Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
K praktikovi pro antidepresiva, v mezičase se objednat na psychiatrii na pořádnou diagnostiku - ale vypadá to na úzskotně-depresivní poruchu - a dlouhodobou péči.
No až prášky stabilizují nejhorší stavy, tak začít hledat psychoterapii.
Ahoj zakladatelko,
z tvého popisu úplně cítím, jak silná tíseň tě svírá. Opravdu to musí být těžké, každý den vstát a fungovat a dělat to, co od tebe čeká okolí, když ty bys potřebovala něco úplně jiného…
Myslím, že bys měla co nejdříve navštívit obvoďáka a nechat si doporučit psychologa či psychiatra. Neber to tak, že jsi nějaký blázen, jen vloni potřeboval podobnou pomoc každý dvanáctý (a ve skutečnosti je těch lidí mnohem víc). Pokud máš možnost, klidně si najdi psychologa (terapeuta) jako samoplátce. Má to některé výhody.
A hlavně, neboj, vše bude v pořádku. To co nám dělá největší starosti, působí největší strach, se v 9ti z 10ti případů nikdy nestane. A v tom jednom případě, kdy se to stane, tak jsme připravení.
Držím palce, zvládneš to, bude ti zase líp.
Myslíš, že to bez neschopenky půjde?
Můžeš si akutně zajít do psychiatrické pohotovostní ambulance. Taky CDZ centrum duševního zdraví má možnost rychle pomoci s psychiatrickou ambulanci do několika dní.
K psychiatrovi ani k psychologovi nepotřebuješ zadanku od praktického.
Psycholog je na terapii a psychiatrii přes léky.
Některé pojišťovny mají bonusy na soukromou terapii např vzp 5000kc pro 10 sezení…
Klinicti psychologové na pojišťovnu jsou dost plni a mívají první termín za dlouho.
Na nemocenské bys mohla chodit do stacionáře pro uzkostne a neuroticke problémy. Máš něco v okoli?
Existují taky pobytové terapeuticke programy speciálně pro uzkosti…nudz praha a fn olomouc jsou zaměřené na kbt terapii. Odpoledne je volno a vikendy doma.
Kromě kbt jsou další možnosti…Kroměříž psychoterapeuticke oddeleni atd…
Po hospitalizaci (nebo jako alternativa hospitalizace) se dávají lázně (Jeseník, Karlova Studánka, Lipova) 3 týdny s možností prodloužení na 4 týdny.
Poslední dobou se cítím na pokraji svých sil, nemám z ničeho radost a neustále se cítím v napětí. Každý den mi přijde úplně stejný a jsem z toho dost frustrovaná. Bylo už pár dní, kdy jsem nezvládla jít ani do práce, trpím sociální fobií a poslední měsíce jsem hrozně úzkostná, lekám se úplně všeho a žiju neustále ve strachu..Hlavou mi pořád běží, co by se mohlo stát, mám strach, že třeba přijdu o někoho blízkého. Dokonce jsem se začala bát jezdit autem někam na výlety, neustále si představuju katastrofické scénáře, a když např. přítel jede do práce na motorce, hnedka potřebuju vědět, že dojel v pořádku. Mám dny, kdy prostě nedokážu běžně fungovat, jsem zpomalená, mám pocity na omdlení a nejraději bych celé dny prospala. Několikrát jsem už přemýšlela o neschopence, ale bojím se, že by to doma bylo ještě horší, připadala bych si jako simulant..Říkám si, že to musím nějak přežít, vydržet..aspoň pro ty peníze
a abych každému nemusela vysvětlovat, proč vlastně nechodím do práce, možná by to ani nepochopili..Nevím, co se sebou
opravdu si přijdu jako v začarovaném kruhu, kdy každý den chodím domu psychicky vyšťavená a bez chuti do života..