Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Podle mě to říkáš přesně. Netlač na pilu a buď ráda, že se tolerují a nech tomu volný průběh. Rok není až tak dlouhá doba, aby se zcela sžili. Když k nám přišlo moje přijaté dítě, trvalo 2 roky než jsme se jakž takž vsichni přizpůsobili, a to mu byly 2 roky. Dnes je to zcela ok.
@kbrz tim ze dcera je jeste i u taty tak pres tyden kdy prijde ze skoly je to rychle a nejak moc vsichni spolu cas netravime. Byli jsme ted nemocny takze porad zavreny doma. Kdyz jsme nekde venku tak tam to,,klape" ale asi je to tim ze vypadneme z domova, z toho stereotypu. Pohled muj, matky a jeho na moji dceru bude vzdycky jinej, ale asi bych to nemela tolik hrotit a byt rada ze je klid, ze se snaseji.
Tohle se nedá vynutit, vztah musí vzniknout přirozeně. Podstatné je aby se přítel k dceři choval slušně, naopak si myslím že je dobře, že nezasahuje do výchovy.
@Alušáček to se chova. Mate pravdu. Bojim se abych dceru priteli nezosklivela takze to musim nechat byt a nestourat v tom.
Já ti to řeknu takhle, ty jsi spokojená, že ti nezasahuje do výchovy. A tím je to dáno, dokud on bude v tvojí domácnosti méně než rohožka na podlahu, tak nečekej nic jiného než zdvořilou toleranci. I to je dost, já bych za těchto podmínek v tom bytě ani nebydlela.
No, tak to ti gratuluju, že se snažíš nehodnotit jejich vztah.
@Sany80s píše:
Já ti to řeknu takhle, ty jsi spokojená, že ti nezasahuje do výchovy. A tím je to dáno, dokud on bude v tvojí domácnosti méně než rohožka na podlahu, tak nečekej nic jiného než zdvořilou toleranci. I to je dost, já bych za těchto podmínek v tom bytě ani nebydlela.
A z čeho konkretnehozka na podložený?
Z toho, že nezasahuje do výchovy dcery?
@Lama Lama píše:
A z čeho konkretnehozka na podložený?Z toho, že nezasahuje do výchovy dcery?
Asi mám dnes dlouhé vedení, ale nějak to nedokážu rozluštit…
@Anonymní píše:
Kdyz jsem se rozvadela tak me nenapadlo premyslet nad tim jaky bude jednou vztah me dcery s novym pritelem. Zijeme spolu rok. Pritel dceru toleruje, nejak do vychovi nezasahuje, obcas ji okrikne kdyz dela ze me neslysi.(9let dcera) Jinak na vylety jezdime spolecne. Jenze obcas se pristihnu ze mam prehnane naroky. Ze chci aby si k ni nasel blizsi vztah, aby vic chapal ze je to dite ktere umi byt protivne a chci aby to chapal(pritom ja sama bych ji nekdy nejradeji uskrtila) nevim jestli mi rozumite, ale nevim jak si najit ten odstup od pritele a jeho vztahu s moji dcerou, abych nebyla na pritele hned nastvana kdyz jde za mnou s nejakou vytkou na dceru. Pritel nema jeste dite, o to je to horsi. Bojim se i toho ze kdybychom chteli casem dite co by bylo? Nasel by si cestu k detem? Nebo by mel rad to sve a dceri by to daval na jevo? Na to mi asi odpovedet nikdo nemuze. Dcera ma super tatu se kterym se snazime dal spolecne vychovavat. Mozna bych mela byt rada ze se s pritelem toleruji a proste nehodnotit jejich vztah.
Přijde mi fajn se odprostit od takove tě utkvele představy maminka, tatínek společně dítě. Ta padlo rozvodem. Tatínek je jinde a ten vztah u tebe doma nenahradis. Pokud otec dcery funguje, tvůj chlap se nemá potrebu do té role otce chat, je to podle mě ideální situace. Prekerni situace nastava tam, kde buď otec nefunguje a dítě tak nějak samo hleda náhradní, přirozeně I matka nebo tam, kde se ten novy partner cítí sam odstrceny (obvykle bezdetne nextky) a mají potrebu se rodicovsky angazovat. Nebo tam, kde to jeden rodič nezvlada a tlaci do rodicovske role partnera. Vyjimku bych zase dala tem usporadanim, kde partner rodicovskou roli zůstává, ale to vyhovuje všem zucastnenym ( dítě, rodič, partner, ale i druhý rodič mimo domacnost)
@Sany80s píše:
Asi mám dnes dlouhé vedení, ale nějak to nedokážu rozluštit…
@Lama Lama píše:chápu.
Z čeho vyvozujes, že je rohozka na podlahu?
To je tak vždy, když k tomu dítěti nemá jako dospělý, který s ním sdílí domácnost defakto povolena žádná práva. Já sice chápu, že to není vlastní rodič, jenže je dospělý a opravdu to nemá být tak, že dospělý člověk nesmí to dítě vychovávat. Každý dospělý člověk mý právo výchovně zasáhnout u dítěte, třebaže není jeho vlastní.
Jasně, protože opravdu není vlastní rodič, je třeba si dohodnout a nastínit s matkou situace, které mohou nastat a představu řešení, kam až může s nějakými příkazy a zásahy zajít.
Ale pokud je prostě rodič spokojený, že druhý nezasahuje, tak má ten člověk méně práv než půlka lidí, které to dítě v životě potká a nebydlí s ním.
To je hrozně ponižující situace pro něj. Vyřešil to tak, že to dítě trošku obchází, jenže to trošku zabraňuje tomu, aby spolu mohli navázat třeba i hlubší vztah.
@Sany80s píše:
To je tak vždy, když k tomu dítěti nemá jako dospělý, který s ním sdílí domácnost defakto povolena žádná práva. Já sice chápu, že to není vlastní rodič, jenže je dospělý a opravdu to nemá být tak, že dospělý člověk nesmí to dítě vychovávat. Každý dospělý člověk mý právo výchovně zasáhnout u dítěte, třebaže není jeho vlastní.
Jasně, protože opravdu není vlastní rodič, je třeba si dohodnout a nastínit s matkou situace, které mohou nastat a představu řešení, kam až může s nějakými příkazy a zásahy zajít.
Ale pokud je prostě rodič spokojený, že druhý nezasahuje, tak má ten člověk méně práv než půlka lidí, které to dítě v životě potká a nebydlí s ním.
To je hrozně ponižující situace pro něj. Vyřešil to tak, že to dítě trošku obchází, jenže to trošku zabraňuje tomu, aby spolu mohli navázat třeba i hlubší vztah.
Ale dyt ona píše, že dítě nevychovava. Ne, že nesmí. Podle mě to je jen o definici pojmu. Ikdyby jen seděl na gauci a pil pivo, tak na její výchovu působí. Takže zakazat vychovne působit nelze. Tady si ty zbytečně něco projektujes. o tom, že by nes
měl, napadlo ani slovo.
To, že na „cizi“dite koukas jinak, je prostě fakt, děláš to ty, dělám to já, dělá to její přítel. Ona si jen musí uvědomit, že to je přirozené. A on taky, že tě na cizich dětech toho prudi víc, hlavně jiné, než na vlastních.
Když jsem začala s přítelem, tak jsem hned nastavila, že pokud některé dítě bude překračovat jeho hranice, tak v tu chvíli si to s dítětem vyřeší sám, hned a na místě. A nebude se vším chodit za mnou. Což v nynějším vztahu teda nebylo ani potřeba, on tohle tak nějak umí, chápe, že třeba malá nemá svůj den a je to urovnávač, moje děti vyloženě rozmazluje. A když má některé z dětí špatný den/chvilku, snaží se jim to zlepšit, převést pozornost. Ale taky se umí ozvat, když něco - když je dcera třeba moc drzá - ale nezatahuje do toho mě. Jsou to jeho hranice, který mu narušuje. A ne, že by s tím šel za mnou. Je přece dospělý. Nechápu, proč chodí s výtkami za vámi. Něco jinýho je, když partner přijde a řekne např. „Hele, všiml jsem si, že to chlapec ve škole začal flákat, musíme s tím něco udělat - já s ním projedu matiku, ty češtinu.“ Nebo: „Všiml jsem si, že malá na mě opakovaně zkouší to a to, zkouší, zda to projde, já reaguju takhle, moc to moc nezabírá.“ - tam už víte, o co konkrétně jde, dá se o tom pokecat. Jakou formou vám podává ty výtky? Opravdu to není nic, co by nemohl v danou chvíli vyřešit? Jestli je to stylem ona je taková a maková - to pak nemá žádnou výpovědní hodnotu ani prostor k efektivnímu řešení. Protože jo - děti jsou někdy protivný, někdy až nesnesitelný, neumí pracovat s emocemi, to vám nemusí nikdo hlásit. 😃 Je nutný o nějakých pravidlech, výchově a přístupech debatovat, ale ne že budete brát plně zodpovědnost za jejich vztah a jak se s tím on popere. Znovu: on je dospělý, ne sourozenec vaší dcery. A pokud s vámi žije, tak vychovává. To obejít nelze.
@Sany80s píše:
Já ti to řeknu takhle, ty jsi spokojená, že ti nezasahuje do výchovy. A tím je to dáno, dokud on bude v tvojí domácnosti méně než rohožka na podlahu, tak nečekej nic jiného než zdvořilou toleranci. I to je dost, já bych za těchto podmínek v tom bytě ani nebydlela.
Nedramatizuj, jak by mohl vychovat dítě které zná rok, navíc už 9lete s vlastním otcem.. Kdysi jsem měla přítele který, se snažil vychovat mou tehdy 8letou dceru, řešil naprosté blbosti. Chtěl aby nosila doma bačkory, v 8h večer byla v posteli, nejedla v obýváku, přestože já jsem nic takového po ní nepozadovala. Nastesti se projevil za vcasu a rychle přestal být pritelem ![]()
Kdyz jsem se rozvadela tak me nenapadlo premyslet nad tim jaky bude jednou vztah me dcery s novym pritelem. Zijeme spolu rok. Pritel dceru toleruje, nejak do vychovi nezasahuje, obcas ji okrikne kdyz dela ze me neslysi.(9let dcera) Jinak na vylety jezdime spolecne. Jenze obcas se pristihnu ze mam prehnane naroky. Ze chci aby si k ni nasel blizsi vztah, aby vic chapal ze je to dite ktere umi byt protivne a chci aby to chapal(pritom ja sama bych ji nekdy nejradeji uskrtila) nevim jestli mi rozumite, ale nevim jak si najit ten odstup od pritele a jeho vztahu s moji dcerou, abych nebyla na pritele hned nastvana kdyz jde za mnou s nejakou vytkou na dceru. Pritel nema jeste dite, o to je to horsi. Bojim se i toho ze kdybychom chteli casem dite co by bylo? Nasel by si cestu k detem? Nebo by mel rad to sve a dceri by to daval na jevo? Na to mi asi odpovedet nikdo nemuze. Dcera ma super tatu se kterym se snazime dal spolecne vychovavat. Mozna bych mela byt rada ze se s pritelem toleruji a proste nehodnotit jejich vztah.