho nevyužil a neskončil to?
Budu ráda, za jakékoliv postřehy, rady, názory.
Spíš mi přijde, že si s tebou hraje pan ublížený. Takhle se muž k ženě nechová když o ni má zájem. Asi výhodná pozice pro něj, že on bude ten chudáček ublížený zraněný a budeš mu proto tolerovat věci, které bys jinak nezkousla.
@hanisv píše: Více
Rekla bych, ze na vine nebude dcera, ale jina pani. S tou to nebylo nic moc, tak si zas vzpomnel na Tebe. Jses pro nej zadni vratka ![]()
Takhle se prostě nechová chlap, který o tebe stojí.
Za mě je to ztráta času.
@Ledová káva píše: Více
No blesklo mi hlavou uplne to same.
@hanisv chces mit vedle sebe chlapa pro zivot a ne nekoho tak silene,,precitliveleho”, o koho se nemuzes ani oprit. Ten clovek ani o trvaly, pevny vztah nestoji. Jsi jen pro nej takove velmi prijemne zpestreni, nejradeji by jel v modu, jaky mate ted nastaveny. Zadne pevne zavazky, nic….jemu to tak vyhovuje.
Me by to teda nebavilo, byt jen takova cekatelka, kdy si pan udela cas.
Jestli to zvládneš, tak to ukonči. Buď chlap o ten vztah stojí a udělá cokoliv anebo je holt posera a jen se bojí.
To asi nepotřebuješ tahat někoho z vlastní nejistoty.
Asi zastaralé stereotypy, ale chlap má být z mého pohledu opora a ne nejistý uzlíček nervů, který se bojí…
Kdo se bojí, nesmí do lesa…
Manipulátor jak vyšitý.
Kdysi jsem byla kartářka, a tyhle matky Terezy byly nejhoršími čekankami.
Jestli si z těch desítek žen pamatuju jednu dvě, kdy to dopadlo. Ostatní dopadly špatně.
A říkám to i proto, že sama jsem byla čekankou kolik let nebudu ani psát, jak se stydím, dokonce jsem se i rozvedla. A rovnou říkám, bič a pryč.
To není jen o ztracených letech, často nejlepších letech pro tu ženu, ale i o zničení sebedůvěry, sebevědomí. Po takovém čekankovém vztahu se hrozně těžko hledá znovu víra v sebe.
Cítíte se pošpiněná tím, že vás nechtěl ani nějakej „zraněnej chudák“, což je ve skutečnosti v 90 % spíš vyčůránek a k. revník, jen to dovedně skrývá a vidí ve vás ochotnou čekající oběť.
Skutečný muž se rozhodne a jde si za svým. Můj nynější partner to taky neměl jednoduché, ale když jsme vešli do vztahu, byl rozhodnutý nechat minulost za sebou a podle toho se choval. A on byl iniciátorem vztahu.
Jeho minulosti si vážím, stejně jako on mé.
A je to diametrální rozdíl a je mi líto všech žen, které ti vychytralí muži emočně zneužívají touhle nechutnou zvrácenou hrou na „dej mi čas, jsem zraněný a nemůžu…“ Jasně. Nemůže. Protože bych dala pomalu krk za to, že spěchá na večeři domů, za oficiální ženou nebo partnerkou, nebo alfa milenkou.
@Anonymní píše: Více
Manželku, ani oficiální partnerku 100% nemá. Chodíme k němu domů a scházíme se krom dcery s celou jeho rodinou i přáteli. S jeho sestrou jsem se znala ještě před tím, než jsme se dali dohromady. Manželku, ani oficiální partnerku by opravdu neutajil.
Zpočátku dotazu jsem měla pocit, že je to nějaký dvacetiletý chlapec. A on se ve svém věku se závazky chudinka bojí vztahu. Tak proč ti nedal pokoj, proč tě tahal do vztahu?
Tyhle typy, ať už ženská nebo chlap, co neví a bojí se, a jednou ano, pak zase ne, mi lezou na nervy. Tak ať jsou sami a nepletou nikomu hlavu. Mám ráda, když vím na čem jsem. Ale tahle nekomunikace by mě nebavila. Ty mu něco napíšeš, je to bez reakce. Pak se zase ozve. No, dobře tě tahá na špagátu. Nejste spolu naštěstí tak dlouho. Napsala bych mu, že já hledám někoho, kdo se vztahu nebojí. Že na tyhle hry nejsem.
@hanisv píše: Více
Podívej, o to hůř. To není omluva, ba naopak, je to silnější a bolestivější háček. Tahá tě to rodiny a zároveň za nos.
Čím déle to budeš snášet, tím rozbitější srdce mít budeš.
Opravdu nikdo si tady nemyslí, že by mohl mít skutečně problém se srovnat s tím, co prožil a že by potřeboval trochu trpělivosti a pochopení?