Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@z92 tak už mám nějaké životní zkušenosti a můj pohled na věc je ten, že když někdo dva roky nemá potřebu vidět se svým dítětem a je neustále v práci a domů chodí jako do hotelu a to i přes to, že jsi mu to určitě říkala, že ti to vadí, nic nezměnil, tak se opravdu nestane zázrak a on nebude skvělým otcem a pozorným partnerem. Bude se chvíli snažit, ale za pár měsíců to sklouzne do stejných kolejí. On to totiž jinak neumí. A jemu vyhovuje, že se nevrací do prázdného bytu. Ale to je všechno, chce si žít podle sebe, jde mu o svoje pocity ne o to co chceš ty. A jestli ti tady napíše svůj názor muž ze svého pohledu, tak bych se necítila dotčená, ale opravdu bych o tom popřemýšlela, protože on ví, jak chlapi uvažují. My si jen pořád něco domýšlíme a když někdo něco říká, tak slyšíme to,co chceme slyšet. Abys věděla, jak to dopadne tak ti asi nezbude nic jiného, než to zkusit, aby sis nemohla nic vyčítat, a vrátit se k partnerovi. Ale opravdu po svých zkušenostech vím, že lidi se nemění, to je totiž běh na dlouhou trať,změnit to,co máš zažrané pod kůží a to je sakra těžké.
Když bude muž doma, tak zase bude zakladatelka vrzat, že nic nedělá a nejsou peníze…pokud by jste to dali dohromady, tak být na jeho místě, tak bych chtěl, aby mazala do práce a nebo by jí měl nechat dovézt náklaďák domácí práce…dvouletý dítě se už nekojí a rychle by jí přešli roupy z nudy…ale spíše by se měl poohlédnout po nějaké životaschopnější, než se doprošovat…
@ontar Ouu, teď se musím smát
neznáte mě, to o „kom“ píšete nejsem já. Každopádně, díky za reakci
@z92 píše:
@ontar Ouu, teď se musím smátneznáte mě, to o „kom“ píšete nejsem já. Každopádně, díky za reakci
Neznám tebe ani tvého muže, ale podle toho co píšeš to vyznívá na rozmazleného jedináčka, který dělá to samé ze své dcery. Měli jsme to podobné cca 15 let. Hodněkrát jsme se porafali, že místo školní besídky dětí, musím na stavbu zařídit materiál nebo vyřešit nějaký problém. Jenže moje žena nebyla líná se i s dětmi sebrat a jet za mnou a užít si alespoň pár chvil, i když polopracovních a nebo se zabavila s dětmi a nekoukala komu je strčit aby si mohla někde dělat sama já nevím co.
Promiň, ale opravdu se mi chce říct, tvoje starosti a Rotchildovy peníze a jsem nejšťastnější na světě.
Myslím, že by bylo nejlepší nedávat mu plané naděje a zůstat hezky u maminky a v pozdějším věku se upnout na dceru, jako tvá maminka na tebe. ![]()
@takymanžel Jenže já nemůžu stejně jako tvoje žena, jet za partnerem, a užívat si „polopracovní dny“ je voják a často jezdí na cvičení, a ve volných chvílích ještě doučuje jazyky, takže se tady do mě laskavě neobouvejte a nedělejte ze mě bůh ví co, když nemáte veškeré informace.
@z92 píše:
@takymanžel Jenže já nemůžu stejně jako tvoje žena, jet za partnerem, a užívat si „polopracovní dny“ je voják a často jezdí na cvičení, a ve volných chvílích ještě doučuje jazyky, takže se tady do mě laskavě neobouvejte a nedělejte ze mě bůh ví co, když nemáte veškeré informace.
Darebák…místo, aby obšťastňoval manželku, tak si jezdí na vojenská cvičení…co se na tom epipinu je možné dočíst
…chudák chlap…
@z92 píše:
@takymanžel Jenže já nemůžu stejně jako tvoje žena, jet za partnerem, a užívat si „polopracovní dny“ je voják a často jezdí na cvičení, a ve volných chvílích ještě doučuje jazyky, takže se tady do mě laskavě neobouvejte a nedělejte ze mě bůh ví co, když nemáte veškeré informace.
@z92 píše:
@ontar Víš, kdybys tím prošel na vlastní kůži, nenapsal bys to tak… Ono se to říká lehko, ale hledej si zájmy, když ti nemá kdo hlídat dítě, ( jedni prarodiče nejsou vůbec druzí x km daleko, dokonce nepohlídá ani samotný otec) které na tobě ke všemu visí. Choď někam s přáteli, kteří jsou bez dětí, bez omezení prakticky, nešlo to. A maminy, se kterýma jsem se tam seznámila taky propadák- když člověk hledá an sílu, tak to prostě nikdy nedopadá nejlíp. A tady nejde o to, že bych byla odkázaná jen na partnera, já si celkem zvykla na život jaký jsme žili, jen mi vadilo, že dcera ho tím, jak byl neustále pryč a chodil pozdě domů jako tátu nevnímala, nechtěla aby na ni sahal, natož si ji pochoval, chtěla jsem jen trochu víc žít rodinným životem, aby to pro malou mělo smysl a význam, žila v plnohodnotné rodině, kde každý zastává svou funkci a ne kde máma dělá mámu i tátu současně, když je ten člověk fyzicky přítomen a nahrazován být nemusí. Ale to je těžko, jsi chlap a máš na to ten váš chlapský pohled- zabezpečení rodiny je přeci to nejdůležitější, tak co víc by ta ženská ještě chtěla… Ano, je to důležité, ale fungující rodina je pro mě víc, než jsou peníze a majetek…
No a jak ten rozchod napomůže tomu, aby vyrůstala dcera v úplne rodině? Jak se třeba vyrovnás s představou, že dítě, které nechce, aby ji otec ani pohladil, bude muset s ním být samotné třeba dva víkendy v měsíci? Opravdu jsi při tom rozchodu myslela především na to dítě? Po přečtení diskuze opravdu nevidím žádný důvod k udělani z dítěte balíček a pinkat si ho o vikendech mezi sebou.
Příspěvek upraven 03.07.18 v 12:47
Mně to nedá, zkusím ještě jeden koment na téma těch přátel.. No jak jsem sama, tak je asi jasné že bych bez přátel těžko přežila… ale opravdu, opravdu, opravdu si myslím že by nám oběma bývalo dost pomohlo kdybych: začala chodit s malou dřív do mateřského centra… chodila častěji s ženskýma z miminkovského plavání třeba i do herny.. chodila stejně tak často jak chodím teď s jednou kamarádkou s dětma na hřiště (třeba 2× měsíčně), nevím proč mi to trvalo dva roky překonat
.. jak jsem psala, přes FB stránku jsem našla další kamarádku s holčičkou, moc často se nevídáme, ale je další článek do sítě
pak mám ještě kamarádku, se kterou máme společnou jednu životní událost a má stejně starou holčičku, bydlí hodinu vlakem, takže máme aspoň s malou zážitek navíc ![]()
Atd. atd. nepochopila jsem přesně proč by na získání přátel v novém místě mělo být potřeba hlídání.. Samozřejmě, když jsem máma, tak ty nejčastější kontakty jsou s dalšíma mamkama ve společnosti našich dětiček… A nakonec teď už je to tak že s malou třeba běžně jezdím sama vláčkem na koupaliště a ještě zvu i ty kamarádky aby se přidaly… věř mi že nejsem, nebo nebyla jsem zrovna takový typ a kdyby mi to někdo řekl před dvěma rokama tak nevím nevím.. já sama jet vlakem s malou k vodě, haha…
Jo ale ani s bezdětnýma kamarádama, s těma co za něco stojí, není pro ně problém zajít třeba na obídek někam, kde je dětský koutek, nebo teď v létě sednout si na zahrádku někde kde mají třeba i písek nebo klouzačku pro děti. Jo a samozřejmě cestování po rodině, nebo třeba opět i za vzdálenějšíma známýma, za kterýma jsem dříve neviděla důvod se vypravit, nebo jsem „čekala“ jestli bude chtít i ex a když se mu nechtělo, tak přece nejedeme nikam. Blbost.
Bylo by to určitě k dobru jak mně, na vyventilování, tak jemu, že bych na něm tak nevisela a že by třeba viděl, že dokážu žít i sama, když se nepřidá.. Což se koneckonců stejně stalo… On byl doma hodně, ale jedna z věcí kterou jsem těžko zvládala, bylo to že přidat se aspoň občas k nám s malou mu bylo zatěžko.. ani nemluvím o tom, že večer měl radši třeba společnost TV… bylo toho víc, zkrátka, samozřejmě pokud se nechce „připojit“ k té rodině, no nevím možná jsem přecitlivělá ale mě to hodně trápilo, a jak vidno, to lze i když není v práci od nevidím do nevidím vč. víkendů…
Nicméně jestli něco považuju za zásadní pro případnej budoucí vztah kterej by měl vydržet, tak by to bylo udržet si maximum těhlech kontaktů s přáteli, i kdyby byl ten partner sebevíc zlatej. Je to fakt jedině dobře pro oba.
@z92 píše:
Ahoj holky, mám těžkou hlavu po dnešku, tak jdu za vámi… Jsou to čtyři měsíce, co jsme se s partnerem rozešli (máme 2 letou dceru) důvod byl prostý- já sama v domě, v cizím městě jen s malou on hodně zaneprázdněn, stále pryč, tudíž žádný rodinný život, jen my dvě. Dnes po čtyřech měsících přijel, slzy v očích, že si to uvědomil co dělal špatně, že nás chce zpátky… bylo toho hodně co mi řekl, neřekla bych úplně, že to byla planá slova a sliby chyby, tak jsem ho ještě neviděla (smutného, zdrceného, ale na druhou stranu i strašně šťastného, že nás vidí…). Důvod proč až teď, za 1. jsem mu zakázala mě kontaktovat (chtěla jsem ho logicky dostat z hlavy, nic víc) za 2. trvalo mu, než se odhodlal se mi ozvat vůbec… a já se ptám, věříte v nápravu člověka? Že když vážně chce, může být jiný, lepší? Může to na 2. pokus opravdu vyjít?
Sorry,ale musím v některých věcech dát za pravdu místním mužům.Za prvé, věděla jsi, koho si bereš, takže teď dělat vlny kvůli jeho povolání je jaksi zbytečné. Za druhé, zeptej se sama sebe, jestli by jsi od manžela odešla i s dítětem, pokud by tvoje matka pořád do toho nešťourala.A za třetí, on překročil svůj stín, a vyhledal tě, i přes tvůj zákaz. Přišel s pokorou a v slzách/na vojáka všechna čest/, nabízí ústupky, a řešení, chce vás zpátky. Toto udělá pouze chlap, který ženu i dítě miluje, a záleží mu na nich.A ty si taky sáhni do svědomí.Žena v baráku/se zahradou?/ se logicky nemůže nudit, a v době internetu už vůbec ne. Dítě půjde za chvíli do školky, ty do práce, a ještě budeš s nostalgií vzpomínat na ty časy, kdy jsi se doma nudila.
Osobně bych tomu vztahu šanci dala. Pohlídejte si zpětnou vazbu, a více komunikuj o vašem vztahu s manželem,než s maminkou. ![]()
@Maaarč píše:
@z92 tak už mám nějaké životní zkušenosti a můj pohled na věc je ten, že když někdo dva roky nemá potřebu vidět se svým dítětem a je neustále v práci a domů chodí jako do hotelu a to i přes to, že jsi mu to určitě říkala, že ti to vadí, nic nezměnil, tak se opravdu nestane zázrak a on nebude skvělým otcem a pozorným partnerem. Bude se chvíli snažit, ale za pár měsíců to sklouzne do stejných kolejí. On to totiž jinak neumí. A jemu vyhovuje, že se nevrací do prázdného bytu. Ale to je všechno, chce si žít podle sebe, jde mu o svoje pocity ne o to co chceš ty. A jestli ti tady napíše svůj názor muž ze svého pohledu, tak bych se necítila dotčená, ale opravdu bych o tom popřemýšlela, protože on ví, jak chlapi uvažují. My si jen pořád něco domýšlíme a když někdo něco říká, tak slyšíme to,co chceme slyšet. Abys věděla, jak to dopadne tak ti asi nezbude nic jiného, než to zkusit, aby sis nemohla nic vyčítat, a vrátit se k partnerovi. Ale opravdu po svých zkušenostech vím, že lidi se nemění, to je totiž běh na dlouhou trať,změnit to,co máš zažrané pod kůží a to je sakra těžké.
Tak můj postoj se při doplnění zásadních informaci mění. Z podaných informací to vyznávali, že manžel je někde o víkendech za prací, a ze to až tak nutné není. To je bolest mnoha stěžovatelek a stěžovatelů, že podají zkreslené a neúplné informace hlavně ve svůj prospěch a chtějí, aby jim bylo odklepnuto jejich podle nich správné chování. Povolání manžela je zásadní informace!!! Tedy jestli je manžel voják, tak to není jeho rozhodnutí, jestli bude o víkendu doma nebo jestli se stihne vrátit před usnutim dcerky. Toto povolání měl předpokládám před manželstvím a před narozením dcery. Takže se vědělo, do čeho se jde a v čem služba u armády spočívá. Pak tedy nevím, co zakladatelka čekala? Nicméně aby byla spokojená bude muset manžel být více doma. No a to přichází v úvahu zřejmě jen při změně povolání. Jelikož asi si těžko bude moci vyargumentovat, že musí být doma, protože manželce se to nelíbí, že je o víkendu v práci, že je na všechno sama a nemá si s kým povídat.
Na to asi velitelé slyšet nebudou.
Psala že o víkendech chodí manžel doučovat jazyky, je jasné že s povoláním vojáka asi nic neudělá a nemůže si korigovat čas, ale pokud na to mají finančně, nemusí doučovat ještě jazyky ve zbylých volných chvílích.
@z92
k zadání neporadím, jen k tomu že pán chodil pozdě z práce a malá už spala takže se neviděli a nemají vztah.. Dvouleťačka asi nechodí do školky nebo někam? Jestli nemusíte vstávat a pán má o dceru zájem, co vám brání chodit spát o půlnoci a vstávat s malou v devět, aby se večer s tátou hodinku dvě viděli a pohráli si? Jo dítě má mít režim a bla bla a ostatní dávají spát dítě v osm, ale jestli je to u vás vážně tak blbé skrz vztah otec - dcera, že se před ním odtahuje, to by tě mělo štvát víc než jestli si s tebou nepovídá a nejezdí s vámi po výletech.. asi
@martyk píše:
Psala že o víkendech chodí manžel doučovat jazyky, je jasné že s povoláním vojáka asi nic neudělá a nemůže si korigovat čas, ale pokud na to mají finančně, nemusí doučovat ještě jazyky ve zbylých volných chvílích.
No pak se zase nabízí otázka, proč chodí o víkendu doučovat jazyky a není se svou dcerou a ženou. Je opravdu těžké něco se zakladatelkou konzultovat, když dává jen kusé informace.