Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Maminky, dnes jsem zažila něco, co mi pořád leží v hlavě. Šla jsem s dětmi ven a viděla jsem novorozené miminko, které opravdu strašně a dlouho plakalo. Plakalo v kavárně, cestou domů a podle pláče, který jsem potom ještě slyšela, i doma. Maminka přitom působila úplně klidně.
Chápu, že šestinedělí může být pro maminku neskutečně náročné. Chápu únavu, hormony, bezmoc i to, že někdy miminko prostě nejde utišit. ❤️ A rozhodně nechci nikoho odsuzovat.
Jen mě to přimělo přemýšlet, jak moc jsou novorozenci citliví. Když miminko dlouho a zoufale pláče, podle mě stojí za to zkusit všechno možné – vzít ho do náruče, zkontrolovat plenku, hlad, teplotu, zkusit klidnější prostředí a hlavně vnímat, jestli mu někde není nepříjemně. A když vidím, že mu nějaké prostředí očividně nesedí, raději bych šla domů.
Nechci tím říct, že každé plačící miminko má špatnou maminku. Vůbec ne. Některá miminka pláčou opravdu hodně a někdy člověk může dělat všechno správně a stejně je nedokáže utišit.
Spíš mě zajímá názor ostatních maminek – jak jste to měly vy? Nechávaly jste miminko někdy déle plakat, nebo jste měly potřebu ho pokaždé utěšovat a zjistit, co se děje? ❤️
@lianavesela píše: Více
kvůli tomu ses dnes zaregistrovala? a ty jsi vychovala kolik dětí?
@Chiruna25 píše: Více
Holky, pokud vás moje zkušenost a to, co jsem napsala, nezajímá nebo s tím nesouhlasíte, nemusíte na příspěvek reagovat. 🙂 Nemusíte hned řešit, kolik mám dětí, proč jsem se zaregistrovala nebo jestli jsem dítě sledovala až domů. Chtěla jsem jen sdílet něco, co mě opravdu zasáhlo a donutilo se zamyslet. Každý na to může mít jiný názor, ale přijde mi zbytečné útočit osobně na mě jen proto, že to vidím jinak.
@JancaS84 píše: Více
Jen bych chtěla upřesnit jednu věc, protože se tady pořád řeší, jestli jsem tu maminku „sledovala až domů“. Ne, nesledovala. 😅 Šla jsem ven se svými dětmi a náhodou jsme šli stejným směrem. Ta maminka šla před námi a následně jsem zjistila, že bydlí naproti dětskému hřišti, kam jsme mířili. Takže jsem ji opravdu neměla potřebu sledovat ani zjišťovat, kde bydlí. Prostě jsme šli stejnou cestou. Celá situace mě zaujala kvůli tomu, co jsem viděla a slyšela – miminko opravdu dlouho a intenzivně plakalo a právě to mě zasáhlo. Proto jsem o tom napsala. Neměla jsem v úmyslu nikoho napadat ani dělat ze sebe dokonalou matku. Jen jsem popsala něco, co jsem dnes viděla a co mi nebylo jedno. A pokud někoho moje zkušenost nezajímá, opravdu není nutné kvůli tomu útočit na mě nebo řešit, kolik mám dětí. ❤️
Na jednu stranu buď je máma mimca flegmatik, anebo už má zkušenost, že se může na hlavu stavět a stejně mimco bude plakat tak jako tak. Předpokládám, že s novorozencem šla prostě ven, aby se vyvetrala. Taky nejde být jen zavřená kvůli urvanemu minimu. Dvě kámošky měli neskutečně uplakane děti, ječeli všude a bylo úplně,.co pak dělali a kde byli, ten první rok nějak přežili a jeli pak v režimu ignorace,.jinak by jejich starší děti s nimi seděli mezi čtyřmi zdmi. Taky mimco mohlo mít prdy, to měl nás nejstarší a to pravidelně denně od šesti do osmi večer jecel a mohla jsem zkoušet snad vše od koupele,.masáže, diet až po rourku.
Moje dcera jako miminko měla období, že kolem 17:00 začala 2 hodiny v kuse brečet a byla k nezastavení. Když měl manžel noční a odcházel do práce, tak jsem volala mamce nebo tchýni, aby přijely, protože jsem nechtěla být doma sama. Bylo to strašně náročné a nic nezabíralo. Sousedi si museli myslet, že jí snad týrám. Nejspíš to byly koliky.
@lianavesela píše: Více
Tak je to zvláštní. Dětský pláč je iritující a úplně nutí s tím maminku něco udělat. Jestli byla klidná, tak je to divné… Já jsem, co si pamatuju nervák, chytám snadno paniku, je mi to nepříjemné, protože lidi se tomu divěj a různě komentunou. Už od školky si ze mě dělaly učitelky terč, že když řvu, tak mám mít proč, i na základce to řešily…A nedávno mě máma nepříjemně překvapila, vzpomínala, že jako mimino jsem „furt řvala“ - taková zahořklá vzpomínka v tom byla, výčitka. Takže mě by to taky přinejmenším zaujalo. Normální to nebude. ![]()
@Anonymní píše: Více
Tak třeba daná paní už nějakou zkušenost měla a podle toho se zachovala. A nezachovala paniku jako ty ![]()
@izabe píše: Více
Tak to je taky možné, spíš by mě ale vzhledem k mým zkušenostem napadlo, že takhle člověku vzniká neschopnost regulovat emoce, když mu s tím v miminkovském věku nikdo nepomůže a úplně ten pláč ignoruje.
@Anonymní píše: Více
Co na to říct
mohla jsi za paní zajít a zeptat se ji, proč ten plač ignoruje, že tě to trápí, že to neřeší….
@Anonymní píše: Více
Pardon, pletla jsem si tě se zakladatelkou
![]()
Já to u dětí neznám, ale třeba ségra jako mimino řvala každý den, začla v 6 večer a skončila o půlnoci, každý den jak přes kopírák a nedalo se dělat nic, mamka vyzkoušela všechno. Tak prostě řvala až usnula. Pak z toho vyrostla.
Ono když to má člověk doma pořád, tak už to pak odfiltruje, když ví, že ať se bude na hlavu stavět, tak to dítě bude řvát dál.