Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jsem si vzpomněla, že já chrápala celou noc s mámou v ložnici, dělala jsem scény, že sama v pokojíčku nebudu, asi tak do 7 let se mě to drželo určitě
Přes den jsem se pak uklidnila, kolikrát jsem tvrdila, že dneska už budu spát v pokojíčku, pak přišel večer a řev. Pak to přešlo nějak samo a už jsem spala sama v místnosti i mimo domov.
Děti mám ještě malé. Syn vždycky usínal sám a teď je mu téměř 5 let a potřebuje, aby u něho někdo byl. Tchýně mi vždycky říká, neboj v 15 už s tebou nebude chtít spát. Tak to tak beru. Ode mě chce malej hladit po zádičkách a když uspává manžel, tak ten může sedět jen v kuchyni, aby ho malej viděl. Já mám zatím výhodu, že většinou před 8 hod usnou, a pak máme s manželem klid.
Přeji hodně trpělivosti! ![]()
Někde jí narostla nějaká úzkost a vyráží na povrch, když je klid a prostor…
V ideálním případě by to chtělo s ní promluvit tak, abyste skutečně měla dost času a trpělivosti ji vyslechnout a pomoci ji v tom se vyznat.
TEdy bez toho, že jí bduete něco vysvětlovat, že budete říkat, že to nic není, že budete hned se vším hotová a tak.
A pak společně hledejte nějakou cestu, jak si zajistit klidný spánek.
Určitě pomůžou rituály - společně vyrobte třeba lapač snů, nebo nějaký ochranný obrázek nad postel.
Plus se teda dost hodí do večerní rutiny zařadit věci, které pomůžou lepšímu spaní.
1. večeře která nebude těžká, ale ani sladká - po tom lítá glykémie a v usínání a tak to může dělat bordel.
2. žádné obrazovky večer. Maximálně večerníček.
3. spíš koupel, než sprcha a ideálně s nějakým vonným olejíčkem, jako je levandule, meduňka a podobně.
4. nějaký dobrý čaj na spaní - klidně s troškou medu a nebo kakao.
5. nějaké realaxační cvičení před spaním mrkněte třeba do těchhle knížek
https://www.logopedie-vendy.cz/…timinutovky/?…
a nebo v podobě pohádky https://www.kosmas.cz/…htel-usnout/
6. pokud ji baví kreslení, tak by bylo fajn kdyby zkusila před spaním nakreslit všechno co se jí ten den stalo a chvíli byste si o tom povídali - tedy ona by povídala. Případně nepříjemné věci, co se ten den staly se dají nějak nakreslit a pak symbolicky nechat odplynout - roztrhat, spálit a podobně,.
@zvo80 píše:
Jsem vyřízená, unavená…
S manželem nemáme skoro jediný klidný večer pro sebe… což je taky na prd.
Ten už pak na ní startuje ve zlým, já jí braním…pak se pohádáme… ach jo. (samozřejmě ne před holkama)
Pořád čekám, kdy to bude ok a furt nic.
Já se manželovi nedivím. Takto velkému dítěti bych navrhla možnosti - světýlko, sluchátka a MP3 s mluveným slovem, čtení. A jinak nazdar. Největší tvoje chyba je bránit ji před mužem, zavání to opičí láskou. Vypestovalas velký zlozvyk, budete se ho špatně zbavovat. Ale já bych ho začala odbourávat hned. A normálně bych jí řekla, že chci s tátou v klidu koukat na film, povídat si, že mám nárok na odpočinek a že ona nám v tom aktivně brání. Moje děti to úplně v pohodě chápou, že potřebuju nerušený čas na čtení, filmy, že večer ještě třeba poklizim atd.
@zvo80 píše:
@LE.nova
Není to jen doma, je to i na chatě..... Říká, že tam nechce být sama, je tam ale se sestrou a ještě necháváme dokořán dveře než usne.
Sedím tam u ní třeba 30 minut a pak jdu…a ona se probere a začne to. Je to ale fakt psycho. Je jak blázen. Dřív to nemívala, žádné trauma neprožila, ve škole vše ok, učí se dobře.
Prostě přes den je normální holka a v noci tohle.
Už jsme z toho s manželem fakt vyčerpání…
Neplatí na ní nic, ani po dobrém ani po zlém…
Přes den si to uvědomuje a večer je to nanovo.
3.den většinou usne rychle, ptz je z těch 2 předešlých unavená.
Sportuje, má koníčky, není možné, aby večer nebyla unavená a přesto se to děje.
jak po zlém? Jak může nějaký trest a zlost pomoci úzskotnému dítěti se zklidnit a usnout?
To je extrémně kontraproduktivní. POtřebujete úzkost rozpouštět, ne zadělávat na další tím, že ji trestáte za něco, co nemá pod kontrolou. Nebo vy snad umít usnout na povel? Zejména když se vám toho v hlavě děje moc? A chcete to po malé holčičce?
@zvo80 píše:
@drsňačka
To dělám…usne, plížím se pryč…vzbudí se a je to tu. [/citaceA jak dlouho už to trvá??
@Overlook píše:
Jsem si vzpomněla, že já chrápala celou noc s mámou v ložnici, dělala jsem scény, že sama v pokojíčku nebudu, asi tak do 7 let se mě to drželo určitěPřes den jsem se pak uklidnila, kolikrát jsem tvrdila, že dneska už budu spát v pokojíčku, pak přišel večer a řev. Pak to přešlo nějak samo a už jsem spala sama v místnosti i mimo domov.
No jo, do 7…u malých to chápu… jí bude brzy 9
@Ou píše:
Někde jí narostla nějaká úzkost a vyráží na povrch, když je klid a prostor…V ideálním případě by to chtělo s ní promluvit tak, abyste skutečně měla dost času a trpělivosti ji vyslechnout a pomoci ji v tom se vyznat.
TEdy bez toho, že jí bduete něco vysvětlovat, že budete říkat, že to nic není, že budete hned se vším hotová a tak.
A pak společně hledejte nějakou cestu, jak si zajistit klidný spánek.
Určitě pomůžou rituály - společně vyrobte třeba lapač snů, nebo nějaký ochranný obrázek nad postel.
Plus se teda dost hodí do večerní rutiny zařadit věci, které pomůžou lepšímu spaní.
1. večeře která nebude těžká, ale ani sladká - po tom lítá glykémie a v usínání a tak to může dělat bordel.
2. žádné obrazovky večer. Maximálně večerníček.
3. spíš koupel, než sprcha a ideálně s nějakým vonným olejíčkem, jako je levandule, meduňka a podobně.
4. nějaký dobrý čaj na spaní - klidně s troškou medu a nebo kakao.
5. nějaké realaxační cvičení před spaním mrkněte třeba do těchhle knížekhttps://www.logopedie-vendy.cz/…timinutovky/?…
a nebo v podobě pohádky https://www.kosmas.cz/…htel-usnout/
6. pokud ji baví kreslení, tak by bylo fajn kdyby zkusila před spaním nakreslit všechno co se jí ten den stalo a chvíli byste si o tom povídali - tedy ona by povídala. Případně nepříjemné věci, co se ten den staly se dají nějak nakreslit a pak symbolicky nechat odplynout - roztrhat, spálit a podobně,.
Vše vyzkoušeno…
Po meduňkovem čaji se vzbudí na čůrání a je to nanovo.
X krát jsem jí vyslýchala, nic jí netrápí, neví proč…
Homeopatika jsme zkoušeli, aby měla pocit, že se jí dobře usne…taky nic.
@Helileli píše:
Já se manželovi nedivím. Takto velkému dítěti bych navrhla možnosti - světýlko, sluchátka a MP3 s mluveným slovem, čtení. A jinak nazdar. Největší tvoje chyba je bránit ji před mužem, zavání to opičí láskou. Vypestovalas velký zlozvyk, budete se ho špatně zbavovat. Ale já bych ho začala odbourávat hned. A normálně bych jí řekla, že chci s tátou v klidu koukat na film, povídat si, že mám nárok na odpočinek a že ona nám v tom aktivně brání. Moje děti to úplně v pohodě chápou, že potřebuju nerušený čas na čtení, filmy, že večer ještě třeba poklizim atd.
Taky jsme jí to takhle vysvětlovali, chápe to, ale přesto je to večer zas…
Braním jí stylem, že uklidňuju situaci, kdy na ní manžel už ječí, prostě mu třeba po 2 hodinách rupnou nervy.
Tak říkám ať je v klidu a ona ať jde spát, že se na ní přijdu za chvíli podívat atd…
@Ou píše:
jak po zlém? Jak může nějaký trest a zlost pomoci úzskotnému dítěti se zklidnit a usnout?To je extrémně kontraproduktivní. POtřebujete úzkost rozpouštět, ne zadělávat na další tím, že ji trestáte za něco, co nemá pod kontrolou. Nebo vy snad umít usnout na povel? Zejména když se vám toho v hlavě děje moc? A chcete to po malé holčičce?
Po zlém znamená, že s ní prostě na potřetí do pokojíčku nejdeme, ale pošleme jí spát.
Ono když se to děje pořád, tak už člověk fakt nemůže a zkouší to i stylem: Už jsi velká, dveře jsou otevřené, musíš to zvládnout sama.
Manžel už pak na ní i zařve, protože už je to fakt moc.....já ho uklidňují, on zkritizuje mojí výchovu, že za všechno můžu já, že jsem měkká atd.....no pak se pohádáme… Už nevím, jak na ní. ![]()
@drsňačka píše:@zvo80 píše:
@drsňačka
To dělám…usne, plížím se pryč…vzbudí se a je to tu. [/citaceA jak dlouho už to trvá??Od loňského srpna s přestávkami… Teď permanentně 2 měsíce.
@Ou Koukala jsem na doporucenou knizku (Relaxacni desetiminutovky), ale neni tam blizsi popis. Ma to byt joga a cviceni? Mas s tou knizkou praktickou zkusenost? Diky.