Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj maminky,
takhle diskuzí neebude ani tak diskuzí jako spíš snahou dostat ze sebe co mě trápí.Alespoň takto,jinde nemám možnost.
S manželem jsme spolu byli rok před narozením syna,ten byl neplánovaný ale moc jsme se na něj těšili.Rodiče to vzali docela dobře,hned po maturitě jsem nastoupila ještě na brigádu a dodělávali jsme si byt.V té době jsme bydleli u manželových rodičů(těm jsem moc vděčná,i za to jak se starají o vnoučka,milují ho).Nicméně jsem si začala všímat jak se manžel chová k rodičům.Je jedináček a at si říká kdo chce co chce,to co on si dovolí ke svým rodičům jsem si já se svým bratrem nikdy nedovolila.Nás drželi zkrátka a teď jsem za to vděčná.Manželovi lezli do zadku,měl vše značkové hadry,dovolené,peníze a teď mámu pošle do prd… tátovi řekne že je ču… apod…ale oni dál skáčou jak on píská,mámě neřekne ani děkuju když mu dá večeři,prostě všechno automaticky…A nyní se to začíná dít i u nás.Já se na něj celý den těším(hlavně ted kkdyž je mráz,syn nemocný a já už týden nevylezla z bytu ani nakoupit).On příjde:co je k jídlu?Ohřej mi to jdu se vykoupat.Ohřeju.Ani nepoděkuje.Lehne si na gauč,noťas na pupek a kouká do něj…Ani pusa,jak jste se měli…nic…A já vlastně zjišťuju že je mi líp,když doma není.Stejně si se mnou nepovídá.Proto doufám,že mi teď dopadne práce alespoň na pár hodin týdne,abych z toho vypadla a nebylá závislá na tom,jakou konverzaci manžel rozvine.
Manžel si navíc chce brát hypotéku(až půjdu na plný úvazek do práce) a stavět barák.Na jednu stranu chci,na druhou se toho děsím.Protože pak už nebudu moc couvnout a vím,že jestli s tím nebudu něco dělat,tak se nezmění.Další čeho se bojím,že syn okouká jeho chování a bude to praktikovat v budoucnu na svojí partnerce a další věc manžel chce nejspíš jedno dítě a to já nechci za žádnou cenu.Ještě když vidím jeho,ten nerespekt k rodičům.Chápu že každý jedináček nemusí být takový ale podle mě to k tomu prostě svádí…nevím,nevyznám se v sobě…
Děkuju za přečtení a snad jsem nikoho neurazila…
Asi bude nejlepší si s ním promluvit, nic jiného asi nepomůže.
co se stane, když mu neuděláš večeři, a pokud o vás nemá zájem ani si vás nevšímá, když přijde z práce, tak být na mě, rozešla bych se s ním. tohle určitě není příjemnej chlap do nepohody .-)
„Když chceš vědět jak se partner bude jednou chovat k tobě, podívej se, jak se chová ke své vlastní rodině.“
asi bych si s ním promluvila přece se da trochu přispusobit i když to bude těžké.Musíš se citit hrozně sama povidate si trošku nebo vubec?,
Prej jak se chlap chová ke svojí matce, tak se bude chovat i ke svojí ženě…A už se to ukazuje. Dala bych s ním řeč, opravdu vážnou, možná i s jeho rodičema, pokud spolu dobře vycházíte, že byste ho zkusili spolu „převychovat“. A pak taky bojkot - neohřát mu jídlo, když nepoprosí, seřvat ho, když nepoděkuje, chovat se k němu jako k nevychovanýmu harantovi. Když se budse vzpouzet, sbalit kufry, přece nestrávíš život s nevychovancem - btw. že by byl syn podobnej je dost pravděpodobný. Drž se!
Urcite s nim promluvit, i kdyz to je mozna to nejtezsi… s nekteryma chlapama. Mozna, ze az si najdes tu praci a budes trochu nezavislejsi, tak se na tebe bude koukat trochu jinak nez jenom na tu co pracuje doma. ROZHODNE bych s nim nesla do hypoteky, dokud bych si nebyla jista, ze s nim chci zustat.
jenže to je právě ten omyl, kterej málokterý chlap ví, že se ho dopouští. tím, že žena nemůže chodit do práce, patří půlka mužského platu ženě. mateřská je pouze pro dítě a to dítě společné obou rodičů žejo. nikde není psáno, že žena do domácnosti nepřináší peníze. její peníze jsou půlka mužovy výplaty. chlapi si myslí, že žena nemá peníze a proto že jí živí a ona že když je doma, tak se o něho musí starat. to se nezakládá na pravdě. žena je povinna se starat o dítě. tím to hasne. nikde není psáno, že mateřská rovná se dělat služebnou a kuchařku v jednom mladému pánovi. neexistuje povinnost žehlení, uklízení jeho věcí, vaření, zašívání atd. takže pokud jeho matka měla za povinnost nosit mladému pánovi na stůl a v tomto omylu ho chudák vychovala, je to tedy dost špatný a než bych se s ním rozešla, vyzkoušela bych jeho nervy tím, že bych se chovala jako upravená a sebevědomá žena, která ma starost pouze prcka a naopak očekává od něho, čím si mě jako svůdný princ bude snažit získat. to by čuměl až by mu vypadly oči z důlků. to je prostě konec jak se chová po dvou letech vztahu. jak v padesátých letech proboha.
Když neuvařím nebo zapomenu koupit chleba tak volá svojí mámě(kterou mám ráda ale s tímhle mě točí)a ta hned naklusne a přiveze mu večeři,a na mě kouká jako na neschopnou,že se nedokážu postarat o jejího jedinýho syna.A pak mi druhý den brečí(jako dnes)že je na ní hnusný a že je pro něj služka,tak ji na to řeknu,aŤ mu prostě neslouží,má ruce nohy,může se obstarat sám a ona že jo a pak stejně jde a slouží mu.Tak nevím,jak jinak ji poradit.Prostě tohle je hrůza,já jsem hrozně ukecená a ráda se bavím ale on…vše musí být podle něj…např.jak si chce brát tu hypotéku na dům,tak už si plánuje okna,fasádu atd…no a vše musí mít nej,aby vypadal a jemu jedno,že si kvůli tomu budeme muset brát o půl milionu větší hypotéku,prostě hogo fogo…já bych radši oželila pár super vymožeností a dovolila si jednou za čas dovolenou třeba i po čechách,nebo abych mohla dítěti koupit kolo,slušný oblečení…Tohle on nechápe,prostě vyrůstal v luxusu jako jedináček a podle mě ho to hodně ovlivnilo…
waau promiň ale úplně vidím, jak dotváříš rodinnou atmosféru ve vysněném domečku..máš na hlavě šátek s uzlem na čele, vytíráš ten přepych a běda jak nebude všechno hotovo, než přijde domů a vystaví ty svoje špinavý fusekle na vyleštěnej skleněnej konferenčák..unavenej z práce ! a synátor bude jednou to samý..utíkej dokud to jde.
Bude se k tobě chovat jen tak, jak mu dovolíš. Pokud nepoděkuje tak prostě mu říct: Ty mi ani nepoděkuješ? Když ti něco podá, přinese, koupí vždycky děkuj a vyžaduj to samé od něj. Když řekne přines mi vodu tak mu řekni a co slovo prosím? Prostě ho vychovávej jak malýho kluka. Buď ho to omrzí být tebou furt napomínanej a začne se chovat slušně, nebo se s tebou rozejde a ty si budeš moci najít lepšího slušně vychovaného chlapa.
u nás jsem si vzala projekt na starost já, koupili jsme starší byt a čeká nás rekonstrukce, všechno aby bylo hotové, ale za rozumné peníze, taky bych chtěla koupelnu z těch nejlepších dlaždic a okna trojsklo ale vycházím z toho, že máme na rekonstrukci tolik a tolik, a z toho je třeba počítat. ne obráceně. chytrák jeden. .-)
Bojím se toho,že se budeme neustále oddalovat a i když se strašně těším do práce mám obavy,že pak už se jen pozdravíme a půjdem si každý svojí cestou.Babička(jeho maminka)nám malého pohlídá kdykoli(často ho hlídá když se potřebuji učit,studuji dálkově vš) a on ani neřekne,pojď půjdem do kina,na večeři apod.Když mě vyveze v pátek na nákup tak to považuje za kulturní akci ,která mi prostě musí stačit:)
jak řikám,mě rodiče taky někdy namíchnou(hlavně mamka s radama o výchově)ale nikdy bych si nedovolila být na ní takový.Ještě když si vezmu že díky jeho rodičům máme byt(který je jejich),zaplatili nám půlku svatby,přispívají na malého co můžou,bez nich bych mu těžko zaplatila drahé plávání a cvičení pro děti apod…a strašně si toho vážím a on,úcta žádná,protože prostě ví,že oni nemají kam jinak svou pozornost a přebytečné finance,směřovat(mají jenom jeho)
Já si mylsím, že to tím nebude.. že je jedináček.. Takto od mojého manžela sestra - mladá švagrová ta je stejná.. ty ji lezou do zadku taky a kdybys viděla co si dovolím jim říct…Si dobrý trapák- tátovi , to je jí 20 let a nebo mamce řekne Dášo jsi opravdu prdlá.. Neni jedináček je nejmladší ze tří dětí… O babičce řekla, že je stará frigitka a před všemi a nikdo ji ani neokřikl.. prostě síla no..Nebo před rodiči řekne, že tam někde potkala kunďáka
pardon za výraz..To já bych takto říct nemohla.
Můj táta je nejstarší ze tří dětí a babička se o něho pořád stará, a opečovává ho.. Celý život mu nosila tajně jídlo, mamka vařila a dokonce vaří dobře.. Když něco tak prostě výmluvy, jaký je chudák, ale to myslím v dobrém, aby to nevyznělo, že mám něco proti tátovi, ale kolikrát si říkám, až si bude vyřizovat opatrovnictví, tak nevím, kdo na koho..