Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@prokr píše:
Nenaděláš vůbec nic. Takhle fajnově je to u nás zavedeno-že totiž ona má práva, ale absolutně žádné povinnosti. Máš pravdu. Nemá o syna zájem a je otázkou času, kdy se na něj vykašle úplně. Podle mého názoru je taková matka dítěti úplně k ničemu, jenom mu ten kontakt s ní ubližuje. Nezbývá Ti než vyčkat až syn ještě trochu povyroste pochopí, co to je za pí. u a sám dojde k tomu, že se s ní nechce vídat. Jediné, co teď můžeš je s ním o tom mluvit a opakovně mu vysvětlovat, že je bezva kluk, chyba není na jeho straně a doma ho milujete. Netlačila bych na pilu to nemá smysl a mohlo by se to otočit proti Tobě, ale nebála bych se mu v evší slušnosti říct, že takhle se milující máma nechová a pokud by už nechtěl nemusí se sní vídat, že ho nutit nebudeš.
Je to hrozné tohle…
Hele, já bych si tím tak jistá nebyla. Na venek určitě. Nedochází k ventilaci, protože nedochází k těm okamžikům, kdy se to řeší a kdy to jde ven. Ale na to dítěti se to podepíše, zůstane to v něm a jednou to ven půjde: proč se ta máma na mě úplně vybodla? Neříkám, že jednou za měsíc v průměru to nějak spasí, ale furt lepší, než nic. Minimálně si jí neidealizuje, aby pak v pubertě zdrhal a hledal svůj zidealizovaný obraz dokonalé matky.
Se zbytkem soulas.
K psychologovi chodila už dříve, to že to nemá v hlavně úplně v pořádku vím ale nic s tím neudělám. Nefetuje 100% má ještě další děti ale už starší a soběstačné o které se moc nemusí starat. Ten dopis/mail je dobrý nápad. Opravdu styk určen není a na OSPODU nám ze začátku řekli že pokud nechceme nemáme ho předávat (pokud by dělala problémy), k tomu jsme se ale nikdy nesnížili. Má údajně problémy s prsem, asi nádor. To samozřejmě chápu je to hrozné, sami jsme ji popřáli aby ji to dobře dopadlo, ale na operaci má jít až na podzim a navíc pak po operaci (dejte tomu za 14 dní) by si ho podle mě vzít mohla. Na chemo chodit nemá, že to není až tak vážné. Mám shodou okolností v rodině ženu, která má mnohem vážnější průběh a funguje normálně alespoň v rámci rodiny. Takže takhle je to s tou operací.
To je další věc, máme strach že se v 15 sbalí protože prostě nepochopí jak to je a uteče za ní. Nejspíš by ho tam stejně dlouho nesnesla protože když tam býval občas na prázdniny déle jak 3 dny tak to byla katastrofa a oheň na střeše. Ale i tak, je to hrozná představa. Dáváme mu co můžeme, má všechno na co si vzpomene, manželka se k němu chová jako k vlastnímu a on by pak prostě odešel, nepředstavitelné. ![]()
@Anonymní píše:
@Lama LamaTo je další věc, máme strach že se v 15 sbalí protože prostě nepochopí jak to je a uteče za ní. Nejspíš by ho tam stejně dlouho nesnesla protože když tam býval občas na prázdniny déle jak 3 dny tak to byla katastrofa a oheň na střeše. Ale i tak, je to hrozná představa. Dáváme mu co můžeme, má všechno na co si vzpomene, manželka se k němu chová jako k vlastnímu a on by pak prostě odešel, nepředstavitelné.
Njn, ale tím, že na ní budeš kydat hnůj na ospodu a snažit se omezovat styk, tomu nijak nezabráníš. Spíš naopak. Já souhlasím s kadrnožkovou. Nijak to nehodnoť, nesuď. Respektive je jasné, že to hodnotit musíš, soudit taky, jsou v tom emoce, ale vyblej to na kámošku až půjdete na kafe. Ne na dítě. To tu od toho není.
Nene, rozhodně nemám v plánu kydat hnůj, to jsem už přešel. Jen jsem chtěl vědět jestli nemají zkušenost, nedokážou poradit co udělat kdyby se třeba opravdu rok neozvala. Paní Kadrnožková, má každopadně pravdu souhlasím s ní.
@Anonymní píše:
@Lama LamaTo je další věc, máme strach že se v 15 sbalí protože prostě nepochopí jak to je a uteče za ní. Nejspíš by ho tam stejně dlouho nesnesla protože když tam býval občas na prázdniny déle jak 3 dny tak to byla katastrofa a oheň na střeše. Ale i tak, je to hrozná představa. Dáváme mu co můžeme, má všechno na co si vzpomene, manželka se k němu chová jako k vlastnímu a on by pak prostě odešel, nepředstavitelné.
Hele, to se bohuzel muze stat, mame v okoli tenhle pripad. Tatka si vysoudil do pece, dali mu ‚vsechno‘ a on v 18 rekl čau a utekl k matce a s nima se nestyka. Takze zkouska nervů pro tebe/pro vás, ale fakt netlacit.
Jo, a jeste neco. Davat si velky pozor na pusu. Muj synek 8 na nas s otcem a na macechu ted zacal vytahovat veci, ktere se dely pri rozpadu rodiny, pred 5 lety. Kdo co rekl, kdo se jak tvaril, kdo co udelal. Ted si pro sebe lovi nejake bobřiky a vsechny zkouší. Treba na me vybafl: mami, ale ty mi stejne lžeš, viď.
ja v šoku, tak opatrne odpovidam: hele, odjakziva se snazim nelhat nikomu, zivot je pak jednodušší, ale co jsem ti zalhala? Bych to rada vysvetlila?…odpoved: zatim nic, ale kdyby neco, tak víš co!…
na jednu stranu jsem ráda, ze zacal ventilovat vse, o cem se nemluvilo, na druhou stranu koukam, co vsechno si pamatuje. A manipulaci deti poznaji vzdycky a nemaji ji rady. Ony to jen neumi pojmenovat, ale moc dobre vědí, ze je to spatne. Blbce z nich neudelas ![]()
Jestli je matka psychicky nemocna nebo labilni - a opet - to, ze chodi k psychologovi vubec nemusi znamenat, ze je blazen na svobode
, tim spis opatrne na vyjadreni a na činy. Mel bys proste mit ciste svědomí ![]()
Tak to je strašné, to bychom asi nedali.
Je to strašné.
Už jsem si taky všiml že si syn pamatuje některé věci jak měl třeba 3 roky. To mě hrozně překvapilo, ale nebylo to nic ohledně tohoto tématu.
Netvrdím že je šílenec na svobodě.
K psychologovi se samozřejmě dostane i docela normální člověk, který chce jen poradit. U ní ale vím že byla hrozně labilní když se tak nějak začal rozpadat vztah atd…bylo toho hodně a pak to pokračovalo dál a u toho jsem už nebyl. Tam je taky problém, že už když byla těhotná říkala že ho nechce, nechovala se k němu nikdy jako matka, nevzala ho na klín, nepřitulila se…prostě se u ní asi nevyvinul nějaký ten mateřský cit co bývá.
@Anonymní píše:
@PaníKadrnožkováTak to je strašné, to bychom asi nedali.
Je to strašné.
Už jsem si taky všiml že si syn pamatuje některé věci jak měl třeba 3 roky. To mě hrozně překvapilo, ale nebylo to nic ohledně tohoto tématu.
Netvrdím že je šílenec na svobodě.K psychologovi se samozřejmě dostane i docela normální člověk, který chce jen poradit. U ní ale vím že byla hrozně labilní když se tak nějak začal rozpadat vztah atd…bylo toho hodně a pak to pokračovalo dál a u toho jsem už nebyl. Tam je taky problém, že už když byla těhotná říkala že ho nechce, nechovala se k němu nikdy jako matka, nevzala ho na klín, nepřitulila se…prostě se u ní asi nevyvinul nějaký ten mateřský cit co bývá.
NO tak přiznejme si, že byla nejspíš už dost labilní, když sis jí vybral.
Jen jsi si to buď nepřipouštěl nebo ti to vyhovovalo, že jsi ochránce, chrabrý rytíř pro slabou ženu, ne?
Právě že se mi zdá, že to tak nějak začalo pomalu gradovat až po 1. roce vztahu. Ona mě docela deptala a vozila se po mě. To já jsem si nechtěl nechat samozřejmě líbit, ale spíš si myslím že mě chtěla tak nějak manipulovat. Ale to už byl na cestě malý a já nechtěl rozbíjet rodinu, pak to bylo ještě horší, tak jsem šel. Rozhodně to nebyla slabá žena, naopak dost sebevědomá. ![]()
@Anonymní píše:
@Lama LamaPrávě že se mi zdá, že to tak nějak začalo pomalu gradovat až po 1. roce vztahu. Ona mě docela deptala a vozila se po mě. To já jsem si nechtěl nechat samozřejmě líbit, ale spíš si myslím že mě chtěla tak nějak manipulovat. Ale to už byl na cestě malý a já nechtěl rozbíjet rodinu, pak to bylo ještě horší, tak jsem šel. Rozhodně to nebyla slabá žena, naopak dost sebevědomá.
No tak jsi šel do dítěte zbytečně brzy, aniž bys budoucí matku svého dítěte poznal. Svůj díl viny na tom neseš taky.
Netvrdím že to nebylo brzo. Kdoví jak by to bylo kdyby neotěhotněla, možná by byla v pohodě. Byla to spíš “nehoda” než plánované. Proto to možná taky je tak jak je. Hlavně ať je malý v pohodě, o to nám doma jde.
Ještě jednou díky za rady.
@Anonymní píše:
@PaníKadrnožkováTak to je strašné, to bychom asi nedali.
Je to strašné.
Už jsem si taky všiml že si syn pamatuje některé věci jak měl třeba 3 roky. To mě hrozně překvapilo, ale nebylo to nic ohledně tohoto tématu.
Netvrdím že je šílenec na svobodě.K psychologovi se samozřejmě dostane i docela normální člověk, který chce jen poradit. U ní ale vím že byla hrozně labilní když se tak nějak začal rozpadat vztah atd…bylo toho hodně a pak to pokračovalo dál a u toho jsem už nebyl. Tam je taky problém, že už když byla těhotná říkala že ho nechce, nechovala se k němu nikdy jako matka, nevzala ho na klín, nepřitulila se…prostě se u ní asi nevyvinul nějaký ten mateřský cit co bývá.
Drzim palce, fakt je to o nervy ![]()
Jestli sem chodis, jeste bych cetla @Lama Lama, ona ma nejlip zmaknutou tu praktickou stránku, bez ohledu na emoce
hodne inspirujici. Proste v te dane situaci neresit komplexne tu matku a vasi rodinu (tim se spolehlive dostanes do mlejnu emoci), ale tu konkretni situaci. Mama neprijela, kurnik, pockame hodinu a jedeme na brusle. Mne se obcas v pripade komplikaci vraci ta ‚generalni nas. ranost‘, ale bez ni je kazda ta situace vlastne dost jednoducha a celkem snadno uvhopitelna a resitelna a synek to vnima a je klidnější.
Jo a jeste, ty děti jsou strasne spravedlive. On neprestane tu mamu mit rád ‚jen‘ proto, ze se o nej nestara. Znam jednoho otce, ktery (tezka dusevni choroba) se nestykal, byl zalezly v pokoji u rodicu. Matka se znovu vdala a porodila dalsi dite. A ptala se dcerky, jestli si nechce vzit s nimi prijmeni (vlastni otec souhlasil). A ona rekla, ze nechce, aby tata nezustal sam
chapes to? ![]()
@PaníKadrnožková píše:
Drzim palce, fakt je to o nervy![]()
Jestli sem chodis, jeste bych cetla @Lama Lama, ona ma nejlip zmaknutou tu praktickou stránku, bez ohledu na emoce
Jo a jeste, ty děti jsou strasne spravedlive. On neprestane tu mamu mit rád ‚jen‘ proto, ze se o nej nestara. Znam jednoho otce, ktery (tezka dusevni choroba) se nestykal, byl zalezly v pokoji u rodicu. Matka se znovu vdala a porodila dalsi dite. A ptala se dcerky, jestli si nechce vzit s nimi prijmeni (vlastni otec souhlasil). A ona rekla, ze nechce, aby tata nezustal samhodne inspirujici. Proste v te dane situaci neresit komplexne tu matku a vasi rodinu (tim se spolehlive dostanes do mlejnu emoci), ale tu konkretni situaci. Mama neprijela, kurnik, pockame hodinu a jedeme na brusle. Mne se obcas v pripade komplikaci vraci ta ‚generalni nas. ranost‘, ale bez ni je kazda ta situace vlastne dost jednoducha a celkem snadno uvhopitelna a resitelna a synek to vnima a je klidnější.
chapes to?
Jo, to jsou prostě i pro mě nepochopitelný a nevysvětlitelný záležitosti. Protož čistě z racionálního hlediska to přece není možné. Ale je to tak.
Z tohoto důvodu jsou podporovány kontakty dětí v pěstounských rodinách s bio rodiči, kteří jsou ještě uplně jiný matroš, než výše zminovaná matka. A ač to na první pohled nedává vůbec smyl, ja už je zkrátka ověřeno, že uplné odříznutí i od těch patologických rodičů nefunguje. Pro mě obtížně pochopitelné, ale věřím tomu.
@prokr píše: ......že takhle se milující máma nechová...........
Já bych tohle fakt nedělala.
Tím mu jasně říkáš, že jeho máma ho nemiluje. To je medvědí služba. Dítě se pak musí vyrovnávat s tím, proč ho nemiluje, proč to není lepší, jak by to mohlo být super, kdyby…
Daleko lépe se vyrovnává s tím, že ona je prostě taková, líp to neumí, každý je jiný, prostě má trochu jinou mámu, než ostatní.
Máma je v životě docela klíčová osoba, to není jen tak se vyrovnat s tím, že ho máma nemiluje. To nezvládne kolikrát ani dospělý, natož dítě. Pozor na to.
Jeste me napadlo- uacit se chovat tak, jak by to bylo pro vas skousnutelne dlouhodobe. Me taky vadil navrh a la ‚pak si dame vedet‘. Takze napsat ji dopis/email- podivej, kluk na tebe ceka a nejistota, jestli a kdy si vzpomenes, je pro vsechny spatne skousnutelna. Takze kluk bude pripraveny kazdou prvni nedeli v mesici, naobedvan, svacinu sebou a my budeme doma. Jinak budeme zit po svém a ten styk ti nemuzu zarucit, ac udelam vse pro to, aby se uskutecnil. Pokud budes v nemocnici, muzete se spojit po skypu nebo videohovorem. Budu moc rad, kdyz si kluk uchova vzpominku na to, ze mama ho ma rada a mysli na nej, takhle se jen kvuli nejistote generuji zbytecne negativni emoce. Proste zatlacit na pravidelnost, byt sporadickou.
Nevim, co s ni je, jestli fetuje nebo ma tezke deprese, nejak mi nejde do hlavy zakrok, kde je vyloucen kontakt s detmi, byt treba po telefonu
A sklukem rozhodne neresit, jak se chova/nechova spravna máma, ale kazdou tu situaci oddelene zvlášť