Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Muzu se zeptat, proc jsi vysadila antikoncepci a co budes delat v pripade, ze otehotnis?
Na jeho miste bych vzala nohy na ramena.
Pokud ti dite nikdy nesliboval, tak s tebou jedna naprosto cestne a pokud tvoje touha po diteti je tak velika, tak holt ten vztah ukonci a najdi si vodneho otce [pro dite.
Chápu tebe i jeho. Dělá to podle mě ten věkový rozdíl. Ty jsi ve věku, kdy plno ženských má teprve první dítě. On je zase ve věku, kdy se můj otec stal dědečkem. Já se mu nedivím. Chce si užívat. Já se v 48 také vidím jinde než s urvanym miminem.
Je to naprosto pochopitelné, že on dítě už nechce. Děti už má a nemá věk na dítě.
Zas chápu i tebe, že ještě po dítěti toužíš.
Každopádně pokud jste předtím o dítěti neuvažovali, je nefér ho do něčeho tlačit.
Teď se musíš hodně zamyslet nad tím, co tě víc táhne - jestli on nebo druhé dítě.
Vysazení antikoncepce fakt nechápu, to je blbý tah.
Nejak tomu nerozumim. Ty chces dite a vysadila jsi antikoncepci, on dite nechce, tak si „dava pozor“? Ve 48 letech uz by mel mit vetsi rozum. A ty taky, protoze pokud otehotnis, pravdepodobne na ditko zustanes sama, protoze on ti prece rikal, ze ho nechce.
Vždyť je mu skoro 50!
Za mě má přítel rozum … Navíc on sám už má dvě děti, jedno ještě poměrně malý, ty mas malý dítě … třeba se boji, ze by to časem nezvládal finančně, přece jen ty bys šla na mateřskou a on by vás najednou živil o dost víc ![]()
Ale myslím, ze hlavně fyzicky. Ja se upřímně nedivím, ze uz se na mimino necítí a podle mě přemýšlí realisticky. Za mě mnohem sympatictejsi přístup, než když si chlap okolo 50 musí dokazovat, ze na to ješte,,má” a jede druhy kolo s detma.
Proste ma pocit, ze uz si svoje splnil a ted si chce uz fakt jen užívat. Má na to právo. Za ferovy beru, ze ti to řekl a netaha te za nos, s tím ze možná někdy v budoucnu jo. (Pokud ti samozrjeme od začátku nesliboval dítě, to by pak zas nebylo fér z jeho strany ).
Každopádně chápu i tebe. Ted je to ale asi fakt na tobě, vis jak na tom přítel je a jestli je pro tebe další dítě důležitější než vztah a rodinu co ted spolu tvorite, měla bys jit asi o dům dal …
To vysazování antiny moc nechápu, když vis ze partner dítě nechce … Abys pak nebyla sama na dvě ![]()
Děkuji všem. No, když jsme spolu začali, tak jsem ho varovala, že jsem o dost mladší a že to může přijít. Jeho odpověď byla že možná časem. Do ničeho netlačím, spíš se trápím uvnitř, proto i ten dotaz tady. Jo vysazení byl blbý tah, ale stejně bych musela ze zdravotních důvodu - otázka času. Jinak děkuji moc, je čas přemýšlet… ![]()
Je starej, malo který chlap chce v 50 třetí dítě když už 2 větší má. Nedivím se mu, netlač ho, nebo o vztah prijdes
Je to dáno dvěma faktory : on má už dvě děti a je výrazně starší než ty.. ve 48 letech chce fakt mimino málokdo.. v okolí mám v tomhle věku klidně už babičky…
nevím, zda jsi to s tou antikoncepcí úplně dobře vymyslela, spíš mám pocit, že si vytváříš prostor pro „Nehodu“, což by vůči příteli fakt nebyl úplně OK…
na vašem místě by mi dětí opravdu stačilo, jeho dcera klidně může studovat ještě 15 let, tvé dítě je úplně maličké, můžete ho přece vychovávat spolu… jako kluk může mít s tvým partnerem super vztah…hoši jsou vnímaví na mužské vzory..
vážila bych si na tvém místě toho všeho, co mám..
ono bys s miminem taky o celou tu poměrně idylku klidně mohla šmahem přijít…
@Nicole 1234 píše:
Chápu tebe i jeho. Dělá to podle mě ten věkový rozdíl. Ty jsi ve věku, kdy plno ženských má teprve první dítě. On je zase ve věku, kdy se můj otec stal dědečkem. Já se mu nedivím. Chce si užívat. Já se** v 48 také vidím jinde než s urvanym miminem.**
To se ještě dá. Horší je v 63 usměrňovat puberťáka. A v 73 (možná později) jít na jeho svatbu. Pomáhat mu se stavbou domu??udržet s ním trochu krok a být mu oporou. Apod.
Musíš se rozhodnout, co je pro tebe důležitější?
Hezký vztah, nebo další dítě?
Já vím, miminko je krásná věc, ale tu už jedno máš, nepotřebuješ ho nutně.
Chápala bych to, kdyby si ho neměla.
A pokud po něm opravdu tak toužíš, tak odejdi. Takhle budeš trápit sebe i partnera.
@Anonymní píše:
Ahojky,
Jdu si sem pro pár názorů nestranných nezaujatých lidí… S přítelem jsme spolu 3 roky, on 48 let, já 31 let. Já syn 4 roky, on syn 20 let a dcera 9 let. Jeho syn a dcera s námi nebydlí, jsou u matky a jezdí jednou za 14 dní na víkend, syn méně častěji, neboť už je na VŠ a má své koníčky. Máme se opravdu hodně moc rádi, zname se mnohem déle a vždy jsme pro sebe měli slabost. Bohužel osud zakročil a vyšlo nám to až takhle později, abychom mohli být spolu. Vycházíme spolu úžasně, máme spousty společného, zvelebujeme ve volném čase dům, chodíme spolu na pivko, procházky s dětmi a psy… Atd.A teď k věci. Probudila se ve mně neskutečná touha po ještě jednom dítěti s ním, ale on se k tomu bohužel nemá. Když jsem toto téma nahodila, odvětil mi otázkou, zda ještě jedno dítě vážně potřebuji, že on si chce už jen užívat. Trochu chápu, ale zároveň mě to hrozně mrzí. Nevím, jak se s tím vypořádat, pořád mě to hrozně trápí. Když jsem vysadila antikoncepci, tak jsem ho samozřejmě informovala, a on si samozřejmě od té doby dává pozor. Nechci ho nějak podvést a ani přesvědčovat, vidím že to nemá asi cenu. Pohrávám si s myšlenkou rozchodu, protože se bojím, že se utrapim… Jenže ho fakt hodně miluju a tak trochu si myslím, že to je i tím… Chtěla bych znát vaše názory, nebo alespoň nějakou radu, jak z téhle psychologické smyčky biologických hodin ven
Mimochodem, koníčky mám, do práce chodím, doma se fakt nekoušu do nehtů a nepřemýšlím nad blbostmi.
Všem případným odpovědím moc děkuji
A příspěvek je vložen raději anonymně, nerada bych aby si to přečetl někdo ze známých, snad pochopíte
Brzy třeba budou vnoučata. tam se můžeš realizovat až až. Rozmazlovat a vrátit je fajn.
Já bych do toho nešla a užívala si krásného vztahu a volného casu. Proč riskovat, když to není nutné. Jestli bez dalšího vlastního dítěte nemůžeš být, můžeš si najít vhodného otce a odejít. Je to na tobě. Jemu se nedivím, že nechce.
Hele mám to trošku podobně. Jen jsme mladší, ale finance… Manželovi je nyní 39 let, mi 35. Máme spolu jedno dítě 6let, on má dvě dcery 11 a 15. Já hodně toužím po druhém dítěti…on už moc nechce… Jsem s ním nedávno mluvila že za 3-4 roky… on řekl ze srandy za 6 (ví že po 40 já už dítě nechci…ale uvidíme). U nás jsou teď problém finance… za tři roky by to šlo, musíme něco doplatit. Uvidíme potom co bude… ale chápu manžela, má prostě tři děti a nechce čtvrté, ale mi chybí hodně to druhé dítko…ale kdoví co bude za 3 roky dcera bude mít 9, zda ještě budu pak já chtít ![]()
U vás to fakt chápu…chlap tvůj má 48 let… je to už fakt dost a má dvě děti…ale chápu i tebe že toužíš po druhém… je to těžké. Ale já věděla do čeho jdu, muž mi na začátku řekl že jedno dítě. A tajně doufám že ho přemluvím za těch pár let… u vás nevím nevím… padesátka na krku… sis měla najít mladšího když chceš děti. Můj bude mít 43let.
@Anonymní píše:
Ahojky,
Jdu si sem pro pár názorů nestranných nezaujatých lidí… S přítelem jsme spolu 3 roky, on 48 let, já 31 let. Já syn 4 roky, on syn 20 let a dcera 9 let. Jeho syn a dcera s námi nebydlí, jsou u matky a jezdí jednou za 14 dní na víkend, syn méně častěji, neboť už je na VŠ a má své koníčky. Máme se opravdu hodně moc rádi, zname se mnohem déle a vždy jsme pro sebe měli slabost. Bohužel osud zakročil a vyšlo nám to až takhle později, abychom mohli být spolu. Vycházíme spolu úžasně, máme spousty společného, zvelebujeme ve volném čase dům, chodíme spolu na pivko, procházky s dětmi a psy… Atd.A teď k věci. Probudila se ve mně neskutečná touha po ještě jednom dítěti s ním, ale on se k tomu bohužel nemá. Když jsem toto téma nahodila, odvětil mi otázkou, zda ještě jedno dítě vážně potřebuji, že on si chce už jen užívat. Trochu chápu, ale zároveň mě to hrozně mrzí. Nevím, jak se s tím vypořádat, pořád mě to hrozně trápí. Když jsem vysadila antikoncepci, tak jsem ho samozřejmě informovala, a on si samozřejmě od té doby dává pozor. Nechci ho nějak podvést a ani přesvědčovat, vidím že to nemá asi cenu. Pohrávám si s myšlenkou rozchodu, protože se bojím, že se utrapim… Jenže ho fakt hodně miluju a tak trochu si myslím, že to je i tím… Chtěla bych znát vaše názory, nebo alespoň nějakou radu, jak z téhle psychologické smyčky biologických hodin ven
Mimochodem, koníčky mám, do práce chodím, doma se fakt nekoušu do nehtů a nepřemýšlím nad blbostmi.
Všem případným odpovědím moc děkuji
A příspěvek je vložen raději anonymně, nerada bych aby si to přečetl někdo ze známých, snad pochopíte
Chápu muže před padesátkou, co má dvě děti, že nechce třetí. Možná, kdybys svůj život spojila s mladším bezdětným mužem, že by do toho ještě šel.
@Anonymní píše:
Děkuji všem. No, když jsme spolu začali, tak jsem ho varovala, že jsem o dost mladší a že to může přijít. Jeho odpověď byla že možná časem. Do ničeho netlačím, spíš se trápím uvnitř, proto i ten dotaz tady. Jo vysazení byl blbý tah, ale stejně bych musela ze zdravotních důvodu - otázka času. Jinak děkuji moc, je čas přemýšlet…
A chceš dítko jen s ním nebo i s někým jiným?
celkem máte 3 děti, to je v jeho věku už celkem dost. Určitě má i strach, aby se o vás všechny dokázal postarat a chce si odrostlejších dětí užívat, ne přebalovat… Pokud chce dítko jen s ním, tak rozchodem si moc nepomůžeš…
Ahojky,
Jdu si sem pro pár názorů nestranných nezaujatých lidí… S přítelem jsme spolu 3 roky, on 48 let, já 31 let. Já syn 4 roky, on syn 20 let a dcera 9 let. Jeho syn a dcera s námi nebydlí, jsou u matky a jezdí jednou za 14 dní na víkend, syn méně častěji, neboť už je na VŠ a má své koníčky. Máme se opravdu hodně moc rádi, zname se mnohem déle a vždy jsme pro sebe měli slabost. Bohužel osud zakročil a vyšlo nám to až takhle později, abychom mohli být spolu. Vycházíme spolu úžasně, máme spousty společného, zvelebujeme ve volném čase dům, chodíme spolu na pivko, procházky s dětmi a psy… Atd.
A teď k věci. Probudila se ve mně neskutečná touha po ještě jednom dítěti s ním, ale on se k tomu bohužel nemá. Když jsem toto téma nahodila, odvětil mi otázkou, zda ještě jedno dítě vážně potřebuji, že on si chce už jen užívat. Trochu chápu, ale zároveň mě to hrozně mrzí. Nevím, jak se s tím vypořádat, pořád mě to hrozně trápí. Když jsem vysadila antikoncepci, tak jsem ho samozřejmě informovala, a on si samozřejmě od té doby dává pozor. Nechci ho nějak podvést a ani přesvědčovat, vidím že to nemá asi cenu. Pohrávám si s myšlenkou rozchodu, protože se bojím, že se utrapim… Jenže ho fakt hodně miluju a tak trochu si myslím, že to je i tím… Chtěla bych znát vaše názory, nebo alespoň nějakou radu, jak z téhle psychologické smyčky biologických hodin ven
Mimochodem, koníčky mám, do práce chodím, doma se fakt nekoušu do nehtů a nepřemýšlím nad blbostmi.
Všem případným odpovědím moc děkuji
A příspěvek je vložen raději anonymně, nerada bych aby si to přečetl někdo ze známých, snad pochopíte