Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Holky a co po tom zákroku. Mám třeba 3 dny ležet, nebo není potřeba a můžu normálně fungovat? Vím, že by se mělo dodržet šestinedělí, vztahuje se to třeba i na sport? Že bych se neměla moc hýbat, jako třeba kolo, brusle… atd. Potřebuju se pak nějak zaměstnat, abych to psychicky zvládla, tak ale nevím abych si nějak neuškodila.
Ahoj, taky jsem si tím prošla, moc držím palce, ať to všechno zvládneš!!! Já o miminko přišla cca v 10. týdnu, ale růst přestalo kolem 7. týdne.
A probíhalo to jak to tady popisovaly holky, byla jsem v Praze v Motole. Nastoupila jsem do nemocnice na lačno během dopoledne, zákrok mi dělali odpoledne. Fyzicky jsem se cítila dobře, bolest jako při silnější MS, hlava se mi nemotala… Takže jsem podepsala reverz a ještě ten večer jsem šla domů. Já bych to tam asi nezvládla psychicky- potřebovala jsem se pořádně vybrečet a vedle mně byla holčina, která se radovala, že „už se toho zbavila“ a nechápala, proč brečím…
A trochu optimismu na závěr- měli jsme doporučovanou pauzu 3 cykly, pak jsem hned otěhotněla a mám 4-letého Jakoubka, teď čekáme třetího prcka …
Drž se!!! ![]()
Anonymní píše:
Holky a co po tom zákroku. Mám třeba 3 dny ležet, nebo není potřeba a můžu normálně fungovat? Vím, že by se mělo dodržet šestinedělí, vztahuje se to třeba i na sport? Že bych se neměla moc hýbat, jako třeba kolo, brusle… atd. Potřebuju se pak nějak zaměstnat, abych to psychicky zvládla, tak ale nevím abych si nějak neuškodila.
Mně doktor řekl, že nemám jezdit na kole a na koni
. Jinak jsem normálně fungovala, ale to záleží, jak se budeš cítit a jak moc budeš krvácet. Myslím, že pohyb jako takový nevadí, ale nevhodné jsou otřesy, posilování břicha atp. Já právě proto, abych to psychicky zvládla, jsem nastoupila po 2 týdnech do práce (i přesto, že jsem ještě mohla být půl roku na rodičovské).
Jodi píše:
Ahoj, taky jsem si tím prošla, moc držím palce, ať to všechno zvládneš!!! Já o miminko přišla cca v 10. týdnu, ale růst přestalo kolem 7. týdne.
A probíhalo to jak to tady popisovaly holky, byla jsem v Praze v Motole. Nastoupila jsem do nemocnice na lačno během dopoledne, zákrok mi dělali odpoledne. Fyzicky jsem se cítila dobře, bolest jako při silnější MS, hlava se mi nemotala… Takže jsem podepsala reverz a ještě ten večer jsem šla domů. Já bych to tam asi nezvládla psychicky- potřebovala jsem se pořádně vybrečet a vedle mně byla holčina, která se radovala, že „už se toho zbavila“ a nechápala, proč brečím…
A trochu optimismu na závěr- měli jsme doporučovanou pauzu 3 cykly, pak jsem hned otěhotněla a mám 4-letého Jakoubka, teď čekáme třetího prcka …
Drž se!!!
Díky. Kéž by tam ty ženský byly aspoň normální
. Tak doufám, že to u mě taky dobře dopadne nakonec a v budoucnu se mimča dočkám. Musím se dát nejdřív psychicky do pořádku, takže sama cítím, že hned do toho jít ani nechci
Ahoj zakladatelko,
zítra mne čeká to stejné, dnes jsem byla na utz, srdíčko nebije- minulý týden bilo, takže dr rozhodl hned zítra revize…dnes bych měla 8+3…vůbec nevím,co bude, jak to bude probíhat, kdy mne pustí domů, co si mám vzít…dr.mi nic neřekl, jen, že mám ráno přijít nalačno a já se v tom šoku ani neptala, až doma mi to došlo…jak ti je? já jen bulím, je to šlený......
mimosek píše:
Ahoj zakladatelko,
zítra mne čeká to stejné, dnes jsem byla na utz, srdíčko nebije- minulý týden bilo, takže dr rozhodl hned zítra revize…dnes bych měla 8+3…vůbec nevím,co bude, jak to bude probíhat, kdy mne pustí domů, co si mám vzít…dr.mi nic neřekl, jen, že mám ráno přijít nalačno a já se v tom šoku ani neptala, až doma mi to došlo…jak ti je? já jen bulím, je to šlený......
Tak to mě opravdu moc mrzí a ještě to máme úplně na chlup stejné. Nevím, mně přijde, že mi to ještě nedochází, poplakala jsem si taky, ale teď se soustředím na ten zákrok a mám obrovskej strach. A bojím se hlavně potom, až to na mě psychicky padne.
Taky mi právě doktor nic neřekl. Jen že nalačno a nepít a v 7 ráno tam
Tak se taky drž.
Anonymní píše:mimosek píše:Tak to mě opravdu moc mrzí a ještě to máme úplně na chlup stejné. Nevím, mně přijde, že mi to ještě nedochází, poplakala jsem si taky, ale teď se soustředím na ten zákrok a mám obrovskej strach. A bojím se hlavně potom, až to na mě psychicky padne.
Ahoj zakladatelko,
zítra mne čeká to stejné, dnes jsem byla na utz, srdíčko nebije- minulý týden bilo, takže dr rozhodl hned zítra revize…dnes bych měla 8+3…vůbec nevím,co bude, jak to bude probíhat, kdy mne pustí domů, co si mám vzít…dr.mi nic neřekl, jen, že mám ráno přijít nalačno a já se v tom šoku ani neptala, až doma mi to došlo…jak ti je? já jen bulím, je to šlený......
Taky mi právě doktor nic neřekl. Jen že nalačno a nepít a v 7 ráno tamTak se taky drž.
mimosek píše:
Jo díky, ty se taky drž, doufám, že to bude vše v pohodě a zítra se tu uvidíme…to bud ráda, že ti to nedochází, že se soustředíš na zákrok, na ten já nemyslím zase vůbec, já zas jen na to, že to nemůže být pravdaAnonymní píše:mimosek píše:Tak to mě opravdu moc mrzí a ještě to máme úplně na chlup stejné. Nevím, mně přijde, že mi to ještě nedochází, poplakala jsem si taky, ale teď se soustředím na ten zákrok a mám obrovskej strach. A bojím se hlavně potom, až to na mě psychicky padne.
Ahoj zakladatelko,
zítra mne čeká to stejné, dnes jsem byla na utz, srdíčko nebije- minulý týden bilo, takže dr rozhodl hned zítra revize…dnes bych měla 8+3…vůbec nevím,co bude, jak to bude probíhat, kdy mne pustí domů, co si mám vzít…dr.mi nic neřekl, jen, že mám ráno přijít nalačno a já se v tom šoku ani neptala, až doma mi to došlo…jak ti je? já jen bulím, je to šlený......
Taky mi právě doktor nic neřekl. Jen že nalačno a nepít a v 7 ráno tamTak se taky drž.
Já jsem v takovým šoku, že mi to prostě vůbec nedochází. Jsem s nervama úplně mimo ![]()
mimosek píše:
Jo, to mi povídej…vůbec nevím, co mám dělat
Já jsem v takovým šoku, že mi to prostě vůbec nedochází. Jsem s nervama úplně mimo
Ani já ne. Připadám si jak sama na celým světě. Snažím se si říkat, že se to prostě děje, že se to stalo tisíci ženskejm, je to příroda, ale je mi strašně. Mám strach a nevím co bude dál.
Anonymní píše:Ani já ne. Připadám si jak sama na celým světě. Snažím se si říkat, že se to prostě děje, že se to stalo tisíci ženskejm, je to příroda, ale je mi strašně. Mám strach a nevím co bude dál.mimosek píše:
Jo, to mi povídej…vůbec nevím, co mám dělat
Já jsem v takovým šoku, že mi to prostě vůbec nedochází. Jsem s nervama úplně mimo
mimosek píše:
Jo, přesně tak…mám ty stejné pocity a nemůžu pochopit, proč se to stalo zrovna měAnonymní píše:Ani já ne. Připadám si jak sama na celým světě. Snažím se si říkat, že se to prostě děje, že se to stalo tisíci ženskejm, je to příroda, ale je mi strašně. Mám strach a nevím co bude dál.mimosek píše:
Jo, to mi povídej…vůbec nevím, co mám dělat
Já jsem v takovým šoku, že mi to prostě vůbec nedochází. Jsem s nervama úplně mimo
Tak už aby to bylo za námi a mohly jsme nějak znovu začít žít. Držím ti pěsti.
Anonymní a mimosku, je mi moc líto, že Vás tohle muselo potkat. Já jsem byla na revizi začátkem prosince, kvůli ZT. Pro mě byla nejhorší doba do zákroku, tak už jsem se tím pomalu začala vyrovnávat. Naštěstí jsem od zjištění co se stalo do zákroku čekala jen pár hodin.
Jinak narkóza je opravdu krátká, asi po hodině od probuzení už jsem byla schopná vstát. Mě si nechali v nemocnici do druhého dne pro jistotu, kdybych začala krvácet nebo něco.
K tomu co si vzít sebou bych doporučila vložky a čisté kalhotky pro jistotu, to se uveze.
A s tím co dělat, mě doporučovali ze začátku hodně odpočívat, 14 dní jsem byla doma na neschopence a pak jsem ještě měla dovolenou a pak už do práce. Byla jsem v celku unavená, fakt to ten klid chce.
Aspera píše:
Anonymní a mimosku, je mi moc líto, že Vás tohle muselo potkat. Já jsem byla na revizi začátkem prosince, kvůli ZT. Pro mě byla nejhorší doba do zákroku, tak už jsem se tím pomalu začala vyrovnávat. Naštěstí jsem od zjištění co se stalo do zákroku čekala jen pár hodin.
Jinak narkóza je opravdu krátká, asi po hodině od probuzení už jsem byla schopná vstát. Mě si nechali v nemocnici do druhého dne pro jistotu, kdybych začala krvácet nebo něco.
K tomu co si vzít sebou bych doporučila vložky a čisté kalhotky pro jistotu, to se uveze.
A s tím co dělat, mě doporučovali ze začátku hodně odpočívat, 14 dní jsem byla doma na neschopence a pak jsem ještě měla dovolenou a pak už do práce. Byla jsem v celku unavená, fakt to ten klid chce.
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Díky za podporu, doufám, že to bude do budoucna v pořádku