Pro ty, co se přestali těšit

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
277
23.7.14 09:47

Pro ty, co se prestali tesit

Zakládám toto téma i kdyý vím, ze nektere zeny to tu opet zvedne ze zidle, ale coz, nemuzu za sve pocity. jsem na konci 9 tydne a prestala sem se tesit na dite. S pritelem jsme ho planovali. Kdyz to dopadlo test sem spis obrecela, pak sem se chvili tesila, ale nyni uz 3 den vstavam s depresi, co sem to vlastne udelala. je mi neustale celodenne spatne, obcas zvracim i v noci.
Cetla sem dost prispevku a lsychavam, ze nekdo se snazil treba dva roky a kdyz to prislo, najendou spis citil obavy a pocit bezmoci. Tedy vim, ze nejsem jedina komu se to stalo a i kdyz bych chtela byt tou Ltesici se maminkou" proste to zmizelo :nevim:
je mi 26 a rada bych si psala po ICQ nebo emailu s nejakou, ktera je na tom podobne. Kdyby nekdo mel zajem tak zde je me ICQ 359 199 226

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
JayLee
23.7.14 09:55
@BersiEn píše:
Zakládám toto téma i kdyý vím, ze nektere zeny to tu opet zvedne ze zidle, ale coz, nemuzu za sve pocity. jsem na konci 9 tydne a prestala sem se tesit na dite. S pritelem jsme ho planovali. Kdyz to dopadlo test sem spis obrecela, pak sem se chvili tesila, ale nyni uz 3 den vstavam s depresi, co sem to vlastne udelala. je mi neustale celodenne spatne, obcas zvracim i v noci.
Cetla sem dost prispevku a lsychavam, ze nekdo se snazil treba dva roky a kdyz to prislo, najendou spis citil obavy a pocit bezmoci. Tedy vim, ze nejsem jedina komu se to stalo a i kdyz bych chtela byt tou Ltesici se maminkou" proste to zmizelo :nevim:
je mi 26 a rada bych si psala po ICQ nebo emailu s nejakou, ktera je na tom podobne. Kdyby nekdo mel zajem tak zde je me ICQ 359 199 226

no tedka uz je pozde na to vzit to zpatky takze :nevim: ale mozna mas jen nejakej splin nebo depresi nebo strach a casem se to zmeni - urcite nejses první ani poslední co se tak citi takze verim tomu, ze se najde někdo kdo jena tom stejne a pokeca s tebou :kytka: zkus si najit nejakou cinost nebo nekam vyra udelej si radost a nemysli třebas na to tedka a ono az mozna uvidíš na tom UTz toho prcka, tak ti to dojde co v sobe nosíš a zmenis na to vse názor :andel:

  • Citovat
  • Nahlásit
  • Upravit
910
23.7.14 10:02

@BersiEn To bude ok :hug:
Svět prostě není tak sluníčkový, jak se tu některé maminy snaží prezentovat… A je normální, že máš smíšené pocity, protože je to prostě obrovská změna a zásah do života. Myslím si, že najednou ti došlo, jak je to velký krok, jak se tvůj život radikálně promění a vlastně už to nikdy nebude jako dřív. A změny vtšinou nebývají úplně příjemné. Ale neboj se, z vlastní zkušenosti můžu říct, že to pomine. Pokud ses na miminko těšila při snažení, tak to 100% zase přijde. Až ho uvidíš na UTZ, až budeš cítit, jak se tam mele, těšení začne ještě daleko víc :)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
277
23.7.14 10:05

Mam strach abych vse zvladla. se svym soucasnym zivotem sem taky nebyla uplne spokojena (kamaradky se odstehovali, v praci teror, apod). Takze se snazim uklidnovat tim, ze ta zmena treba bude dobra. Sice pridu o sve pohodli, ale treba se nebudu tolik nudit? Snazim se myslet na pozitivni veci, ale porad propadam i na malickostech.
Treba premyslim jake obleceni a vybavicku budu potrebovat, postylku, skrin, pleny, pro sebe vlozky do podprsenky. Budu jezdit s kocarkem k doktorovi a co kdyz bude nemocne? a MAAAMMMM hlavu jak balooooonnn

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
277
23.7.14 10:08

Po techto myslenkach mam chut zacit si mlatit hlavou o stenu s myslnekou „co sme to udelala“ :think:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
134
23.7.14 10:11

Hele tohle je v celku normální, u miminka už trochu míň, ale určitě to zná každý, člověk něco chce, hrozně moc se na to upne a když nastane ta chvíle kdy se to povede, tak nic… žádná radost, jen pocit prázdna, trochu beznaděje. Člověk došel k vytouženému „bodu“ a najednou neví coby :)
Tohle bude jen krátkodobá záležitost, za chvíli se srovnáš, začneš se těšit na pohyby, připravovat věci pro mimčo, zase bude za čím jít…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
26397
23.7.14 10:12

@BersiEn buď v klidu. Mě tohle přepadávalo obě 2 těhotenství, teda teď stále přepadává. Ne že bych se netěšila, ale já se děsím :D Nějak si nedokážu představit, že tu za 2 měsíce bude další člen domácnosti. Člověk má najetý nějaký zvyky a tak. To samý jsem měla s prvním dítětem.
Prostě to tak je. Nejsi kvůli tomu špatná, to určitě ne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2993
23.7.14 10:15

@BersiEn můžu ti říct, že jsem taky otěhotněla chtěně a plánovaně a taky mě sem tam přepadali tyto obavy. Jak to zvládnu? Budu mít pro malou vše? Sakra vždyť já už se nikam nedostanu, konec chození po hospodách, koncertech. No občas to byl opravdu hroznej splín, ještě během porodu, jsem zahlásila, že jsem si to rozmyslela :D. No a pak se malá narodila všechno bylo najednou úplně jasný :srdce:. Byla moje, malý zázrak, a všechno se mi v hlavě přeplo na mód máma a už nemám pochybnosti :dance:. A co chybělo nebo sem koupila špatně se dá vždy dokoupit během chvilky ;)

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
910
23.7.14 10:19
@BersiEn píše:
Treba premyslim jake obleceni a vybavicku budu potrebovat, postylku, skrin, pleny, pro sebe vlozky do podprsenky. Budu jezdit s kocarkem k doktorovi a co kdyz bude nemocne? a MAAAMMMM hlavu jak balooooonnn

To joooo, ale všechny tyhle věci nemusíš vyřešit hned a teď :) Na výbavičku máš moře a moře času, máš spoustu času se v tom zorientovat, číst si recenze, chodit po obchodech atd. Taky jsem v tom byla na začátku jako v jiříkově vidění, nemám téměř žádné kamarádky s dítětem, takže jsem hodně čerpala a čerpám z diskuzí na netu.
A péči o miminko se prostě budeš učit za běhu, pokud bude mít zdravotní rpoblém, tak ti velmi rád poradí pediatr atd.

A co partner a rodina? Jsou oporou?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
6436
23.7.14 10:19

@BersiEn my měli dítě dlouho plánované, řekli jsme si, že ho spolu chceme hned na začátku vztahu před 4,5 rokem.. snažili jsme se pak 3/4 roku..přesto jsem, když jsem našla dvě čárky byla spíš plná obav, jestli jsem vůbec schopna být dítěti dobrou mámou, vytvořit mu zázemí..pak byly komplikace od pulky těhotenství a pak si najednou človek uvědomí, jak může mít toho malého tvorecka rád a že je pro něj schopen udělat cokoliv, jen, aby byl..a pokud možno v pořádku..a teď je ze mě nadšená matka:-)

Příspěvek upraven 23.07.14 v 10:52

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1181
23.7.14 10:20

Já se teda těšila, ale ten strach, co když bude nemocný nebo se něco stane, tam byl. Ale podle mě za to můžou hormony. Teď se to v tobě prostě mele. Je ti blbě, teď byly hnusný vedra, do toho furt ta přemýšlející hlava. Ono taky až o sobě dá prcek vědět pohyby, tak to bude jiný.
Vlastně teď si vzpomínám, že mě jednou přepadla taková bezmoc. Bylo to noc před nástupem na vyvolání. To mi v hlavě šrotovalo, že to je naposled, co jsme sami a že už to nikdy nebude takový pohodový. Ale ono je to ještě lepší :srdce: Myslím, že se to srovná až ustanou ty blicí stavy, vyroste bříško a ucítíš pohyby :kytka:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1142
23.7.14 10:21

@BersiEn To je normální. Na svoje první jsem se těšila jak blázen, nemohla jsem se dočkat. U druhého jsem pořád měla nějaké pochybnosti, měla jsem pocit, že ho URČITĚ nebudu mít ráda, že to byla chyba, v noci jsem nemohla spát, přemýšlela jsem i o babyboxu - a to bylo dítě chtěné! Hormony jsou potvory, nikdy nevíš, co ti provedou. Ještě když mě vezli na sál (rodila jsem plánovaným císařem), jsem si nebyla jistá, co jsem to provedla. Kdyby mi ho po porodu neukázali, asi by mi syn nechyběl. Ale jak ho donesli, spadlo to ze mě. Najednou jsem si byla jistá, že je všechno, jak má být. Každá to máme jinak, i u každého dítěte je to úplně jiné. Někdo se těší celé těhotenství a pak, po porodu, nic - žádná obrovská láska, pracně si hledá cestu a vtah k miminku. Jak říkám, hormony jsou potvory. Kolem šestého měsíce by ti mohlo být už fajn - fyzicky i psychicky.

Tak se drž, moc se tím nestresuj, hodně odpočívej - konec těhotenství a první měsíce po porodu jsou šíleně náročné na fyzičku a na psychiku - o tom žádná! A jestli můžu poradit, připrav rodinu na to, že chceš být každý den po narození potomka hodinu sama, moc to pomůže.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
910
23.7.14 10:24
@Abilka píše:
A jestli můžu poradit, připrav rodinu na to, že chceš být každý den po narození potomka hodinu sama, moc to pomůže.

Myslíš sama jako bez potomka? Aby oni pohlídali?

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
31689
23.7.14 10:24

Neboj, to přejde. já se na druhého netěšila vůbec, tam to přišlo až po porodu..na prvního jsem se těšila hrozně moc..a vztahy s nima mám stejné, nijak je to naovlivnilo, miluju je oba. a teď potřetí..4 dny jsem z toho byla zoufalá, a pak se mi to přeplo, a od té doby se těším víc než poprvé

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1169
23.7.14 10:27

Myslím, že je to normální (sice asi né u všech těhotných), ale první dítě bylo plánované a chtěné a když vyšly // tak žádná moc radost, spíš obavy, strach, jestli je ten pravý čas, jestli jsme neměli počkat, jak to zvládnem, teď čekáme druhé (chtěné, plánované) pocity stejné a spíš horší, protože nevolnosti a únava je mnohem, mnohem horší než v prvním těhotenství, tak si někdy říkám jestli třeba nestačilo jedno, jak zvládnem dvě,…

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Mohlo by vás zajímat