Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Makyna69 píše:
Hlavně ty noční mě deptají a pak taky dlouhé dojíždění, jednání nadřízených
Ano možná se to zdá jako malichernosti ale třeba včera na noční jsem málem omdlela jak mi bylo zle. Píchalo mě u srdce a motala se mi hlava, bylo mi na zvracení.
To je vše psychické. Jsou dvě možnosti. Buď se s tím popereš sama - dá se to. Prostě si zdůvodníš, že si tyhle stavy nesmíš dovolit a nesmějí tě přemoci protože blablbla, nebo si skočíš k psychologovi, psychiatrovi… To víš, rozvod, ztráta zaměstnání, malé dítě vs. práce, někdy se toho sesype tolik najednou, že se to dá jen obtížně zvládat. Ale dá. Držím palce, věř, že teď je všechno strašně těžké, ale bude líp.
Co se týká té práce, jak radí Gina, je obvyklé nedávat výpověď dříve, než budeš mít práci jinou.
Maminku popros o trochu trpělivosti, tzv. dobu hájení, než se z rozvodu a toho všeho trochu oklepeš.
@Bibi239 píše:
A co ti konkretne vadi, tlak na vykon, nestihas? Pak bude lepsi pozice, kde budes mit jednoznacne dane, co musis udelat a jakym tempem to delas je ostatnim ukradeny.
Dojizdeni se da vyresit knizkou, sluchatkama do usi, na smenny provoz si clovek zvykne, ale pokud ti sef funi za krk, ze mas zrychlit a nejde to, tak je jasne, ze to tezko zmenis
Holky já už v tý práci vážně nevydržím. Já jsem to chtěla udělat taky tak že si prvně něco najdu a pak uteču ale nedá se to ![]()
@Makyna69 píše:
Ano jde o to že je veliký tlak no výkon a nedá se to zvládnout. Já fakt budu dělat cokoliv jinýho jen ne tohle
Tak šupky dupky na internet, úřad práce a hledej okamžitě něco jiného.
@Makyna69 Máš tam už kamarádku/spřízněnou duši…? Někoho, kdo by ti pomohl, podpořil tě…poradil…Předpokládám, že montuješ něco dohromady na lince a nejde ti to tak dobře jako ostatním…ale oni taky začínali! Taky tomu nerozuměli, nevěděli…
Já když v roce 1997 začínala učit ve školství, hodili mě doslova do třídy plné maličkých dětí a teď se předveď…
Bylo mi na zvracení…ne z dětí, ale nervy jak zvládnu ty děti, aby mi neutekly, nebrečely…sama ve třídě, kolegyně odešla s říďou na kafe, až do oběda. Trvalo to tak rok…ráno nevolnosti, klepání, tiky v oku…
@Makyna69 ja bych byt tebou zauvazovala, zda se o tebe nepokousi deprese, rozvod je psychicky narocna zalezitost, neuspevh v praci tez, dohromady je to masakr. Pokud nemas nikde oporu, nikde uspech, hlava se to opravdu muze snazit zabalit a videt to vyhradne cerne.
@majki.r píše:
Není to jedno, kdyby byla přecitlivělá, tak na sobě může zamakatSpousta lidí si musí nejdřív v práci zvyknout, než se tam začnou cítit dobře.
Ale v případě zakladatelky to tak asi není, když píše, že ve fabrice už dělat nechce, těžko hodnotit.
No jenže než na sobě zamaká, tak taky může být po ní.
Já zakladatelku celkem chápu. Jsou práce, který bych nedala. Třeba obchodní zástupce s pofidérním zbožím - multilevly a podobný s. čky
No a tu noční, kde se po mně vyžaduje práce a nemůžu spát - to bych fakt chcípla, to přiznávám bez mučení. Ostatně ve fabrice někde u linky bych chcípla i na denní
Známá to takhle dopracovala s těmi nočními a stresem tak, že má ve čtyřiceti invalidní důchod
a to nedělala nějakou těžkou práci - dá se říct že seděla u PC - pohotovost.
@Makyna69 píše:
Holky já už v tý práci vážně nevydržím. Já jsem to chtěla udělat taky tak že si prvně něco najdu a pak uteču ale nedá se to
Co přesně ti tam vadí, teď vím, jak to na tebe působí, ale nepíšeš přesně co…?
@SIMONA1234 píše:
@Makyna69 Máš tam už kamarádku/spřízněnou duši…? Někoho, kdo by ti pomohl, podpořil tě…poradil…Předpokládám, že montuješ něco dohromady na lince a nejde ti to tak dobře jako ostatním…ale oni taky začínali! Taky tomu nerozuměli, nevěděli…
Já když v roce 1997 začínala učit ve školství, hodili mě doslova do třídy plné maličkých dětí a teď se předveď…![]()
Bylo mi na zvracení…ne z dětí, ale nervy jak zvládnu ty děti, aby mi neutekly, nebrečely…sama ve třídě, kolegyně odešla s říďou na kafe, až do oběda. Trvalo to tak rok…ráno nevolnosti, klepání, tiky v oku…
Ano, to je povolání, které bych také zaručeně nedala
Tvl já párkrát zaskakovala v miniškolce a to jsem měla na starost jen deset dětí a vždy jsem tam byla s kolegyní a málem mě jeblo z té odpovědnosti
![]()
@Gina108 píše:
No jenže než na sobě zamaká, tak taky může být po ní.
Já zakladatelku celkem chápu. Jsou práce, který bych nedala. Třeba obchodní zástupce s pofidérním zbožím - multilevly a podobný s. čkyNo a tu noční, kde se po mně vyžaduje práce a nemůžu spát - to bych fakt chcípla, to přiznávám bez mučení. Ostatně ve fabrice někde u linky bych chcípla i na denní
![]()
Známá to takhle dopracovala s těmi nočními a stresem tak, že má ve čtyřiceti invalidní důchod
a to nedělala nějakou těžkou práci - dá se říct že seděla u PC - pohotovost.
Jasně, chápu, jak to myslíš. Ale někdy je ve hře víc faktorů…může se jednat o psychický problém, který se bude opakovat i v dalších zaměstnání…pamatuju si moc dobře, jak těžký jsem měla nástup já, ale zamakala jsem a byla jsem nakonec spokojená. Jde o to vědět, kde má člověk hranice, aby to kdyžtak začal řešit zavčas.
Holky a nechtěly byste mi spíš poradit jak to říct mámě? Já to prostě nedávám tu práci, jak výkonem - nezvládám normy, tím pádem nadřízení nadávají, kolektiv taky na prd. Do toho ty noční kdy už jsem si vážně myslela že chcípnu jak mi bylo špatně.
A při představě že zachvilku tam jdu zas tak brečím a klepu se
@Gina108 píše:
Ano, to je povolání, které bych také zaručeně nedala![]()
Tvl já párkrát zaskakovala v miniškolce a to jsem měla na starost jen deset dětí a vždy jsem tam byla s kolegyní a málem mě jeblo z té odpovědnosti
![]()
Teď v únoru mě to čeká znovu…nastupuju do fungl nové školky, kterou postavili ve vedlejší vesnici…25 dětí…žádné neznám a žádné nikdy nechodilo do MŠ…věk od 2,5 let…
Už mám zase tiky v oku…
![]()
@SIMONA1234 píše:
Teď v únoru mě to čeká znovu…nastupuju do fungl nové školky, kterou postavili ve vedlejší vesnici…25 dětí…žádné neznám a žádné nikdy nechodilo do MŠ…věk od 2,5 let…Už mám zase tiky v oku…
![]()
![]()
jaj, to bych nedala, máš můj obdiv ![]()
@Makyna69 píše:
Holky a nechtěly byste mi spíš poradit jak to říct mámě? Já to prostě nedávám tu práci, jak výkonem - nezvládám normy, tím pádem nadřízení nadávají, kolektiv taky na prd. Do toho ty noční kdy už jsem si vážně myslela že chcípnu jak mi bylo špatně.![]()
A při představě že zachvilku tam jdu zas tak brečím a klepu se
Neznáme tvoji mamku, ale snad když jí to řekneš upřímně, aniž bys někde přidávala a někde ubírala, tak by tě mohla pochopit, ne?