Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
První dítě - očekávaní a obavy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
1.10.26 11:23
První dítě - očekávaní a obavy
Ahoj,
budu ráda za vaše zkušenosti, názory a pohled na věc.
Je mi 29 let, s partnerem jsme spolu 12 let a máme hezký, stabilní vztah a zázemí. Partner je o 10 let starší než já a oba víme, že bychom jednou dítě chtěli. Čím dál víc proto přemýšlím nad tím, jestli už nenastal ten správný čas.
Na jednu stranu mám pocit, že věkově i životně bychom na dítě připraveni být mohli. Na druhou stranu z toho mám uvnitř docela velký strach. Bojím se, že přijdeme o náš současný klid, pohodu, svobodu a život, který máme teď rádi. Mám obavu i z toho, jak moc dítě změní náš vztah. Často se říká, že dítě je velká zkouška vztahu, a i když nám to teď funguje opravdu dobře, mám strach, že se něco změní nebo pokazí. Slyším to doslova ze všech stran „ať vám to vydrží aspoň do druhého dítěte“. Je mi z toho zle.
Zároveň nevím, jestli je normální mít před tak velkým rozhodnutím tolik pochybností, nebo jestli bych měla cítit větší jistotu a těšení se.
Měli jste to před dítětem podobně? Báli jste se, že přijdete o svůj dosavadní život nebo partnerskou pohodu? A když se na to díváte zpětně, byly vaše obavy oprávněné?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
1.10.26 11:30
Ano, je to normální. Já měla pochybnosti ještě 14 dni před porodem.
Samozřejmě, že to váš vztah změní. Může to být k horšímu, nebo naopak k lepšímu.
Partner má na děti tedy nejvyšší čas vzhledem k věku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.26 11:40
Kdo se bojí, nesmí do lesa. Jestli chceš dítě, nečekej do 35, protože pak to nemusí už jít, protože pak budeš stará až potomek dospěje atd. Takto s ním zažijete spoustu věcí, budete spolu lyžovat, lozit po horách, jezdit po výletech. Není to pořád miminko. S dětmi život nekončí, jen se mění. O život který teď máte a máte ho rádi vás může připravit i cokoliv jiného než dítě. Na kecy „ze všech stran“ se vykašli. Dítě je práce, ale neměnila bych.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.26 11:42
@Okta Díky, za skvělou odpověď. Je fakt, že mám strach jak zvládneme cca první 3 roky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.26 11:58
O partnerskou pohodu přijít nemusíš. Stačí, když nebudeš ta přecitlivělá matka, která děcko nechce dát z ruky pomalu do jeho 18ti let.
Dítě mělo 4-5měs a už šup na hlídání. My na prodloužený víkend do zahraničí. Pak následovala dovolená v zahraničí bez dítěte … Uměli jsme a stále umíme si udělat čas jen pro sebe. S narozením dítěte život nekončí a jak si to člověk zařídí, tak to má. 
Já porodila dítě, když jsme spolu byli necelých 9 let. A teď už to spolu táhneme skoro 20 let 
Jsme spokojení a šťastní.
Do dalšího dítěte jsme nešli a nepůjdeme. Jedno stačí
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.26 12:16
@Klára29apricot píše: Více
To tak tomu svému partnerovi nevěříš? On je bábovka, která tě nechá na holičkách? Nebo co za tím je? Vždycky je to risk pořídit si dítě. Jen ber v potaz, že na to mít dítě, je v životě jen určité časové okno.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.26 12:30
@Okta píše: Více
Našemu vztahu velmi věřím. Jsme lidé, kteří spolu o všem komunikují.
A myslím si, že vím co za tím je - tchýně měla nešťastné manželství a pořád do nás huhlá „ať vám to vydrží aspoň do druhého dítěte“, v moji části rodiny se zase 3 páry rozvádí. Kolem nás jsou teď nespokojení lidé a já nevím proč, ale nějak se to asi všechno na mě přenáší.
Jsou to asi jen ty obavy, že se něco změní, je to neznámé a strach, že to nějak negativně zahýbá s našim vztahem. Ale pořád doufám, že jsou to jen negativní myšlenky přenášené z okolí.
Věřím, že vztah může být dlouhodobý a fajn i s dítětem. Jsou i věci na které se oba těšíme.
Děkuji, že mi pomáháte nad tím přemýšlet a hledat cestu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.26 12:51
@Okta píše: Více
Blbost… Pet let fakt nehraje roli.. jestli bude mit v 60ti 30 lety nebo 25ti lety dite, je fakt uz jedno.
A vetsina co nemůže ve 30ti, 35ti otehotnet, ma jiny problem nez vek…
Ty tady radis skoro 30ti lety zene, co ma navic doma skoro ctyricatnika, at ma dite co nejdriv. Chápu. Ale ona neni srovnana s tim, ze ten soucasny život bude muset úplně prekopat. Takže bude spis litovat. Tohle bys tomu diteti lrece neprala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.26 12:58
@Klára29apricot píše: Více
Ale tak to je normální, že máš obavy. Mít dítě je risk. Ale jestli ho chcete, tak teď je vhodná doba. Riziko potíží s početím, komplikací v těhotenství nebo při porodu a samozřejmě postiženého dítěte už bude jenom stoupat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.26 13:09
Měla jsem to stejně, moc se mi do toho nechtělo. Minulý rok jsem nechtěně otěhotněla a když to nakonec nedopadlo, rozhoupalo nás to oba. Velmi brzy začneme na tom pracovat a to nejen fyzicky, ale i psychicky. Mám pocit, že si musíme domluvit společný bojový plán 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.26 13:17
@Klára29apricot
Ono to tak ale byva, nekdy udelas co muzes, a stejne to nedopadne.
Co se vam realne muze stát, je odcizeni. Ono je hezky, ze umite mluvit, ale velky zmeny nekdy lidi prostě unavi. Prijdou chvile, kdy to peoste musis přetrpět, kousnout se. Kdyz vis, ze je to docasny stav, tak to zvladnes. Bkby je, když se to pak preklopi do ty faze, kdy neviids, ze by se to nekdy zlepsilo… To pak clovek vyhori a je jedno, ze v tom vztahu zustane treba kvuli detem. Uz je to naprd.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.26 13:30
Alespoň částečně asi přijdeš o vse, co jmenuješ.
Ale to, co získáš je asi take důležité. Společnou bytost, která díky vám bude dokonalejší, samostatnější, šikovnější. Pozorovat ty pokroky hřeje u srdce. Získáš nespočet chvil plných smíchu. Budes najednou cel svět pro jednoho živého tvora. To je neskutečný koktejl jen pozitivních emocí.
Prijde mi, ze a dětmi najednou vsechny emoce jsou proste vic extremni: vic strachu, vic radosti. U nas jsou i vic emocionální hádky i usmiřování - ale jame takové povahy.
Ja mam postupně deti tři. Ale deti jsem chtela odjakživa - uz kdyz jsem s mým nastávajícím randila, brala jsem na rande casto malého synovce. A nejka jsme cítili, ze zivot s dítětem je fajn.
No vztah se mění i jinými věcmi než tím, ze přijdou děti (pracovní neúspěch nebo naopak přetížení, nemoci, péče o rodiče, přestěhovaní atd atd).
Jinak k životní zralosti: je mi49 a furt se cítím nezralá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.26 13:49
No ono je to opravdu tak, že s dítětem přijdeš o současný klid, pohodu, svobodu. Ale za to budeš mít dítě, které ty ztráty možná vyváží, záleží, jak moc to dítě chceš. Když budeš mít štěstí, budeš mít pohodové dítě a hlídací prarodiče, pak si budeš rodičovství užívat. Když budeš mít smůlu, budeš mít věčně nespokojeného uřvance bez hlídání a budete s mužem padat na hubu. Ale ta fáze intenzivního se starání o dítě trvá „jen“ několik let a jak se dítě postupně stává samoobslužným, mohou si rodiče vydechnout a mají víc času pro sebe. Určitě je rodičovství ze začátku o sebezapření a potlačení egoistických sklonů. Krásně se ukáže, jestli je ten muž po tvém boku opravdu tak úžasný, jak si myslíš. Nějaké obavy jsou normální, jestli jsou ty tvoje podložené hlavně tchýní, tak si s tím nedělej hlavu a promluv si s mužem o dítěti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.10.26 14:57
@Pučálkovic.Amina píše: Více
Jojo, to tu malokdo napsal. Strasne záleží, jeslti budeš mít pomoc, jak jste zajisteni, jake bude dite. Nikdo ti dopredu nerekne, jaky to bude. Ale u lidi, co maji pomoc, je to vycerpani z péče prostě menší.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
