Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No a proč s ním jsi?
Můj chlap taky někdy zareaguje blbě, já se vztekám a řeším, pak se tak nějak omluvíme oba, řekneme si, že příště to zkusíme jinak a dobrý.
Taková situace je… jednou za rok? Takže plusy tohoto vztahu značně převyšují mínusy a proto jsme pořád spolu.
Co ty, jaké jsou u vás plusy? A stojí to za to?
Jsi věčně brečící troska, nelze jinak ne tě ignorovat. Zkus se léčit…
A mas to zapotrebi?
Sice to na me pusobi, ze jsi trochu hysterka a snazis se s nim placem manipulovat, ale v konecnem dusledku je to asi fuk. Po svete beha chlapu, jen najit toho kompatibilniho. Vy dva zrejme kompatibilni nejste. Predem zapomen na nejake „on se zmeni“, tohle nefunguje.
Hledala bych někoho, s kým by vztah fungoval. třeba se k sobě jen nehodíte a je zbytečné to lámat přes koleno
@Tiger-lily
Samozřejmě kdyby to bylo lehké…láska tam funguje, ale snad už nic jiného…věřím pořad že se najde nějaké řešení…no je to těžké…
Ahoj,
jak se k Tobě chová, když má dobrou náladu? A jak často se k Tobě chová takhle ošklivě (psala si, že to může být obdobím- neníz něčeho vystresovaný- změna práce atd…)?
@aalicee Nene, není to práci, ani tím, že by byl z něčeho vystresovany. Ptam se neustále co bylo v praci, a tak dále… S práci problémy nejsou, ani nikde jinde v jeho osobním životě…ty jeho nálady bývají tak 2-3× do týdne, třeba hodku, nebo taky celý den…když tu svou náladu nemá, tak se chová normálně nebo hezky…on sám přiznává, že je to jeho povahou…tím, jakej je. Že je to jeho chyba… A proto se prý tak chová…ale nechapu proč… Vždyť existují jiná řešení…
@slynta Tak to vám přeji hodně štěstí. Ať vám tento vztah vyjde a at jste spokojena. Já bych se nejspíš jen tak k tomuto kroku neodhodlala, nevím…
@Terezka20 píše:
@Tiger-lily
Samozřejmě kdyby to bylo lehké…láska tam funguje, ale snad už nic jiného…věřím pořad že se najde nějaké řešení…no je to těžké…
zbytečně si kazíš život. ![]()
Lepší jít od něj, dokud nemáte společný majetek a děti, pak je to těžší
@Lekasta je to tak, čím později, tím to bude horší. A on se povahově nezlepší, s věkem spíš naopak ![]()
@Lekasta nedokázu si představit řešení této situace, pokud by jsme měli dítě…zkousim pořad nalézt řešení, jak z toho ven…je to těžké
Ahoj holky, mame s přítelem problém a já nevím, jak ho řešit. Jsme spolu cca 4 roky a nedávno jsme spolu začali bydlet. Když každý z nás bydlel jinde a pouze jsme spolu „chodili“, sice jsme se občas pohádali, als vždy po hádce měl snahu se mi omluvit nebo se usmířit. Dokázal mě pochopit a jelikoz naše hádky jsou z 90% příčinou jeho " hnusnyho" chování ke mě, nemel problém s tím, svou chybu napravit. Abych přiblížila jeho chování ke mě, obecně se chová pěkně, miluje mě…ale má velice složitou povahu…opravdu velice složitou…v některých věcech je neohleduplny a troufam si napsat, že pokud je mu sahnuto na jeho „ego“ umí být i zlý. Od té doby co spolu bydlime, je jiny. Když se pohadame ( většinou proto, že buď něco vyvede a nebo mě nesmyslně urazí pro povzbuzení jeho sebevědomí) nikdy nemá snahu se usmířit. I když ví, že mi ubližuje, i když vi, že se trapim jeho chováním, ignoruje to. Říká, že mu na mě záleží jako na nikom jiném, že pro mě udělá všechno. Ale když je mi nejhůře, nikdy mi nepomůže. Psychicky je mi velice zle, i když se snažím tvářit se, jakoze je vše v pořádku. On to ví, ale kdyz placu, nikdy ke mě nejde a nezepta se mě, co mě trápí. Nikdy se mě nezepta, jak mi je a nikdy se nesnaží svoje chování mi vynahradit, natož se omluvit. Když se ho zeptam, proč když mi způsobuje svým chladným a sobeckym chováním psychické újmy, proč je mu za tezko mě obejmout a říct mi, jak mu na mě záleží, když to tak rázně tvrdí. Ale nicim mi to nedokazuje…Cokoli udělám, snaží se to opravit nebo upozornit na to, ze je to špatně. Kdyz ma tu „svou“ naladu, je neprijemny, obtezuje ho snad i to, ze dejcham, bezduvodne me uráží, ignoruje můj pláč. V takových situacích jsem zoufalá…placete, trapite se nad tím, jak se k vám pritel chová…ale přítel vás nepochopi…neumí vyjádřit svou lítost a k tomu jak mi je, se absolutně nevyjadřuje. Když se snažím s ním o tom mluvit, řekne mi, že na kraviny odpovídat nebude. Jednou mi přiznal, že ví, že chyba je na jeho straně a že právě proto se ke mě takhle chová. Ale kde je logika? Kdyz ví, že je chyba na jeho straně a že mi ubližuje tím jak mluví, co říká a jak jedná, proč se nesnaží to řešit, jako já? Já už nevím co mám dělat. Cokoli mu řeknu, co se mi nelíbí, ihned to otočí proti mě, aby z toho nevyšel jako ten špatnej. Když se ho ptam, proc je mu za těžko mě obejmout, když se pohadame a on ví, že to bylo jeho vinou, odpoví mě stylem, že bych o to stejně nestala…asi si umite představit, jak člověku v tu chvili může bejt…bezmoc…říká, že mu to není lhostejne, ale nedělá nic pro to, aby to tak nevypadalo…dokonce když mu řeknu, že mě trápí co mi dělá, jak semnou jedna a pak se k tomu lhostejně staví, odpovi mi, ze se trapim kvůli sobě, ne kvůli němu…jen aby nemusel přiznat svou vinu a popřípadě taky otevřít srdce, jako já…když jsme spolu ještě nebydleli, nebyl takový… Nechová se takhle pořád. Ale čas od času to přijde a psychicky mi to vůbec nepomáhá…Já od něj nic nezadam. Nechci po něm žádný dary, nic. Jen aby mě měl rad a aby mě uměl chápat a vnímat moje city. Chci si s nim rozumet a vychazet s nim, ale je naladovej a clovek aby se pomalu bal, jak se vyspi. Prosím vás o jakékoli rady, co dělat. Přijde mi že jsem absolutně sama na tyhle situace a i kdybych se pláčem skácela, s ním to nehne…přesto vím, že mě miluje. Jak píšu, má velice složitou povahu ale zkratka od té doby, co spolu bydlime, přijde mi, že je mu prednejsi jeho postavení. Stále mi predhazuje že se chce chovat jako spravnej chlap, ale mám pocit, že on si pod pojmem „chlap“ představuje být ke mě chladný a sobecký. Nevim co dělat, moc ho miluju a vim, že on mě taky, umi se chovat i velice hezky, ale jeho druha stranka je dalelo silnejsi…co mám dělat s tím, jak se chová…Neverim mu, že mu na mě záleží. Možná v hloubi duše ano, ale on mi to uz nijak neukazuje. Jsem zoufalá, napsala jsem to upřímně, budu ráda za veškeré vaše rady, co dělat.. Přece jen máte také nějaké zkušenosti…dala bych všechno za to, aby mě vnímal jako dříve, aby mu záleželo na tom, jestli jsme spolu za dobře nebo ne…nechci už, abych se tímhle vším musela trapit jedině já…kdybych se nesnažila každou hadku usmirit já, i přesto, že oba víme, že je to způsobeno jeho chováním, kdybych já ztratila sílu se pokaždé dat spolu doporadku, kdyby to záleželo pouze na něm, mám pocit, že bysme x dnů spolu nemluvili… Je fakt těžký popsat zřetelně naší situaci, jen už nevím, co dal…nechci po něm zázraky…jenom aby mi dokázal vracet to, jak moc ho mám ráda…bere mě jako samozřejmost, má to, co vždy chtěl, milující a věrnou přítelkyni…jak mu otevřít oči, jen aby si trochu vážil toho, co má…on si neuvědomuje že těžko by našel někoho dalšího, kdo by ho tak moc miloval, aby snášel a prekousaval to veškeré trápení…