Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Chci se jen zeptat, jestli byl někdo z vás někdy u psychoterapeuta. S touto myšlenkou si už hodně dlouho zahrávám a nikdy by mě nenapadlo, že to jednou budu řešit. Problém je ve vztahu mezi mnou a moji matkou. Moje mamka je totiž trochu ráznější povaha, nic nikdy nedá najevo a upřímně řečeno si už někdy připadám jako nějaký hadr z koštěte, který je špinavý, smrdí. Tak se někdy totiž ke mně moje milá maminka chová. Nikdy to nebyla taková ta mamka-kamarádka. Už všechno to začalo na škole, nikdy jí nebylo nic dobré, vždycky jsem všechno dělala špatně. Když jsem přinesla trojku, její odpověď byla: a proč nemáš aspoň dvojku a tak to šlo pořád. Vždycky se více ohlížela na ostatní, ostatní byly v tomhle lepší než já, ti ostatní nejsou takový spratci jako já apod. Když jsem začala chodit s manželem, tak se rodiče nějak znali. Moje mamka mi řekla, ať jim hlavně neříkám, čí jsem, že by se za mě musela stydět. Poslední kapkou byla naše nedávná hádka, kdy mě sjela za to, že jsem si u nich doma chtěla vzít tatranku. Vyjela na mě, že mě u mě doma taky nikam neleze, tak jestli něco chci, ať si jí řeknu. To už jsem toho měla vážně dost. Pohádali jsme se do krve, a její závěr byl, že už u nich nejsem „doma“, že jsem si vytvořila domov jiný. U nich jsem už jen na návštěvě. Já to ovšem jen myslela obrazně doma, však víte
. No prostě už jsem s nervama a s psychikou docela na dně, občas to odnese manžel a taky občas bohužel synek, což mě trápí ze všeho nejvíc. Ale co chce víc?? Mám se dobře, skvělýho manžela, skvělý a zdravý dítě, nemáme dluhy a máme svoje bydlení. Já už fakt nevím. Mátě někdo zkušenost buď s takovým přístupem rodičů nebo i s tím psychoterapeutem? Nebo z toho dělám větší problém, než to je?? Já už fakt nevím a už nemůžu dál. Prosím pomoc!!
Chtěla jsem to psát anonymně, ale nešlo to poslat s tím kódem, tak to berte jako že mě nevidíte, jo
? Já už fakt nevím, jak dál a tady se vždy dobře poradí.
Paci, myslím, že záleží na tom, jaký typ jsi. Buď jsi duševně nezávislá, pak si myslím, vyprdni se na mamku, občas zajdi na kafčo, bav se neutrálně, chovej se plně jako návštěva… prostě to tak ber.
Nebo jsi typ jako třeba já, že jsem s mamkou spjata neodstřižitelnou pupeční šňůrou a záleží mi na vztahu s ní, na jejím názoru na na tebe. chceš si u ní pobrečet… pak je to těžké, protože jste zřejmě každá z jiného těsta a opravdu by to asi chtělo delší hovory s nějakou osobou, která ti prostě sedne. Nemusí to být ani odborník
Jaký jsi typ?
Jaký jsem typ, těžko říct. Ale to víš, že bych chtěla si k ní zajít na kafčo, pobrečet si u ní na ramenu, když mě něco trápí. Ale u ní to opravdu nejde. Když mám trápení nebo něco, tak mě odbyde tím, že nejsem jediná kdo má problémy a jsou od toho, aby je řešili. A že jsem dospělá, ať si je vyřeším. Je v tomhle směru dost chladná. Jednou jsem potratila a ona mi na to řekla, že nejsem jediná a brečet kvůli tomu?? To snad ne. Ani to rameno mi nenastavila, takže všechno řeším s manželem, který je fakt super, ale už ho nechci s problémem s mojí mamkou otravovat. On sám je z toho dost špatný, někdy dokonce je na ní i naštvaný. Je to fakt těžký. Ten problém je obsáhlejší, napsat všechno nejde. Jako třeba teď situace. KDyž vidí Honzíka, může se poprdět. Ale naposledy nás viděla před 14 dny a že by nějaký telefonát, kde jsme, proč jsme se neukázali, prostě nic. A to je jedna maličkost ke druhé a kupí se to a kupí. Honzík jde spát, takže až zítra. Ale díky ti za odpověď. Asi píšu zmateně, ale to jsem poslední dobou celá ![]()
Packo, já z vlastní zkušenosti radím, že vyhledat odborníka se fakt vyplatí. U nás to možná ještě pořád není tak běžná věc, ale myslím, že budeš koukat, jak užitečné ti to bylo.
Takhle přes internet ti těžko někdo skutečně poradí, jak máš svoje vztahy řešit. ![]()
Seber odvahu a jdi do toho. ![]()
ahoj Packo,
ach ty matky
![]()
já bych pár sezení ( možná bude stačit na vysvětelnou jen jedno) u psychloga doporučila. myslím, že tvá"diagn. " zní deprivace z dětství. nelekej se, není to nic srašného, tohle si neseme skoro všichni ![]()
psycholog by ti to právě vysvětlil, bohužel vše v dospělosti navazuje na naše dětství, jak jsme jej prožili, jak se k nám chovali rodiče,ale i sourozenci apod. někdy se tohodle břímě neumíme rozumně zbavit či vysvětlit.
určitě by ti také poradil,jak se svojí matkou vycházet apod.
přeji kráááásné dny,Irias
Paci, asi to vyzkoušej, určitě to má smysl. Ale myslím, že jste prostě každá jiná, mamka je chladnější, asi má jiné hodnoty než ty (děti nejsou zcela nahoře).
Malinko vycházím ze sebe. Mám dobrou mamku,ale v jedné věci si nerozumíme a bohužel pro mě podstatnou. Nemůžu otěhotnět, jsem z toho dost rozhozená a několikrát jsem zkoušela vybrečet se u mamky, ale nešlo to. Prostě ne. Říkala mi, ať už víc dětí nemám apod., že jedno bohatě stačí. Když jsem byla těhu, dokonce mě poslala na potrat. (To se nesmí provalit kvůli Tomovi, mají spolu dobré vztahy). Pak po víc jak roce konečně otěhotněla, bylo to divné, napsala jsem jí sms (že jsem těhu, ale mimi v děloze není) a ona mi vůbec neodpověděla. Když jsem potratila (spontánně), tak mi řekla, že jsem třeba těhu vůbec nebyla…
Takže jen toto, třeba jsou otázky, v kterých si rozumíte. Tak se s ní bav hlavně o tom a ty choulostivé jen ťukej. Já si myslím, že ji nepředěláš a prostě témata, o kterých se s ní nedá bavit, tak to prostě nepůjde. Můžeš jí zkusit říct (při dobré situaci), že tě to a to mrzí, že si s ní potřebuješ popovídat jako se svoji mamkou, že třeba nepotřebuješ radu, ale jen to, že víš, že je někdo duševně s tebou a fandí ti. Ale nevím, reakce může být hodně divoká, i na to se připrav. Zkus toho psychologa, proč ne, třeba ti pomůže zorientovat se v tom vztahu.
Ahoj,
mam stejny problem, ale stale hledam odvahu jit k odbornikovi.
Docela tusim v cem byl u nas problem. Moje mati mela po mem porodu vlekle problemy a musela byt casto v nemocnici a jako vrchol kvuli zpackanemu porodu nemohla mit dalsi deti.
Takze ma jen me, nedokonalou dceru, ktera ji nesaha ani po kotniky. Snazim se sec muzu to brat s nadhledem, ale jsem celkem citlivka a potrebuju si obcas s nekym popovidat. Bohuzel jsem se uz jako mala naucila se ji s nicim nesverovat, protoze vse bylo dokonale pouzito na dalsi osocovani a urazky. To fakt nemusim. Horsi je to v tom, ze u matky zatim bydlime a ona se nas snazi odtud dostat pryc. Vylozene ji prekazime. Ale tata nas chce tady mit a tak mam oporu alespon v jednom rodici.
Navic mam od puberty problemy s depresemi, ktere podle psychiatra prameni prave z toho vztahu s matkou. Od prvniho tehu jsem ale u nej nebyla a tehdy bylo akutni resit neco jineho.
Terik
Holky všem vám díky. Fakt to není jednoduchý. Holt já mám priority jiné než moje mamka a oproti ní více věřím vlastní rodině než cizím. Snad si v tom udělám sama nějaký ten pořádek a možná se s tím i nějakým způsobem vyrovnám. Ale věřte, kdo to nezná, nemůže ani v nejmenším vědět, čím si procházím. Je to samozřejmě obsáhlejší problém, než se tady možná zdá a všechno napsat prostě nejde.
Ještě jednou všem moc díky!!
Ahoj holky, vim ze reaguji hodne pozde, ale treba to nejake dalsi pomuze.
Na tato temata je uzasna knizka Tvoje dítě jako šance pro tebe od Zdeňky Jordánové. Je v ni prave popsano to, jak si neseme problemy z detstvi a predavame je zase dal nasim detem (pokud si ty problemy nevyresime).
Zdenka Jordanova je sice kineziolozka, ale knizka je psana tak, ze i lidem, kteri temto metodam nefandi (nebo je vubec neznaji), tato knizka podle mne hodne pomuze.
Ja jsem asi nekde uprostred knizky a musim rict, ze spousta veci tam recenych sedne jako prdylka na hrnec ![]()
Drzim palce, at se rodinne vztahy alespon trochu urovnaji, to co jste tu nektere psaly, je vazne docela hruza ![]()
Ahojky, je to už sice víc než rok od původní diskuze, ale chci se zeptat. Zda jsi, Packo, nebo třeba některá jiná byla u psychoterapeuta a zda to pomohlo, a taky zda sama nebo s mamkou.
Jinak jsem založila na toto téma, co jsem původně napsala sem, novou diskuzi, fakt bych potřebovala nějaký rady a tady se to trochu ztratilo…
Packo, mám to samý. Jsem svině, kurva atd… Snažím se nekomunikovat a v sobě to zadusit..
Kdo hledá účinnou terapii mám prožitky z terapie mne pomohla psychoterepautka Fremlová mne zbavila nočních děsů, zvedla mne sebevědomí, díky její péči jsem se nedostal do Psychiatrické léčebny. Vysoce hodnotím její práci a všem vřele doporučuji. Děkujeme za milá slova plná pochopení. Patrik a Lenka Fabianovi.
Tak jsem se na doporučení zkusila objednat na psychoterpii, mám za sebou šíleny rozvod, ale uvedu moje pocity terapeutka Fremlová moc ochotná nahooodouuuu !!!!! pěkný přístup ambulance má úroveň. Dobrá spolupráce.