Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Psychická únava po letech
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.6.23 11:38
To je mi líto 
Určitě bych si celý úvazek nebrala, možná jednou, pokud se ti samotné bude chtít. Ať si ostatní hučí, oni tvůj život nežijí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.23 11:40
Co s tím? Nic. Uzivej si každý den. Zasloužíš jsi to. Jsi hrdinka a teď mysli na sebe, vážně 
Nedávno mi něco podobného řekla poměrně vysoce postavena kamarádka. Má částečný úvazek, vyšší nechce, chce žít. A to je důležité. Zaskočila mě tím, od ní bych to nečekala, ale bylo to v tu chvíli tak pravdivé…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Uslava
28.6.23 11:47
@Anonymní píše:
Před více než deseti lety měl můj manžel těžkou autonehodu. Byl několik měsíců v kómatu, různý zranění a tak.. Měli jsme školní děti. Já pracovala na plný úvazek. Chtěla jsem aby i tak měly děti hezké dětství. Jezdili jsme na výlety, na lyže, do toho práce, domácnost.. Pořád jsem jela v módu, manžel nemůže, je po úraze, ty jseš ta zdravá, musíš to chápat, občas mi někdo pomohl, to ano. Pak jsem si nechala úvazek zkrátit, na 30 hodin. Manžel šel po letech na ID znovu do práce. A tam se mu stal druhé úraz. Byl OSVČ, nějakou pojistku měl. Ovšem kolečko kómatu a rehabilitací se rozjelo znovu. Opět jsem,, musela,, být ta co ta musí pochopit, on je po úrazu, ty jseš ta zdravá. Mezitím se děti osamostatnily. Ulevilo se mi, to jo.. Ale tak zvláštně. Všichni do mě hučí ať jdu znovu na celý úvazek. Ale já prostě nemůžu. Nechci. Nutně potřebuju čas sama pro sebe, kdy mě nebude rodina potřebovat. Přiznám se, že zcela neprozřetelně je mi nyní jedno, že za pár let budu mít málo peněz na důchod, prostě najednou potřebuju žít. Tady a teď. Přijde mi že jsem žila na,, dluh,, a teď jako by pro mě bylo důležité se jet vykoupat. Vzít kolo a projet se. Prostě momentální prožitek. Trochu jsem sama že sebe zděšená, taková nezodpovědnost! Dá se říci že nejsem zhroucena, život mě těší, mám své plány, takže antidepresiva by mi asi nepomohly. Ale já ani nechci aby mi od toho pomohly. Co s tím?
Mas narok si hezky zit. Buď rada, že to umiš. Spousta lidi to zjisti az na smrtelné posteli. To je kapánek pozde. Vezmi to kolo a jeď… Život čeká…
- Citovat
- Upravit
28.6.23 12:02
@Anonymní píše:
Před více než deseti lety měl můj manžel těžkou autonehodu. Byl několik měsíců v kómatu, různý zranění a tak.. Měli jsme školní děti. Já pracovala na plný úvazek. Chtěla jsem aby i tak měly děti hezké dětství. Jezdili jsme na výlety, na lyže, do toho práce, domácnost.. Pořád jsem jela v módu, manžel nemůže, je po úraze, ty jseš ta zdravá, musíš to chápat, občas mi někdo pomohl, to ano. Pak jsem si nechala úvazek zkrátit, na 30 hodin. Manžel šel po letech na ID znovu do práce. A tam se mu stal druhé úraz. Byl OSVČ, nějakou pojistku měl. Ovšem kolečko kómatu a rehabilitací se rozjelo znovu. Opět jsem,, musela,, být ta co ta musí pochopit, on je po úrazu, ty jseš ta zdravá. Mezitím se děti osamostatnily. Ulevilo se mi, to jo.. Ale tak zvláštně. Všichni do mě hučí ať jdu znovu na celý úvazek. Ale já prostě nemůžu. Nechci. Nutně potřebuju čas sama pro sebe, kdy mě nebude rodina potřebovat. Přiznám se, že zcela neprozřetelně je mi nyní jedno, že za pár let budu mít málo peněz na důchod, prostě najednou potřebuju žít. Tady a teď. Přijde mi že jsem žila na,, dluh,, a teď jako by pro mě bylo důležité se jet vykoupat. Vzít kolo a projet se. Prostě momentální prožitek. Trochu jsem sama že sebe zděšená, taková nezodpovědnost! Dá se říci že nejsem zhroucena, život mě těší, mám své plány, takže antidepresiva by mi asi nepomohly. Ale já ani nechci aby mi od toho pomohly. Co s tím?
Měla jsem to dost podobně. Jestli chceš, napiš, můžeme popovídat. A nezodpovědná nejsi. Je to daň za to, že jsi mnoho let jela na dluh. Kdo to nezažil, nepochopí to.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.23 12:07
Žij teď! Udělej to, co chceš ty. Nejsi nezodpovědná a máš na to nárok.
Kdo do tebe hučí a jaký má důvod?
Ani si nedovedu představit, jak strašnou nálož jsi v minulých letech měla, teď máš nárok na to si odpočinout po svém a užít si to. Držím palce!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
28.6.23 12:44
@Tansele tak třeba to neustále řeší moje matka. Je,,stará škola,, žijící ve stylu, vše na potom. Jenže to potom v jejím případě nikdy nepřišlo. Spíše mi to otravuje život, snažím se na to nereagovat.
- Citovat
- Upravit
28.6.23 12:47
Tak záleží jaký plný úvazek. Já dělám dvanáctky denní/noční a volná mám spoustu. Hodně času jenom pro sebe a užívám si!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.23 12:50
@Anonymní píše:
@Tansele tak třeba to neustále řeší moje matka. Je,,stará škola,, žijící ve stylu, vše na potom. Jenže to potom v jejím případě nikdy nepřišlo. Spíše mi to otravuje život, snažím se na to nereagovat.
Prď na potom. Peníze budou, my nebudeme. A jak říkáš, žij tady a teď, trochu volnomyšlenkářsky. Dej si pauzu, načerpej sílu a energii a třeba za 5 let budeš vyklidněná a půjdeš na plný úvazek 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.6.23 12:55
Ahoj zakladatelko, klobouk dolů, jak si to všechno zvládla 
Pokud máte dostatek peněz, tak nech plný úvazek jako plán do budoucna. Má rada je poslouchej své tělo, protože dlouho si byla ta zodpovědná hlavně ty. Nemoci začínají právě z života na dluh. I když do tebe všichni hučí, tak se nenech nikdy rozhodit a zkus zapracovat na komunikaci s těmito lidmi. Pokud se necháš vysávat i od rodiny, tak ti lépe nebude.
Najdi něco, co tě bude nabíjet ( Sport, kamarádky, kultura… ). Mě třeba nabije posilka, rybaření, kamarádi, výlety s rodinou a občas si poslechnu něco chytrýho ( Dušek, Pjér la Šé'z, různé podcasty ) nebo zajedu na seminář a snažím se stále někam posouvat.
Jak vám to funguje s manželem? Myslím intimita, sex, komunikace.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.6.23 22:15
@Anonymní píše:
@Tansele tak třeba to neustále řeší moje matka. Je,,stará škola,, žijící ve stylu, vše na potom. Jenže to potom v jejím případě nikdy nepřišlo. Spíše mi to otravuje život, snažím se na to nereagovat.
A ona se stará takhle o tátu, je na vše sama? Pokud ne, nemá páru jaký to je. Je zázrak, že jsi takhle relativně v pohodě a nezhroutila ses už dávno. Pokud vám peníze nechybí, tak taky hlasuju pro kratší úvazek. Taky bych ho brala, na mé pozici to bohužel (ve státním sektoru) nejde bo tabulky, zase má ta práce jiné plusy. Já tě chápu a smekám, kdo si tohle nezkusil, nemá ti do toho co kecat, a vůbec do života. Drž se a zarid si to tak, jak to vyhovuje tobě a tvé rodině. Kecat umí kdekdo, pomoct už míň.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.6.23 22:31
@Anonymní píše:
Před více než deseti lety měl můj manžel těžkou autonehodu. Byl několik měsíců v kómatu, různý zranění a tak.. Měli jsme školní děti. Já pracovala na plný úvazek. Chtěla jsem aby i tak měly děti hezké dětství. Jezdili jsme na výlety, na lyže, do toho práce, domácnost.. Pořád jsem jela v módu, manžel nemůže, je po úraze, ty jseš ta zdravá, musíš to chápat, občas mi někdo pomohl, to ano. Pak jsem si nechala úvazek zkrátit, na 30 hodin. Manžel šel po letech na ID znovu do práce. A tam se mu stal druhé úraz. Byl OSVČ, nějakou pojistku měl. Ovšem kolečko kómatu a rehabilitací se rozjelo znovu. Opět jsem,, musela,, být ta co ta musí pochopit, on je po úrazu, ty jseš ta zdravá. Mezitím se děti osamostatnily. Ulevilo se mi, to jo.. Ale tak zvláštně. Všichni do mě hučí ať jdu znovu na celý úvazek. Ale já prostě nemůžu. Nechci. Nutně potřebuju čas sama pro sebe, kdy mě nebude rodina potřebovat. Přiznám se, že zcela neprozřetelně je mi nyní jedno, že za pár let budu mít málo peněz na důchod, prostě najednou potřebuju žít. Tady a teď. Přijde mi že jsem žila na,, dluh,, a teď jako by pro mě bylo důležité se jet vykoupat. Vzít kolo a projet se. Prostě momentální prožitek. Trochu jsem sama že sebe zděšená, taková nezodpovědnost! Dá se říci že nejsem zhroucena, život mě těší, mám své plány, takže antidepresiva by mi asi nepomohly. Ale já ani nechci aby mi od toho pomohly. Co s tím?
A co je nezodpovědného na tom, vzít kolo, projet se, jít se vykoupat? 
Jestli jsi unavená a máš chuť žít a zažívat, tak buď šťastná a využij toho, že ještě pořád máš chuť a energii na tyto věci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.6.23 22:37
@Anonymní píše:
Všichni do mě hučí ať jdu znovu na celý úvazek. Ale já prostě nemůžu. Nechci.
Vykasli se nazory ostatnich! Mame s zenou zkracene uvazky a je to super. Sice musime trochu vice pocitat penize, ale ten volny cas za to stoji. Zena se sice za to trochu stydi, jako ze jsme zdravy a muzeme pracovat a ostatni okolo nas pracuji a podobne nesmysli. Nevim jestli to je vychovou nebo mensim sebevedomim nebo obojim. Kazdopadne chce to hodit za hlavu a uzivat si zivota, nikdo nemladneme.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Před více než deseti lety měl můj manžel těžkou autonehodu. Byl několik měsíců v kómatu, různý zranění a tak.. Měli jsme školní děti. Já pracovala na plný úvazek. Chtěla jsem aby i tak měly děti hezké dětství. Jezdili jsme na výlety, na lyže, do toho práce, domácnost.. Pořád jsem jela v módu, manžel nemůže, je po úraze, ty jseš ta zdravá, musíš to chápat, občas mi někdo pomohl, to ano. Pak jsem si nechala úvazek zkrátit, na 30 hodin. Manžel šel po letech na ID znovu do práce. A tam se mu stal druhé úraz. Byl OSVČ, nějakou pojistku měl. Ovšem kolečko kómatu a rehabilitací se rozjelo znovu. Opět jsem,, musela,, být ta co ta musí pochopit, on je po úrazu, ty jseš ta zdravá. Mezitím se děti osamostatnily. Ulevilo se mi, to jo.. Ale tak zvláštně. Všichni do mě hučí ať jdu znovu na celý úvazek. Ale já prostě nemůžu. Nechci. Nutně potřebuju čas sama pro sebe, kdy mě nebude rodina potřebovat. Přiznám se, že zcela neprozřetelně je mi nyní jedno, že za pár let budu mít málo peněz na důchod, prostě najednou potřebuju žít. Tady a teď. Přijde mi že jsem žila na,, dluh,, a teď jako by pro mě bylo důležité se jet vykoupat. Vzít kolo a projet se. Prostě momentální prožitek. Trochu jsem sama že sebe zděšená, taková nezodpovědnost! Dá se říci že nejsem zhroucena, život mě těší, mám své plány, takže antidepresiva by mi asi nepomohly. Ale já ani nechci aby mi od toho pomohly. Co s tím?