Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Hele tak to ber tak, že on prostě neví, jak semá chovat, když je ti mizerně a brečíš. Zkus na něj jít s argumentama, klídně, bez přehnaných emocí. S klidem mu vysvětli, co od něj chceš, a zdůrazni, že je to pro tebe důležité…
Oni uvažujou jinak, než my. Můj přítel taky nechápe, že mě dokážou některý věci rozhodit.
Důležitý je mu to říct na rovinu… Třeba ve stylu „Zlato, já vím, že seteď dívášna telelvizi, ale ráda bych, abys mi poradil s výběrem školy. Je to pro mě moc důležitý, protože mě znáš ze všech nejlíp.“- a dohodnout se s ním třeba na zítřek…
A určitě by ti neuškodilo zapracovat na asertivitě ![]()
@RoseK píše:
@zoidberg ještě smrt Dartha Vadera, to taky slza ukápne. A samozřejmě krájení cibule.
Darth Vader je mrtvý? ![]()
@zoidberg né, odstěhoval se do Humpolce
@kdochcekam přesně tak
@kdochcekam
vystihl tajnou představu ideálního chlapa většiny žen :, jenom žít by se s ním nedalo
@Verca1990 Ono je najjednoduchšie hľadať chybu v niekom inom že
Ale keď si človek uvedomí, že každá minca má dve strany a že aj na problémy vo vzťahoch musia byť dvaja a prestala som, tak ako ty, viniť zo všetkého priateľa, strašne sa mi uľavilo a fakt všetko začalo klapať ako má…
Chápu, že máš potřebu brečet, ale snaž se trénovat sebeovládání. Kvůli všemu to opravdu není nutné. Nakoukni do diskuse, kde zakladatelka je zoufalá z toho, že má manžela, otce 3 dětí v komatu, to je opravdu k pláči
To je zase debata o…jdete od sebe, jste mladi naivni a musite oba dozrat. Ty si dodelaj skolu, osamostatni se, k tomu chlapa nepotrebujes, on se ukaze az bude spravny cas
Diskuzi jsem jen tak proletela.
Ziskala jsem dojem, ze jsi zakladatelko pomerne citliva osoba a tak trosku nesamostatna. Kdyby mel muj partner byt rozhozeny pokazde, kdyz se mi do neceho vuci nemu nechce, tak se sesype.
On je rozdil, pokud je parner napr cholerik a proste vyjede a ty citlivka co to blbe snasi. V tom pripade za to nemuze a ne nezlepsi se to, ale muzes bojovat sama se sebou. Byl silnejsi, mit nadhled, resit veci ve vtipu. Neco rozresit a chtit po nem treba konecne vyjadreni po vyslechnuti Tvych argumentu. Pokud skolu vybiras tak, ze to vypada, ze ani nedokazes zapnout pc a definovat si obory, ktere Te zajimaji, nedivim se jeho neochote.
Pak je ta horsi varianta, ze Ti cilene slovne ublizuje, pak jsi masochistka a nezustavej s nim dale. A nebo zustavej, ale nestezuj si.
Rikas, ze se stale ptas a vis, ze jinde problemy nejsou. Treba jsou, jen nemusi mit zivotni prostor a touhu Ti neco dale rikat. Zamysli se nad tim, jestli zijes zivot sama pro sebe, nebo se jen placas v tom, ze tady jsou problemy a on je „necitlivy“.
Mimochodem vetsina chlapu je citliva asi jako poleno, ono by to u nich bylo z hlediska historie docela nebezpecne. Mohou ale chapat a taky naprosto nemusi tusit co s tim maji delat.
Neco takoveho jsem zazivala ve vztahu, kdyz mi bylo nact. Rikal mi, ze me ma rad, aby mel klid. Clovek se v tom placal, ale on se mnou v podstate byt nejak moc nechtel. Musela jsem se naucit zit sama pro sebe, protoze tohle nemuze nikoho naplnovat a porad brecet v koute a chtit utechu nema smysl.
@RoseK píše:
@Terezka20 v úvodním příspěvku píšeš, že když brečíš, nikdy za tebou nejde a nesnaží se tě utěšit. Tohle jako formu vydírání chápu. Brečíš, aby přišel a utěšoval tě.
Přesně! Ženské, které se hrozně diví, že kdokoli (nejden chlap) hned nepřiletí kvůli každé slzičce jsou mi pro smích.
Zakladatelka mu ignoraci pláče vyčítala v úvodním příspěvku hned několikrát.
Mám za to, že člověka, který pláče z pravého nefalšovaného smutku ani nenapadne si stěžovat, že někoho jeho pláč nechal chladným.
@Terezka20 - Pokud brečíš jen proto, abys ho citově vydírala, tak toho nech, je to trapné a neúčinné.
Pokud tě opravdu rozbrečí jen to, že ti chlap třeba odsekne, když se blbě vyspal, tak je to na léčení.
Prostě je náladovej a ty
ho buď můžeš opustit, nebo, až bude mít zase svou náladičku mu odseknout taky a pak ho ignorovat. Psala jsi, že on o tom ví, tak bych ho ignorovala, počkala až vychladne a pár slovy se omluví. Rozhodně bych po něm nevyžadovala, aby mě hodiny utěšoval a mluvili jsem o tom. ![]()
@Terezka20 Ve vztahu se musíš cítit dobře, být v pohodě. Najdi si někoho jiného. Kecy o tom, že tě v hloubi duše miluje, i když se chová hnusně (podle tvých slov), jsou akorát do červené knihovny. Pokud tě sráží a shazuje, dělá to proto, že ho to zkrátka baví a že to na tebe zabírá, zkrátka že si to necháš líbit. Pokud se hádáte, bude to možná prostě tím, že se k sobě nehodíte.
Na druhé straně opravdu chlap nemá většinou potřebu běžet za brečící červenou usmrkanou holkou, pevně ji svírat v náručí, šeptat slůvka lásky a prosit o odpuštění. Většinou je jednodušší přepínat kanály v televizi a počkat, až přijde sama. Přece to funguje to, ne? ![]()
Pokud nevíš, jakou vysokou školu zvolit, zajdi si za psychologem a nenechávej to na náhodném nabíječi, i když jste spolu dost dlouho. To je tvůj život a tvoje rozhodnutí.
@Terezka20 ahoj… Našla jsem tu tohle… Vidím, že už je to starý, ale jen bych chtěla vědět, jak fungujete teď?…
cítím se..Jako bych to psala já…
… Moc děkuji
V první řadě, by sis měla položit otázku, jak moc se máš ráda? Proč se snažíš udržovat něco nefunkčního, co ti ubližuje? A proč necháš partnera, aby se k tobě takhle choval. To že to dopustíš, není jeho problém, ale tvoje volba..že to dopustíš. Zní to strašně tvrdě…jenže! Musíš přijmout prvně svoji zodpovědnost a buď to celé řešit- což u vás vidím jako rozchod nebo držet ústa a nechat si od něj nakládat+ až budete mít děti a podobně, tak věř, že to bude mnohem horší. Na světě je chlapů..jako máku. Měj se ráda a odejdi z něčeho nefunkčního. Nemá Tě rád, to by ti neubližoval.
@Terezka20 píše:
Ahoj holky, mame s přítelem problém a já nevím, jak ho řešit. Jsme spolu cca 4 roky a nedávno jsme spolu začali bydlet. Když každý z nás bydlel jinde a pouze jsme spolu „chodili“, sice jsme se občas pohádali, als vždy po hádce měl snahu se mi omluvit nebo se usmířit. Dokázal mě pochopit a jelikoz naše hádky jsou z 90% příčinou jeho " hnusnyho" chování ke mě, nemel problém s tím, svou chybu napravit. Abych přiblížila jeho chování ke mě, obecně se chová pěkně, miluje mě…ale má velice složitou povahu…opravdu velice složitou…v některých věcech je neohleduplny a troufam si napsat, že pokud je mu sahnuto na jeho „ego“ umí být i zlý. Od té doby co spolu bydlime, je jiny. Když se pohadame ( většinou proto, že buď něco vyvede a nebo mě nesmyslně urazí pro povzbuzení jeho sebevědomí) nikdy nemá snahu se usmířit. I když ví, že mi ubližuje, i když vi, že se trapim jeho chováním, ignoruje to. Říká, že mu na mě záleží jako na nikom jiném, že pro mě udělá všechno. Ale když je mi nejhůře, nikdy mi nepomůže. Psychicky je mi velice zle, i když se snažím tvářit se, jakoze je vše v pořádku. On to ví, ale kdyz placu, nikdy ke mě nejde a nezepta se mě, co mě trápí. Nikdy se mě nezepta, jak mi je a nikdy se nesnaží svoje chování mi vynahradit, natož se omluvit. Když se ho zeptam, proč když mi způsobuje svým chladným a sobeckym chováním psychické újmy, proč je mu za tezko mě obejmout a říct mi, jak mu na mě záleží, když to tak rázně tvrdí. Ale nicim mi to nedokazuje…Cokoli udělám, snaží se to opravit nebo upozornit na to, ze je to špatně. Kdyz ma tu „svou“ naladu, je neprijemny, obtezuje ho snad i to, ze dejcham, bezduvodne me uráží, ignoruje můj pláč. V takových situacích jsem zoufalá…placete, trapite se nad tím, jak se k vám pritel chová…ale přítel vás nepochopi…neumí vyjádřit svou lítost a k tomu jak mi je, se absolutně nevyjadřuje. Když se snažím s ním o tom mluvit, řekne mi, že na kraviny odpovídat nebude. Jednou mi přiznal, že ví, že chyba je na jeho straně a že právě proto se ke mě takhle chová. Ale kde je logika? Kdyz ví, že je chyba na jeho straně a že mi ubližuje tím jak mluví, co říká a jak jedná, proč se nesnaží to řešit, jako já? Já už nevím co mám dělat. Cokoli mu řeknu, co se mi nelíbí, ihned to otočí proti mě, aby z toho nevyšel jako ten špatnej. Když se ho ptam, proc je mu za těžko mě obejmout, když se pohadame a on ví, že to bylo jeho vinou, odpoví mě stylem, že bych o to stejně nestala…asi si umite představit, jak člověku v tu chvili může bejt…bezmoc…říká, že mu to není lhostejne, ale nedělá nic pro to, aby to tak nevypadalo…dokonce když mu řeknu, že mě trápí co mi dělá, jak semnou jedna a pak se k tomu lhostejně staví, odpovi mi, ze se trapim kvůli sobě, ne kvůli němu…jen aby nemusel přiznat svou vinu a popřípadě taky otevřít srdce, jako já…když jsme spolu ještě nebydleli, nebyl takový… Nechová se takhle pořád. Ale čas od času to přijde a psychicky mi to vůbec nepomáhá…Já od něj nic nezadam. Nechci po něm žádný dary, nic. Jen aby mě měl rad a aby mě uměl chápat a vnímat moje city. Chci si s nim rozumet a vychazet s nim, ale je naladovej a clovek aby se pomalu bal, jak se vyspi. Prosím vás o jakékoli rady, co dělat. Přijde mi že jsem absolutně sama na tyhle situace a i kdybych se pláčem skácela, s ním to nehne…přesto vím, že mě miluje. Jak píšu, má velice složitou povahu ale zkratka od té doby, co spolu bydlime, přijde mi, že je mu prednejsi jeho postavení. Stále mi predhazuje že se chce chovat jako spravnej chlap, ale mám pocit, že on si pod pojmem „chlap“ představuje být ke mě chladný a sobecký. Nevim co dělat, moc ho miluju a vim, že on mě taky, umi se chovat i velice hezky, ale jeho druha stranka je dalelo silnejsi…co mám dělat s tím, jak se chová…Neverim mu, že mu na mě záleží. Možná v hloubi duše ano, ale on mi to uz nijak neukazuje. Jsem zoufalá, napsala jsem to upřímně, budu ráda za veškeré vaše rady, co dělat.. Přece jen máte také nějaké zkušenosti…dala bych všechno za to, aby mě vnímal jako dříve, aby mu záleželo na tom, jestli jsme spolu za dobře nebo ne…nechci už, abych se tímhle vším musela trapit jedině já…kdybych se nesnažila každou hadku usmirit já, i přesto, že oba víme, že je to způsobeno jeho chováním, kdybych já ztratila sílu se pokaždé dat spolu doporadku, kdyby to záleželo pouze na něm, mám pocit, že bysme x dnů spolu nemluvili… Je fakt těžký popsat zřetelně naší situaci, jen už nevím, co dal…nechci po něm zázraky…jenom aby mi dokázal vracet to, jak moc ho mám ráda…bere mě jako samozřejmost, má to, co vždy chtěl, milující a věrnou přítelkyni…jak mu otevřít oči, jen aby si trochu vážil toho, co má…on si neuvědomuje že těžko by našel někoho dalšího, kdo by ho tak moc miloval, aby snášel a prekousaval to veškeré trápení…
Taky by mě zajímalo jak to dopadlo, ale vím o čem mluvíš, taky mám přítele pro které je jeho ego, co díky němu dělá nebo nedělá, důležitější než já..to znamená, že něco jiného říká a něco jiného dělá..prý… ví že mám pravdu, ale aby se neshodil sám před sebou, tak mi taky ubližuje slovně nebo svým chováním.