Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Skoro dokonalý puberťák
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
16.8.26 18:30
Mám naprosto normální dítě a nemám pocit, že bych byla tedy jediná. Pubertáci jsou různí. Užívej si to. 
Edit, co je dnes nemusí platit za 1, 2 roky.
Jinak máme za sebou pubertu u několika dětí a každé dítě je jiné. A to bez ohledu na věk a pohlaví. Po zkušenostech si užíváme každého dne kdy je to super.
Příspěvek upraven 16.08.26 v 18:34
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zvedava1
16.8.26 18:32
Tak ne každá puberta musí být pohromadě. Je to hodně o povaze, výchova je okrajová. Kamarádky syn prošel pubertou bez ztráty kytičky. Vynahradil si to po 18 letech.
- Citovat
- Upravit
16.8.26 18:33
@Zvedava1 Po těch 18 jsou aspoň už plnoletí a případné průsery jdou za nimi, nebo mě to aspoň pak uklidňovalo. Jedna puberta byla náročná mega. Druhé dítě bylo za odměnu a ani nevím že nějakou pubertu mělo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.26 18:45
Puberta vlastních dětí mě teprve čeká, ale nedá mi nevzpomenout na mou pubertu.. kromě nějakého protáčení očí, pár pupínků a zájmu o kluky a šminky jsem byla zlaté dítě. Podle rodičů.. postupem času netušili a neviděli, že se peru s poruchou příjmu potravy, úzkostmi, depresí a OCD. Na první pohled dokonalé dítě - sedí doma, učí se, skoro není vidět. Když to prasklo, akorát mi pohrozili, ale jinak nic neřešili, žádný odborník. Ono v devadesátkách se o psychických problémech dětí prakticky nemluvilo, pojem anorexie znali jen ze zahraničních magazínů. No a potíže si táhnu celý život.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.8.26 19:01
Mám stejně starého puberťáka. Je to zlatíčko. Okolí, co nás zná, obdivuje, co pro něj děláme, jaký máme vztah. Tady to někteří uživatelé nemohou vydýchat a prý je to mamánek, když s námi pořád rád tráví většinu času. Ano děláme hodně společných výletů, dovolené, na jejichž programu se od mala podílí. A když sem napíšu, jaký máme vztahy, tak to není možné, nebo jsme dokonalá rodinka 
ale z těch si nic nedělám, důležitý jsou pro mě naše vztahy a jak to vidí blízké okolí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.26 19:04
Ja sem byla v pubertě taky v pohodě. Žádný extra excesy apod. Doufam, ze mi to deti vrátí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.26 19:07
Edit jedno z mých dětí mělo pubertu, kterou bych nepřála žádnému z rodičů a tedy rozhodně jsem to s nikým nikde neprobírala. Takže jsem v povídání o pubertě mlčela stejně jako ty rodiče hodných dětí 
Ono ne vše je fajn pouštět ven…
Takže jako rodič 2 naprosto rozdílných dětí s průběhy puberty jsem držela pusu neustále 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.26 19:12
@Hera01 píše: Více
S tou které jméno se tu nesmí vyslovit a mění si nicky diskutovat nebudu. Proto příspěvek upraven.
Příspěvek upraven 16.08.26 v 19:28
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.8.26 19:15
@Anonymní píše: Více
Jo taky mám syna s kterým nějak nikdy nebyly problémy. Dokonce mám dceru, která nikdy neměla ani jednu poznámku na ZŠ. Jestli měla pubertu vlastně ani nevím. Takové děti jsou. Dneska přijela po 3 týdnech domů, kdy malou část trávila i se svým bratrem na společné dovolené a šla s námi na procházku. Normálně dospělé a plnoleté dítě. Zítra odjede k příteli s kterým žije po ukončení VŠ.
My tedy celé její dospívání poslouchali od okolí že je mimoň. No byla, ale je hrozně fajn, má mraky kamarádů, aktivit, zájmů, umí mraky věcí a je svá. 
Přesně taková jaká chce být.
Ale tedy rozhodně si nemyslím, že je to zásluha pouze rodičů, ale hlavní podíl má povaha dotyčného dítěte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
strach z otce
- 23.08.26
- babča1950
Děti a otec bez zájmu o ně
- 07.06.26
- Anonymní
Strach z dětí u 2lete
- 18.05.26
- Anonymní
Synovo zhoršené chování ve školce
- 20.05.26
- Anonymní
Omlouvám se za název diskuze, ale nevím, jak lépe ji nazvat.
Mám patnáctiletého syna a zjistila jsem, že s ním máme minimum problémů. Připadám si až divně, když kolem mě všichni řeší špatné známky, nesamostatnost, partičky, závislosti, lenost, neschopnost, rozmazlenost, neskromnost a my z toho neřešíme vlastně nic. Jasně, má své špatné vlastnosti, ale proti tomu, co řeší okolí, řešíme vlastně prd.
Když se v houfu bavíme o dětech a nic neříkám, jsem divná, když něco řeknu, tak se buď vytahuju nebo chlubím. Když neví, co říct, tak je syn chudák a neměl žádné dětství.
Nechlubim se, jen konstatuji. Máte tu taky některá takto super dítě? Pojďte chválit.