Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Kazde tehu je jine, treba bys ted ani nevedela, ze jsi tehotna. Syn 23mesicu, zlobi s jidlem, krmit ho musim ja, noci desne, usinani desne. Verim, ze bude lip. Termin mam koncem brezna.
Neřekla bych, že je to problémové batole. Takové je každé druhé.
Zvládnout by se to určitě dalo, těhotenství může být v pohodě a za 9 měsíců udělá dcera určitě další pokroky. Já bych se toho nebála.
No já se taky toho všeho bála a nedovedla si to představit (a to je prvorozená bezproblémové dítko), tak mám děti od sebe 4,5 roku a je to super.
Třeba to bude v klídku, třeba ne - dopředu ti to nikdo neřekne a mimino pak vrátit nejde, takže stejně to prostě budeš muset zvládnout, ať bude situace jakákoli.
Takže je problém akorát s jídlem a pitím… to se určitě dá. Počkej až se začne vztekat a žárlit, nosit ze školky bacily a prskat to na mimčo - to jsou pro mě osobně největší problémy - hysteráky starší a miminko už podruhé na antibiotikách. Zvládneš to, nic jiného ti nezbyde
Pokud po miminku toužíte, nebála bych se ![]()
Precti si Maly tyran od Prekopove.
Ja myslim, ze by ji sourozenec prospel, ty budes muset rozdelit pozornost, nebudes ji moct posluhovat s jidlem a pitim a ona se snad casem srovna. Ale pokud jsi mela opravdu rizikove tehotenstvi, hodne bych to zvazila, muze to byt vpohode a muzes skoncit na dlouho vnemocnici, pokud nemate nejakou obetavou hlidaci babicku, ktera by sevpripade potreby postarala, pockala bych az na nastup do skolky.
Sice první dcerka nbyla problémová, ale můžu ti napsat tohle: První těhotenství náročnější, první 4 měsíce jsem komplet problila. Žádný ranní nevolnosti, ale celodenní nevolnosti
Křeče v nohách, že ani hořčík nepomáhal, nespavost, no nic příjemnýho
A za druhý těhotenství jsem se nenablila za celou dobu tolik, jako za jedn den u toho prvního
Bylo to pohodový těhotenství, fakt na výbornou
Takže se neboj, druhý těhotenství můžeš mít úplně v pohodě a dcerka se určitě jednou všechno naučí, i kdyby jsi otěhotněla hned, bude na to mít 9 měsíců ![]()
Já měla horší druhé dítko( mám 19 měs rozdíl). Klukovi jsem mixovala jídlo snad do 2,5 roku, pak začal jíst normálně. Krmit jsem jej nemusela, to zvládal krásně. Ale zase jedl jen husté polívky a bramborovou kaši, a mléčné výrobky. Jinak nic. Každý kousek vyzvracel. Pak se to ze dne na den zlomilo. Pokud je problém " jen" to jídlo, šla bych do toho. Zvládnout se dá spousta věcí, ani nevíš jak.
Tak ja bych zase s druhym pockala. Prvni těhotenství jsem z poloviny prolezela a druhe bylo taky od zacatku rizikove. Tvoje dcera je v pohode, neklasifikovala bych ji jako problemovou. Jen si myslim, ze vetsi vekovy rozestup je lepsi. Starsi se nenudi s miminkem doma, spoustu veci lepe vysvetlis a uz nepotrebuje takovy servis od mamy.
Upřímně extra nevidím nic problematického, s mojí starší toho bylo víc a zvládám relativně v pohodě, i když toho někdy mám plné kecky, to zase nebudu lhát
No a starší sestřička jen prospěla a teprve s mladší cítím, že jsme kompletní rodina
Do té doby tu stále ještě někdo chyběl
Spíš bych zvažovala to rizikové těhotenství, z jakého důvodu bylo, jestli je zde velká pravděpodobnost, že se to bude opakovat. Poradila bych se s doktorem a podle toho se rozhodla. Vím, že rizikové může být každé těhotenství, ale to až tak dopředu neřeším, zrovna tak si můžu zlomit nohu nebo tak něco a být taky nepoužitelná. Ale pokud bych dopředu věděla, že je velká pravděpodobnost, že bude těhotenství problematické, tak bych počkala, až bude starší ve školce a bude o ní v případě potřeby postaráno, než manžel dorazí z práce. Výhodou je, pokud máš nadosah hlídací babičku.
Taky nevidím extra problém, máme děti 18m od sebe. První těhotenství jsem proležela z poloviny ve špitále. O druhém jsem ani nevěděla (krom nevolností a nízkého tlaku, klasika)
V 18m se syn sice tak nějak najedl, napil, obsloužil, ale zase byl problémový z toho jiného hlediska, od malička temperamentní, vzteklý, hodně
a taky aktivní, neustále někde něco… Ale myslím, že to bylo v pohodě, ve 2,5letech začal chodit do školky a je to znát
taky je na štíru s mluvením, má asi stejnou slovní zásobu jako roční, ale poslední dobou se to dost zlepšuje. Neplánovaně čekáme třetí dítě, od mladšího bude o 19m. Mladší je takový můj puclíček miminkovatý, který se sám nenají, nic. Jen se napije a pochybuju, že se to nějak zlepší, starší byl takový, že chtěl vše sám asi od 11m. Mladší je pravý opak, no…a taky to budeme muset zvládnout ![]()
ZAKLADATELKO, volbu druhýho dítěte bych nepodmiňovala charakterem prvorozence.
Spíš bych si pokládala jiné otázky - jestli chci spojit mateřské dohromady nebo jestli chci jít po téhle do práce a po nějakým čase znovu na mateřskou, jestli se vůbec máš kam vracet do nějaké práce. Pak jsetli jsou k dispozici nějaké babičky nebo tety, které by dokázaly pomoct. Pak podle svého (tvého) věku a zdraví (abys pak za pět let ještě mohla dítečko mít). Jestli vůbec chci už druhé dítě chovat nebo si oddechnout.
A co se týče prvorozené - syn byl hroznej mamánek, uspávání, krmení, pevné rituály, řvaní, přesně - taky skoro vůbec nepil a nekousal stravu (stačila hrudka v brkaši a vyblil to ještě ve dvou letech, plíny do tří let
)… zpětně vzato byl opravdu o něco náročnější dítě než průměr.
Když mu bylo 21 měsíců, otěhotněla jsem a bála jsem se, že to bude s ním hrozný. A výsledek: zvládla jsem to i s rizikovým (klidovej režim, ležení), prostě se naučil sám si všude vylézt sám a obsloužit se sám, když se narodila dcerka, bylo mu 28 měsíců a stal se z něj tak hodnej kluk a vydrželo mu to - je uplně zlatej, šikovnej, samostatnej… takže zpětně vzato - bát se dopředu je totální blbost, nikdy nevíš, jaký to bude… naopak znám kámošku, která měla 1. dítě dokonalý, bezúdržbový… a po 2. otěhotnění běs a hrůza a až s 2. dítětem jí začaly fakt galeje.
Jestli máš pocit, že teď je dobrej čas otěhotnět (práce, zdraví atd atd), tak se nenech zvyklat dcerky momentální náročností - za půl roku může být uplně vyměněná. Držím palce
Tak ještě počkej dokud se to trochu nesrovná. Kam pospícháš? Mojí dcerce hodně pomohly jesle, tyhle všechny „problémy“ se tam vyřešily. Naučila se krásně jíst, hrát si sama, víc poslouchá,…
Ahoj holky, dnes mě tak nějak přepadl splín, nebo spíš pořád přemýšlím nad tím, kdy té malé cácorce pořídíme bratříčka
. Přítel by chtěl začít co nejdříve, u rodiny je to půl na půl. Eliška je totiž trošku problémová, určitě né tak jak si myslíte. Hyperaktivní raubíř to není, spinká celou noc a vyhraje si sama. Je to prostě hodná holčička, přesto potřebuje mojí pomoc. Sama se nenapije, lahvičky i pítka odmítá, sama se nenají (vím, na to má čas..ve škole rukama jíst nebude). Vlastně vytrvale odmítá všechno jídlo, kousání a polykání je problém - ze zdravotního hlediska je dcera v pořádku, jedná se spíš o nějaký psychická blok.
Já bych si další dítě moc přála, ale bojím se, že to bude hodně těžké. První těhotenství jsem proležela a když bude druhé stejné, tak nevím jak by to bylo. Vůbec si nedokážu představit přítele, ten by asi z těch nervů vyskočil rovnou z okna
Je tu nějaká maminka (určitě je), který měla problémové batole a přežila těhotenství a další výchovu prcka??
uklidněte mě! Mě totiž hodně říkají, že budu mít velký problém s dcerou 