Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No nevim, jestli by me takovy vztah bavil a naplnoval… hele, sama uznavas, ze uz nejste zadni pubertaci na takove chovani, ve ctyriceti zacit menit chlapa, ktery navic zije u rodicu, to uz podle me nejde moc prevychovat… a jak se rika, chlapi kdyz starnou, tak dedkovati popr. maji zamrzlou pubertu, stavaj se z nich mrzouti… pokud se chova takhle uz ted, tak ja uz bych moc sanci na zmenu v chovani neverila. Mozna bych mu zkusila navrhnout nejakou partnerskou poradnu, protoze podle mne, on si sve chovani neuvedomuje. A pokud jo a dela to zamerne, tak rychle pryc od takovyho psychoteroristy.
Ahoj, nedokážu ti poradit, ale švagrová měla podobný problém, tak ti alespoň napíšu zkušenost kterou bohužel má.. žila s přesně takovým typem jaký popisuješ, že je tvůj partner.. neustále urážení se, přesně tytéž řeči jako už ti nenapíšu, nepřijedu, zapomeň na mě.. když mu řekla že jí něco vadí, hned začal: tak vidíš jak jsem špatný chlap atd.. byla do něj blázen, takže si ho „nechala“.. otěhotněla, a když bylo holce asi půl roku, chlap začal žárlit, pak holku vzal, odjel pryč a jen nechal vzkaz: klára je se mnou. A nebral telefon, neozval se a pak přijel a dělal jako že nic. Švagrová v šoku, řvala na něj a on se sebral a uražený se jí neozval třeba týden.. nakonec se rozešli, dělá jí teď velké problémy kvůli malé.. nevím, myslím, že takový člověk se bez psychologa nezmění a k psychologovi ho dostat bylo v případě švagrové nemožné.. takže za mě, pokud on si svůj problém neuvědomuje a nechce to řešit, jdi od něj, ušetříš si fůru starostí a nervů..
No tohle tezko zmenis. a to spolu ani nebydlite a nemate rodinu. Pak by to bylo nejspis jeste horsi. Evidentne vam to moc nefunguje, spis byt tebou bych se zamyslela proc s nim chces byt a co ti to doopravdy dava?
![]()
Jako partner mi v podstate ve vsem ostatnim vyhovuje maximalne. Ted, kdyz se ale vyvrbilo tohle, pochopitelne to resim, nehodlam se s tim smirovat. Evidentne je frustrovany a takhle to kulminuje, problem je ten zpusob, jak se dozaduje sve citove obzivy. Jenze ted uz mu nemuzu rict Pepo neblbni, vis, ze te miluju, protoze tim bych mu potvrdila, ze ta strategie se mu vyplaci. A nemuzu se ani vytocit, melo by to stejny efekt. Budu muset pockat, jak se to vyvine.
Spis bych chtela rady, nebo napady, jak v teto konkretni situaci reagovat. Je hodne duvodu, proc s nim chci byt, proto nechci byt radikal a utnout to hned. To jsem delala vzdy, mam za sebou radu rozchodu, ale tam to byly veci, ktere opravdu napravit nesly. Pokud se ukaze, ze ani tohle nepujde eliminovat, pochopitelne se s nim rozejdu, zit takhle bych nemohla.
Vzhledem k tomu, ze se umí chovat normálně, viz fáze namlouvání, promluvila bych si s nim. Na rovinu, co ti nevyhovuje. Pokud hodlá pokračovat v bezdůvodně urážení se, pak spolu opravdu nemusíte být, protože to vážně půjde do kopru. Dat mu ochutnat jeho chleba. Jinak by me zajímalo, co dělá za práci, jak se vyjadřuje o byvalkach, jak se chová mezi přáteli. Každá ženská ma intuici a ta nelze. Pokud ti to bude smrdet i nadále, uvěř svým pocitům a neposuvej tento vztah do dětí.
@Kfětoslava píše:
Vzhledem k tomu, ze se umí chovat normálně, viz fáze namlouvání, promluvila bych si s nim. Na rovinu, co ti nevyhovuje. Pokud hodlá pokračovat v bezdůvodně urážení se, pak spolu opravdu nemusíte být, protože to vážně půjde do kopru. Dat mu ochutnat jeho chleba. Jinak by me zajímalo, co dělá za práci, jak se vyjadřuje o byvalkach, jak se chová mezi přáteli. Každá ženská ma intuici a ta nelze. Pokud ti to bude smrdet i nadále, uvěř svým pocitům a neposuvej tento vztah do dětí.
Dela obchodaka, cili kontakt s lidmi, je sympaticky. Byvalky ma tak nejak dve. S obema je tak nejak v kontaktu, nikdy o nich nerekl nic spatneho, i kdyz ta jedna ho opustila pro jineho. Zajimavy je tam ovsem vztah s rodici. Ti se o nej ted staraji, co je zpet doma (po cca 12ti letech), dost casto na nej jeci a padaji i slova o debilech. To ja neznam, u nas se nezvysoval hlas, vse resime v klidu, mam s rodici nadstandardni vztah. A tak si myslim, ze puvod jeho pasivni agrese je prave to, ze se nedokazal obhajit a postavit se a svuj hnev zacal davat najevo skryte. On totiz opravdu nejeci, nezvysuje hlas, ale ani nediskutuje. A pak je to asi zacarovany kruh, kdy svou PA vzbuzuje v druhych, svymi skrytymi podlostmi, o to vetsi vztek. Ze si ho vlastne ventiluje skrz nekoho jineho a pak se tvari, ze on nic, on je prece tak hodny.
Instinkt mi rika, ze jako manzel a otec by stal za to, za predpokladu, ze se uklidni a prestane byt frustratem. On je pomerne tvarny (snad to nevyzni blbe), ale prizpusobit se umi. Vyjma tohoto schematu. Ale jedno vim jiste, v situaci, kdy bych byla pritomna revu jeho rodicu a debilove by litali vzduchem, tak bych urcite nemlcela. Na jednu stranu mi ho je lito, na druhou stranu nemam spasitelsky syndrom ![]()
A proc nebydlite spolu? pokud bydlis sama proc nejde od rodicu k tobe. Takove dostavenicka a vyvolavani je o nicem, nejlepe se partneri poznaji kdyz spolu ziji. Taky jsem mela vztah na dalku a spis me to deprimovalo, nevedela jsem co se tomu druhemu odehrava v hlave, kolikrat vymluvy po sms ze nema cas, a to i kdyz jsem vedela ze ma volno, taky kolikrat ve svem volnu vyspaval a ja chtela byt s nim. Tak moc jsem byla zamilovana. Bud se sestehujte nebo to ukonci, at se chlap uz netrapi.
Pises, ze se znate pul roku a ctvrt roku spolu chodite. To mate byt ve fazu zamilovani a zit na „ruzovem oblacku“. Jenze opak je pravdou. Ty se trapis uz po trech mesicich vzrahu
Nevim nevim, zda ti na to do budoucna bude na toto stacit energie ![]()
@Anonymní píše: …Ale jedno vim jiste, v situaci, kdy bych byla pritomna revu jeho rodicu a debilove by litali vzduchem, tak bych urcite nemlcela…
Jako že by toho řevu bylo pak dohronady 2× tolik? ![]()
@Anonymní píše:
Dela obchodaka, cili kontakt s lidmi, je sympaticky. Byvalky ma tak nejak dve. S obema je tak nejak v kontaktu, nikdy o nich nerekl nic spatneho, i kdyz ta jedna ho opustila pro jineho. Zajimavy je tam ovsem vztah s rodici. Ti se o nej ted staraji, co je zpet doma (po cca 12ti letech), dost casto na nej jeci a padaji i slova o debilech. To ja neznam, u nas se nezvysoval hlas, vse resime v klidu, mam s rodici nadstandardni vztah. A tak si myslim, ze puvod jeho pasivni agrese je prave to, ze se nedokazal obhajit a postavit se a svuj hnev zacal davat najevo skryte. On totiz opravdu nejeci, nezvysuje hlas, ale ani nediskutuje. A pak je to asi zacarovany kruh, kdy svou PA vzbuzuje v druhych, svymi skrytymi podlostmi, o to vetsi vztek. Ze si ho vlastne ventiluje skrz nekoho jineho a pak se tvari, ze on nic, on je prece tak hodny.Instinkt mi rika, ze jako manzel a otec by stal za to, za predpokladu, ze se uklidni a prestane byt frustratem. On je pomerne tvarny (snad to nevyzni blbe), ale prizpusobit se umi. Vyjma tohoto schematu. Ale jedno vim jiste, v situaci, kdy bych byla pritomna revu jeho rodicu a debilove by litali vzduchem, tak bych urcite nemlcela. Na jednu stranu mi ho je lito, na druhou stranu nemam spasitelsky syndrom
Mě napadá jediné, nechat ho chvilku vycukat, ať se po tom uražení ozve sám, prostě když řekne, nedojedu, tak říct, tak nejezdi, když nechceš. Protože on tě dle mne jen vydírá a to je špatně. Zkusila bych jen toto, chápu, že riskuješ rozchod, ikdyž pokud by se už neozval, nestojí za to, aby jsi měla nervy.
@Anonymní píše: …Jenze ted uz mu nemuzu rict Pepo neblbni, vis, ze re miluju…
A zkouselas to? Bez dalsiho okecavani, vysvetlovani, dohadovani, citovych vylevu…
Ono je tohle tezky. Znam to z obou stran a vyresit se to da, jen to zabere dost nervu a casu. Ted prozivam vztah, kdy jsme na tom tak nejak podobne, oba obcas sklouzneme k tomuhle typu komunikace. Ale i kdyz jsme spolu taky jenom par mesicu, oba vime, ze to mame z detstvi a snazime se to resit. Je to dost narocny, nekdy na to neni nalada a jednodussi by bylo se na to vykaslat, ale taky prevazuji ty klady a nejaly cas tomu dat chceme. Bavime se o tom, hledame a snazime se zjistit, co ten druhy opravdu potrebuje. A treba prave partner po jednom takovym svym vystupu a nasledne diskuzi priznal, ze by mu presne pomohlo to jednoduchy „neblbni, vzdyt vis, ze te miluju“. Nenechat se strhnout do te jeho hry, ale ani ho uplne nezazdit… A pak ho nechat, at si to vstreba.
Zalezi, jak moc o nej stojis a jestli je i partner ochotny videt, ze ma problem a chce ho resit…
@Verča32 nebydlime spolu, neni to mozne, mame kazdy zvire, ktera se dohromady v malem byte nedaji chovat. Proto resime bydleni do budoucna.
@cecetka v nasem veku uz je to jine, ja jsem si dosud uzivala ten klid (konecne) a jelikoz nemam ruzove bryle, je v tom jak srdce, tak rozum. Zamilovala jsem se postupne. Laska ma dost podob a fazi a takhle je to pro me nejblize opravdovemu vztahu, ktery bych chtela mit dlouhodobe (vyjma teto situace). @moje prdelky vidim to stejne a zatim to mam takhle v planu
@morgien ne, ze bych to s nim dosud takhle analyzovala, ale jednou, kdyz se urazil, se me pak ptal v sms, jestli ho mam rada. Ja byla vytocena, ale kousla jsem se a napsala ze ho miluju a navic ho mam i rada. V tu chvili ok, ale dlouhodobe k prdu. Kdo vi, zda to nebylo potvrzeni, ze muze zacit s urazenim se a dostane tak, co chce. Ja si myslim, ze ano. Od te doby jsem reagovala sois vztekle ve stylu „tak ja ti nandam, aby ses mel konecne proc urazit“ = emocionalni reakce = stejny vysledek jako mam te rada. A navic, ja problem nemam, takze vzajemne si foukat bebicka a rust spolu nemuzeme, to by opet vzal tak, ze on je ten spatny a ja dokonala. Ale idealne bych si to takhle predstavovala a vzdy se o to snazila.
Prosim o zachovani anonymu, chodi sem moji pratele a jim se sverovat zatim nechci.
S pritelem se zname asi pul roku, nejprve jsme byli kamaradi, ted spolu asi ctvrt roku chodime. Zamiloval se do me hned, ja do nej az pozdeji, ziskal si me svym skvelym chovanim, takze pote jsme spolu zacali normalne chodit. Vse se zdalo v poradku, vzhledem k nasemu veku jsme mluvili o rodine, atd. Dokud me uhanel jeste jako kamarad, tak byl uplne zlaticko. Hodny, pozorny, mily. Je pravda, ze jsem ten typ, co na srdci, to na jazyku, ale mam za to, ze vse, co nam vadi, si musime rict a vyresit to. On tohle nikdy nedelal, no zpocatku mu na me nic nevadilo. Postupem casu se ale zacaly dit „divne“ veci.
Do te doby jsme meli normalni komunikaci, vetsinou mi napsal rano, ja odepsala, pak jsme si treba volali a kdyz jsme se ten den nevideli, volali jsme si pravidelne vecer. Nikdo z nas neresil, kdo zavola, me to ani nenapadlo. Kdyz me jednou nastval, tak jsem mu to napsala, on hned jestli se s nim rozchazim, ze jsem mu tipla telefon (vybil se mi), tak jsem mu napsala ze ne, ze to neni duvod k rozchodu, ze jsem jen musela na nabijecku. Psal, ze o me nechce prijit, ja ho ujistila, ze neprijde. Choval se jako citove zavisly, ale to jsem zvladala a mela pochopeni (posledni ex se s nim rozesla po par mesicich kvuli jinemu). Tahne mu na 40 a chtel by se usadit.
Pozdeji si zacal stezovat, ze se malo vidime. Vidame se tak 2×-3× tydne, jinak jsem v praci atd. On po rozchodu zije u rodicu, nemusi tam delat nic, tak ma more casu. Ja mam na starost celou domacnost. Kdyby si postezoval, jeste to chapu, ale on si vzdy jen ublizene rypnul, napr. kdyz jsme si dovolali, prisla sms „tak uz se budem vidat cim dal min a pujde to do kopru“. Tim me samozrejme vytocil a rekla jsem mu svoje. Najednou se me prestal ptat, kdy se uvidime, zacal se urazet kvuli blbostem, nekomunikoval. Zpocatku jsem se omluvila, ze jsem neco asi podala spatne (to kdyz se cely den najednou neozval), postupem casu se vzdy kvuli kravine urazil jak maly smrad (tak ja uz ti nenapisu, tak ja neprijedu) a prestal komunikovat, ze se cely den neozval. To me vzdy vytocilo a vycinila jsem mu, ze mu snad stojim aspon za sms, ze mu volam, on mi to nezveda a je to od nej hnusny, ze ja i kdyz jsem nastvana, mam snahu to resit. Pak to bylo ok.
Intervaly, kdy fungoval, se zacaly zkracovat. Naposled minuly tyden, to uz jsem bouchla a i se rozbrecela, ze me jeho ignorance nebavi. Priznam se, ze jsem pustila slzu (na par vterin), protoze uz jsem nevedela kudy kam a chtela, aby mu fakt doslo, ze mi tim ublizuje. Za posledni dva tydny se urazil 3×, z toho jednou nekomunikoval den, jednou mel vytacky, ze neprijede, jednou, ze uz mi nebude psat.
A ted se dostavam k jadru pudla. Stravili jsme spolu naposled 3 dny (vecery a noci) za sebou az do nedele, tak jsem si rikala, ze bude spokojeny, kdyz se v tydnu kvuli me praci neuvidime, jen si budem volat. Vse bylo super, snazil se. V nedeli vecer volal, povidali jsme si. Mezi reci jsem se zminila, ze mam v pondeli vecer volno a budu se moct na druhy den i vyspat, ze jdu do prace az odpoledne. Kdyz jsme se loucili, tak podotkl, at se druhy den ozvu, az pujdu z prace. To uz mi prislo nejake podezrele, ze me primo tak nabada, ale nevenovala jsem tomu pozornost.
Druhy den mi opravdu nenapsal jako obvykle na dobre rano, tak jsem mu skutecne po praci napsala. On neutralne odpovedel, ja poslala jeste pusu a od te doby se neozval. To mu vydrzelo az do dnesni noci, kdy nakonec napsal, co se deje, ze se neozyvam. Ja mu odepsala, ze se nedeje nic a mohl se ozvat on. A na to uz nereagoval. No jako u malych harantu.
Behem dneska mi vrtalo hlavou, co se mu zase deje a napadlo me, ze se urazil, ze jsem mu nenavrhla, aby v pondeli na noc prijel. Zacala jsem se trochu zajimat a nasla clanky o pasivne agresivnim chovani a bohuzel to na nej sedi. (nizke sebevedomi, neschopnost normalne pozadat o sve potreby, jakoby neudelani neceho naschval, urazeni se). Vse mi do sebe zacalo zapadat a taky jsem se dozvedela a chapu, ze jsem reagovala tak, ze jsem jeho chovani jen posilovala. Myslela jsem, ze kdyz mu reknu, ze mi jeho chovani opravdu vadi, tak to prestane delat, ale pro nej je zrejme moje emocialni reakce to, co on chce. Proto jsem se rozhodla, ze to budu ignorovat a taky mu podle toho napsala tu odpoved dnes v noci.
Cekam, ze prijde dalsi jeho reakce, ve stylu, ze to nema mezi nami smysl, kdyz se neozyvam (ne ja, ale on se neozyva), aby me vyprovokoval k hadce a vylevu a byl spokojeny, nebo to dotahne tak daleko, ze se neozve nekolik dni a proste se asi rozejdeme beze slov.
Nechci tento vztah zahodit, jen nevim, jak mu ukazat, ze takhle ne. Nevadi mi jeho vetsi potreba citovosti, vadi mi zpusob, jak si tu potrebu chce naplnovat. Nez by rekl, ze mu je smutno, tak se urazi. A ja opravdu nehodlam resit takove blbosti v mem veku v dospelem vztahu.
Mate nekdo s takovym clovekem zkusenosti? Poradite mi, jak na nej? Mam totiz dost stresove povolani a tohle, ze partner 3 dny funguje, 3 dny nefunguje a 1 den v tydnu se dohadujeme (kdyz uz mu dam couda), mi opravdu nepridava a vim, ze takhle to dlouho nevydrzim. Neumim se vedome ponizovat a dolejzat, navic by na me jiste casem zacal zkouset tezsi kalibr.
Omlouvam se za sloh.
M.