Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Ahoj holky.
Zkrátím to. Mám doma zdravého 7 měsíčního syna. S přítelem jsme devět let, takže mi je 28 let, jemu bude 31. Je to naše první miminko. Přijde mi, ale že je takové vše stále divné. Tady u Nás na vesnicí si z toho lidé dělali srandu, že malej není přítele, proto, i přes všechnu svoji hrdost, jsme si udělali test otcovství. Samozřejmě, jak jinak, je přítele. Ale on mi prostě nevěřil. Poslouchal lidí okolo, rodinu, co mu říkala " a je malej vůbec tvůj? Nebo je miminko tvoje"? Už když byl v bříšku… Strašně mi to trvalo srdce. Hádali jsme se. Hodně pak i před malým na mě furt, " tak si ho udělej, když si ho zaplatíš" a já jo, nemám problém. Přišlo mi, že i nikdo nečekal, že si ho udělám. Potom všichni zmlkli. Jediná moje rodina mi věřila. Ale… Furt to mám v sobě, že jsem si ho prostě udělala. Všichni jsme si museli vytřít sliny.. bylo to pro mne strašné, hlavně malýmu miminku. Nedokážu žít s tím, že mu to třeba budu muset jednou říct, že přijde nějaký blbec a řekne mu to. Všichni se teď se mnou strašně baví, a vše je značně ok a v pořádku, všichni jsou na mě hodný, q malého miluji, ale já se uvnitř stále cítím špatně. Dělali jsme si ho myslím v dubnu kekonci, malej je na začátku… Ale s přítelem to je furt jakýsi divný. Malého miluje, ale stejně mi přijde, že jsem na všechno sama. Ikdyz mě každý chválí, jak jsem skvělá máma, že se má dobře, že je veliký..na to, že je to moje první dítě.. ale já cítím, že díky tomuto, už k partnerovi taky nemam takový ten vztah plný lásky.. kord máme miminko, chtěli jsme ho.. a, prostě lidí jsou tak zlí, bych nikdy neřekla. I můj otec si okolo toho dělal srandu a začal to rozhlašovat nejspíš první, nesnášíme se, hlavně je notorický alkoholik. Všechno mi to pod*lal hlavně on. Nevím, říkám si, ze budu silná, kvůli synovi, ale co když jednou budu za nejhorší mamku na světě? Co když až se to dozví, mě odsoudí? Bude mi otázky? Zapomenou na to lidi?
Nevím, jsem zoufalá..
Coze? Jakoze by lidi a partner rikali jen tak, ze vase dite neni partnerovo? Proc by to rikali jen tak? Maji k tomu duvod? Prijde mi, ze jo… chybi neco v tvym popisu nebo jsem neco spatne pochopila? Jestli jo, tak se omlouvam.
@Caridina důvod nejspíš ten, že můj otec bydlí ve stejné vesnici a vždycky se ku*vil a moje rodina je celkově takhle divná, až na moji mamcu a ségru… Má všude možně děti a vždycky mě s ním srovnávali, jenže… Já nechci být jako můj otec a ani nejsem.. on udělal tak hnusné věci, že to tady ani nebudu psát… Srovnávají mě s ním a právě se toho chytli rodiče přítele.
Ty jsi asi v minulosti věrností nevynikala, viď. Jinak by okolí nemělo takové řeči…
Proc bys mela byt nejhorsi matka na svete?
A ze te maly odsoudi, az se dozvi, ze jsi mu v necelem mesici veku brala vzorek slin z pusy?
Nechapu ![]()
@Malpigi teď už to píší, bez anonymu, proč to lidé vykládali…teď už se nic neříká, protože mám testy, ale tady jde o to, že právě můj otec, mi tímhle ničí život, neustále… Protože jsem se na něj vykaslala a nenechám svého syna, aby jej viděl. Nenechám ho, aby za ním chodil ožralý děda.
Pardon, ale co to máte za prapodivný nestabilní vztah? Kdyby mi partner řekl, že požaduje testy otcovství, klidně bych si je udělala, ale pak bych odkráčela středem v zájmu zachování vlastní důstojnosti. Měla jsem otce alkoholika. Možná sis měla napřed ošetřit trauma z dětství v terapii, trochu se osamostatnit, ostřihnout toxické lidi ze svého života, třeba se i odstěhovat jinam, a teprve až pak řešit vztah a potenciální mateřství.
Deje se to proto, ze jste zrejme povedeny parecek
V normalnich vztazich se tohle nedeje. Co ti na to jineho rict. A nevim, proc by te melo dite odsuzovat. Za co? Taky mam pocit, ze nepises vsechno.
@Brenda2592 píše:
Já to vůbec nechápu
Asi jiná sociální bublina. Možná i jednodušší smýšlení. Nic ve zlém proti zakladatelce.
Odstehujte se nekam kde vas nebude nikdo znat a zacnete od zacatku.
Lidi jsou proste úplne mimo nekdy a chapu že na vesnici muzou srovnavat te s tatou. Zažila Jsem tuhle mentalitu a opravdu mohlo to nahlodávať partnera. Testy jsi udelala a snad bude u vás doma už klid. Udelala si to nejlepsi, co v tu danou dobu si umela ![]()
Ahoj holky.
Zkrátím to. Mám doma zdravého 7 měsíčního syna. S přítelem jsme devět let, takže mi je 28 let, jemu bude 31. Je to naše první miminko. Přijde mi, ale že je takové vše stále divné. Tady u Nás na vesnicí si z toho lidé dělali srandu, že malej není přítele, proto, i přes všechnu svoji hrdost, jsme si udělali test otcovství. Samozřejmě, jak jinak, je přítele. Ale on mi prostě nevěřil. Poslouchal lidí okolo, rodinu, co mu říkala " a je malej vůbec tvůj? Nebo je miminko tvoje"? Už když byl v bříšku… Strašně mi to trvalo srdce. Hádali jsme se. Hodně pak i před malým na mě furt, " tak si ho udělej, když si ho zaplatíš" a já jo, nemám problém. Přišlo mi, že i nikdo nečekal, že si ho udělám. Potom všichni zmlkli. Jediná moje rodina mi věřila. Ale… Furt to mám v sobě, že jsem si ho prostě udělala. Všichni jsme si museli vytřít sliny.. bylo to pro mne strašné, hlavně malýmu miminku. Nedokážu žít s tím, že mu to třeba budu muset jednou říct, že přijde nějaký blbec a řekne mu to. Všichni se teď se mnou strašně baví, a vše je značně ok a v pořádku, všichni jsou na mě hodný, q malého miluji, ale já se uvnitř stále cítím špatně. Dělali jsme si ho myslím v dubnu kekonci, malej je na začátku… Ale s přítelem to je furt jakýsi divný. Malého miluje, ale stejně mi přijde, že jsem na všechno sama. Ikdyz mě každý chválí, jak jsem skvělá máma, že se má dobře, že je veliký..na to, že je to moje první dítě.. ale já cítím, že díky tomuto, už k partnerovi taky nemam takový ten vztah plný lásky.. kord máme miminko, chtěli jsme ho.. a, prostě lidí jsou tak zlí, bych nikdy neřekla. I můj otec si okolo toho dělal srandu a začal to rozhlašovat nejspíš první, nesnášíme se, hlavně je notorický alkoholik. Všechno mi to pod*lal hlavně on. Nevím, říkám si, ze budu silná, kvůli synovi, ale co když jednou budu za nejhorší mamku na světě? Co když až se to dozví, mě odsoudí? Bude mi otázky? Zapomenou na to lidi?
Nevím, jsem zoufalá..