Přijdu si úplně sama

Anonymní
9.12.21 23:36

Přijdu si úplně sama

Zdravím, poslední dobou si přijdu úplně sama. Přijde mi, že nikoho ani nezajímám. Moje kamarádky mi třeba nenapíšou z ničeho nic a ani se o mě moc nezajímají. Rodiče se mi taky ozvou jednou za sto let (bydlím u přítele a domů jezdím třeba jednou, dvakrát týdně). Už ani přítel o mě nemá takový zájem. Přijde mi, že jsem úplně sama. :( Nevím co mám dělat, cítím se hrozně

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
5453
9.12.21 23:38

Koukej, co nás je tady! :mavam:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
5453
9.12.21 23:43

S lidmi mluvíš, komunikujes? Kolikrát se da prohodit pár slov se sousedkou, s někým v autobuse, v obchodě… A co v práci, mas-li? A když se nedaří mluvit, pomáhá uvědomění, že takových lidiček na světě je, vlastně zažíváme všichni čas od času obdobne pocity. A ty mohou být naštěstí proměnlivé. Když padne depka, beru to, jako ze se zatáhlo. Však ono časem to sluníčko vyleze. :D

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
81674
10.12.21 01:22
@Anonymní píše:
Zdravím, poslední dobou si přijdu úplně sama. Přijde mi, že nikoho ani nezajímám. Moje kamarádky mi třeba nenapíšou z ničeho nic a ani se o mě moc nezajímají. Rodiče se mi taky ozvou jednou za sto let (bydlím u přítele a domů jezdím třeba jednou, dvakrát týdně). Už ani přítel o mě nemá takový zájem. Přijde mi, že jsem úplně sama. :( Nevím co mám dělat, cítím se hrozně

tak se ozvi rodičům, kamarádkám první ty

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
10.12.21 02:07

Úplně ti rozumím :( Taky si poslední dobou přijdu strašně sama. Když napíšu kamarádkám, tak řeší jen sebe a když řeknu něco o mě pokračují dal o sobě. Je mi to už dost nepříjemné. Pak mám další co mi vždy pokládá takove hluboké filosofické otázky, cítím tam spíš chuť mě „dostat“. Jsem na Erasmu a dělam pořád do školy, jsem v šíleným stresu a nestíhám. Do toho ještě práce.. S přítelem je to na pytel, pořád mu na mě něco vadí a kritizuje a cítím, že se na mě brzo vybodne. Už nevím co dekat líp. A to to byl hezký dlouhý vztah. Od rodičů cítím lásku, ale to není úplně to co potřebuju. Vím, že mě mají rádi alespoň oni, ale je mi opravdu líto že nemám nikoho jiného, brzy cítím že budu sama.. A přitom mám tolik lásky a zájmu co jsem vždy ochotná věnovat. :,(

  • Citovat
  • Upravit
5453
10.12.21 03:01
@Anonymní píše: Úplně ti rozumím :( Taky si poslední dobou přijdu strašně sama. Když napíšu kamarádkám, tak řeší jen sebe a když řeknu něco o mě pokračují dal o sobě. Je mi to už dost nepříjemné. Pak mám další co mi vždy pokládá takove hluboké filosofické otázky, cítím tam spíš chuť mě „dostat“. Jsem na Erasmu a dělam pořád do školy, jsem v šíleným stresu a nestíhám. Do toho ještě práce.. S přítelem je to na pytel, pořád mu na mě něco vadí a kritizuje a cítím, že se na mě brzo vybodne. Už nevím co dekat líp. A to to byl hezký dlouhý vztah. Od rodičů cítím lásku, ale to není úplně to co potřebuju. Vím, že mě mají rádi alespoň oni, ale je mi opravdu líto že nemám nikoho jiného, brzy cítím že budu sama.. A přitom mám tolik lásky a zájmu co jsem vždy ochotná věnovat. :,(

Zkus reagovat na to, co (ne)dostávás. ;)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Vesmírná drůbež
10.12.21 08:22

Na mě si lidé celkem zásadně vzpomenou pouze ve chvíli, kdy něco potřebují. Pokud mi náhodou přijde něco jako: Ahoj, jak se máš? Je okamžitě následováno výčtem problémů a depresí dotyčného. Takže můj velký úkol do nového roku je, naučit se to filtrovat a neskákat hned každému na pomoc.

  • Citovat
  • Upravit
Kutil Tom
10.12.21 09:11
@JanaDaR píše:
Na mě si lidé celkem zásadně vzpomenou pouze ve chvíli, kdy něco potřebují. Pokud mi náhodou přijde něco jako: Ahoj, jak se máš? Je okamžitě následováno výčtem problémů a depresí dotyčného. Takže můj velký úkol do nového roku je, naučit se to filtrovat a neskákat hned každému na pomoc.

Ahoj, jak se máš? :)

  • Citovat
  • Upravit
Vesmírná drůbež
10.12.21 09:12

@Kutil Tom něco potřebuješ? :lol: :lol:

  • Citovat
  • Upravit
10382
10.12.21 11:08

Hmmm, pocit osamělosti známe někdy asi každý. Někdy je to ale víc stav nás samotných, než reálný nezájem okolí. Někdy tedy stačí jen pořádně otevřít oči a začít vnímat okolí a hlavně reagovat na podněty.
Někdy okolí mlčí, protože se třeba pořád mračíme, a mračícího se člověka nikdo moc oslovovat nechce…
A někdy opravdu se ocitneme trochu mimo zájem… Nejlepší pak je, dát ostatním najevo, že o kontakt stojíme. Pozvat kamarádku na večeři, do kina, zavolat jí a zeptat se, jak se má ona, prostě projevit zájem o okolí jako první. Říci okolí - jsem tu.
Trochu mi řijde že kromě samoty cítíš ještě jednu věc - smutek. Je to tak?

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
10.12.21 11:21
@Premek_Orac píše:
Hmmm, pocit osamělosti známe někdy asi každý. Někdy je to ale víc stav nás samotných, než reálný nezájem okolí. Někdy tedy stačí jen pořádně otevřít oči a začít vnímat okolí a hlavně reagovat na podněty.
Někdy okolí mlčí, protože se třeba pořád mračíme, a mračícího se člověka nikdo moc oslovovat nechce…
A někdy opravdu se ocitneme trochu mimo zájem… Nejlepší pak je, dát ostatním najevo, že o kontakt stojíme. Pozvat kamarádku na večeři, do kina, zavolat jí a zeptat se, jak se má ona, prostě projevit zájem o okolí jako první. Říci okolí - jsem tu.
Trochu mi řijde že kromě samoty cítíš ještě jednu věc - smutek. Je to tak?

To je pravda, taky se dnes cítím sama a zneužívaná. Přitom ještě před pár dny jsem si říkala, jak jsem si pěkně po rozvodu vybudovala zázemí, mám super sousedy, chodíme spolu na procházky, že jsem konečně i v dobré fyzické a psychické pohodě (plus mínus), že bych snad mohla jít i na tu seznamku…
No jsem bezradná v jednom problému s dospívající dcerou, nesla jsem to celkem dobře, dnes to na mne dolehlo. Mám chuť zavolat rodičům, ale nechci na ně přenášet svůj splín, tak čekám, až to nějak protrpím.
Vždyť nejsi sama, zakladatelko, máš přítele. Tak více choďte ven, najděte si „skupinové“ zájmy, zvěte přátele domů, naplánujte silvestra :) Někdy je splín celkem normální.

  • Citovat
  • Upravit
864
10.12.21 11:38
@Anonymní píše:
To je pravda, taky se dnes cítím sama a zneužívaná. Přitom ještě před pár dny jsem si říkala, jak jsem si pěkně po rozvodu vybudovala zázemí, mám super sousedy, chodíme spolu na procházky, že jsem konečně i v dobré fyzické a psychické pohodě (plus mínus), že bych snad mohla jít i na tu seznamku…
No jsem bezradná v jednom problému s dospívající dcerou, nesla jsem to celkem dobře, dnes to na mne dolehlo. Mám chuť zavolat rodičům, ale nechci na ně přenášet svůj splín, tak čekám, až to nějak protrpím.
Vždyť nejsi sama, zakladatelko, máš přítele. Tak více choďte ven, najděte si „skupinové“ zájmy, zvěte přátele domů, naplánujte silvestra :) Někdy je splín celkem normální.

Mám to dost podobně. Po rozvodu se mi psychicky ulevilo, dopadly na mě samozřejmě jiné starosti (záseky pubertálních dětí, omezené finance atd.), ale vadí mi samota. Nestýská se mi po ex, to fakt ne, ale nějak nemám moc s kým si promluvit. Kamarádky bych spočetla na prstech, navíc většina žije v jinde. Kontakt většinou iniciuji já. Žiju ve městě, kam jsem přišla až v dospělosti, takže nemám vazby na spolužáky nebo kamarády z dětství. Mám tu pár známých, ale nejsou to blízké osoby. Často si volám se sestrou, která ale taky žije jinde, takže osobní kontakt vázne, to samé rodiče :nevim: Přijdu si prostě sama. Onehdá mě napadlo, že jednou, až děti dospějí (a to bude brzo), zůstanu sama se psem. A až to se mnou švihne, najdou mě za týden sousedi po čuchu.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
10.12.21 11:44
@Premek_Orac píše:
Hmmm, pocit osamělosti známe někdy asi každý. Někdy je to ale víc stav nás samotných, než reálný nezájem okolí. Někdy tedy stačí jen pořádně otevřít oči a začít vnímat okolí a hlavně reagovat na podněty.
Někdy okolí mlčí, protože se třeba pořád mračíme, a mračícího se člověka nikdo moc oslovovat nechce…
A někdy opravdu se ocitneme trochu mimo zájem… Nejlepší pak je, dát ostatním najevo, že o kontakt stojíme. Pozvat kamarádku na večeři, do kina, zavolat jí a zeptat se, jak se má ona, prostě projevit zájem o okolí jako první. Říci okolí - jsem tu.
Trochu mi řijde že kromě samoty cítíš ještě jednu věc - smutek. Je to tak?

To je pravda co píšeš, zajímat se o druhé, zavolat jim, pozvat je na večeři. Jenže a ro je ro velké jenže. A píše se zde o tom. Když se někomu zavolá, pozve na večeři apod. tak ten člověk pak často řeší jen sám sebe. A tomu dotyčnému je stále smutno a nic to vlastně nevyřešilo.

Moc dobře to znám, z vlastní zkušenosti. Jsem vnímavá, umím naslouchat, pokud chce někdo vyjádření k jeho problémů, zkouším dát zpětnou vazbu apod. Jenže pak je mi samotné smutno, když na mě vůbec nedojde. Kolikrát jsem zažila situaci, když někdo po tom, co se vypovídal, se podíval na hodinky, s úlevou a radosti řekl: „To jsme si ale dnes dobře popovílaly!!“už musím domů, děti, manžel, pes, kočka už čekají", nic jiného už nevnímá, otočí se na posádku a spěchá domů.

Myslím, že se řeší toto. Ze i když někoho někam pozveme a vyjdeme že své ulity, stejně se zájmu o naší osobu nedočkáme.

  • Citovat
  • Upravit
10382
10.12.21 12:54
@Anonymní píše:
To je pravda, taky se dnes cítím sama a zneužívaná. Přitom ještě před pár dny jsem si říkala, jak jsem si pěkně po rozvodu vybudovala zázemí, mám super sousedy, chodíme spolu na procházky, že jsem konečně i v dobré fyzické a psychické pohodě (plus mínus), že bych snad mohla jít i na tu seznamku…
No jsem bezradná v jednom problému s dospívající dcerou, nesla jsem to celkem dobře, dnes to na mne dolehlo. Mám chuť zavolat rodičům, ale nechci na ně přenášet svůj splín, tak čekám, až to nějak protrpím.
Vždyť nejsi sama, zakladatelko, máš přítele. Tak více choďte ven, najděte si „skupinové“ zájmy, zvěte přátele domů, naplánujte silvestra :) Někdy je splín celkem normální.

Nechci radit, ale napíšu ti moji zkušenost. Strašně dlouho jsem se snažil všechny starosti a trápení na nikoho nepřenášet. Jenže blízcí lidé vycítí, když tě něco svírá. A tím, že jim to nesdělíš, můžou se o tebe bát nebo si myslet, že se děje ještě něco horšího, než se reálně děje. Pokud máš s rodiči hezké vztahy, podporují tě, tak komu jinému bys měla o svých starostech říct? Že nám děti dělají starost, to vlastně ukazuje jak je máme rádi a jak nám na nich záleží. Určitě i my jsme v něčem dělávali starost našim rodičům. Věřím, že to zvládnete. A že se zas budeš cítit dobře.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
10382
10.12.21 12:58
@Anonymní píše:
To je pravda co píšeš, zajímat se o druhé, zavolat jim, pozvat je na večeři. Jenže a ro je ro velké jenže. A píše se zde o tom. Když se někomu zavolá, pozve na večeři apod. tak ten člověk pak často řeší jen sám sebe. A tomu dotyčnému je stále smutno a nic to vlastně nevyřešilo.

Moc dobře to znám, z vlastní zkušenosti. Jsem vnímavá, umím naslouchat, pokud chce někdo vyjádření k jeho problémů, zkouším dát zpětnou vazbu apod. Jenže pak je mi samotné smutno, když na mě vůbec nedojde. Kolikrát jsem zažila situaci, když někdo po tom, co se vypovídal, se podíval na hodinky, s úlevou a radosti řekl: „To jsme si ale dnes dobře popovílaly!!“už musím domů, děti, manžel, pes, kočka už čekají", nic jiného už nevnímá, otočí se na posádku a spěchá domů.

Myslím, že se řeší toto. Ze i když někoho někam pozveme a vyjdeme že své ulity, stejně se zájmu o naší osobu nedočkáme.

Ano, jistě, to se může stát a ano, že se pak člověk vlastně může cítit ještě hůř, to platí také. Stejně tak platí, že to může mít jiný průběh, člověk se svěří, popovídá si, a bude mu líp. Jinak než pokusem se to asi nezjistí.
Ale to cos perfektně popsala znám :-). I takový průběh beru jako cenné zjištění o dotyčném člověku.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Užitečné odkazy

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová