Problémy v autoškole
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Problémy v autoškole
Dobrý den,
předem poprosím ty z vás, které podobné příspěvky komentují radami, které nepomáhají - („Ne každý musí mít řidičák, kdo na to nemá. Tebe bych na silnici potkat nechtěl…“), aby se zdrželi svého vyjádření. Prvně jsem v autoškole byla v 19. Tenkrát jsem ji nedokončila, testy jsem napsala na poprvé, ale k jízdám jsem ze strachu nešla. Můj instruktor na mě v jednom kuse řval a řekl mi, že jsem stejná jako jeho jiná žačka, kterou vyhodil, protože na řízení nemá buňky. Každá má jízda končila brekem a jediné co jsem si z toho odnesla byla ztráta sebevědomí a malé trauma. Jezdila jsem tenkrát po Praze a díky instruktorově chování jsem se dostávala vyloženě do panik - takže jsem pak chybovala. Teď ve 25 letech jsem se odhodlala jít do toho znovu. Záměrně jsem si vybrala autoškolu v Benešově, abych nemusela jezdit po Praze (protože se mám ráda a ten stres z provozu si chci ušetřit, po Praze stejně nikdy autem jezdit nehodlám). Začala jsem minulý rok v září. Instruktor na mě sice nekřičel, ale byl pravý opak - stále mlčel. Když jsem chtěla nějaké vysvětlení, odpověděl znechuceně dvěma slovy a já pokaždé měla pocit, že jsem úplně blbá, když se ho ptám na takové otázky. Stále jen opakoval jednu a tu samou větu, něco typu jako „dělejte to jednoduše“ (jak, to mi ale nikdy neřekl). Pak přišly zkoušky. Testy na první pokus a jízdy se mi podařilo úplně projet - všechny tři pokusy dopadly neúspěšně. Komisař byl velmi přísný, zcela nelidský člověk, z toho co jsem měla možnost pozorovat to na mě působilo tak, že na nás nervózních si extra „slupnul.“ Důvody pro neudělání zkoušky byly u prvních dvou jízd následující: pomalá jízda, jízda moc vpravo, špatné zaparkování (tomu rozumím). Potřetí jsem už byla tak vyklepaná, že jsem nasekala velké chyby (přišel jiný komisař a už u kontroly vozidla se tvářil zcela nepřístupně, když jsem mu vše popisovala, měl naprosto neutrální výraz, nic neřekl, takže já zase totálně vyklepaná). Takže teď vyškrabávám zbytek sil a jdu do toho znovu. Musím opět zopakovat všechny jízdy. Vybrala jsem si jinou autoškolu v tom samém městě. Každopádně musím říct, že už cítím obrovskou bezmoc a beznaděj, o stresu nemluvě. Myslím si o sobě, že jsem celkem zodpovědná, poslednímu instruktorovi jsem hned na začátku řekla, že si ráda spoustu jízd doplatím, jen ať mi hlavně narovinu řekne, že ještě nejezdím tak, abych mohla ke zkoušce. Mám pocit, že to tenkrát úplně vypustil se sebejistým výrazem, který říkal, že jízdy navíc určitě nebudou potřeba. No a pak to dopadlo třemi neúspěchy, tak fakt nevím…
Má někdo podobné zkušenosti? Nepotřebuji rozřešení, spíše vyslechnutí a nějaká slova pochopení.
Díky těm, kteří dočetli až sem.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Reakce:
@jednaneznama píše: Více
Potřebuješ pořádného instruktora, platíš za to a on tam je od toho aby tě naučil řídit a připravil tě ke zkouškám. Už tenkrát jsi na sebe neměla nechat ječet a vyžádat si jiného.
Musíš se prostě kousnout a věřit si, to dáš nevzdávej to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A zvážila jsi dobře, jestli ten řidičák je pro tebe opravdu tak nepostradatelný? Trochu mi přijde, že se za volantem nikdy nebudeš cítit jako ryba ve vodě a moc si neumím představit, že bys pak sama jezdila. Navíc, pokud bydlíš v Pze, tak se dá řidičák v pohodě oželit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Fee-bee píše: Více
Souhlasím, v těchto případech, i když to zakladatelka číst nechce, je lepší se na to vykašlat, pokud to není nezbytně nutné třeba pro výkon zaměstnání. I kdyby ty zkoušky vyšly, budeš skutečně řídit tak, aby ses vyjezdila, byla v klidu a neohrožovala na silnici sebe či ostatní? Sebereš tu sílu, nebo budeš mít řidičák doma „pro případ, že je potřeba“ a pak jednou za čtvrt roku vyjedeš na silnici opět v nervu?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Nechceš to slyšet, ale neudělat dvakrát autoškolu - tedy 6× neuspět u jízd - je podle mě dost dobrý důvod na řízení rezignovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Vím o dvou lidech, co řidičák nemají a je to dobře. O sobě si například myslím, že i po několika letech pravidelného ježdění jsem průměrná řidička a to nejsem žádný zmatkař a jízdy jsem zvládla na poprvé, i když mi auto chcíplo při rozjezdu do křižovatky. 
Je opravdu zvláštní, že jsi narazila na samé nepříjemné lidí během tolika let při dělání různých autoškol.. 
Zvážila jsi možnost, že na to nemáš buňky a to auto nutně potřebuješ? Protože fakt neznám moc lidí, co by opakovali jízdy.. a když tak to nebyly zrovna malé chyby.
Edit: Jestli ten řidičák opravdu moc chceš, tak si najdi někoho, kdo s tebou na polňačce nebo někde, kde nic nejezdí projde řízení, ať to trochu dostaneš do ruk. Projde s tebou teorii, křižovatky, různé situace.
Ale někdy nastanou situace, kdy musíš fakt reagovat rychle a mít to zažité tak, že nad tím ani nepřemýšlíš a jen jednáš..
Příspěvek upraven 02.06.25 v 10:56
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Z toho co píšeš, máš asi nízkou úroveň odolnosti proti stresu. Od okolí vyžaduje potvrzování, že to co děláš, je dobře. Nejsi si jistá sama sebou. Tam bych začal.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Minimálně je to obrovská náhoda, že si narazila několikrát na takové lidi.
Pokud je to pravda a máš ohledně sebe svědomí čisté, tak to zkus ještě někde jinde, nicméně to, že někteří lidí za volant nepatří je zkrátka pravda… Ty si to teď neuvědomuješ a cítíš to jako urážku, ale je daleko lepší ten řidičák nemít, než ho mít a způsobit potom sobě nebo někomu dalšímu újmu… není to sranda a je to obrovská zodpovědnost.
Pokud se v autě klepeš, si ve stresu atd. tak tam nesedej… alespoň do doby, než se tu hlavu naučíš zvládat… a to je opravdu dobře míněná rada 
- Citovat
- Upravit
@ivašot. Ona poprvé nepřiletěla, jestli jsem to dobře pochopila tak prostě ke zkoušce nesla, vzdala to.
Zakladatelko evidentně jsi v nervech už jen z toho že bys měla znovu iit dělat autoškolu. Pokud bydlíš v Praze tak kde chceš tím autem jako jezdit? Nějak se asi do a z Prahy budeš muset dostat. Jinak já jsem dělala autoškolu v malém městě, což bylo fajn, pak jsem jezdila jen občas a byla vždy hodně nervózní. Až když jsem po studiu začala pracovat a auto se pro mě stálo nezbytné k dopravě do práce jsem se vyjezdila…i tak ale do velkych měst jako Praha, Plzen…jezdim.fakt.nerada a radši jedu autobusem/vlakem a spolehnu se pak na místní MHD. Jediné větší město které zvládám jsu Budejce, protože jsem tam studovala a dobře to tam znám…
takže pokud opravdu auto denně nepotřebuješ a máš z toho takové nervy tak si ten řidičák zatím asi nedělej. Zvlášť ve velkém městě ho opravdu až tolik nepotřebuješ a mít ho doma kdyby náhodou a jednou za čas vyjet je spíš horší než lepší…zkušenosti ti neziskas, budeš nervózní, pojedeš pomalu, lidi na tebe budou troubit tyzbervoznis ještě víc, uděláš třeba nějakou chybu a totálne tím zadupes do země tu špetku sebevědomí kterou bys třeba mela…
Pokud se přecejen rozhoupes tak pak teda když jsi znorahy tak dělat ten řidičák v Praze ať jsi rovnou ve velkém provozu a nemáš z toho pak takový strach…najdi si dobrou autoškolu podle recenzí a zaplať si jízdy navíc ať získas větší jistotu…jestli máš nějakého kamaráda řidič ať tě vezme do auta ještě někam na vesnici a natrenuj s ním rozjezdy, průjezdy, řazení ať na tím třeba nemusíš tolik přemýšlet a můžeš se soustředit na řešení křižovatek a sledování provozu…po složení zkoušek pak opravdu často jezdit…nejlépe denně ať se vyjezdis…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@ivašot. píše: Více
Přesně tak. Každý na to prostě nemá.
Nechápu na co ten řidičák tak strašně chce, když na to evidentně není …. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ja bych do toho sla jeste jednou. Hlavne nasla instruktora, ktery na tebe nebude rvat a mit s tebou trpelivost.
Ja taky mela smulu na instruktora, rval na me. Byl neprijemnej. Jednou poslal nahradu za sebe a ten pan vedle me spal a me to slo jak pozvanku asi pred masle. Ridicak jsem
udelala na poprve, ale pak jsem dlouho nejezdila. Zacala jsem pak znova a jeste v cizi zemi s rizenim na druhe strane. Jezdila jsem po meste, na dalnice se bala a muj ted uz ex mi totiz porad rikal, ze bych nezvladla apod. Ted po rozvodu jsem proste na dalnice uz musela, abych nemusela jezdit drahyma vlakama. Zaplatila jsem si 2 hodky kondicni jizdy na dalnici a uplne uzasny instruktor me vse vysvetlil, dodal odvahu a ted jezdim uz normalne. A to je mi skoro 50 let. Takze to opravdu je mozna nekdy i o pristupu.
Proto pisu, ze bych ted urcite vybrala toho “praveho” instruktora a treba to uz pujde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Vladusxx píše: Více
Máš pravdu, blbě jsem to přečetla, v Praze ani ke zkouškovým jízdám nešla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@jednaneznama píše: Více
Ahoj, mame podobnou zkusenost u syna. Spatni instruktori - stridali se mu, mel to tenkrat skrze skolu, a pote jeste horsi komisari. U nas ve meste radi nechavaji delat lidi opakovane zkousky, protoze ksou z toho prachy..
A presne jak pises..taky vzdy syn prisel s tim, ze zase neudelal jizdy kvuli nejaky hovadine. Doslova. Za me si proste vymysleji duvody.
A to nejsme jenom my, vime o dalsich.
Nakonec jsme ridicak pres skolu zavrhli, prihlasili do rodinne autoskoly mimo nase mesto, podstoupil vse znovu a hle- jizdy udelal napoprve!
Instruktor chlapik naprosto v pohode, zaroven ale peclivy, suprove ho pripravil.
Komisar potom take normalni, vsechno na jednicku. Dneska syn drandi denne asi 4.rokem 
.
- Citovat
- Upravit
Být tebou, bych se poohlídla, jestli nějaká autoškola nenabízí kurzy zaměřené na takhle zrazené absolventy autoškol. Koukala jsem, že třeba v Plzni i v Praze takové fungují. Zkus zadat třeba autoškola bez stresu nebo tak něco. Nemyslím si, že by ses nenaučila řídit. Jen potřebuješ někoho, kdo na tebe přenese ten klid, že to zvládneš, všechno ti vysvětlí, ukáže a budeš jezdit tak dlouho, dokud se ti to nezautomatizuje. Spousta řidičů funguje tak, že třeba jezdí jen známé trasy a do neznámých se raději nepouští. I tak to hodně usnadní život. Ty až se rozjezdíš, budeš opatrná, ohleduplná a zodpovědná. Narozdíl od frajerů, co si myslí, že zvládnou všechno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zkus to znovu. Jsem podobný případ. V osmnácti jsem udelala autoškolu, ale dali mi to s tím., ze stejne řídit nebudu. Měla jsem z instruktora stres, pak se v autě zabila kamarádka a ja dostala blok. Po dvaceti letech jsem se rozhodla, ze si udělám kondiční jízdy, protoze jsem už neuměla ani nastartovat. Sehnala jsem strašně hodného instruktora, který mi na zacatku narovinu řekl, ze jsou to jen nervy, ze na to mám, ze na mě nebude křičet, když udělám botu a půjdeme na to pomalu. Nejdriv trenažér, pak jízdy, vždycky pro me hrozný stres, dělala jsem obrovské chyby, ale on byl úplně v klidu. Nikdy nezvysil hlas, pořád mi vysvětloval vse dokola. Nakonec jsem odjezdila tolik jizd, skoro jako bych ten řidičák dělala znova. A dobry, ten blok se mi podařilo překonat. Určitě bych si na začátku s instruktorem sedla a vysvětlila mu jak to mám po psychicky stránce a vybirala si spis staršího klidného. Mě říkal, ze každý na to potřebuje jiný počet hodin, někomu staci třicet, někdo potřebuje treba dvojnásobek. Dobrý instruktor pozná jestli na to máš nebo ne, a mel by ti to narovinu říct.
- Citovat
- Upravit
