Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Pláč kvůli chození do školky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
17.3.15 09:13
Pláč kvůli chození do školky
Mám dcerku 34měsíců. Vždycky jsme byly hodně aktivní. Chodili do mateřských center, kurzů, po návštěvách, po venku. Malá na to kolik jí je je neskutečně šikovná a psychicky vyspělejší než její stejně staří kamarádi. Vše se změnilo, co jsem otěhotněla. Od samého začátku mi bylo zle a když mi přestalo být zle, tak jsem začla mít velké potíži se zády, že sotva dojdu do krámu pro rohlíky. Dcerka to těžce nesla, protože procházky byly zkráceny na minimum a já padala únavou večer dřív jak ona. Tatínek je bohužel většinu roku i měsíce v zahraničí. Malá začla být hodně protivná a nezvladatelná, protože neměla vybitou energiia nebyla zvyklá být doma. Rozhodla jsem se tedy pro soukromou školičku o pár dětičkách. První týden byla uplně nadšená a bylo to pro ní dobrodrůžo. Vozím na osmou a ve tři po spinkání vyzvedávám. Druhý týden se to zlomilo a s hrůzou mi volali učitelky, že dostala šílenej záchvat. Dostala ho do té doby asi třikrát…že se klepe, nemůže dýchat, někdy se i pozvrací a hystericky pláče. Stává se to, když je pod hodně velkým psychickým vypětím. Druhý den „už“ jen plakala. A jsou tomu už dva měsíce a pořád pláče. Každé ráno se mě ptá, proč vstáváme a kam jedeme, i když ví, že každý den jedeme do školičky. A od té doby celou cestu do školky knourá a jak tam dorazíme, tak začne hystericky plakat a nechce mě pustit odjet. Někdy jsou dny, kdy jí to přejde a odpo se jí nechce dom, ale většina jich je, že je celý den smutná, nejí a nechce jít ani v poledne spinkat. Pořád čekám, že si zvykne a pořád nic. Přitom jí tam tety věnují maximální pozornost a je tam velmi oblíbená, protože se vším pomáhá a je moc šikovná. Jen ti kamarádi. Sice už všechny zná a hraje si s nima, ale to má asi po mě, že do života těžko přijímá nové členy. Neustále mi doma knourá, že ve školce nemá kamarády a že by tam chtěla chodit s tím nebo s tím, koho zná a s kým se vídáme mimo školky. Co myslíte??
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
17.3.15 09:14
@rozinka7 vydržet.. sousedovic kluk řval půl roku. Pak pro změnu nechtěl ze školky.. co udělat nějakou „oslavu“ a pozvat děti ze školky? že by měla možnost se „seznámit“ za dohledu dospělých.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.15 09:20
@martina.se píše:
@rozinka7 vydržet.. sousedovic kluk řval půl roku. Pak pro změnu nechtěl ze školky.. co udělat nějakou „oslavu“ a pozvat děti ze školky? že by měla možnost se „seznámit“ za dohledu dospělých.
To už mě taky napadlo, ale neznám se s rodiči ostatních dětí, protože vodí dochází v uplně jiný čas. Je to opravdu soukromá miniškoličky, kdy jedna chůva má na starosti dvě děti. Takže dětiček jsem tam celkem šest. Z toho tři rok a půl, to jsou fakt mimča a tři jsou „skoro“ tříletáci. Ostatní pak docházejí třebas na pět dní v měsíci a to nezmám ani rodiče, ani dětičky a myslím, že ani dcerka…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.15 09:21
@rozinka7 píše:áha.. tak to je potom těžké
To už mě taky napadlo, ale neznám se s rodiči ostatních dětí, protože vodí dochází v uplně jiný čas. Je to opravdu soukromá miniškoličky, kdy jedna chůva má na starosti dvě děti. Takže dětiček jsem tam celkem šest. Z toho tři rok a půl, to jsou fakt mimča a tři jsou „skoro“ tříletáci. Ostatní pak docházejí třebas na pět dní v měsíci a to nezmám ani rodiče, ani dětičky a myslím, že ani dcerka…
nevadí jí ty mrňata? Můj neměl malý děti rád, jak někde byly, taky řval
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.15 09:26
@martina.se píše: áha.. tak to je potom těžké
Právěže mi říká, že ty mrňata jsou moc hodný. Ale ty starší jsou divočáci a pořád se mezi sebou rubou…kluk a holka. Pořád mi doma říká, že se zase prali. Ale přitom, když tam dojde a začne plakat, tak k ní ten klučík hned přiskočí a začne jí říkat „neplač, Beruško, atd.“, takže zlej určitě nebude. A to nebylo poprvé, kdy jsem byla svědkem, že na ní byl takhle hodnej. Na druhou stranu je fakt, že ty mrnata tam pořád pláčou po maminkách a možná, že to vidí u nich, tak začla taky??? No, nevím…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.15 09:44
Já bych jí teda nechala doma, když máš možnost. Vloni do sukromé školičky kam chodila dcera nastoupil klučík, mladší teda než Tvá dcera, probrečel tam celé dny. Každé ráno hysterák a pak plakal v lepším případě jen pobrekával. Nechali ho tam takle půl roku, říkaly jsme si s ostatníma maminkama jak ta matka může mít to srdce ho tam nechat. Byly mu teda dva roky. Bylo to nepříjemné a ubíjející i pro ty učitelky a pro ostatní děti. Bývalá ředitelka ho tam nechala, přece nepříde o 12 tisíc 
Bylo mi ho fakt líto.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.15 09:57
Taky bych to na pul roku netahla, max tak jeste ten mesic. nase chodila od 2 let jen na 2 dny v tydnu a ranni plac trval tak mesic a neco, coz podle zkusenosti reditelky je tak ten prumer. ale jak jsem odesla byla v poho, coz je taky pry nejobvyklejkdyby plakala i ve skolce, tak ja osobne bych ji asi prestala po case vodit. ta moje ovsem je spolecenska a kolektiv ji prospival ne kazde dite je takove tvoje holcicka ale podle popisu taky takova je. takze nevim no je to pro ni proste zivotni zmena s novym mimi i kdyz ty si myslis ze se ji to jeste vubec netyka kdyz je v brisku a jeste mrnave. pamatuj ze na deti prenasime SVOJE pocity a starosti a to ze ti nebylo dobre kvuli novemu tehotenstvi uz tak nejak zaklada duvod proc neni dobre ani ji…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lucenka
17.3.15 11:41
@Liz píše:
Já bych jí teda nechala doma, když máš možnost. Vloni do sukromé školičky kam chodila dcera nastoupil klučík, mladší teda než Tvá dcera, probrečel tam celé dny. Každé ráno hysterák a pak plakal v lepším případě jen pobrekával. Nechali ho tam takle půl roku, říkaly jsme si s ostatníma maminkama jak ta matka může mít to srdce ho tam nechat. Byly mu teda dva roky. Bylo to nepříjemné a ubíjející i pro ty učitelky a pro ostatní děti. Bývalá ředitelka ho tam nechala, přece nepříde o 12 tisíc
Možnost je, ale nemám na to síly. Doma zlobí, nechce jíst, spát a vyžaduje maximum pozornosti jako dřív. Už mi pak vstávala v šest a chodila spát po desátý. To se prostě nedá. Já pak padala v sedm na h**u. Nemluvím o tom, že se celkově zhoršil náš vztah. Já jsem byly neustále unavená, nervní. Co chodí do školky, tak krásně přibrala, protože tam povětšinou jí, chodí z velké části spinkat. Domu se těši, což byl vždycky problém. Neuměla a nechtěla si doma hrát. Ono všechno má dvě stránky. Spíš jsem asi chtěla poradit nějaký systém, jak jí na tu školku ráno lépe připravit, jak jí to lépe vysvětlit…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.15 11:46
@smutnalucy píše:
Taky bych to na pul roku netahla, max tak jeste ten mesic. nase chodila od 2 let jen na 2 dny v tydnu a ranni plac trval tak mesic a neco, coz podle zkusenosti reditelky je tak ten prumer. ale jak jsem odesla byla v poho, coz je taky pry nejobvyklejkdyby plakala i ve skolce, tak ja osobne bych ji asi prestala po case vodit. ta moje ovsem je spolecenska a kolektiv ji prospival ne kazde dite je takove tvoje holcicka ale podle popisu taky takova je. takze nevim no je to pro ni proste zivotni zmena s novym mimi i kdyz ty si myslis ze se ji to jeste vubec netyka kdyz je v brisku a jeste mrnave. pamatuj ze na deti prenasime SVOJE pocity a starosti a to ze ti nebylo dobre kvuli novemu tehotenstvi uz tak nejak zaklada duvod proc neni dobre ani ji…
Ona je od malinka zvyklá být v kolektivu a v akci, proto mě zarazila ta reakce. S miminkem v bříšku se srovnala naprosto neskutečně. Za tu dobu se naučila být neskutečně samostatná a dokonce pomáhá i mě, když já nemůžu. Na brášku se těší, pořád mi pusinkuje bříško, je opatrná, aby mě nekopla. A jak jsem psala výše. Tím, že začla chodit do školky se náš vztah hodně zlepšil. Začla více poslouchat, těší se i domu, což dřív nebylo. Každej den scéna, že nechce domu. Ted se těši…každý večer si spolu lehneme do postele, přitulíme se k sobě a já jí čtu pohádky, povídáme si…ona mě hladí, říká mi, jak mě má ráda a když se jí zeptám na školku a v klidu jí vysvětluju, že se mnou by byla doma nuda, že doma jen spím a vařím a nebylo by čas na hraní, tak mi řekne, že to zase tak špatný ve školce nebylo. Ale jak vstane začne to nanovo…že do školky nikdy nepůjde, že tam nechce a už začíná fnukat. Chodí od února a z toho byla dva týdny nemocná, takže řekněme, že chodí čistý měsíc do školky a stále scény…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.15 11:51
@lucenka píše:
Nechala bych doma, přijde mi to jako zbytečný trápení.
Otázka, co je větší trápení. Když byla doma, tak nám to vztahově neprospívalo a já jsem každej večer probulela, kam se poděla ta moje hodná a citlivá holčička. Doma se hrozně nudila, tak dělala naschvály a jakýmkoliv způsobem na sebe upozornovala. Zvolila jsem mírnější variantu soukromé školky, kde má na starosti každá chůva dvě dětičky. Navíc tam máme známou a ta se malé věnuje maximálně. Nechá jí usínat na sobě na hrudníku, pořád jí pusinkuje. Než aby malá brečela, tak jí nedá spát. Jako jediná zůstává v herně na gaučíku a prohlíží si knížky, když jdou dětičky spinkat. Nechápu to. Přitom než šla do školky, tak to byla potvůrka prodejná. U každého by zůstala a domu nechtěla…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
17.3.15 18:09
Vydrž. Nedávno jsem zakládala podobnou diskusi. Byli jsme i u psychologa, dcera brečela od Vánoc do předminulého týdne. Pak se to najednou zlomilo. Jakmile povolíš, pochopí, že z pláče může vytěžit to, že bude s Tebou doma a zaděláš si na problém.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.15 08:07
@rozinka7 píše:
Možnost je, ale nemám na to síly. Doma zlobí, nechce jíst, spát a vyžaduje maximum pozornosti jako dřív. Už mi pak vstávala v šest a chodila spát po desátý. To se prostě nedá. Já pak padala v sedm na h**u. Nemluvím o tom, že se celkově zhoršil náš vztah. Já jsem byly neustále unavená, nervní. Co chodí do školky, tak krásně přibrala, protože tam povětšinou jí, chodí z velké části spinkat. Domu se těši, což byl vždycky problém. Neuměla a nechtěla si doma hrát. Ono všechno má dvě stránky. Spíš jsem asi chtěla poradit nějaký systém, jak jí na tu školku ráno lépe připravit, jak jí to lépe vysvětlit…
Nepsala jsi co chceš poradit. Ptala jsi se co myslíte? Jen jsem Ti odpověděla, že myslím, že nechat brečet dítě ve školce, někdy i tak, že se dusí, když je matka doma je úplně zbytečný. Těžko lépe připravíš dítě na školku, kde má chůvu skoro pro sebe, která jí nechá usínat na sobě na hrudníku 
a stejně tam brečí. Možná ve všem případě pořídit chůvu domů, když ty nemůžeš. Holčička by to měla podobné jako ve vaší ‚školce‘, a k tomu by byla v domácím prostředí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.15 11:00
Ahoj. Těžko radit, každý to vidí a prožívá jinak a to dítě nikdo neznáme. Já ti napíšu svou vlastní zkušenost, už skoro 30 let starou, ale pamatuju si ji emočně tak, jak kdybych ji prožila minulý týden.
Nevím, kolik mi bylo, cca 5 let… naši školku na prázdniny zavřeli a já musela do jiný, takový tý slučovací. Nechtěla jsem, kamarádky byly po babičkách, ale musela jsem, nebylo kam jinak mě dát. Každej den ráno jsem prej brčela, nejedla, nechtěla tam, to si nepamatuju. Ale co si pamatuju, je, jak stojim před učitelkou a cejtim hroznou úkost a strach, že se máma pro mě nevrátí. Bylo mi opravdu hrozně, když na to myslim teď, chce se mi brečet, jak to znovu prožívám. Byl to opravdovej hlubokej strach, že pro mě nepřijde. Furt jen brečim, učitelka mě mile uklidňuje a přesvědčuje, že neboj, maminka přijde, vždycky mě to ukonejší a za minutu zas, tahám ji za zástěru a zas potřebuju uklidnit a bojim se a nevěřim, strašnej strach…
Na školku jsem byla zvyklá - na tu svou. Neměla jsem důvod se bát, že tentokrát pro mě máma nepřijde… Ale to neni podstatný, zda měla nebo neměla… Ani to, jestli to na mě mělo do budoucna následky (nevim o žádný souvislosti), podstatný je, co jsem prožívala. Když si představim, že takhle nějak by se mohlo moje dítě cejtit někde - kdekoliv, okamžitě bych ho odtamtud stáhla.
Podle mě je iluze, co si myslíš o vašem trávení času. Podle mě pro to dítě vůbec neni podstatný, jestli chce bejt doma, vracet se domů, bavit se aktivitama takovejma nebo okanejma. Dítě podle mě potřebuje pocit bezpečí a lásku, to je nad všechny zábavy a činnosti a harmonie a klid doma a nehádky atd… A jestliže tvá holčička se cítí, jak píšeš, tak se velmi trápí a ty jí nejsi oporou.
Vůbec nesouhlasim s tim, že bys jí tam měla nechat, že si zvykne. To podle mě jen tehdy, pokud rodina je v nouzi a oba rodiče opravdu životně musej do práce. (ale moje máma mi dondeš řiká, že tehdy, ačkoliv takhle musela, to dělat neměla, že dneska už by si to nějak zařídila, i kdybysme měli bejt o rohlíkách s vodou - vidim to stejně).
Bejt tebou, rozhodně ji vezmu zpět domů. Poslouchala bych, co říká, a to je to, že chce být u tebe, plně bych jí respektovala, je ještě malinká. Je nesmysl, že si pak začne brekem vydupávat, co jo a co ne. Záchvaty nejsou vydupávání. Todle neni o výchově, ale o svobodě a lásce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.3.15 11:05
Jak psala Liz přede mnou, pokud máte peníze, denně bych si někoho zvala k nám na výpomoc, nebo osekala aktivity s tim, že je stav nouze, prostě život, dítě to musí kousnout, že ti neni dobře, furt ale bude s tebou a v tý jistotě, to já dá daleko víc. Byť tobě to odebere klid a komfort, ale jsi matka… to vše mění : )
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Syn hodně vodí za ruku
- 16.09.26
- Anonymní
Dítě se bojí jít ven
- 08.09.26
- Kris308
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
