Příliš náročná na své okolí

Anonymní
16.2.21 11:03

Příliš náročná na své okolí

S postupujícím věkem přestávám být spokojena s „výkonností“ lidí v mém okolí. Začíná mi to znechucovat moje zaměstnání (pracujeme v týmu) i moje soukromé aktivity - jsem aktivní ve sportovním klubu, ve dvou spolcích, v bytovém družstvu. Nikdy jsem si o sobě nemyslela, že jsem perfekcionistka - celý svůj život žiju se zdravým sebevědomím, jsem optimistická a extrovertí, ale „umírněně“ - nejsem nějaký pařmen. Nikdy jsem na VŠ neměla potřebu někoho opravovat, poučovat, nedělala jsem to nikdy ani v zaměstnání. Po tom, co se mi narodily děti, začala jsem se zajímat o respektující výchovu, alternativní vzdělávání. A s přibývajícím věkem mám pocit, že jsem čím dál „nesnášenlivější“. Já se ty lidi nesnažím napravovat, nevnucuju jim své názory…ale mám pocit, že mě jejich chování hrozně omezuje. V zaměstnání už jsem si vypracovala averzi na kolegy kteří prostě nepracují…stejně tak v těch spolcích a ve sportovním klubu (malý sport) - lidi, kteří to „řídí“ nebo se v těch věcích angažují jsou podle mého názoru laxní, nevěnují se tomu dostatečně…Já bych chtěla, aby vše fungovalo efektivně - né nejelépe, to ne - ale když máme pracovat jako tým na něčem, co tvoří celek, tak prostě když 1/2 týmu funguje na 50%, je to děs.
Ted mě naprosto drtí distanční výuka ve škole - učitelka jen předkládá pracovní listy, neudělá video, děti nepracují ve skupinkách…je to jen „tupé“ vyplňování cvičení bez probrané látky. Nechci si na učitelku nějak stěžovat ve škole, chápu, že to má těžké…ale ona to bere tak, že „ted je covid, tak to nějak přežijeme a doženeme to pak“ -ale covid už je 3/4 roku. Nedivím se, že dítě to nebaví, když má jen vyplňovat cvičení. Já nejsem učitel a mám v hlavě x- nápadů, jak tu výuku „pozvednout. To se týká i ostatních míst, kde je co zlepšovat - ale nedělám si naděje, že bych mohla se zapojit do všeho sama - abych ty věci koordinovala a řídila, aby to fungovalo na víc procent.
Tenhle rys na sobě začínám pozorovat poslední dva roky. Příšerně mi to leze na nervy, nevím, jak se nad to povznést. Jak se vyrovnáváte se svým okolím vy, co jste "perfekcionisté“? Necítím se nějak přechytrale - jako že bych věděla víc, než ostatní. Co mě zajímá, to si nastuduju do porobností, abych se v tom vyznala a věděla…Já netrvám na tom, aby lidi dělali vše podle mě, ale je pro mě důležitý výsledek. Třeba když vidím, že kvůli laxnosti ztrácíme dotace pro sportovní klub,…nebo ta škola, dítě se nudí/nebaví ho to…Už se to začíná projevovat i tlakem na dítě, je úplně jiná povaha než já a musím ho nutit, aby udělalo úkoly, aby bylo aktivní…
Mám strach, že se to bude s věkem ještě zhoršovat, že přijdu o přátele, nezvládnu s nikým spolupracovat…

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
7949
16.2.21 11:10

Tak to v tom sportovním klubu dělej všechno ty nebo ti v tom ti lidi brání být aktivní? Třeba na to nemají tolik času nebo to tak „nežerou“ jako ty. Děti muzes taky doučovat doma ty, když se ti přístup učitelky nelibi a nestačí ti to. A takto se dá asi pokračovat pořád.

Já jsem taky úchyl na preciznost, pořádek a praci. Ale než přijít o nervy, tak jsem se smířil s tím, že jsou mezi námi idioti a flakaci.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2668
16.2.21 11:13

Myslím, že by ti bylo dobře v Německu. Tam jsou taky všichni perfekcionalisté a pintlich. :lol: :lol: :mrgreen: Ale chápu tě, tohle přesně jsou věci, nad kterými taky občas skřípu zubama. Naštěstí se nad to dokážu většinou povznést a nežere mě to uvnitř.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
269
16.2.21 11:13

Mám to stejně :) Musíš se tak nějak povznést a akceptovat průměrnost/podprůměrnost. Sama s tím bojuju, ale vždy si vzpomenu na své oblíbené: „Když nemůžeš věc změnit, změň svůj přístup.“ Mám to jako mantru.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
16.2.21 11:19

@Cenarius to já právě vím, že nemůžu dělat všechno za ostatní na 100%, už tak toho mám tak akorát… Ve sportovním klubu je nás 5, co se tomu věnujeme, každý dělá nějakou část toho, co je potřeba.
Já si nemyslím, že bych ty věci tak „žrala“ - ale třeba v zaměstnání je potřeba zakázku dodělat tak, aby byla úspěšná, což předpokládá, že se tomu všichni v týmu budou věnovat…Stejně tak v té škole, když se má dítě něco naučit, tak mu musí ta učitelka to učivo alespon předložit. Když chceme mít příspěvek na klub, tak musíme včas požádat o dotace a musí to být „správně“ - a beru to třeba i s opravou, kterou pak uděláme.

Mám pocit, jako bych narážela ted jen na lidi, kteří pracovat „nechtějí“. Určitě tu museli být i dřív, ale asi jsem si toho nevšimla :lol: resp. můj mozek to asi vyhodnotil jinak, než ted ve středním věku…

  • Citovat
  • Nahlásit
16666
16.2.21 11:21

Jo, taky mám občas pocit, že bych něco zvládla lépe, než lidé, co to mají na starost. Ať už jde o pracovní záležitosti, distanční výuku nebo výchovu dětí :mrgreen: Ale víš co? Co mi není rovno, po tom je mi… :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
16393
16.2.21 11:24

Hele to zní jako únava/počínající vyhoření.

Vyhoření není úplně o únavě a vyčerpání, ale o tom, že člověku dochází to, že je rozdíl mezi tím, jak chce aby věci fungovaly a jak věci v reálu fungují a že mu pomalu dochází energie nutit realitu přizpůsobit se vlastním představám.

Takže hledání vnějších viníků je celkem logický krok v to procesu - jen teda ne úplně konstruktivní.

Co s tím?

Zaměřit se na chvli na sebe samu, na péči o sebe samotného, na čerpání energie a hledání dalších zdrojů toho co tě těší a inspiruje.

Důkladně přehodnotit priority a co je hranice za kterou člověk nepůjde.

Dlouze kontemplovat takovou tu obehranou modlitbu:

„Bože, dej mi klid, abych přijal to, co změnit nemohu, odvahu změnit to, co změnit mohu, a moudrost, abych rozeznal jedno od druhého.“

V okamžiku kdy má člověk víc sil a je odpočatější, snáší běžný opruz a neschopnost snáze.

Plus spíš bych cíleně trénovala spíš laskavost, než efektivitu. Když se používá dobře- jak na sebe, tak na okolí, tak to pak paradoxně vede k vyšší efektivně všech.

Mrkni sem

https://www.vnitrnibezpeci.cz/…avost-online

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
16.2.21 11:24
@unuděná píše:
Jo, taky mám občas pocit, že bych něco zvládla lépe, než lidé, co to mají na starost. Ať už jde o pracovní záležitosti, distanční výuku nebo výchovu dětí :mrgreen: Ale víš co? Co mi není rovno, po tom je mi… :mavam:

nj, ale mě se to týká ty věci - jsou to kolegové v mém zaměstnání, se kterými musím spolupracovat, je to učitelka mého dítěte, sportu se věnuju 20 let…

  • Citovat
  • Nahlásit
16666
16.2.21 11:28
@Anonymní píše:
nj, ale mě se to týká ty věci - jsou to kolegové v mém zaměstnání, se kterými musím spolupracovat, je to učitelka mého dítěte, sportu se věnuju 20 let…

No jistě že se tě to týká, ale změnit to nemůžeš :nevim: Ale na tom, co píše @Ou tentokrát fakt něco může být. Ta frustrace například v práci či kroužku, kde něco visí na ostatních a ty z toho máš depku, může být počínající vyhoření :? Jsi na těch pozicích „leader“-můžeš nějak ovlivnit chod projektu?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Ou
16393
16.2.21 11:35

Zároveň teď všichni máme na sobě velkou nálož zátěže z obecné situace, na kteoru nemáme vliv, která je na dvě věci, není z toho pořádná, natož jednoduchá a efektivní cesta ven.

Což pochopitelně zhoršuje naše schopnosti snášet každodenní opruz.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
16.2.21 11:36
@unuděná píše:
No jistě že se tě to týká, ale změnit to nemůžeš :nevim: Ale na tom, co píše @Ou tentokrát fakt něco může být. Ta frustrace například v práci či kroužku, kde něco visí na ostatních a ty z toho máš depku, může být počínající vyhoření :? Jsi na těch pozicích „leader“-můžeš nějak ovlivnit chod projektu?

v práci jsem sice leader se zodpovědností, ale bez pravomocí, takže nic…v těch ostatních jsem prostě 1 z 5, 1 ze 3, 1 z 5…každý má svou část „práce“ určenou, dokonce jsme si to vybrali sami, co kdo bude dělat…každý je zastupitelný, ale znamenalo by to, že budu prostě tu práci dělat za ně…jako podnikla jsem kroky, urgovala šéfa že chci jiný tým, na schůzi žádám doržování pracovní náplně - ale nejsem zaměstnavatel těch lidí. Pak všichni fňukají, že nemůžeme na závody do Francie, protože na to nejsou peníze :nevim: řekne se, že příště se to udělá lépe…a nic. Štve mě to i kvůli těm děckám/závodníkům, co to dělají…

Já jsem obvykle pozitivní, umím hledat cesty, jak věci vyřešit a né jen plakat, že to nejde. Ale asi už na to nemám sílu :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
Anonymní
16.2.21 11:37
@Ou píše:
Zároveň teď všichni máme na sobě velkou nálož zátěže z obecné situace, na kteoru nemáme vliv, která je na dvě věci, není z toho pořádná, natož jednoduchá a efektivní cesta ven.Což pochopitelně zhoršuje naše schopnosti snášet každodenní opruz.

amen sestro

  • Citovat
  • Nahlásit
16666
16.2.21 11:40

Já myslím, že v životě budeš mít kolem sebe vždycky lidi, kteří dělají méně a některé, kteří dělají víc. Gaussova křivka. I kdybys podnikala a dělala vše sama za sebe, budou tě točit dodavatelé, zákazníci apod. Myslím, že by ses měla naučit najít uspokojení v tom, že ty pracuješ na maximum. Mít radost čistě z toho kusu práce, který odvádíš. Nepojedete na závody do Francie? No, mrzí mě to, ale já pro to udělala vše, co bylo v mých silách :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3347
16.2.21 11:41

Budu mluvit v nadsázce: změň práci tak, abys měla kam stoupat a co se učit. Budes chvili ty brzdit někoho jiného. Najdi si koníčka, o kterém nic nevíš a bavilo by te to. Nebo tak něco. :mavam:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16666
16.2.21 11:44

A ještě bych si na tvém místě dala velký pozor, abys svůj perfekcionalismus neventilovala směrem k dětem/dítěti. Není nic horšího, než rodiče, kteří si skrz děti plní své ambice.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat