Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Moje bývalá kolegyně děti nechtěla taky z důvodu, že do tohoto světa je nechce přivést a měla ráda svůj život takový jaký byl. Prostě říkala, že děti nikdy nechce. Teď jí je 45 a je na mateřské s batoletem. Má zkušenost praví, že dřív nebo později se ta mateřská touha ozve téměř u každého z nás.
@Anonymní píše:
Ahoj holky, budu ráda za váš názor. Nemám děti a nikdy jsem je ani nechtěla. Ano, občas jsem si říkala, že by se mi líbilo mít kompletní rodinu včetně mimi, zažít všechny ty starosti i radosti, mateřskou lásku…Představovala jsem si jak bych třeba svoje děti něco učila, nebo jim něco vyprávěla. Ale nikdy to nebylo až tak silné, abych si ty děti pořídila jenom kvůli tomu. Když to zkrátím, tak jsem je nechtěla kvůli tomu jak je svět strašně hnusný a že prostě nechci aby moje děti musely zažít něco zlého. Měla jsem dva dlouhodobější partnerské vztahy a oba ti chlapi už měli dospělé děti z předchozích manželství, tak další nechtěli a nebylo tedy co řešit. Pak jsem byla delší dobu sama a teď mám jen krátce nového partnera. On už odrostlé děti má a tak jsme se hned na začátku dohodli, že tedy děti ne. Jenže teď změnil názor a začíná mě přemlouvat. Kdyby mi bylo třeba kolem 30, tak si řeknu OK, nejdřív se líp poznáme a pak se uvidí. Teď už ale na to vzhledem k mému věku není čas. Můžu spoléhat jedině tak na svoji intuici, která mi říká, že je vše v pořádku. Navíc nový přítel je na rozdíl ode mě typický optimista, který věří vždycky jen v to dobré, podle toho mu to v životě i vychází a teď když se na to dívám jeho pohledem, tak se snad není až tak čeho bát. Finance problém nejsou a bydlet kde taky máme. A já přestože jsem dva dlouhodobé vztahy měla, tak jsem vedla dost prázdný a bezútěšný život. Žádnou superkariéru jsem nikdy neudělala, prostě jsem jen ráda že mám práci, ze které jsem přitom totálně vyhořelá. Vím, že teď to zní strašně sobecky, ale já bých to dítě chtěla teď ze všeho nejvíc proto, ať můžu definitivně zahodit ten svůj dosavadní život a aspoň na chvíli vypadnout z práce. A jak malé děti dokážou dát zabrat vím až moc dobře, protože často jsem si tady pročítala ty nejzoufalejší diskuze ve chvílích, kdy jsem se chtěla znovu ujistit v tom, že ty děti opravdu nechci. Takže když to zhrnu, tak důvody PRO jsou ty, že partner chce, že já to tak vnitřně cítím a že si chci odpočinout od práce. PROTI je můj věk a fakt, že partnera už nemám čas lépe poznat. Samozřejmě nečekám, že to za mě rozhodnete vy, ale váš názor mi dost pomůže.Anonym proto, že nechci ať mě tady pozn někdo z rodiny. Děkuji
Co si budem, hodiny tikaj že jo? Sice ne moc hlasitě, ale joooo ![]()
Musíš se rozhodnout podle sebe a počítat i s tou variantou, že když přítele tak dobře neznáš, že třeba spolu nebudete a jestli i tak bys chtěla dítě a být na něj sama.Ne každá žena má touhu po tom mít dítě a pokud jsi je nechtěla, tak za mě důvod pro to je mít kvůli partnerovi nebo aby sis odpočinula od práce je fakt chabý. Za mě tedy bych se bála i toho věku, ale určitě ti tu spousta pozdních matek napíše, jak je to super.
Já si myslím, že když si dítě pořídíš, litovat toho nikdy nebudeš. I kdyby to s partnerem nevyšlo, pokud se v tobě probudí mateřská láska, dítě budeš milovat a budeš ráda, že ho máš.
Když si ho nepořídíš, můžeš toho litovat do konce života.
Takže hlasuji pro to se o dítě pokusit.
Moje kolegyně se nedávno vdala ve 43 letech a snaží se o dítě, i kdyby se povedlo teď hned, bude jí už táhnout na 45, když se narodí.
Prosím anonym, info o někom jiném.
Zakladatelko, já si myslím, že když už jsi založila takovou diskusi, s partnerem o tom mluvíte a ty si to umíš představit, tak do toho jdi.
Myslím si, ze kdybys nechtěla, tak tady tato diskuze vůbec nevznikne ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj holky, budu ráda za váš názor.
Vůbec neváhej. To malé je tam už dávno připravené. Jenom čeká na to až se rozhodneš, aby se mohlo vykutálet ven.
Tohle je takový pořád trochu tabuozovaný téma. Žena nemá štěstí na chlapa, nebo nechce děcko za každou cenu s kýmkoli, některé ženy jsou v blbé finanční či rodinné situaci a mají dost rozumu na to, aby do ní nepřivedly dítě.
Pak jsou tu důvody za které žena nemůže a neovlivní je, třeba ji děti zkrátka jen neberou, má „opožděný“ mateřský pud, má zdravotní problémy a dítě v nejlepším věku mít nemůže (můj případ).
No a pak najednou třeba toho fajn chlapa potká, zdraví se zlepší a žena by chtěla.
Jenže na ivf je pozdě, nebo musí sáhnout do úspor a co si budem, ty sumy jsou enormní a i slušně vydělávající pár s nějakými úspory mute pár cyklů ivf vycucat z úspor.
Pro doktory je to trubka, co se najednou vzpamatovala a na stáří chce dítě, moc pochopení v tomto směru v okolí nevnímám, pokud vezmu v potaz různé vyslechnuté názory. Jiným lidem se taková žena většinou raději ani nesvěřuje.
Taky mi bude 40 a snažíme se teprve pár měsíců, dřív jsem ze zdravotních důvodu nemohla. Po vysazení léčby, mi snažení lékař „posvětil“. Nikomu se s tím nesvěřuji, manžel se jednou prořekl před švagrovou a při každé návštěvě se mě ptala, jak to že ještě nejsem těhotná
a to je prosím lékařka. Posledně už jsem se dost důrazně ohradila, tak ji to snad došlo.
Mam to nastavené tak, že buď Bůh dá nebo ne, do 41 to budeme zkoušet, teď v lednu máme první návštěvu v car. Manžel dvě děti už má a máme je v péči, není to sice „ono“ ale už z doby nemoci jsem se psychicky připravovala na variantu, že vlastní dítě mít možná nebudu, takže se s tím snad budu umět vyrovnat. Navíc mám výhodu v tom, že muž bezdětný není a nebudu mít tedy vůči němu výčitky, že jsem jej o něco připravila. On by dítě ještě chtěl, ale pokud to nepůjde, nebude pro něj smiřování se s tím nijak těžké, prostě to přijme.
Jinak si taky nejsem jistá rodičovstvím, pochyby jsou a velké. Ale říkám si, že lidé většinou nelitují toho, že děti měli, spíš opačně.
Děkuji všem, přesně tohle jsem teď asi potřebovala slyšet. Názor Adull je pro mě taky dost cenný. Sice rozhodnutá nejsem, ale dost jste mi pomohly ![]()
Pokud bych cítila, že to dítě sama chci, tak bych neváhala. V každém případě, my jsme měli děti v pozdějším věku, také jsme se jednou rozhodovali, zda se o dítě vůbec ještě pokoušet nebo už raději ne (kvůli věku). A jsme za všechny děti nesmírně rádi. O pocitu prázdnoty a bezútěšnosti nemůže být řeč. Na to jsou děti bezvadný lék… Jsou ovšem zdrojem jiných, často ne úplně kladných pocitů, ale to píšeš, že jsi připravená. Jo, já bych do toho šla…
Dite bych si poridila, nikdo nerika, ze vam i vyjde, prece jen vek uz mas…podle me pak kazda, ktera si dite neporidi, jednou lituje… kdyz uz je pozde
Zakladatelko neváhej a jdi do toho. Neřeš úplně důvody proč ano, proč ne. Kdyby to člověk bral jen rozumne, tak si snad nikdo žádné dite neporidi ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj holky, budu ráda za váš názor. Nemám děti a nikdy jsem je ani nechtěla. Ano, občas jsem si říkala, že by se mi líbilo mít kompletní rodinu včetně mimi, zažít všechny ty starosti i radosti, mateřskou lásku…Představovala jsem si jak bych třeba svoje děti něco učila, nebo jim něco vyprávěla. Ale nikdy to nebylo až tak silné, abych si ty děti pořídila jenom kvůli tomu. Když to zkrátím, tak jsem je nechtěla kvůli tomu jak je svět strašně hnusný a že prostě nechci aby moje děti musely zažít něco zlého. Měla jsem dva dlouhodobější partnerské vztahy a oba ti chlapi už měli dospělé děti z předchozích manželství, tak další nechtěli a nebylo tedy co řešit. Pak jsem byla delší dobu sama a teď mám jen krátce nového partnera. On už odrostlé děti má a tak jsme se hned na začátku dohodli, že tedy děti ne. Jenže teď změnil názor a začíná mě přemlouvat. Kdyby mi bylo třeba kolem 30, tak si řeknu OK, nejdřív se líp poznáme a pak se uvidí. Teď už ale na to vzhledem k mému věku není čas. Můžu spoléhat jedině tak na svoji intuici, která mi říká, že je vše v pořádku. Navíc nový přítel je na rozdíl ode mě typický optimista, který věří vždycky jen v to dobré, podle toho mu to v životě i vychází a teď když se na to dívám jeho pohledem, tak se snad není až tak čeho bát. Finance problém nejsou a bydlet kde taky máme. A já přestože jsem dva dlouhodobé vztahy měla, tak jsem vedla dost prázdný a bezútěšný život. Žádnou superkariéru jsem nikdy neudělala, prostě jsem jen ráda že mám práci, ze které jsem přitom totálně vyhořelá. Vím, že teď to zní strašně sobecky, ale já bých to dítě chtěla teď ze všeho nejvíc proto, ať můžu definitivně zahodit ten svůj dosavadní život a aspoň na chvíli vypadnout z práce. A jak malé děti dokážou dát zabrat vím až moc dobře, protože často jsem si tady pročítala ty nejzoufalejší diskuze ve chvílích, kdy jsem se chtěla znovu ujistit v tom, že ty děti opravdu nechci. Takže když to zhrnu, tak důvody PRO jsou ty, že partner chce, že já to tak vnitřně cítím a že si chci odpočinout od práce. PROTI je můj věk a fakt, že partnera už nemám čas lépe poznat. Samozřejmě nečekám, že to za mě rozhodnete vy, ale váš názor mi dost pomůže.Anonym proto, že nechci ať mě tady pozn někdo z rodiny. Děkuji
Kdyby takhle smýšlel každý, tak je svět bez lidí.
Děti jsem chtěla mít relativně mladá a měla jsem je. Ale být v situaci kdy ještě ve 40 žádné nemám, tak bych do toho šla a chtěla mít možnost aspoň jedno mít.
Ahoj holky, budu ráda za váš názor. Nemám děti a nikdy jsem je ani nechtěla. Ano, občas jsem si říkala, že by se mi líbilo mít kompletní rodinu včetně mimi, zažít všechny ty starosti i radosti, mateřskou lásku…Představovala jsem si jak bych třeba svoje děti něco učila, nebo jim něco vyprávěla. Ale nikdy to nebylo až tak silné, abych si ty děti pořídila jenom kvůli tomu. Když to zkrátím, tak jsem je nechtěla kvůli tomu jak je svět strašně hnusný a že prostě nechci aby moje děti musely zažít něco zlého. Měla jsem dva dlouhodobější partnerské vztahy a oba ti chlapi už měli dospělé děti z předchozích manželství, tak další nechtěli a nebylo tedy co řešit. Pak jsem byla delší dobu sama a teď mám jen krátce nového partnera. On už odrostlé děti má a tak jsme se hned na začátku dohodli, že tedy děti ne. Jenže teď změnil názor a začíná mě přemlouvat. Kdyby mi bylo třeba kolem 30, tak si řeknu OK, nejdřív se líp poznáme a pak se uvidí. Teď už ale na to vzhledem k mému věku není čas. Můžu spoléhat jedině tak na svoji intuici, která mi říká, že je vše v pořádku. Navíc nový přítel je na rozdíl ode mě typický optimista, který věří vždycky jen v to dobré, podle toho mu to v životě i vychází a teď když se na to dívám jeho pohledem, tak se snad není až tak čeho bát. Finance problém nejsou a bydlet kde taky máme. A já přestože jsem dva dlouhodobé vztahy měla, tak jsem vedla dost prázdný a bezútěšný život. Žádnou superkariéru jsem nikdy neudělala, prostě jsem jen ráda že mám práci, ze které jsem přitom totálně vyhořelá. Vím, že teď to zní strašně sobecky, ale já bých to dítě chtěla teď ze všeho nejvíc proto, ať můžu definitivně zahodit ten svůj dosavadní život a aspoň na chvíli vypadnout z práce. A jak malé děti dokážou dát zabrat vím až moc dobře, protože často jsem si tady pročítala ty nejzoufalejší diskuze ve chvílích, kdy jsem se chtěla znovu ujistit v tom, že ty děti opravdu nechci. Takže když to zhrnu, tak důvody PRO jsou ty, že partner chce, že já to tak vnitřně cítím a že si chci odpočinout od práce. PROTI je můj věk a fakt, že partnera už nemám čas lépe poznat. Samozřejmě nečekám, že to za mě rozhodnete vy, ale váš názor mi dost pomůže.
Anonym proto, že nechci ať mě tady pozn někdo z rodiny. Děkuji