Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Co me zarazilo prvni je, ze spolu mate dite a ty mu ZAKAZES te kontaktovat? Jakoby… odepres vlastnu dceri jejiho otce, diteti, ktere za vztah rodicu nemuze… ?
A jo uz to ctu… no a to chces zpatky chlapa, ktery ctyri mesice zije absolutne bez problemu a bez nutnosti videt svou vlastni holcicku? A jeste rekne, ze mu je tak lip? No ty vole…
@darmadron Upřímně, nevím jestli chci, ale vychovali mě ve smyslu, že rodina je nejvíc na světě, takže proto tady zvažuju druhou šanci, přeci jen, jak už tady někdo napsal, je to její táta ne nějaký milenec… A sice mu do hlavy nevidím, ale byl to podle mě jen jeho obranný mechanismus, sám sebe chtěl přesvědčit, že mu je takhle dobře, ale přiznal, že to bylo přesně opačně… Věřit mu to můžu a nemusím, pravdu se člověk nikdy pořádně nedozví, ale tím, že je velký egoista, nikdy nechtěl/ce dát najevo svou prohru, bych tomu i věřila…
@z92 píše:
@darmadron Upřímně, nevím jestli chci, ale vychovali mě ve smyslu, že rodina je nejvíc na světě, takže proto tady zvažuju druhou šanci, přeci jen, jak už tady někdo napsal, je to její táta ne nějaký milenec… A sice mu do hlavy nevidím, ale byl to podle mě jen jeho obranný mechanismus, sám sebe chtěl přesvědčit, že mu je takhle dobře, ale přiznal, že to bylo přesně opačně… Věřit mu to můžu a nemusím, pravdu se člověk nikdy pořádně nedozví, ale tím, že je velký egoista, nikdy nechtěl/ce dát najevo svou prohru, bych tomu i věřila…
To píšeš dobře. Hele my to nezvládli, akorát jsme od sebe rok a půl a jakákoli lítost nepřišla doteď, i když jsem během posledního vyhrocení volala policajty, takže to nebylo hezký… Jedině občas když se se mnou i teď pohádá a já ho „zpražím“ tak mi ublíženě říká že se chtěl usmířit a já na něj takhle
Ten krok od toho tvého nevypadá k zahození
![]()
@Zwetta Ano, bydlela a máme máslo na hlavě oba… A z toho mám právě strach, že by se to vrátilo tam, kde to bylo ale víc než že by to pokazil on, mám strach sama ze sebe, protože jak to bývá, když je člověk v nepohodě, kope kolem sebe a z „nudy“ vymýšlí kde jaké pitomosti a pak vznikají konflikty a neshody. Jsem hrozná, fakt, teď mi dochází, že jsem taková ta „klasická ženská“, která vlastně neví co chce ![]()
@z92 Já jsem dala svému ex druhou šanci. I když nám to pak nevyšlo.
V kontaktu s dětmi jsem mu nebránila, neviděl je 3 týdny, pak už jsme se domluvili (nechtěl se původně nijak domlouvat).
Dávej si pozor na to, že mu bráníš v kontaktu s dítětem. Mohlo by se Ti to dost vymstít.
@JáDante když nad tím zpětně přemýšlím a slyším od jiných jak to třeba mají ve svých vztazích a kolikrát to jsou fakt bizarní situace, tak si říkám, že jsme si žili poměrně „normálně“ občas nějaká ta bouřka, kde není, ale to jen proto, že jeho snaha uživit rodinu a žít si trochu nadprůměrně byla veliká a netrávil moc času s námi a mě tím, že jsem byla stále sama s malou, opustilo zdravé myšlení a byla jsem doslova jak praštěná
… Přiznal, že si toho je moc vědom, že to nebylo správný a že by to chtěl napravit a žít s námi konečně rodinným životem… Je to pěkný, člověk to hltá pomalu i s navijákem, protože prakticky nic jiného od člověka, kterého máte rádi ani slyšet nechcete, jenže ten strach, že to bude totéž mě trápí už teď a pak ti naši, kteří by byli nejraději, kdybychom u nich s dcerou zůstali a než aby mi k celé věci řekli něco přínosného ať už v pozitivním nebo negativním světle, se raději nebaví vůbec ![]()
@Černá vdova tak to je přesně ono, strach z toho že to napodruhé taky nevyjde a bude to vlastně ještě horší, než napoprvé. A teď neberu ohled ani tak na sebe jako na dceru… Stěhování tam, zvykání si, protože pro ni to je prakticky cizí člověk ( i když jsem spolu ještě bydleli tak ho vlastně neviděla klidně celý týden, když se vrátil, ona už spinkala takže už v té době měla problém i s tím, když ji třeba pohladil… a tak se to táhne dál)
@z92 ten pocit že jsem byla taková ta klasická „hrozná ženská“, znám… no jak jsem napsala… já si sama za sebe myslím, že by bylo bývalo prospěšný kdybych trávila víc času radši s přáteli nebo kamarádkama a neprudila ho tak. To že se to nehezky vyhrotilo, neznamená, že bych byla celkově nějaká světice… Pokud se v cizím městě hlavně cítíš sama, fakt bych i být tebou zapracovala i na síti nových přátel. To už ti nikdy nikdo nesebere, ať vám to dopadne jakkoli. Ono beztak, promysli jak by to mělo být, kdybyste spolu nebyli, kvůli kontaktu táty s dítětem… 150km od sebe, nic moc. Já zrovna jsem od rodiny 350 km z tohodle důvodu…
Nejspíše mu jen došel prací prášek, tak to jde zkusit touhle cestou. Nevěřím, že se chlap dokáže sám od sebe změnit, z pracovitého a akčního chlapa se domácí povaleč nestane. Chvilku se bude na sílu přetvařovat, bude to v sobě dusit až bouchne a bude to ještě horší.
Všechno, co se stane jednou, už se nemusí stát nikdy. Ale všecko, co se stane dvakrát, stane se určitě i potřetí. (Paulo Coelho)
Z toho vyplývá, že já osobně bych mu šanci dala, ale rozhodně bych si udělala s partnerem „rekapitulaci“ chyb, které vedly k odloučení. A samozřejmě bych trvala na tom, aby se už neopakovaly.
Kdybych viděla, že to nejde, určitě bych to ukončila co nejdřív.
@z92 píše:
Ahoj holky, mám těžkou hlavu po dnešku, tak jdu za vámi… Jsou to čtyři měsíce, co jsme se s partnerem rozešli (máme 2 letou dceru) důvod byl prostý- já sama v domě, v cizím městě jen s malou on hodně zaneprázdněn, stále pryč, tudíž žádný rodinný život, jen my dvě. Dnes po čtyřech měsících přijel, slzy v očích, že si to uvědomil co dělal špatně, že nás chce zpátky… bylo toho hodně co mi řekl, neřekla bych úplně, že to byla planá slova a sliby chyby, tak jsem ho ještě neviděla (smutného, zdrceného, ale na druhou stranu i strašně šťastného, že nás vidí…). Důvod proč až teď, za 1. jsem mu zakázala mě kontaktovat (chtěla jsem ho logicky dostat z hlavy, nic víc) za 2. trvalo mu, než se odhodlal se mi ozvat vůbec… a já se ptám, věříte v nápravu člověka? Že když vážně chce, může být jiný, lepší? Může to na 2. pokus opravdu vyjít?
Tak to musíš nejlépe vědět ty zakladatelko, jestli se dokážeš změnit z ukňourané chudinky, která kvílí žalem v cizím městě a prázdným domě v normální sebevědomou ženskou…to si neumíš najít nějaké zájmy a nové kamárádky, že visíš na krku mužskýmu, který předpokládám, že se snaží zabezpečovat rodinu ?
@zoidberg tady nikdo nemluví o tak rapidní změně, aby z něj byl „domácí povaleč“, ale aby víkendy věnoval rodině, s tím ostatně přišel sám a co se týká narážky na „docházející prací prášek“ v těchhle věcech je samostatný až dost, tím to nebude ![]()
@ontar píše:
Tak to musíš nejlépe vědět ty zakladatelko, jestli se dokážeš změnit z ukňourané chudinky, která kvílí žalem v cizím městě a prázdným domě v normální sebevědomou ženskou…to si neumíš najít nějaké zájmy a nové kamárádky, že visíš na krku mužskýmu, který předpokládám, že se snaží zabezpečovat rodinu ?
No nevím, ale aby přišel každý den v době, kdy dítě už spí a víkendy trávil v práci, to už mi přijde jako extrém ![]()
@z92 píše:
@zoidberg tady nikdo nemluví o tak rapidní změně, aby z něj byl „domácí povaleč“, ale aby víkendy věnoval rodině, s tím ostatně přišel sám a co se týká narážky na „docházející prací prášek“ v těchhle věcech je samostatný až dost, tím to nebude
Ať je to jak je to, na změny základních charakterových vlastností způsobených vnějšími vlivy nevěřím. A pokud nechceš „rapidní“ změnu, tak to zase tak vážné nebylo a ty si zase najdeš něco jiného a opět odejdeš.
@ontar Víš, kdybys tím prošel na vlastní kůži, nenapsal bys to tak… Ono se to říká lehko, ale hledej si zájmy, když ti nemá kdo hlídat dítě, ( jedni prarodiče nejsou vůbec druzí x km daleko, dokonce nepohlídá ani samotný otec) které na tobě ke všemu visí. Choď někam s přáteli, kteří jsou bez dětí, bez omezení prakticky, nešlo to. A maminy, se kterýma jsem se tam seznámila taky propadák- když člověk hledá an sílu, tak to prostě nikdy nedopadá nejlíp. A tady nejde o to, že bych byla odkázaná jen na partnera, já si celkem zvykla na život jaký jsme žili, jen mi vadilo, že dcera ho tím, jak byl neustále pryč a chodil pozdě domů jako tátu nevnímala, nechtěla aby na ni sahal, natož si ji pochoval, chtěla jsem jen trochu víc žít rodinným životem, aby to pro malou mělo smysl a význam, žila v plnohodnotné rodině, kde každý zastává svou funkci a ne kde máma dělá mámu i tátu současně, když je ten člověk fyzicky přítomen a nahrazován být nemusí. Ale to je těžko, jsi chlap a máš na to ten váš chlapský pohled- zabezpečení rodiny je přeci to nejdůležitější, tak co víc by ta ženská ještě chtěla… Ano, je to důležité, ale fungující rodina je pro mě víc, než jsou peníze a majetek…