Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Psychicky unavená
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
28.9.16 12:02
Psychicky unavená
Ahoj, nemáte prosím někdo radu, co na duševní únavu. Nějak nedávám ten koloběh každodenních věcí- brzké vstávání, po práci domů a vyzvednout děti+ nákupy, kroužky, kontroly u doktora, zácpy ve městě+ cesta domů na vesnici. Není to sice každý den, ale poslední dobou dost často. Včera jsme absolvovali maraton k novému zubaři na druhém konci města, odvoz syna na kroužek, nákup a doma jsem zjistila, že dcera nechala novou mikinu v převlékací kabině(kdybych jí to nepřipomínala). Takže večer znovu cesta do města a zpátky. A tak mi přijde, že je pokaždé něco takového. Manžel chodí z práce domů až večer(k práci má ještě živnost),když jsou děti umyté, pes vyběhaný, úkoly udělané, večeře připravená a ještě je ukřivděný, že už jdu zase spát. Snažíme se do našich starostí nezapojovat naše rodiče(jen občas na pohlídání o víkend nebo o prázdninách, kdy si to užívají),manžel když nemůžu já taky děti zaveze kam je třeba, ale delší dobu jsem hrozně unavená. Ani ne tak fyzicky, jako duševně-že je mi často do breku. Připadám si na všechno sama a je mi smutno z toho, že nevidím východisko-nikdo to za mě neudělá, manžel pomáhat doma nemůže, má toho taky dost(k práci ještě dělá na baráku). Snažím se relaxovat při procházkách se psem v přírodě, ale stejně mě pak přepadne v určitých situacích taková beznaděj, že bych hned brečela. Asi to je to taky dlouhou krizí, co s manželem máme. Částečně jsme to snad už vyřešili, ale nejistota tam ve mě zůstala. Stýská se mi po dětství a pocitu, že bude zase líp. Máte to někdo taky tak? A co vám pomáhá? Snažím se spát 8 hodin, mít správnou životosprávu, dělat si drobné radosti, ale nějak mě to pořád válcuje 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.9.16 12:14
Zkus trochu sportovat, chodit nekam na cviceni, plavat, s pejskem popobehnout, vyplavi se endorfiny. Nebo nekam vypadnout na vikend, na par dni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.16 12:16
Je tu docela velká šance, že každodenní rutina, které se nedá zas až tak vyhnout jen přikládá nějakému složitějšímu vztahovému problému, který má prozměnu kořeny někde hlouběji v psychických strukturách.
Myslím že by stálo za to srovnat si věci v hlavě a zkusit hledat nějaké jiné úhly pohledu, než současná beznaděj, která sice podle objektivních kritérií není špatná, ale vás ubíjí a hlavně ze které nevidíte východisko.
Málo kdy to jde jen tak na povel, ale dost tomu pomáhá možnost mít k tomu nějakého průvodce. Nejjednoduší cestou je najít si psychoterapeuta či psychoterapeutku, další variany jsou třeba dobrý kněz, nějaký duchovní učitel a podobně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.16 12:20
Rozumím Ti, já jsem sice na RD, ale přijde mi to možná ještě horší, než chodit do práce…psychicky to poslední dobou nedávám. Každý den je stejný, o vše se starám já. Manžel přijde z práce domů, kde už je uvařeno, uklizeno, vypráno a děti obstarané, účty zaplacené, nákup udělaný, pes vyvenčený atd.atd. Ani mi tak nevadí ten kolotoč, jako to, že se nikdy nedočkám ani náznaku vděku. Stačilo by blbé: Teda mámo ten oběd byl dobrej…nebo cokoli, jakýkoli náznak uznání. Takto mám pocit, že vše co dělám je naprostá samozřejmost…a to mě ubíjí. @pussy85 Třeba u nás je něco takového naprosto nereálné. O děti se z 99%starám já a syna by mi ještě nikdo nepohlídala…má oáza klidu je vana(která se mi povede tak 1× za týden, když zrovna děti odpadnou dřív než já 
)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.16 12:24
@pussy85 píše:
Zkus trochu sportovat, chodit nekam na cviceni, plavat, s pejskem popobehnout, vyplavi se endorfiny. Nebo nekam vypadnout na vikend, na par dni
S dětma to kolo pro mě není takový relax (hlídám je a jsem ve střehu) a sama se na něj tak často nedostanu(chybí hlídání nebo chuť) Ale když se zadaří, je to pro mě relax, v létě jsem si k večeru několikrát vyrážela a byl to pro mě balzám. Nejvíc ty procházky se psem v přírodě-to mi pomáhá, ale jak jdu s dětma, už se zase dohadujou(jsou hrozní soupeři), je to s nima někdy děs.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.16 12:30
@Ou Určitě je v tom zakořeněná dost ta naše krize-bylo to dlouhou dobu a nedávno to vygradovalo už v dost vážnou debatu(padlo slovo i rozvod). I když se snažím být asi silná a ustát to, hodně mě to sejmulo a sebralo všechny ideály. Měla jsem depky, teď v září jsem začala chodit k psycholožce, aby mi s tím pomohla a ukázala jinou cestu. Snad to bude lepší. Ta nejistota v našem vztahu, co tam zůstala, mě asi právě vyčerpává.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.16 12:32
Mohu se zeptat, proc nezapojujete babicky vice? Ja bych vyexpedovala decka k babicce a udelala si pekny vikend.
Musim rict, ze podobne popisy jsem slysela uz i od kolegyn z prace. Jedna moje kolegyne se z toho smeje, ze po praci ji zacina druha smena… dalsi dve maji z toho kolotoce deprese.
Musim rict, ze po vyslechnuti techto potizi jsem se asi 2 roky sama sebe ptala, zda opravdu dite chci a jak to budu zvladat. Ale pak jsem si rekla, ze nejak to uz bude a az budu mit chut se jen tak flakat jeden den, odvezu decka k babicce, at si taky uzije, kdyz to vnouce tak moc chtela
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.16 12:34
Taky jsem takhle vyšťavený, přijde mi že všechno musím organizovat sám, řešit kdejaký lehce řešitelný problém. Po práci taky dělám na baráku, ale přijde mi že práce tam spíše přibývá a bude pro mě problém stíhat jen ty údržbové práce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.16 12:44
@warita Moje rodiče chodí oba do práce(bydlí asi 20 km daleko), některé víkendy jezdívají na chalupu(mají tam dost práce, děti tam s nimi jezdí jen když je tam teplo-jinak je dost studená a syn je často nemocný). Snažím se je tam dávat alespoň 1× za měsíc na víkend. Děti by rádi viděli častěji, ne že ne, ale někdy jsem v pátek odpoledne už ráda, že nemusím už nikam autem a nechce se mi je zas vozit, připravovat oblečení, klábosit u mámy a večer za tmy zas domů. Jsem sice pojízdná, ale řízení mě stojí pořád ještě dost úsilí. A rodiče manžela jsou ještě starší, jsou sice doma, ale tak nějak si vnoučata už užili u starších dětí a děti se tam zrovna moc nehrnou(děda kouří, takže je moc nenutíme). Ale když potřebujeme hlídání, tak jsme rádi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.16 12:54
@Nickyx píše:
@warita Moje rodiče chodí oba do práce(bydlí asi 20 km daleko), některé víkendy jezdívají na chalupu(mají tam dost práce, děti tam s nimi jezdí jen když je tam teplo-jinak je dost studená a syn je často nemocný). Snažím se je tam dávat alespoň 1× za měsíc na víkend. Děti by rádi viděli častěji, ne že ne, ale někdy jsem v pátek odpoledne už ráda, že nemusím už nikam autem a nechce se mi je zas vozit, připravovat oblečení, klábosit u mámy a večer za tmy zas domů. Jsem sice pojízdná, ale řízení mě stojí pořád ještě dost úsilí. A rodiče manžela jsou ještě starší, jsou sice doma, ale tak nějak si vnoučata už užili u starších dětí a děti se tam zrovna moc nehrnou(děda kouří, takže je moc nenutíme). Ale když potřebujeme hlídání, tak jsme rádi.
Rozumim, nemas to jednoduche. Co jsem ale slysela od kolegyn (tech depresivnich), ze casem se tyhle problemy maji tendenci urovnat. Jak deti rostou, tak jsou samostatnejsi, byvaji mene nemocne, na krouzky si dokazou zajit samy, atd
Zkus vydrzet! Drzim palecky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.16 13:03
@warita Díky 
Ono to spíš teď všechno vyústilo, když jsme měli krizi s manželem. To se pak jedno přidá k druhému a člověk asi není prostě stroj. Jinak ale není na tomhle světě pro mě nic smysluplnějšího, než jsou děti
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.16 13:12
@dendule4 Mně by hrozně potěšilo, kdyby mi třeba jednou přinesl kytku, jen tak, že mě rád. Anebo by mě něčím překvapil, co mám ráda. Ale to nehrozí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.16 13:14
@Havran007 Barák-poslední roky mi s tímhle slovem naskakuje husí kůže. Kdyby záleželo na mě, barák já už nikdy více(nebo hlavně ne starý)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.16 13:47
@Nickyx píše:
@dendule4 Mně by hrozně potěšilo, kdyby mi třeba jednou přinesl kytku, jen tak, že mě rád. Anebo by mě něčím překvapil, co mám ráda. Ale to nehrozí
Ahoj, mám pocit, že ti asi rozumím ohledně nějakého komplimentu, kytičky, slova, pohlazení, čehokoliv, co tě zase jakoby nakopne, dodá takovou vzpruhu, naleje novou sílu do žil, pocit, že jsi moc potřebná v rodině, pocit, že jsi žena, která je stále milovaná a uznávaná, za to vše co pro rodinu dělá.
Mohu se zeptat, dá ti třeba jen tak mimochodem např. kytičku někde utrženou, nebo i jinak ti projevuje lásku k tobě? Nebo např. celý rok nic…myslím bez pocitu náklonnosti?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.9.16 13:48
@Nickyx ......ptám se na to proto, že i taková maličkost, dokáže dosti vzpružit a dodat sílu na pokračování dále… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
