Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Tohle NIKDY neodhadneš dopředu. První dítě jsem měla bezproblémové, druhé mi to dalo sežrat včetně těhotenství, bylo to o to horší, že jsem to po první zkušenosti samozřejmě vůbec nečekala. Vyrostli oba, jsou od sebe 2 roky, byly opravdu náročné dny, ale zpětně na vše vzpomínám v dobrém.
Vsechno jde, kdyz se chce. Moje prvni dcera mela cerstve dva roky, kdyz jsem otehotnela-neumela se obliknkout ani se najist, mela obdobi vzdoru, ja na castecny uvazek pri MD pracovala z domova, mala chodila na dopoledne do soukrome skolky, vic jak pulku tehotenstvi jsem problila, hlidani nemame, tak jsem chodila s dcerou na prochazky a hriste s igelitakama
Po nocich jsem varila, protoze ma dcera metabolickou poruchu a nemohla ve skolce normalne jist. Bylo to narocny, ted uz mam cerstve miminko a je to pohoda. Mimco je narozfil od prvorozene hodne-vubec nerve, jen ji a spi. Starsi dcera za tech 9 mesicu se stala samostatnou-sama se oblikne, naji se, chodi na zachod, umi si udelat piti, uklidi po sobe…pravda, vse dela, jen kdyz se ji chce.
Ale paradoxne mam ted aktualne se 2 detma vetsi pohodicku, nez se samotnou dcerou pred 9 mesicemi. Takze za me doporucuju, ale mam to jednoduchy s praci-pracuji i behem MD u svyho zamestnavatele, pak mam i svoje podnikani, tak jsem nemela touhu jit mezi detmi do prace, chtela jsem mezi detmi maly vekovy rozdil. Puvodne 2 roky, ale to jsem potratila a to by teda narocne bylo-starsi dcera by jeste poradne nechodila, musela bych kupovat novy kocar sourozenecky a dcera byla total nesamostatna-to by byl mazec…ale zvladlo by se to-nic jineho by mi nezbylo. Jeste se chystame na treti, ale mam po 2 cisarich, tak to muze byt az za ty 3 roky.
Jestli chcete druhé dítě, tak směle do toho. jednak má starší ještě celých devět měsíců, aby se srovnala, a i kdyby ne, tak pořád se ta péče dá zvládnout. Kdybys měla pocit, že to je moc náročné, tak si představ, že místo druhého dítěte máš dvojčata, a hned si budeš pískat ![]()
Moje starší taky vyžaduje lehce zvýšenou péči, ale vždycky se to dá zvládnout ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj holky, dnes mě tak nějak přepadl splín, nebo spíš pořád přemýšlím nad tím, kdy té malé cácorce pořídíme bratříčka. Přítel by chtěl začít co nejdříve, u rodiny je to půl na půl. Eliška je totiž trošku problémová, určitě né tak jak si myslíte. Hyperaktivní raubíř to není, spinká celou noc a vyhraje si sama. Je to prostě hodná holčička, přesto potřebuje mojí pomoc. Sama se nenapije, lahvičky i pítka odmítá, sama se nenají (vím, na to má čas..ve škole rukama jíst nebude). Vlastně vytrvale odmítá všechno jídlo, kousání a polykání je problém - ze zdravotního hlediska je dcera v pořádku, jedná se spíš o nějaký psychická blok.
Já bych si další dítě moc přála, ale bojím se, že to bude hodně těžké. První těhotenství jsem proležela a když bude druhé stejné, tak nevím jak by to bylo. Vůbec si nedokážu představit přítele, ten by asi z těch nervů vyskočil rovnou z oknaJe tu nějaká maminka (určitě je), který měla problémové batole a přežila těhotenství a další výchovu prcka??
uklidněte mě! Mě totiž hodně říkají, že budu mít velký problém s dcerou
super knížka je Mateřství a setkání ženy s vlastním stínem, možná bys tam našla odpovědi na obtíže s jedením a pitím. Osobně si myslím, že najíst se ve 22měs by se teda už měla umět, ale tím zároveň vůbec neříkám, že je chyba v tobě…je tam evidentně nějaký blok a dcerka ti tím nevědomky dává něco najevo…ta knížka se právě podobnými „bloky“ zabývá. Kdybych si ji bývala přečetla už v těhotenství mohla jsem mít celé 6nedělí a vlastně celý začátek mateřství a toho všeho nového mnohem jednodušší. A jestli mít nebo nemít ted druhého potomka? Dceři je 21měs, sem tam už mám touhy po druhém miminku..ale také se toho po praktické stránce bojím, jsem s malou ještě příliš těsně svázaná a bojím se, že bych se nemohla stejně plně věnovat miminku a dceři, která mě ještě hodně potřebuje. My plánujeme snažení o miminko na podzim 2015. Však nic neuteče a vše bude snazší. Mám kamarádku s dětmi mezi kterými je rozdíl 1,5 a návštěvy bývaly doost „antikoncepční“
dá se to zvládnout, ale třebas já to takhle nechci a na názory rodiny se teda rozhodně neptáme ![]()
Já ti to řeknu tak. Mám kluky od sebe bez 14 dnů 24 měsíců. Porodila jsem předačsně - těhotenství jsem nedala jak fyzicky, tak psychicky. První rok toho druhého si nepatamuju. To jsem se změnila v zombie a jela na nějaký záložní systém. Proto taky napůl v žertu, napůl vážně říkám těm, kdo doráží, že jako jestli bychom si ještě nechtěli pořídit holčičku, říkám, jo, ať si manžel adoptuje nějakou 17letou, já už mám splněno. Na druhé straně, jakmile ty „dvojčata“ se sladila, jakmile kluci najeli na stejnej režim, začala to být větší a větší pohoda a dneska si to nemůžu vynachválit. Tak prostě rok dva tři dřiny… a pak prostě dobrý.
Jinak to, co popisuješ, mi nepřijde jako problémové dítě - to spíš prostě jen porovnáváš s jinými a shledáváš rozdíly. Skutečně problémové dítě vypadá jinak.
@Emilie čtu hodně tvoje příspěvky, nebo spíš na ně narážím a vždy mají hlavu a patu, dík ![]()
Myslím, že by to dcerce mohlo i v tomto pomoct. Syn taky blbnul dlouho s jídlem, ale když viděl, že už jí samo i „mimino“, tak se taky rozjedl. A obavy, zda to zvládnu, jsem měla taky a zvládám to, někdy líp, někdy hůř
, ale nelituju.