Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Neporadím, protože to je u nás dosp podobně. Ve chvíli, kdy čas od času opadne erekce při styku, se z toho stane prostě povinnost a neexistuje, že bych se k sobě jen přitulili a nechali to plavat. Prostě křeč, jen abychom to dotáhli do konce. A věř mi, že já bych z toho taky absolutně nic nedělala. Mě to přijde trochu jako mužsķá ješitnost a obavy, že pak už by se to opakovalo pokaždé
.
@Žlababák píše:
Nevím, podle mě chlap musí být chlap. Alespoň já vnímám půl šestou dost silně a řeči o tom, že se vlastně nic neděje moc nepomáhají. Kromě toho říct chlapovi, že vlastně ani moc nepotřebuješ s ním spát, hlavně že si pokecáte je hezké, ale chlap si to také může přebrat, že příště si rovnou skočíte do diskuzního kroužku![]()
V první řadě bych se pídil po tom, proč se to vlastně děje. Únava, stres, zdraví, stereotyp, nepřitažlivost partnerky - to všechno má vliv a je dobré se dopátrat, kde problém leží. A následně ho odstranit. A to třeba s doktorem za zády.
Myslím, že bys měla naopak partnerovi dávat najevo, že o něj jako chlapa stojíš, že ho v posteli chceš se vším všudy. To ho bude určitě motivovat k tomu, se sebou něco dělal.
Jó, jak říká klasik, zlaté pipiny
A co věk?
Takže radíš zakousnout se a nepustit…?
zakl.
@Žlababák píše:
Ono to tak jeErekce je hodně o hlavě. Jakmile chlap začne myslet na to, jestli je tam dole připravený, tak na 99% nebude. Je proto dokázané, že čím je chlap větší primitiv a ignorant, tím méně má problémů s erekcí
Asi je to boj přírody proti inteligenci
@Žlababák stává se nám to občas taky. Původní partner s tím zase problém nikdy neměl. Je pravda, že oba dva jsou uplně z jiného soudku, a když jsi to tady tak pěkně popsal, asi na tom něco bude
Myslím tím:
@Žlababák píše:
Ono to tak jeErekce je hodně o hlavě. Jakmile chlap začne myslet na to, jestli je tam dole připravený, tak na 99% nebude. Je proto dokázané, že čím je chlap větší primitiv a ignorant, tím méně má problémů s erekcí
Asi je to boj přírody proti inteligenci
@Žlababák píše:
To spíš zdraví - jsou popsané případy 90ti letého staříka, který měl pravidelný sex. Ale rozhodně jak píšeš nepustit! Chlap musí mít pocit, že splnil misi, že je stále chlap a bohužel někdy mu v tom musí ženská nenápadně pomoc. Jinak se jí může spát, že bude mít doma zakomplexovaný pytlíček pocukaných nervů…
Abych to možná lépe rozvedl - většinou neschopnost erekce nesouvisí s touhou po sexu - mnohdy i naopak. Prostě když už jsi nahá s chlapem, tak bys to měla dostat do konce, dky jste oba spokojený - ať je to jakkoliv
Díky moc za názor
. Dám na tebe
zakl.
Většinou to rozhodí chlapy, co na taková ochabování nebyli vůbec zvyklí. Někdo si na to zvykne, jiný si zvyká hůře. Obecně jsou ale opakované problémy s erekcí spouštěčem stresu a pádu sebevědomí.
Anonymní máš krásný život i s tímto drobným problémem
Myslím, sex 3-4× do týdne.
My jsme manželé jen 4 roky a sex tak 2× do měsíce. Oba už to ani neřešíme. Díky malým dětem je to odsunuto na zadní kolej. Tento problém máme opravdu minimálně, možná tak 3× do roka, ale s tou frekvencí
![]()
Stává se to hlavně když musím ještě odběhnout pro antikoncepci. Protože jsme si ji hold nenachystali. Ale taky normálně se stalo i při dráždění. On se pak začne vztekat, hysterčit a normálně MU nadává. Snažím se dělat co ty.
Hladím ho dál a říkám, že v pohodě. Zatím se mi ale ani jednou nestalo, že by jsme dílo nedotáhli dokonce. Vždy je potřeba pracovat opravdu na tom, aby se to teda už nějak došťouchalo. Tomu chlapovi je už pak jedno jak, hlavně že nějak ![]()
A když to teda přerušíte, nešlo by to za pár chvil nebo hodinku překvapit znova? Třeba by měl radost ![]()
On si bohužel tu situaci, že „musí“ přivodí často sám. Po nějakém zásadním, nebo opakovaném selhání si to už může říkat sám a sám se pak postará o silný stres, který pak vyústí v další selhání. Pak začíná začarovaný kruh. Vše vyplývá z toho, že penis nejde ovládat vůlí. Hodně chlapů je pak v podstatě hozeno do vody. A nepomůže jim ani vyšší věk - zkušenost, někdy je tomu právě naopak. Mládí s neustálými erekcemi je na tuto situaci vůbec nepřipravilo.
@Žlababák my jsme o tom už mockrát mluvili. A i když jsem mu řekla, že je to normální, a že si občas taky pomůžu, hlavně ráno, když je v práci
![]()
On mi zarputile tvrdí, že si to mimo náš sex nedělá. Prý je tak vystresovaný z práce, že nemá chuť. Mám mu věřit?
To by taky stálo za založení diskuze
protože je vážně přesvědčivý. Leda, že by si pomáhal v práci nebo brzy ráno, než jde do ní. Ale to jsem se ho už ve slabé chvilce ptala několikrát a prý NE
Kecá, že? ![]()
S bývalým mužem jsem byla 10 let a 1× frekvence denně
a opravdu pokud do toho něco vážného nepřišlo, to tak bylo.
@Žlababák Sexuální aktivita mi nechybí, bude to dětmi. Jsem večer tak unavená, že jdem prostě spát. Ale zase je fakt, že kdo si o sex musí říct a ztěžuje si, jsem já. Cením si partnerství které máme, ale chybí mi doma občas pořádně natěšený chlap.
Ale díky za rady a povzbuzení
určitě si z toho něco odnesu.
Příspěvek upraven 11.03.15 v 11:50
@Žlababák píše:
Ono to tak jeErekce je hodně o hlavě. Jakmile chlap začne myslet na to, jestli je tam dole připravený, tak na 99% nebude.
Pod tohle se plně podepíšu, erekce je opravdu hlavně o hlavě, i když - samozřejmě - nějaké fyzické vyčerpání, vysokej tlak, cukrovka apod. tomu taky nepřidají.
Ahoj všem, prosím o radu, ráda bych, kdyby se přidali i pánové. S manželem máme více než dvacetiletý hezký vztah. Rozumíme si, stále to mezi námi jiskří a ani v posteli to není nuda. Milujeme se 2-3× týdně. Sem tam se stane, že manželova erekce během milování ochabne. Myslím si, že to je úplně normální, vůbec bych to neřešila, ale vnímám, jak to manžela vždycky rozhodí. Snažím se to úplně přejít, začnu ho třeba dráždit orálně, aby se zase vzrušil, protože vidím, že nechat na zítra to nechce, i když…zkrátka přijde mi, že se v tu chvíli oba tak snažíme hlavně kvůli sobě navzájem, že to je ve finále stejně fiasko. On nechce zklamat mě, já nechci aby on měl pocit, že mě zklamal, prostě jsme oba plní ohledů, že logicky vzrušení obou je nenávratně pryč. Občas o tom mluvíme, manžel ví, že já z těch jeho „selhání“ fakt vědu nedělám, že by mi nevadilo se prostě jen přitulit a nechat to být. Připadá mi, že mi to snad nevěří. Poradíte mi, co mám dělat…jak se nejlépe zachovat v takovou chvíli…