Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pro mě je “pauza” konec. Nevidím důvod vyžadovat ve vztahu pauzu. Dokázala bych pochopit, že chtěl být několik dní sám se svými myšlenkami, ale kvůli tomu jste si nemuseli dávat pauzu.
Ahoj. No, jeho motivaci k té pauze neznám. Nicméně mám za to, že jakmile obecně k něčemu takovému dojde, značí to jediné. Že ten vztah nějak samovolně upadl. A asi to mělo nějaký důvod, příčinu. Já osobně bych už ho znovu nekřísila, přijde mi to jako lámání přes koleno jakože „tak ale just spolu budeme přece dál, když už to vydrželo šest let, i když to teď není růžový…“. Ale přece - kdyby byl váš vztah zdravý, pevný a jistý, nebyl by k pauze žádný důvod, respektive by k něčemu takovému nedošlo.
Takže za mě je to známka toho, že vy dva byste spolu asi trvalý a spokojený vztah nevytvořili. A není to ničí vina, o žádnou vinu nejde.
Příčina může být cokoli. Že si charakterem nesednete. Nebo to nějak vyčpělo a očekávání byla možná jiná. Možná je vztah přechozený, říká se, že max. do šesti sedmi let vztahu by mělo/mohlo přijít dítě, jinak vztah upadá, nic se v něm neděje, neposouvá se a často se lidi v této době rozejdou.
Ale důvod je stejně asi úplně jedno. Myslím si, že jestli se tobě za tak krátkou dobu (pár dní) podařilo celkem v pohodě najet na svůj vlastní režim a že tě zároveň tímhle krokem naštval a přijde ti to neodpustitelné, tak to vše svědčí spíš o tom, že bez něj dokážeš celkem v pohodě být a hlavně cítíš k ukončení vztahu důvod. A přijde mi to legitimní a naprosto v pořádku.
Já nevím. Z muže, který si po šesti letech potřebuje dát ode mě pauzu, bych byla docela v rozpacích. Nepřijde mi to vyspělé. Asi nebyl srovnaný s tím, že by s tebou měl být do konce života. Kdyby byl spokojený, neměl by důvod pauzy dělat. Atd. Čili já bych ho už nebrala. U mě by tímto jaksi klesl v hodnotách, jaké u muže hledám. Čili jistotu, rozhodnost a spolehlivost.
A kdybychom se dali nakonec dohromady, nebylo by to divný? Slepovaný? Už jednou důvěra opadla…je nějaký důvod ji znovu vytvářet? A hlavně jak, z čeho?
Přijdeš mi jako rozumná osoba a nějak se nebojím, že bys zůstala sama. Spíš aby tě tvůj (zbytečný) strach nedržel ve vztahu, který je ze strany druhého ne zcela perspektivní.
No, rozhodnutí je na tobě ![]()
Nemá smysl navazovat tam, kde jste skončili. Samozřejmě, že je možný vztah obnovit a žít dál mnohem spokojenější. Musíte ovšem oba změnit to, co bylo důvodem k rozchodu. Musíte oba dospět a naučit se líp komunikovat. My jsme se s manželem k sobě vrátili a uznáváme, že nám rozluka velmi prospěla.
Píšeš velmi obecně, ale ten vztah jste do tohoto neradostného stadia dovedli oba dva.
Namísto svou „neomluvitelnou bolestí“ bych se zabývala tím, proč jste o vztah oba nepečovali do té míry, aby prosperoval a neskomíral.
Navázat tam, kde jste přestali, nelze a ani jeden by se o to neměl pokoušet, protože to, co jste mezi sebou měli, nebylo životaschopné. Jediná šance bude upřímná hluboká promluva o tom, jak to oba vidíte, zda si další život představujete spolu, a z jeho strany vysvětlení, co ho přivedlo až k rozhodnutí vyhlásit pauzu. Pokud tě jeho důvody nezajímají, pak už ani není co kříšit a darujte si svobodu.
Cítit se zraněná je v pořádku, zrovna jako strach z toho, co bude, pokud se vaše cesty rozejdou, ale nechat tu bolest a obavy, aby tě opanovaly, ti nepřinese nic dobrého.
Tak se drž. ![]()
Taky je možnost, že se nechce vracet zpět, že si uvědomil, že chce bylo sám. A to ti chce na schůzce říct.
@Anonymní píše:
Ahoj, píšu pro vypsání se a možná i pro konstruktivní odpovědi. Přítel mi řekl, že chce být sám a chce pauzu. Nechci se ho záměrně zastávat, ale po 6 let vztahu pro mě byl oporou a byl vždy skvělý. Snažil se mě podpořit. Ovšem poslední měsíc až dva to nebylo růžový, protože toho bylo na mě moc, stejně tak i na něj. Řekl mi, že chce pauzu, a chce být chvíli sám. Odstěhovala jsem se sama, a nechala ho být. Nepsala jsem mu, nic. Napsal mi, že se chce sejít a popovídat si. Opravdu ale nevím co čekat. Za posledních par dni jsem se naucila fungovat sama se sebou, a nevím co čekat. Je šance že by tohle mohlo snad klapnout? Nebo si nemám nic nalhavat? Mam ho neskutečně ráda, ale bolest kterou mi tímhle způsobil je neomluvitelná. Bojím se, že pokud mě bude chtít zpět, že to spadne do stejně stereotypních kolejí, ve kterých to bylo, ale pokud mě nebude chtít, bojím se, že zůstanu vlastně sama. Nevim co si myslet, co si nechat libit, a zdali je dobrý nápad vůbec se vracet x nevracet.Ma někdo zkušenosti? Lze vztah po pauze zachránit anebo je to jen otázka času, než to začne být opět stejný?
Cítím se strašně, že si píšu o rady. Ale zoufalství a smutek ve mě vyvolává různé emoce, a nevím co dělat. Nemám chuť se vrátit po tom, jak mi pauzou ublížil, ale vlastně nechci zahodit roky vztahu jen tak…
Citovat, je nutné.
Podle mne,,potřebují pauzu = chci se rozejít a nemám koule to říct na plnou hubu".
@inkakřivák spíš chci se rozejít, ale chci mít zadní vrátka, kdybych si to rozmyslel
@inkakřivák píše:
Citovat, je nutné.
Podle mne,,potřebují pauzu = chci se rozejít a nemám koule to říct na plnou hubu".
Zas ale má koule na to, aby se sešel i v pauze, tak bych ho úplně nezatracovala. ![]()
Zakladatelko, rozhodni se podle sebe. Jestli se s ním chceš vidět, tak se sejděte. Můžete se domluvit na dalším pokračování stejně jako na definitivním ukončení. Jestli se s ním vidět nechceš, není nic jednoduššího, než se prostě nesejít.
Já bych se s ním sešla. Minimálně proto, abych viděla, o co mu jde. Jinak já se rozcházín tak na 3× (ale teda bez pauzy), takže já bych s tím žádný problém neviděla, se s ním zase sejít. Pokud Tě teda netluče nebo z Tebe nebude tahat peníze na dluhy.
Chtěla bych vědět, co za tou pauzou stálo. Měl v poslední době nějakou obtížnou situaci.? Jsou důvody, které k ní vedly, odstranitelné? Pak se teprve můžeš zamýšlet o návratu… Ale pokud se chce sejít jen po pár dnech, skoro bych čekala, že uzrál v rozchod, který ti nechtěl naservírovat hned. Nezakoukal se jinde?
@Santa Juana píše:
@inkakřivák spíš chci se rozejít, ale chci mít zadní vrátka, kdybych si to rozmyslel
No to jistě, občas člověk potřebuje si vrznout, a bez námahy.
Nemyslím si, že každej myslí pauzou rozchod. Podsouvat to všem chlapům je trochu nefér. Někdy prostě ta situace může být složitá.
Ahoj, píšu pro vypsání se a možná i pro konstruktivní odpovědi. Přítel mi řekl, že chce být sám a chce pauzu. Nechci se ho záměrně zastávat, ale po 6 let vztahu pro mě byl oporou a byl vždy skvělý. Snažil se mě podpořit. Ovšem poslední měsíc až dva to nebylo růžový, protože toho bylo na mě moc, stejně tak i na něj. Řekl mi, že chce pauzu, a chce být chvíli sám. Odstěhovala jsem se sama, a nechala ho být. Nepsala jsem mu, nic. Napsal mi, že se chce sejít a popovídat si. Opravdu ale nevím co čekat. Za posledních par dni jsem se naucila fungovat sama se sebou, a nevím co čekat. Je šance že by tohle mohlo snad klapnout? Nebo si nemám nic nalhavat? Mam ho neskutečně ráda, ale bolest kterou mi tímhle způsobil je neomluvitelná. Bojím se, že pokud mě bude chtít zpět, že to spadne do stejně stereotypních kolejí, ve kterých to bylo, ale pokud mě nebude chtít, bojím se, že zůstanu vlastně sama. Nevim co si myslet, co si nechat libit, a zdali je dobrý nápad vůbec se vracet x nevracet.
Ma někdo zkušenosti? Lze vztah po pauze zachránit anebo je to jen otázka času, než to začne být opět stejný?
Cítím se strašně, že si píšu o rady. Ale zoufalství a smutek ve mě vyvolává různé emoce, a nevím co dělat. Nemám chuť se vrátit po tom, jak mi pauzou ublížil, ale vlastně nechci zahodit roky vztahu jen tak…