Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
to časem přejde. A jinak zapojit pořádně chlapa, ať si ji vezme na tu zahradu, nebo do kočárku a na hřiště.
Já četla chlebem a lekla jsem se že celým bochníkem.. dítě nechápe, nemůže za to
Třeba to zafugnuje a přestane pištět.
Nic se nestalo. V životě zažije horší věci.
Každej musí někdy vypustit páru. Hold se to občas stane aniž by by to myslel úmyslně zle. Asi neznám nikoho kdo neměl minimálně jednou zatmění.
Chce to nějaký ventil. Čas pro sebe jinak ti louskne úplně. Takže tatínek, babičky, tetičky a pár minut klidu.
Každou středu si pro dceru v kočárku chodila babička s prababičkou. Byly hodinu až dvě venku. Neříkám, že to bylo bez problémů ale aspoň jsem měla chvilku o samotě.
Já se omlouvám, ale nadpis konverzace mi dnes zlepšil den.
Fakt jsem se od srdce začala smát
![]()
Jsem si vzpomněla jak mě mamka tak v 10 letech vzala klobásou a já dostala výbuch smíchu ![]()
Příspěvek upraven 18.08.26 v 14:12
Omlouvám se, ale vzpomněla jsem si na ty pitomce, co se s plnou pusou vody (ve třech či více účinkujících) fackují tortillami. ![]()
Já vůbec nechápu tenhle model, že chlap je v práci a po příchodu domů si jde vlastně dělat něco po vlastní ose a nezapojí se do péče o dítě. A občas si milostivě pohraje. Mám o měsíc mladší dítě jak ty a kdyby to u nás s mužem fungovalo takhle, dávno by mi vyloženě je*lo. To ani nejde říct jinak.
Se nedivím, že jsi vybouchla. Já taky párkrát bouchla a lítaly pak vzduchem věci. Od kamarádek znám podobné příběhy vybouchnutí. Dcera trauma mít nebude, to bych se nebála, ale zapoj víc chlapa. Urvi si víc času pro sebe a ideálně pravidelně.
@Anonymní píše: Více
asi tím chlebem měla spíš plesknout svého milého muže, ale celým bochníkem tentokráte
@stinga píše: Více
Nejsem si úplně zcela jistý, ale mám takový pocit, že to pištění asi nevyřeší.
Pleskla chlebem
musím se smát. Byl namazanej? Chleba samozřejmě.
To jsou dny, kdy se muž dítěti vůbec nevěnuje, takže je vše celý den na vás? Tak to si vůbec nedovedu představit, u nás je zásadní, že každý máme zhruba stejně volného času. Práce obvykle není náročnější než nepřetržitá starost o dítě a domácnost. A i kdyby měl fakt náročnou práci, tak si vy taky zasloužíte každý den čas na sebe. Mně nepřijde vtipné praštit skoro mimino chlebem po hlavě, na nervy to s dítětem bude ještě mockrát, co budete dělat pak? Na pištění doporučuju ucpávky do uší a hlavně, ať se otec zapojí do péče o svoje dítě a vy si můžete odpočinout, to dělá s nervy hodně.
Já jsem normálně vcelku trpělivá. Ale moje dítko (rok a mesic) posledni mesic tak ukrutně piští, že mi z toho píská v uších. Už nevim co s tim dělat, kdykoliv se byť na 30s věnuji něčemu jinemu zacne s timhle řevem. Někdy to dělá i když se věnuju jí. Ale kdykoliv jdu na wc, varim, delam ji nebo sobe jidlo, řev otřesnej. Dnes už jsem to nevydržela a kromě toho, že jsem na ni zvýšila hlas, at už laskavě neřve, sem ji pleskla platkem chleba po hlavě. Zarazila se a začala brečet. Šlupka to nebyla asi se spíš lekla. Nevim holky co už s ní a se sebou. Sem vyčerpaná a plná zlosti, když ten řev přijde. Chlapa mam ale kdyz prijde z prace de 💩 a pak na zahradu. S malou si hraje hezky, jemu toto nedělá. Ale hraje si s ní málo, denně urcite ne. Dá se z toho nějak nezbláznit??