Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Ahoj, tvoje pocity jsou uplne normalni, casem to polevi, spis ti radim, aby ses v tom zbytecne nebabrala,viz.to prohlizeni fotek z UZ.
Bude zase lepe, neboj.
Potrat, to je hrozná věc, ale za určitých okolností
pochopitelný. Za mě je nepochopitelné zůstat s přítelem.
Už ses nějak rozhodla, změnit to nejde…musíš to jen přijmout…ale bude to třeba ještě nějakou dobu trvat…
Být tebou tak tu fotku rituálně spalim a přitom se s miminkem rozloucim, vysvětlím mu proč nemohlo přijít na svět a víc bych se k tomu snažila nevracet.
Ahoj, já byla na potratu před 3 měsíci.. byla jsem 6tt a taky mě to hrozně trápí
já už dvě děti mám.. ale někdy mám hrozný deprese, když vidím jak si spolu ty dva hrají a mají radost ze života a přitom sem jim zabila sourozence, který by k nim zapadl do party
hrozně mě to trápí a nikdy si to neodpustim ![]()
Zakladatelko. Je jasné, že potrat je citlivá věc a není to nic příjemného ani radostného, ale nemusíš toho litovat. Pokud žiješ jako normální zdravá žena, nevíš, kolikrát budeš ještě těhotná. Potraty v takových případech používají jak vdané matky několika dětí, tak mladá děvčata a je chyba, že o tom nemluví a některé je utajují i před nejbližšími. Je v pořádku, že Tě otěhotnění nedostalo na kolena, úspěšně jsi složila maturitu jako žena, zajistila sis klid ke studiu a potom jsi složila maturitu i ve škole. Nepochybuj o tom, že jsou děvčata, kterým potraty pomohly získat vysokoškolský diplom. Děti si můžeš pořídit později, až k tomu budeš mít podmínky. Bylo by ponižující, kdyby o tom rozhodovala chybná funkce antikoncepce.
Ahoj holky, dlouho mě něco trápí a nevím si rady
, také mě trápí že mi přijde že mě moc přítel nechápe co prožívám do teď, i když sama já nechápu jak to muže po tak dlouhý době furt bolet, jestli je to normální?
Před 9 měsíců jsem byla na potratů, byla jsem na začátku 8tt. Nebylo to ani úmyslné co mě více trápí, otěhotněla jsem na prášky, a bylo mi ihned jasné že dítě si teď nemohu nechat i když můj největší sen je mít dítě, byla jsem ve třetím ročníku takže by byla maturita do toho a všechno, takže maturita učení a dítě to vím že bych nezvládla, strašně mě to ale trápí to rozhodnutí, i když vím že to bylo nejlepší pro naše budoucnost s přítelem. Od doby co jsem potratila ale nemohu o to přestat myslet co kdyby bylo a nebylo, nechala jsem si fotku z ultrazvuků a vždy když jsem smutná tak na to koukám