Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Proč nejde zapomenout?!
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
29.12.23 23:00
Hlavně máš dceru, tak jak může být Tvúj život na… i kdyby sis už v životě nevrzla.. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.23 23:25
Tak tady bych se budila max hrůzou z toho, aby se nechtěl vrátit. Jinak na vše ostatní je potřeba čas
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.23 23:33
Záleží na tom, o čem ty sny jsou a pak na interpretaci. Že je s jinou může být bráno tak, že ho stále miluješ, nebo že se trápíš kvůli tomu, že tě podvedl, vyměnil za jinou, máš kvůli tomu nízké sebevědomí. Nebo toužíš po tom, aby uznal, že ten špatný z vás dvou byl on a ty nechceš snášet tu pozici té špatné, protože to není spravedlivé. Jestli se ty stejné sny opakují často, mělo by tam být i něco řečeno, podle toho by se dalo přesněji určit, jaké mají ty sny význam.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.23 23:40
Myslím si, že abstinenční příznaky bývají běžnou součástí ukončeného toxického vztahu. Hlavní je však vytrvat a NEVRACET SE. Časem se vše srovná a uklidní 
Také jsem kdysi milovala jednoho takového citového mrzáka, který si potřeboval zvyšovat své sebevědomí ponižováním mé osoby… Po sedmi letech vztahu jsem pochopila, že takového člověka nemám nadále zapotřebí mít po svém boku… A také jsem pochopila, proč naše mamka nadále zůstávala s naším otcem (alkoholikem a despotou)… 
Zakladatelko, popřemýšlejte, proč máte potřebu mít ve svém životě takového člověka? Co Vám takový vztah dává? Co potřebujete poznat a pochopit? Co Vám není jasné ve vztahu Vašich rodičů (protože vzorce chování „tyran versus oběť“ si nejčastěji odnášíme, ať už chceme či ne, právě z dětství, od svých rodičů či jiných blízkých příbuzných)?
Zakladatelko, přeju Vám hodně sil k vymanění se ze špatných vztahových vzorců (naše mamka to totiž nedokázala a hodně ji manželství s naším otcem poznamenalo, ačkoli je již přes 20 let vdovou…) 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.23 23:42
Můžeme se třeba stavět na hlavu, zakladatelko, ale holt ta rozumová a citová část člověka si vždycky pojedou svou a nikdy zřejmě nezačnou prospěšně komunikovat a spolupracovat. Co s tím naděláš? 
Takže tvoje racionální část to ví, tvá citová ne… tak proto!
Nezapomeneš na něj nikdy, to je jediný jistý. Jak ho alespoň vytěsnit, tady snad pomůžou známá úsloví sejde z očí, sejde z mysli, jenže za jak dlouho. Anebo budeš mít štěstí a do tvého života vstoupí někdo nový, kdo ti ho převrátí dočista naruby a tvoje citová část začne mít jiné starosti! Tyhlety pocity beznaděje, že bez něj to nestojí a nebude za nic atd., to máme občas každý z nás, když se prostě nedaří ty naše citové potřeby naplnit… je to úplně normální, je ale třeba dát pozor, aby to člověku nenarušilo každodenní život.
No moc bohužel neporadím, já když se třeba nešťastně zamiluju a pak potřebuji tu dívku vytěsnit, no tak snažím se to brát sportovně. Prostě jsem bojoval a prohrál a člověk se musí naučit tu prohru přijmout a jít dál. Kam se dostanu, když budu pořád myslet na to, že jsem prohrál? Nikam… naopak se musím chystat na další výzvy, které mě čekají a které mi napomáhají dosáhnout toho svého kýženého cíle. Snad se to povede i tobě, přeju ti to!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.12.23 23:58
@D. C. píše:
Můžeme se třeba stavět na hlavu, zakladatelko, ale holt ta rozumová a citová část člověka si vždycky pojedou svou a nikdy zřejmě nezačnou prospěšně komunikovat a spolupracovat. Co s tím naděláš?Nezapomeneš na něj nikdy, to je jediný jistý. Jak ho alespoň vytěsnit, tady snad pomůžou známá úsloví sejde z očí, sejde z mysli, jenže za jak dlouho. Anebo budeš mít štěstí a do tvého života vstoupí někdo nový, kdo ti ho převrátí dočista naruby a tvoje citová část začne mít jiné starosti!
No moc bohužel neporadím, já když se třeba nešťastně zamiluju a pak potřebuji tu dívku vytěsnit, no tak snažím se to brát sportovně. Prostě jsem bojoval a prohrál a člověk se musí naučit tu prohru přijmout a jít dál. Kam se dostanu, když budu pořád myslet na to, že jsem prohrál? Nikam… naopak se musím chystat na další výzvy, které mě čekají a které mi napomáhají dosáhnout toho svého kýženého cíle. Snad se to povede i tobě, přeju ti to!
Může tam být jak to pouto stále, tak chuť vyřešit konflikt, nebo obojí. To musí ale vědět zakladatelka a sny v tom mohou pomoci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.23 00:04
Asi nemůžeš zapomenout, protože on ti za tu dobu, kdy na tebe měl vliv, dokázal to hlavy vsugerovat, že bez něj nejsi nic, bez něj nemůžeš fungovat.
Samozřejmě, že stál o to, vrátit se k tobě. Než zase nějakou získá a vycvičí k obrazu svému, dá to starost, čas a práci.
Pro tyhle typy je charakteristické, že na začátku jsou úplně okouzlující. Žena si říká, měla jsem jednou v životě kliku na někoho, kdo si mě váží, kdo mi vyznává lásku, kdo mi snese modré z nebe. A na konci žena neví, či je. Není si jistá, zda dělá dobře to, co dělá, je na pochybách, zda je všechno skutečně její vina, přemýšlí, co jak má říct, aby zase nebyl cirkus. Tenhle typ se přestane přetvařovat, jakmile má pocit, že už ji má jistou. Tj. buď jsou sestěhovaní, nebo všichni vědí, že spolu chodí, nebo čekají dítě, nebo ji přesvědčil o výhodě nechodit do práce, že ji uživí, nebo se za ním odstěhovala x kilometrů od rodiny a znamych, nejlépe k jeho rodině, zkrátka ji začal schopně ovládat. Když se ona začne stavět na zadní, tak on může buď přitvrdit, nebo se na krátký čas jakoby polepšit, nebo dělá scény, jak ji miluje.
Vztah s takovým člověkem partnera ničí a je to ztracený čas, protože on se nezmění a život s ním jde od desíti k pěti. Když člověk pochopí, o co šlo, je už tak nahlodaný, že tomu pomalu i věří, že nemá šanci někoho potkat, případně, když potká, dopředu o vztahu pochybuje, že mu vyjde. Takže je potřeba být chvíli sama a srovnat si trochu všechno v hlavě, aby tenhle vztah / čím delší byl, tím hůř pro dotyčnou zakladatelku/ neovlivnil vztahy, které přijdou po něm.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.12.23 05:59
@Anonymní píše:
Zdravím vás… V posledním čase, dlouhém čase, se dost trápím tím, že nemůžu vytěsnit ex ze svych myšlenek, budím se kvůli tomu, trápím se zbytečnýma představama jak je s jinou… A nechápu proč, když moje racionální část ví a uvědomuje si, že po celou dobu našeho žití to bylo úplné fiasko, že je manipulativni člověk a vztah nebo co to bylo, byl jednoduše toxický… Teď na začátek ať se v tom trochu zorientujete (a mě to třeba taky pomůže utříbyt myšlenky)… Začalo to 4 roky nazpět, byla jsem sama s dcerou ta měla v té době 3 roky… Začali jsme si psát, po letech co jsme se znali, někdy od základní školy, šli na rande všechno bylo růžové, začali spolu po půl roce bydlet a tady začaly problémy, hádky skrz vychovu dcery měl fakt úplně mimo názory na výchovu a došlo to až tak daleko, že jsem dceři např. Kupovala lízátko natajno, aby nebylo zase zle, hodně razil takovou tu výchovu minulého režimu nejlépe do kouta a klečet za trest, takže z tohoto důvodu hádky, dalsi důvod byla jeho přehnaná žárlivost, jeden taky epesní zážitek, byli jsme na plese a šla jsem na parket tancovat s kamarádkou - šílená scéna že jsme ho tam chudáka nechala sedět a nevšimala si ho, kdo zažil dokáže si to představit v živých barvách… Takže to šlo od deseti k pěti až dva roky zpět týden před Vánoci řekl že toho má dost a jde pryč.. I přes to jsme ho prostě měla ráda, takže mě to děsně vzalo a byly to jedny z nejhorších Vánoc vůbec, do léta jsem se z toho docela oklepala, od rozchodu se mě v pravidelných intervalech snažil kontaktovat, psal volal psal i emaily, ale na mobilu a sociálních sítích jsem si ho dala do bloku takže jsem nereagovala, až na konci léta jsem se potkali na jedné akci, tehdy jsme si všechno vyrikali na plno, neměla jsem servítky a on sliboval jak se změnil jak všechno pochopil, dala jsem mu druhou šanci že to zkusíme znovu, jenže takový „jiný“ byl chvilku, rozdíl v nalezení nové identity byla změna orientace, už nereagoval na dceru ale reagoval na mě, neustále mi něco vyčítal, predhazoval, takže jsme se defacto další dva roky (doteď) dávali dohromady a současně nedávali, mezitím se hádali, horská dráha je proti tomu rovinka, jo asi jsem pitomá, ale něco nepochopitelnýho mě k němu proste táhlo a táhne i když vím, že takový přistup, který ke mě má, není správný, že jsem se s ním necítila svobodně a dobře, neustálá kontrola z jeho strany, kde jsem, a jestli tam opravdu jsem, podezirani, hraní her na city.. Dva týdny zpátky jsem to ukončila, na Štědrý den mi volal čekala jsem popřání k vánocům místo toho přišla zase smršť výčitek jak jsem všechno pokazila že jsem taková a maková ale nikdy mi vlastně za celou dobu neřekl že jsem dobrá, žádny kompliment pochvala… Mám pocit, že mi mé sebevědomí totálně srazil na kolena, cítím se jak chudinka, která nemá na nic víc než byl on, jsem jak pod zlým kouzlem, nedokážu ho vyhnat z hlavy, nedokážu si sebe vážit a říct si: holka buď ráda vždyť to nebyl život to byl „teror“ tohle je ten nejlepší konec jaký mohl být… Slyším to i z druhé strany mých známých, ti si klepou na čelo jestli jsem normální vůbec že jsem to tak dlouho snášela. Zkoušela jsem naposlouchat různé podcasty na tuto problematiku ale nic, nejde to a nerozumím tomu, dělám všechno možné abych se nějak zabavila a nemyslela na něj, např teď jsme se vrátila z kina kam jsem šla sama (nikdo nemohl) mám koníčky, mám zájmy, mam dobré zaměstnání, bydlení, nejsem šereda, mám dobře zařízený život tak proč o tom nejsm přesvědčená, proč si myslím, že bez něj ten život je na ho*no, že to bez něj nezvládnu (i když zvládám a asi líp než s ním tehdy - bydleli jsme spolu dva roky) proč si myslím, že si už v životě nikoho nenajdu, nebo respektive nikdo nebude chtít mě (jo pro zlepšení pocitu ze sebe sama jsem si založila seznamku, během dne mi došlo kvantum zpráv a reakci jenže co, cítím se líp? Lehce mě to potěšilo ale pocit trvá dál) totálně mě ten člověk zničil mé zdravé já, co s tím? Jak se přimět ke změně myšlení…? Odbornou pomoc mám v záloze, ale ráda bych ti zkusila přejít nějak sama…
Jediny, na co bych vzpominala, by bylo kupovani lizatka pro dceru na tajnacku. To by pro me byla takova stopka, ze by pan nemel sanci se do mych myslenek vkradat. 
Nemyslim si ani, ze seznamka je pro tebe ted vhodna. Nejses v kondici, aby si to tam zvladla, ted te to polozi a rozlozi. Seznamka neni jen o kvantu zprav behem jednoho dne.
Zacni se soustredit na dceru, prijde miv tom pribehu trochu opomenuta , hod se do pohody a pak teprve hledej vztah.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
30.12.23 08:21
@Kockazvysocan já vztah ale nehledám, jen způsoby, jak přijít na jiné myšlenky… Dceři se věnuji, to zase ne že bych na ni kaslala, svým způsobem mě aktivity s ní umí zaměstnat a rozptýlit, jen nedokazu pochopit proč na toho blba pořád myslím, po tom všem, jaký byl/je…
- Citovat
- Upravit
Anonymní
30.12.23 08:25
@EEKK tleskám 
trefa do černého, přesně on… Já vím že je třeba být teď sama a všechno si srovnat, no snažím se, ale právě to moc nejde, je to až fascinující jak někdo dokáže člověka totálně psychicky rozložit…
- Citovat
- Upravit
30.12.23 09:17
Ano, tady vidíš, jak dalece to funguje. Jak silná osobnost může manipulátor, hysterik a despota být. A přitom jeho kvality jako člověka a kvality jeho,, oběti " jsou nesrovnatelné. A zajímavé je to, že když potká člověk něco podobného, že po těch zkušenostech ihned nepozná, že je to stejné. Pozná to, až se ten druhý teprve projeví. Ale zase má sílu to chtít ukončit hned, jakmile cítí, že to není ono, že mu to něco připomíná. Takový člověk má tendenci se ovšem partnera držet za každou cenu. Splachovací typ je schopen s vážnou důvěryhodnou tváří tvrdit, že to bylo přece jinak, že tohle určitě neříkal, že jsi neříkala, že chceš za kamarádkou, jakmile máš plán na něco samostatného, je v údivu, protože on měl zrovna plán taky. Takový typ klidně koupí lístky na něco, co tě nezajímá a ještě to smluví se známými. Může to klidně být známý, movitý úspěšný člověk. To mu nahrává. Jak takový život v tomhle nerovném páru vypadá po letech, je víceméně jasné. Ta blbá, co si ji omylem vzal, doma dělá všechno, nic a nikam nemůže, nemá koníčky, známé, nemůže nosit moderní slušivé věci, kadeřník, kosmetička jsou zbyteční, mně se líbíš i v pytli, no stejně nikam s ní nechodí, tak to ani není potřeba. On nesnese, aby se s někým někde bavila, mohla by totiž zjistit, že má doma nulu a že jiní chlapi, i když jsou obyčejní, žijí se svými ženami úplně jinak. Až tě zase chytne stesk, tak si uvědom, že bys s ním celý život žila tak, jak by chtěl on a jak ty bys jako svéprávná žena, která má na víc, žít určitě nechtěla.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zákeřná beruška
30.12.23 11:43
Nemůžeš zapomenout možná proto, že ti chybí chlap. A tak se v myšlenkách upinas k tomu poslednímu, co byl.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Zdravím vás… V posledním čase, dlouhém čase, se dost trápím tím, že nemůžu vytěsnit ex ze svych myšlenek, budím se kvůli tomu, trápím se zbytečnýma představama jak je s jinou… A nechápu proč, když moje racionální část ví a uvědomuje si, že po celou dobu našeho žití to bylo úplné fiasko, že je manipulativni člověk a vztah nebo co to bylo, byl jednoduše toxický… Teď na začátek ať se v tom trochu zorientujete (a mě to třeba taky pomůže utříbyt myšlenky)… Začalo to 4 roky nazpět, byla jsem sama s dcerou ta měla v té době 3 roky… Začali jsme si psát, po letech co jsme se znali, někdy od základní školy, šli na rande všechno bylo růžové, začali spolu po půl roce bydlet a tady začaly problémy, hádky skrz vychovu dcery měl fakt úplně mimo názory na výchovu a došlo to až tak daleko, že jsem dceři např. Kupovala lízátko natajno, aby nebylo zase zle, hodně razil takovou tu výchovu minulého režimu nejlépe do kouta a klečet za trest, takže z tohoto důvodu hádky, dalsi důvod byla jeho přehnaná žárlivost, jeden taky epesní zážitek, byli jsme na plese a šla jsem na parket tancovat s kamarádkou - šílená scéna že jsme ho tam chudáka nechala sedět a nevšimala si ho, kdo zažil dokáže si to představit v živých barvách… Takže to šlo od deseti k pěti až dva roky zpět týden před Vánoci řekl že toho má dost a jde pryč.. I přes to jsme ho prostě měla ráda, takže mě to děsně vzalo a byly to jedny z nejhorších Vánoc vůbec, do léta jsem se z toho docela oklepala, od rozchodu se mě v pravidelných intervalech snažil kontaktovat, psal volal psal i emaily, ale na mobilu a sociálních sítích jsem si ho dala do bloku takže jsem nereagovala, až na konci léta jsem se potkali na jedné akci, tehdy jsme si všechno vyrikali na plno, neměla jsem servítky a on sliboval jak se změnil jak všechno pochopil, dala jsem mu druhou šanci že to zkusíme znovu, jenže takový „jiný“ byl chvilku, rozdíl v nalezení nové identity byla změna orientace, už nereagoval na dceru ale reagoval na mě, neustále mi něco vyčítal, predhazoval, takže jsme se defacto další dva roky (doteď) dávali dohromady a současně nedávali, mezitím se hádali, horská dráha je proti tomu rovinka, jo asi jsem pitomá, ale něco nepochopitelnýho mě k němu proste táhlo a táhne i když vím, že takový přistup, který ke mě má, není správný, že jsem se s ním necítila svobodně a dobře, neustálá kontrola z jeho strany, kde jsem, a jestli tam opravdu jsem, podezirani, hraní her na city.. Dva týdny zpátky jsem to ukončila, na Štědrý den mi volal čekala jsem popřání k vánocům místo toho přišla zase smršť výčitek jak jsem všechno pokazila že jsem taková a maková ale nikdy mi vlastně za celou dobu neřekl že jsem dobrá, žádny kompliment pochvala… Mám pocit, že mi mé sebevědomí totálně srazil na kolena, cítím se jak chudinka, která nemá na nic víc než byl on, jsem jak pod zlým kouzlem, nedokážu ho vyhnat z hlavy, nedokážu si sebe vážit a říct si: holka buď ráda vždyť to nebyl život to byl „teror“ tohle je ten nejlepší konec jaký mohl být… Slyším to i z druhé strany mých známých, ti si klepou na čelo jestli jsem normální vůbec že jsem to tak dlouho snášela. Zkoušela jsem naposlouchat různé podcasty na tuto problematiku ale nic, nejde to a nerozumím tomu, dělám všechno možné abych se nějak zabavila a nemyslela na něj, např teď jsme se vrátila z kina kam jsem šla sama (nikdo nemohl) mám koníčky, mám zájmy, mam dobré zaměstnání, bydlení, nejsem šereda, mám dobře zařízený život tak proč o tom nejsm přesvědčená, proč si myslím, že bez něj ten život je na ho*no, že to bez něj nezvládnu (i když zvládám a asi líp než s ním tehdy - bydleli jsme spolu dva roky) proč si myslím, že si už v životě nikoho nenajdu, nebo respektive nikdo nebude chtít mě (jo pro zlepšení pocitu ze sebe sama jsem si založila seznamku, během dne mi došlo kvantum zpráv a reakci jenže co, cítím se líp? Lehce mě to potěšilo ale pocit trvá dál) totálně mě ten člověk zničil mé zdravé já, co s tím? Jak se přimět ke změně myšlení…? Odbornou pomoc mám v záloze, ale ráda bych ti zkusila přejít nějak sama…