Breno poradna - podlahové krytiny
Jiří Novotný
@Lucy75 heleď, to je dost individuální… pokud jde o aklimatizaci v novém domově, tak to je často docela rychle. Spíš bych si dala pozor na okolí. Dost psů i když zdánlivě v útulku vycházeli s každým, tak se pak mají tendence rvát (nebo minimálně vyhrožovat) když se dostanou do nové rodiny. Není to většinou nic nepřekonatelného, jen je potřeba počítat s rizikem toho, že nevíte přesně co se s tím psem dělo, a případně mu věnovat trochu víc času a péče, s čímž stejně asi počítáš
mě po štěněti za poslední cca 2 měsíce vyjel cizí pes (dost ostře, někdy se zraněním) asi 4× a 3 z toho byli útulkáři (u nové rodiny byli méně než rok), a 2 z nich odcházeli z útulku jako „zcela bezproblémoví, vycházející s každým psem“. Prostě znejistěli v dané situaci nebo se moc uvázali na nového páníka a tak zoufale si ho bránili, že v jeden moment šli po krku každému koho měli na dosah.
@dog.s jj, píšu - od pátku
doma bez problémů, od soboty už i bez snahy to doma očurávat, takže doma bez nehod.. venku je to ďábel, nulový respekt z aut, nulová socializace.. ve městě bez vodítka utopie (jorka mi chodí bez vodítka od cca půl roku věku, je jí sedm, drží se do dvou metrů ode mne)… na chalupě jsem si dnes poprvé lajzla ho vypustit na vyběhání, sice se vrátil, ale až poté, co se vyválel v kravincích a udělal okruh Grand Monaco v rekordním čase
teď tu krásně leží a spí, první dvě noci byly spíš peklo, pro jistotu jsem s ním chodila co 2/3 hodiny ven, aby pochopil.. prostě nespal.. seděl, funěl, byl úplně rozhozenej, chudák.. dnes už krásně odpočívá a leží, mega krásný rozdíl ![]()
@Nimie jj, to problém určitě bude.. naše jorka nevyjíždí nikdy po nikom (leda hlásí u dveří, to zas jo), ale ON se škube na vodítku sotva vidí psa..
dnes ale bravurně zvládl i celý den s kámošovou fenou vlčáka (ona je ovšem extrémně snášenlivá).. Ale na ty cizí psy budeme muset určo dávat pozor, to máš recht…
@Lucy75 píše:
@Nimie jj, to problém určitě bude.. naše jorka nevyjíždí nikdy po nikom (leda hlásí u dveří, to zas jo), ale ON se škube na vodítku sotva vidí psa..
dnes ale bravurně zvládl i celý den s kámošovou fenou vlčáka (ona je ovšem extrémně snášenlivá).. Ale na ty cizí psy budeme muset určo dávat pozor, to máš recht…
Ti psi byli jen příklad protože jsem zrovna to teď řešila nejvíc, ale spíš obecně je potřeba do začátku dávat pozor. Stává se, že najednou zjistíš že psovi vadí vousatý chlap, děti konkrétního věku (ke všem super, ale prostě nějaké věkové rozmezí průšvih) apod. takže tu první dobu určitě spíš ostražitě, ale citlivě. V žádném případě netrestejte psa za případné vrčení apod., naopak si zapamatujte na co takhle negativně reagoval a snažte se v něm podobnou situaci spojit s příjemným pocitem. Krůček po krůčku. Ono to půjde. Jen spousta lidí hrozně rychle usne na vavřínech a má pocit, že když se pes chová bezproblémově k nim po týdnu, tak se na něj mohou spolehnout a pak je průšvih. Přeji hodně štěstí ![]()
@Lucy75 ten je ![]()
Já mám zkušenost, že za týden bude určitě líp…
Musíte se hlavně poznat, on pozná, že mu projde jen to, co ty dovolíš.
Hodně radosti přeji ![]()
Myslím, že tenhle bude v pohodě…ale spousta jich být nemusí. Chovám psy celý život, což už je poměrně dlouho
,psa z útulku bych si vzala a plánuji to, až mi vymře moje sestava psů 12-15let, ale byla bych sakra opatrná. Spousta psů z útulku nikdy není úplně v pohodě. A někteří zas super. Sestra má dva malinké psíky z útulku a jsou to opravdu autisti
,má je několik let, hrozně se jim věnuje, nicméně oba většinu dne leží v pelechu a koukají, jeden si doteď ani nevezme jídlo z ruky. Když jsem je hlídala a ségra po týdnu přijela, ani nevylezli z pelechu a že by třeba zavrtěli ocáskem a přivítali se? Ani náhodou…S mými psy vycházeli výborně, bylo vidět, že ve smečce je jim lépe, než s člověkem. Je to prostě spíš oběť pro toho majitele, že by měl ze svých pejsků nějakou radost, to vůbec. Snad jen, že udělal ten dobrý skutek. Ale mně by to nestačilo. Pokud je to pejsek jen nevychovaný, ale založením veselá kupka a komunikativní, tak pak stačí se věnovat a vychovávat…
@zoretka děkuji, mooc pěkný, profi a věcný příspěvek
já před jorkou měla 13let zlatého (teda mega velkého) retrívra, dobrák od kosti, ale tulák
takže pejskařské srdce a zkušenost tam jsou.. tenhle vypadá nezasaženě netýraně (spíš se toulal- bezďák, než že by mu bylo ubližováno), chci věřit a věřím, že to bude skvělé, dnes si poprvé lehl přede mnou štěstím na záda a chtěl drbat
sranda je, jak ale všichni bleskově v řádech vteřin pochopí, co je Lednice a že její otevření = možnost jídla = ukaž co máš
![]()
@Nimie píše:
@Lucy75 heleď, to je dost individuální… pokud jde o aklimatizaci v novém domově, tak to je často docela rychle. Spíš bych si dala pozor na okolí. Dost psů i když zdánlivě v útulku vycházeli s každým, tak se pak mají tendence rvát (nebo minimálně vyhrožovat) když se dostanou do nové rodiny. Není to většinou nic nepřekonatelného, jen je potřeba počítat s rizikem toho, že nevíte přesně co se s tím psem dělo, a případně mu věnovat trochu víc času a péče, s čímž stejně asi počítášmě po štěněti za poslední cca 2 měsíce vyjel cizí pes (dost ostře, někdy se zraněním) asi 4× a 3 z toho byli útulkáři (u nové rodiny byli méně než rok), a 2 z nich odcházeli z útulku jako „zcela bezproblémoví, vycházející s každým psem“. Prostě znejistěli v dané situaci nebo se moc uvázali na nového páníka a tak zoufale si ho bránili, že v jeden moment šli po krku každému koho měli na dosah.
Pod to se podepisuju. V květnu jsem si vzala půlročního voříška z azylu (ne klasického kotcového útulku). I přes nízký věk zažil celkem brutální týrání, ale téměř na něm nebylo poznat. V útulku se neskutečně rychle zregeneroval a vypadal jako každé jiné štěněcí trdlo. S nástupem puberty bojuju s vyjížděním po psech - jako rovnocenného soupeře bere pouze psa, který má aspoň 35+kg (sám má 11), s menšími a stejně velkými psy je v pohodě, nevyjede dokonce ani když po něm nějaký ratlík vystartuje.
Původní majitelé ho jednak třískali jak o život, jednak ho drželi zavřeného v nějaké komoře. Pak se dostal do útulku, kam chodili jen lidé středního věku. Takže teprve u nás vlastně poprvé pořádně viděl děti, staré lidi, handicapované lidi, hipstery, pankáče, skejťáky, tlusťochy… Naštěstí má dobrou povahu a je hrozně snaživý, už to nějak strávil, když si ho ostatní nevšímají, nevšímá si taky. Neustále ho ale musím bránit, aby na něj cizí lidé (často bez dovolení) nesahali. Jak je poměrně malý a velmi rozkošný, každý by ho chtěl hladit. To pak štěká a vypadá jako agresor, i když je vlastně v právu…
@Ba-stet chápu, díky, ten váš to měl fakt těžké.. ten náš byl spíš samorost.. tulák.. takže to je jiná situace.. ale jste úžasní, skvělé, že jste se našli
![]()
@Lucy75 Tak tulák zase bude mít svoje - bude zřejmě zvyklý se rozhodovat samostatně, na vše dost času (například vracet se k paničce na zavolání, když má zrovna důležité čuchání
), taky nevíš, koho na ulici potkal a jak se k němu choval. Kamarádčin pes žil na nádraží a celý život miloval bezdomovce, zřejmě ho krmili. Když nějakého viděl, vrtěl ocasem, lísal se. A nesnášel muže s holí. Náš třeba jednou šíleně vyštěkal jednoho chlapa v MHD. Ten člověk vypadal úplně normálně, ale psovi tam asi cinklo něco z minulosti. Zase je dobré, že máte po pubertě. Ten náš je zlato, jsem ráda, že ho mám a je fakt hrozně hodný a v rámci možnosti tvárný. Jestli se jednou přestane pokoušet vraždit obří bully a jiná drsná plemena, nebude mi ke štěstí chybět nic ![]()
@Lucy75 Podle fotky bude malinko hysterka, ale jinak dobrej. Podporuj v něm klidovej režim, ať se naučí odpočívat.
To, že psi se po nějaké době projeví, je tím, že si najednou začnou být jistí svým zázemím, rodinou, svým novým místem, získají sebevědomí, začnou si to všechno bránit. Chce to včas rozpoznat a nenechat tolik rozjet.
@Lucy75 take chvalim adopci
my si brali tyraneho boxera (resp. udajne dle utulku tyrany nebyl, ale dle projevu a strachove agresivity, kterou zprvu u nas projevoval, na nem urcite bylo pachano nasili, o tom jsem presvedcena). Ke me prilnul temer hned, k manzelovi taky, ale s tim preci jen chvili bojovali o pozici. Zhruba tyden trvalo, nez nam zacal doma spat na zadech a prestal byt nonstop ve strehu, par tydnu trvalo, nez k nam nabral takovou duveru, aby se nechal osetrit (napr. zatrhly drapek) a nez prisel na to, ze je u nas na stalo a ze omylem treba zvednuta ruka ve hre neznamena automaticky ranu a biti. Stejne tak prudke pohyby, taky se desil. Ted uz je uplne bez problemu, muzu mu delat naprosto vse (ale uz je u nas 2 roky), jen cizi lidi k nam nepusti na mene jak metr, hlida nas jak das. Na veterinu jsem ho vezla asi hned 2-3 den, zda je ok. Byla to vyzva, fakt mel velke sramy na dusi, ale nelituju jedineho dne, ze jsme si vzali prave jeho ![]()