Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je mi lito,co prozivasm,ale priklanim se k tve kamaradcem,navstiv psychologa,driv nez sahnes po nejake omamne latce:(ja se tam taky chystam,neni na tom nic spatneho.Tri deti samo o sobe jsou zaprah,tak verim,ze je to na hlavu,chlap a porno-nemyslim si ,ze by to bylo k vuli tve postave,nebo vzhledu,chlapy jsou proste uchylaci a porno se jim libi,kazdemu,kdo rika,ze ne tak lze.Popros manzela o pohliodani deti,kdyz nebude chtit tak babicku,potrebovala by si aspon na vikend nekam s kamaradkou,na hory,na nejakou chatku,lazne.Darzim ti palce,vim jaka je deprese mrcha taky ji mivam. ![]()
Chápu to správně, že pracuješ 6dnů v týdnu, pracovní dobu máš 9h, k tomu domácnost se třema dětma a partner je nemakačenko? Nějak jsem se v tom ztratila ![]()
edit: už jsem se asi našla, on dělá, ale má pocit, že těžší práci, jo?
Víš já tě obdivuju. Tři děcka, to je záhul obrovskej. K tomu práce, navíc pravidelně přesčas, celá domácnost na tobě… Napadá mě jen jedno - k čemu ho máš? ![]()
jj,on dělá,ale věčně nemaj práci,tak je posílaj domů a nebo dělaj kusy na čem moc nevydělá…a to jsem zapoměla dodat,že jsem ještě na mateřské…
Anonymní, také bych ti doporučila psychologa. Z toho co píšeš to vypadá, že jsi ve slepé uličce, a že potřebuješ pomoct z venčí. Neboj se toho, najdi si nějakého dobrého v okolí, vystřídej klidně dva, tři, aby ti nějaký sedl, a uvidíš, časem se začne tvůj život měnit k lepšímu.
jsem už z toho koloběhu úpně unavená…vyčerpaná…asi si fakt potřebuji odpočinout…
No tak z toho co popisuješ,by měl depresy a pocit vyčerpání každý
Nutně si musíte s partnerem promluvit a pozměnit zavedený systém
Držím palce
.
Ahoj, mohla bych poprosit nejakou zkusenou maminku o radu? Jsem uz uplne psychicky vycerpana. Mam Skoro sedmimesicniho prcka. Uz v porodnici to byl poradny nervacek, ale myslela jsme ze to prejde. Nemuzu ho nikde nechat na minutu samotneho i kdyz jsme ho nechavali lezet v postylce aby byl sam a zvykal si. Aby jsme ho moc nerozmazlili. NEustale je nespokojeny a vztekli. Ono ze zacatku to jde porad vymyslet ruzne kravinky, ale po case uz se clovek jen blbe tvari a nic. Nepomaha ani kocarek. I kdyz si vynutil sezeni neustale rve. Jenomze se hrozne casto zalika a nechce se nadechnout nemuzu ho nechat vyrvat.JSme na prcka cely den sama. Manzel se vraci az kolem ctvrte odpoledne a ma sve starosti. Takze kdyz usne jsem uplne na dne a nedokazu uz se venovat manzelovi. Samozrejme ani domaci prace nejdou skloubyt. Skoro nespi. Dava si takove dvacetiminutovky. Mate nekdo nejakou radu jak to zmenit? Miluju ho a nikdy bych ho nevymenila za nic, ale jsem uz uplne na dne svych sil.
Ahoj…nevím,kde začít,ale asi takto…máme doma tři malý raubíře,nevím jestli to je z nich,ale už nevím kudy kam.Dříve jsem byla drogově závislá,bylo to hodně špatný,podvíživa,bída,špína na hnus,když si vzpomenu,bylo i pár pokusů o sebevraždu…pak ale se mi v životě objevil člověk,kterej mi pomoh a přišli děti,žijeme spolu,koupily jsme byt,ale už se mi nevěnuje,prej už jsem úplně normální a začleněný člověk,našel si koníčky a zájmy,kterým se věnuje,do toho mě ničí ještě jeho rodina,tchýně by si furt chtěla brát děti na víkend,vše jim dovolí a pak na jejich úkor trpím já,protože co já zakážu babička dovolí,všichni ho využívaj,ale on se pro rodinu může roztrhat a na něj si pak nikdo nevzpomene…já chodím do práce na 6 dní v týdna9hodin a k tomu se starám o domácnost a on neumije ani blbej hrníček.Po dětech jsem přibrala a nikdy předtím to nedělal,ale v počítači jsem najednou našla tajnou složku a v ní neuvěřitelné množství porna,dokonce si musel schovat i plechovku od energydrinku na kterém byla blondýna s úmělýma prsama a vytelenou…víte čím…místo toho aby mi pomohl,tak mě ničí,připadam si jako by chtěl něco jinýho než doma má,já sama mám se sebou komplexy,vadí mi jak vypadám a on mi v tom moc nepomůže…ateď k tomu děti,furt se perou,brečí ječí,mám jich pokrk,jsem nevyspalá,připadam si už vyšťavená,začínám být na ně hnusná a nebo se zavřu do ložnice a brečim a brečim a brečim a nadávám na něj proč zrovna jeho musím mít tolik ráda,když jsem se ho ptala jestli si mě veme za manželku,tak jestli jsem normální a jako prej naco?.....Říká mi pořád miluju tě,ale stále nepřichází,žádné uznání jen výčitky,to víš já nepracuju jako ty abych si mohl na celej den sednout na prdel a hovno dělal,ale to,že živim rodinu nevidí…Potřebovala bych vypnout,každý den se těším do práce,na ticho,ten klid,žádný pláč,handrkování,kňourání,člověk dětska musí furt k něčemu přemlouvat,popravdě nevím,jestli jsem více unavená z přítele nebo z dětí,dost často si říkám,že z nich…a asi to tak je svádím vinu na chlapa,aby nemuseli trpět děti,ale trpíme všichni…nevím jestli mám hledat pomoc lékaře…kamarádka(věčný optimista) mi říka:„Ten kdo nemá psychouše brzo spáchá sebevraždu,podívej se na mě mám doktora,léky na spaní,antidepresiva,večer uložím děti dám si jonta a jsem ten nejvíc šťastný člověk…“
Já vím,že to je strašná zplácani všeho,skáču od jednoho k druhýmu,ale přesně takhle to teď prožívám,nevim co dřív…chci stíhat vše a přitom se psychinci ničim…