Řešíme moc finance?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Reakce:
Manzel zní jako skrt, po tom co jsi vypsala. 
on za nic neutrácí?
Třenice o penize jsou při mateřské asi dost časté. Ale nechat si nadávat pro boty za 500 mi přijde dost hardcore.
Myslím, že to děláš dobře a manžel by měl být rád, že má tak šetrnou ženu. Děti holt něco stojí, tak to prostě je a ať počítá s tím, že náklady na děti porostou úměrně s jejich věkem. Na čem si manžel myslí, že bys mohla ušetřit? On si nic pro sebe nekupuje?
On za nic neutrácí? Příště ho pošli s dětmi do nějakého kamenného obchodu pro boty a nové oblečení, ať vidí ty ceny. A přestala bych s nakupováním bot z druhé ruky.
- Upravit
Manžel nemá představu o tom, kolik co stojí. Boty za 500 jsou za hubičku.
Píšeš, ze se máte velmi dobře. Nemáte. Kupovat dětem obnošené boty, nedopřát sama sobě kosmetiku ani oblečení… Nemáte se dobře.
- Upravit
To je zvláštní, že chlapa škrta si zpravidla najdou nejvíc šetřivé ženské 
Pořídit čtvery boty za 2000 dohromady je v dnešní době skoro zázrak a absolutně to nelze považovat za rozhazování. Slušné venkovní boty jakékoliv outdoorové značky začínají dnes na 3000-4000 za pár. Kdybys koupila dětem každému dvoje takové, dá se to považovat za rozhazování. Za mě jsi extrémně spořivá a manželovi bych na ty kecy řekla, ať se teda víc snaží a najde si líp placenou práci.
@Blue2 píše:
Myslím, že to děláš dobře a manžel by měl být rád, že má tak šetrnou ženu. Děti holt něco stojí, tak to prostě je a ať počítá s tím, že náklady na děti porostou úměrně s jejich věkem. Na čem si manžel myslí, že bys mohla ušetřit? On si nic pro sebe nekupuje?
Nemyslím, ze to zakladatelka dělá dobře. Už jen obnošené boty pro děti je chyba.
- Upravit
Co to je většinu našetřit? Průměrná mzda je 40 hrubého?
Má lehký nadprůměr. 40 čistého? Plus rodicak. Hypo, děti, náklady na provoz. Žádná dovolená, věci z druhé ruky.
Chtělo by to hrubý rozpočet. Z jedné strany se může zdát, že je manžel škrt. Z druhé strany se může zdát, že zuby nehty brání každou korunu, abyste v téhle době měli rezervu.
Takže těžko říct, no.
Myslím, že jsi extrémně spořivá. Boty z druhé ruky bych teda dětem nekoupila. Beru jim nové a kvalitní. A to prostě něco stojí, to je fakt. Řekla bych, že nežijete, ale přežíváte. Co z toho života máš, když většinu platů ušetříte, ale kvalitní boty pro děti ti jsou vyčteny, na dovolenou nejedete a pro sebe si nakupuješ pouze z druhé ruky, protože se bojíš koupit si něco nového?
@Alriga píše:
Píšeš, ze se máte velmi dobře. Nemáte. Kupovat dětem obnošené boty, nedopřát sama sobě kosmetiku ani oblečení… Nemáte se dobře.
Napadlo mě tak samé. Nikam nejezdit, muset kupovat boty z druhé ruky (nic proti recyklaci, ale tohle už je i na mé vyhnané až do setriciho extrému).
Manžel by si měl uvědomit, že jeden plat a RD prostě v české kotlině nikdy nebyla hitparáda.
A doma možná vzájemně víc komunikovat, kolik co stojí, co je potřeba koupit.
Vy nežijete, ale živoříte. Všechno obnošené, bez výletu, dovolené, ty si taky nic nedopřeješ… Co z toho dětství budou ty děti mít??
Znám takové typy. Vzít s dětmi do obchodu a otevřít oči.
Nekupuj dětem obnošené boty 
oblečení nevadí, ale boty. Nohy jsou na celý život, neničit v dětském věku.
Na RD je to vždycky těžké, pokud by to šlo, tak navýšit příjem aspoň brigádou z které by sis s dětmi koupila co potřebuješ za oblečení, boty a kosmetiku…
Vypadá to, že tvůj manžel nechápe to, že mít rodinu znamená větší radost, starost a vyšší výdaje 
Až jednou půjde na třídní schůzky, kde se po něm bude chtít platit do třídního fondu Už vidim ten výraz
Téma je zamknuté a nelze do něj již dále přispívat
Trochu nastíním situaci - jsem na RD, manžel vydělává řekněme lehký nadprůměr, máme se, dle mého, velmi dobře. Máme hypotéku, starší auto. Jsme schopni z platu většinu našetřit. Teď jde o to, že manžel se vzteká, že toho není na domě dodělaného mnohem víc, že „moc utrácím“ a pak to asi dělají jiní, když mají příjem menší a zvládají to. A já si to obhajuji tím, že fakt neutrácím. Snad v životě jsem nekoupila nové oblečení nebo boty, všechno z bazarů. Na dovolené nejezdíme, kosmetiku ani žádné speciální potraviny si nekupuji. Ale holt čas od času ty věci potřeba nakoupit jsou - teď jsem utratila spoustu peněz za celoroční a letní boty pro děti, po někom, ale i tak udělají čtvery boty skoro 2 tisíce.
Manžel to nemůže pochopit, je to stále dokola. On jenom vidí, že mi chodí balíčky a proč zase. 
Já, ačkoliv mi nevadí šetřit, zase odmítám žít úplně low-cost, koupit boty na tržnici a tvářit se, že to dětem stačí, dát jim na svačinu místo ovoce rohlík, protože je levnější. A to ani nemluvím o tom, že je stále do čeho ty peníze strkat, ráda bych na léto dětem pořídila brusle, něco na zahradu apod. Ale i po někom se to samozřejmě nastřádá a zase by to bylo plno výdajů. 
Samozřejmě něco na domě se udělá, ale je to pomalejší, než manžel předpokládal. Už to podle mě ženeme do extrému oba dva. Vidím to nějak zkresleně já? Nebo jak to máte vy? 