Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rodina či láska?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Cizinka1
29.5.22 22:42
@Anonymní píše:
Zdravím Vás, je tu mnoho různých lidí a různých názorů a já bych rád získal širší neomezený a nezaujatý pohled na věc.
Můj příběh zní tak, že jsem 13 let v manželství, mám dvě velmi malé děti, velmi hodnou a láskyplnou ženu, žádné krize, žádné problémy a stala se mi taková věc, že jsem se zamiloval.
Potkal jsem ženu, která mě okouzlila na první pohled a až po čase když jsem s ní neplánovaně zůstal o samotě a s alkoholem jsme zjistili, že je to vzájemné. Nutno podotknout vdanou ženu s dětmi. Nic se mezi námi nestalo, ale bylo to tam a čas od času, když jsme se někde viděli, tak jsme ze sebe nemohli spustit oči. Po roce jsme nakonec nevydrželi to ve vzduchu a skončili spolu na výletě a nic podobného jsem v životě nezažil. Vášeň, chtíč, ale také mnoho citu, radosti a souznění k druhému. Chemie, kterou vůbec neznám, její pot je jak nejkrásnější voňavka na světě. Prostě věci co jsem nikdy předtím nezažil a ani netušil že existují.
Nikdy předtím jsem nedokázal ani pomyslet na to, že bych mohl zradit (podvést) svou manželku. A má objevená láska to s tou zradou vůči svému manželovi cítila stejně a tak to skončilo na bodě, že nesmíme přece kvuli citům ohrozit naše děti, ale přesto jsme se nakonec scházeli nekontrolovatelně dál a vše mezi námi prohlubovali a doma postupně nevědomky odrovnávali svou psychiku. Bylo tam mnoho komplikací proč se něco nesmělo udělat a i padlo mnoho podnětu, ať odejdeme z domovů, ale neodešli jsme. Čas šel dal v běžných životech, aby se asi zjistilo, že to opravdu nebylo jen chvilkové pobláznění a nějaká nadrženost na druhého. Ona vyrazila s manželem na cesty po světě, já měl druhé dítě, ale stejně jsme se ač je to k nevíře zas a znovu scházeli. Uběhlo tak několik let, opadla zamilovanost, začali být vidět naše chyby. Jenže místo zhrození a rozpadu vznikla vzájemná láska, nebo myslím, že se to tak definuje, když druhého znáš i ze špatné temné stránky a stejně ho nadevše miluješ. Nebo jestli to dělá to, že jsme spolu nemohli nikdy opravdu žít, vážně nevím co si myslet. Tak jako tak, je tam stále stejný cit a vášen jak na samotném začátku plus starost a obavy o druhého.Několikrát došlo i na to, že jsme se to pokusili ukončit, jenže je ze stejné vesnice a setkání se nakonec nevyhneš a pak vše je rázem zpět.
Co je teď nakonec správné? Na tohle se nelze beztrestně zeptat jen tak někde. Zažil něco podobného někdo? Stojí to za to rozervat ty rodiny pro své city jinde a bohužel způsobit dětem, že nebudou mít plnohodnotné rodiny a že tam díky malému věku můžou nastat i soudní pře o ně?
Všude se zde človek dočítá, jak má tedy kvuli rodinám násilně přeřušit kontakt, jak to hold bude rok, dva bolet a nakonec se z toho dostane, že to je prostě jen běžná věc co se děje milionům lidí po světě a že to musí překonat, jenže to chce opravdu odhodlání a jistotu, že je to to správné pro sebe.
Naši stávající partneři jsou oba hodní a i když se chováte doma díky tomu všemu ne moc dobře, tak vám celou dobu říkají, že vás milují a odpouští vám vše možné i nemožné. Kdyby jen věděli. Je to nepochopitelné, jenže už to ani jednomu z nás nejde moc dobře dál a nakonec nás to dostává po tom všem co jsme si nadrobili.
Prožil tohle někdo? Máte na to nějaký názor? Není to třeba celé jen naivní představa o lásce, která při společném žití vymizí? Já už to nějak nedokáží po tom všem objektivně posoudit.
Ja myslím, že už je to tak daleko že nebudeš být moci nikdy šťastný d tvou ženou a dětí to vycítí. Ano děti to poznamená ale nakolik záleží jen na vás rodičích jak se budete po rozchodu k sobě chovat. Má i milenka děti?
Myslím že je fér pro všechny zúčastněné to rozseknout a nebudi ti radit jakým směrem. Já bych takhle žít nemohla.
Píšeš že žijete na vsi, kde se vidate?
- Citovat
- Upravit
29.5.22 23:13
Možná jste pro sebe ti praví, možná ne. Ale počítej s tím, že ten sajgon, až to praskne, společné soužití se vším, co k tomu patří, tvoje děti, její děti, vaše rodiny, rozvody, soudy,… to vás i přes všechnu vaší lásku může položit. Abys nakonec nezůstal sám, s alimenty na krku a zničeným dětstvím tvých potomků. Jestli jsi ochotný to risknout, jdi za hlasem svého srdce, ale nečekej, že to bude snadný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
29.5.22 23:28
- asi by se to dalo nazvat „osudovou láskou“. Jenže osudové jsou právě proto, že neprojdou běžnou realitou. I přes to, že už jsou vidět chyby, lidé si své lásky idealizují. Žít ale spolu každý den a řešit platby a běžné starosti, bylo by za chvíli po té „magické osudovosti“.
- vztahů jsem měla několik. Vlastně docela dost. I jen těch mileneckých. A když jsem poprvé zažila s někým to, co popisujete vy, myslela jsem si, že není možné, abych něco tak silnýho, takovou souhru a prolnutí těl i duší a všechno ještě někdy zažila. Jasně, že zažila. A ne jednou. Takže ano, něco takového existuje a milenka není jediná, která má tu „moc“ vyvolat tyhle pocity, city. To mi věřte.
Podle mě se to tím pádem přeceňuje.
Vy se vůbec neznáte. Kolikrát jsem měla jako single matka pouhý milenecký vztah a druhá strana „pod vlivem lásky“ se hnala do vztahu. No aby ne, když viděla jen ty nejvejš víkendové miničástečky života - mimo každodenní realitu. To je pak lehký být pro někoho ta pravá. Jenže já měla děti a můj život byl diametrálně odlišný od toho, co jsem ukazovala třeba přes ten volný víkend bez nich a denních starosti. A vy prostě ani za ty roky víc nevidíte. I po letech je to jen a pouze poblouznění. Příliš velký risk ztratit rodinu
Navíc myslím, že odcházet od rodiny kvůli jiné osobě je nesmysl. Když už odchod od partnera, kde jsou děti, tak kvůli problémům, které jsou v tom vztahu, sám. A až pak přemýšlet, že by v životě mohl být někdo jiný. Protože pokud je podnětem někdo jiný, vnímání dosavadního vztahu je dost zkreslené.
Btw… Proč jste si proboha dělal další dítě, když už jste v tom lítal?
Jinak - vám bych rozvod neradila. Ne jen kvůli dětem.
Ale psát sem vaše žena, tak jí ten odchod poradím.
- Citovat
- Upravit
29.5.22 23:56
Hlupáku! Tvoje láskyplně žena si takoveho hňupa nezaslouží! Chudak holka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.5.22 23:58
@Královna Kosmíru píše:
Hlupáku! Tvoje láskyplně žena si takoveho hňupa nezaslouží! Chudak holka.
Kdo tohle nezažil, nepochopí…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.22 00:01
@Anonymní píše:
Zdravím Vás, je tu mnoho různých lidí a různých názorů a já bych rád získal širší neomezený a nezaujatý pohled na věc.
Můj příběh zní tak, že jsem 13 let v manželství, mám dvě velmi malé děti, velmi hodnou a láskyplnou ženu, žádné krize, žádné problémy a stala se mi taková věc, že jsem se zamiloval.
Potkal jsem ženu, která mě okouzlila na první pohled a až po čase když jsem s ní neplánovaně zůstal o samotě a s alkoholem jsme zjistili, že je to vzájemné. Nutno podotknout vdanou ženu s dětmi. Nic se mezi námi nestalo, ale bylo to tam a čas od času, když jsme se někde viděli, tak jsme ze sebe nemohli spustit oči. Po roce jsme nakonec nevydrželi to ve vzduchu a skončili spolu na výletě a nic podobného jsem v životě nezažil. Vášeň, chtíč, ale také mnoho citu, radosti a souznění k druhému. Chemie, kterou vůbec neznám, její pot je jak nejkrásnější voňavka na světě. Prostě věci co jsem nikdy předtím nezažil a ani netušil že existují.
Nikdy předtím jsem nedokázal ani pomyslet na to, že bych mohl zradit (podvést) svou manželku. A má objevená láska to s tou zradou vůči svému manželovi cítila stejně a tak to skončilo na bodě, že nesmíme přece kvuli citům ohrozit naše děti, ale přesto jsme se nakonec scházeli nekontrolovatelně dál a vše mezi námi prohlubovali a doma postupně nevědomky odrovnávali svou psychiku. Bylo tam mnoho komplikací proč se něco nesmělo udělat a i padlo mnoho podnětu, ať odejdeme z domovů, ale neodešli jsme. Čas šel dal v běžných životech, aby se asi zjistilo, že to opravdu nebylo jen chvilkové pobláznění a nějaká nadrženost na druhého. Ona vyrazila s manželem na cesty po světě, já měl druhé dítě, ale stejně jsme se ač je to k nevíře zas a znovu scházeli. Uběhlo tak několik let, opadla zamilovanost, začali být vidět naše chyby. Jenže místo zhrození a rozpadu vznikla vzájemná láska, nebo myslím, že se to tak definuje, když druhého znáš i ze špatné temné stránky a stejně ho nadevše miluješ. Nebo jestli to dělá to, že jsme spolu nemohli nikdy opravdu žít, vážně nevím co si myslet. Tak jako tak, je tam stále stejný cit a vášen jak na samotném začátku plus starost a obavy o druhého.Několikrát došlo i na to, že jsme se to pokusili ukončit, jenže je ze stejné vesnice a setkání se nakonec nevyhneš a pak vše je rázem zpět.
Co je teď nakonec správné? Na tohle se nelze beztrestně zeptat jen tak někde. Zažil něco podobného někdo? Stojí to za to rozervat ty rodiny pro své city jinde a bohužel způsobit dětem, že nebudou mít plnohodnotné rodiny a že tam díky malému věku můžou nastat i soudní pře o ně?
Všude se zde človek dočítá, jak má tedy kvuli rodinám násilně přeřušit kontakt, jak to hold bude rok, dva bolet a nakonec se z toho dostane, že to je prostě jen běžná věc co se děje milionům lidí po světě a že to musí překonat, jenže to chce opravdu odhodlání a jistotu, že je to to správné pro sebe.
Naši stávající partneři jsou oba hodní a i když se chováte doma díky tomu všemu ne moc dobře, tak vám celou dobu říkají, že vás milují a odpouští vám vše možné i nemožné. Kdyby jen věděli. Je to nepochopitelné, jenže už to ani jednomu z nás nejde moc dobře dál a nakonec nás to dostává po tom všem co jsme si nadrobili.
Prožil tohle někdo? Máte na to nějaký názor? Není to třeba celé jen naivní představa o lásce, která při společném žití vymizí? Já už to nějak nedokáží po tom všem objektivně posoudit.
A co na to ta druhá žena? Ona s tebou po tom všem být chce? O ní nepíšeš jediné slovo. Co její city, pocity?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.22 05:27
Ahoj, něco to řeknu. V dlouholetém vztahu je lehké se zamilovat. Člověk ma základnu doma a vyšší sebevědomí. To vzrušení je i z toho, že je to zakázané ovoce. Chybu si udělal už tehdy, kdy sis dovolil s ní trávit více času. Ty jsi ten, kdo si dovolil ohrozit rodinu.
Za mě to bude tak, že budou trpět vaše rodiny nebo vy. Pokud Vám to v manželství klapalo a děti máš rád, tak si to po*ral. Věř tomu, že kdybyste spolu chtěli být, tak to vše okolo zařídí to, že to nebude tak růžové, jak to teď vidíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.22 06:22
@LukeR1 píše:
Ahoj, něco to řeknu. V dlouholetém vztahu je lehké se zamilovat. Člověk ma základnu doma a vyšší sebevědomí. To vzrušení je i z toho, že je to zakázané ovoce. Chybu si udělal už tehdy, kdy sis dovolil s ní trávit více času. Ty jsi ten, kdo si dovolil ohrozit rodinu.
Za mě to bude tak, že budou trpět vaše rodiny nebo vy. Pokud Vám to v manželství klapalo a děti máš rád, tak si to po*ral. Věř tomu, že kdybyste spolu chtěli být, tak to vše okolo zařídí to, že to nebude tak růžové, jak to teď vidíš.
Já bych ho tak neodsuzovali, jsme lidi s city, ne stroje, tomuhle neporučis, ani to nenaplanujes, a pokud to nikdy doma nezažil, tak to jednou musel potkat a už se to rozjelo. Osobně si myslím, že to není s tou láskou tak žhavé, jinak by s ní už dávno byl, jak se říká, láska hry přenáší. Jak je ale známo, mužům stačí doma sex, jídlo a porozumění aby nic neměnil a to on evidentně má. Takže si sem na emimino přišel pro „potvrzení“, že ma zůstat doma, když to nebyl schopen doteď rozseknout. Nicméně zajímalo by mě jak to má ta druhá žena. Mám takové tušení, že ho nechce…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.22 06:58
@Karamba2020 píše:
Spali jste spolu vůbec? Nějak mi to v tom textu asi uteklo.
Nejprve několikrát zdůrazňuje že nic nebylo, pak už o tom nemluví. Roky zamilovanosti a scházení se bez sexu by se rovnalo zázraku. Ale možné je vše.
Zamilovat se, to chápu. Rozbít funkční vztah je prasárna. Měl přestat včas, protože takové věci se stávají. Vždy se kolem nás najdou protějšky co nám voní, chemie valí a rozumíme si s nimi. Ale jsme národ monogamní, takže si člověk prostě musí vybrat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
30.5.22 07:12
@Karamba2020
„Po roce jsme nakonec nevydrželi to ve vzduchu a skončili spolu na výletě a nic podobného jsem v životě nezažil. Vášeň, chtíč, ale také mnoho citu, radosti a souznění k druhému.“
Já myslím, že je to jasné 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Snažení a nezdary
- 22.05.26
- Anonymní
Sex ve vztahu
- 29.05.26
- Anonymní
Výchova
- 01.06.26
- Dadinkamaminka
Operace a přechod.
- 30.07.26
- Anonymní
Zdravím Vás, je tu mnoho různých lidí a různých názorů a já bych rád získal širší neomezený a nezaujatý pohled na věc.
Můj příběh zní tak, že jsem 13 let v manželství, mám dvě velmi malé děti, velmi hodnou a láskyplnou ženu, žádné krize, žádné problémy a stala se mi taková věc, že jsem se zamiloval.
Potkal jsem ženu, která mě okouzlila na první pohled a až po čase když jsem s ní neplánovaně zůstal o samotě a s alkoholem jsme zjistili, že je to vzájemné. Nutno podotknout vdanou ženu s dětmi. Nic se mezi námi nestalo, ale bylo to tam a čas od času, když jsme se někde viděli, tak jsme ze sebe nemohli spustit oči. Po roce jsme nakonec nevydrželi to ve vzduchu a skončili spolu na výletě a nic podobného jsem v životě nezažil. Vášeň, chtíč, ale také mnoho citu, radosti a souznění k druhému. Chemie, kterou vůbec neznám, její pot je jak nejkrásnější voňavka na světě. Prostě věci co jsem nikdy předtím nezažil a ani netušil že existují.
Nikdy předtím jsem nedokázal ani pomyslet na to, že bych mohl zradit (podvést) svou manželku. A má objevená láska to s tou zradou vůči svému manželovi cítila stejně a tak to skončilo na bodě, že nesmíme přece kvuli citům ohrozit naše děti, ale přesto jsme se nakonec scházeli nekontrolovatelně dál a vše mezi námi prohlubovali a doma postupně nevědomky odrovnávali svou psychiku. Bylo tam mnoho komplikací proč se něco nesmělo udělat a i padlo mnoho podnětu, ať odejdeme z domovů, ale neodešli jsme. Čas šel dal v běžných životech, aby se asi zjistilo, že to opravdu nebylo jen chvilkové pobláznění a nějaká nadrženost na druhého. Ona vyrazila s manželem na cesty po světě, já měl druhé dítě, ale stejně jsme se ač je to k nevíře zas a znovu scházeli. Uběhlo tak několik let, opadla zamilovanost, začali být vidět naše chyby. Jenže místo zhrození a rozpadu vznikla vzájemná láska, nebo myslím, že se to tak definuje, když druhého znáš i ze špatné temné stránky a stejně ho nadevše miluješ. Nebo jestli to dělá to, že jsme spolu nemohli nikdy opravdu žít, vážně nevím co si myslet. Tak jako tak, je tam stále stejný cit a vášen jak na samotném začátku plus starost a obavy o druhého.
Několikrát došlo i na to, že jsme se to pokusili ukončit, jenže je ze stejné vesnice a setkání se nakonec nevyhneš a pak vše je rázem zpět.
Všude se zde človek dočítá, jak má tedy kvuli rodinám násilně přeřušit kontakt, jak to hold bude rok, dva bolet a nakonec se z toho dostane, že to je prostě jen běžná věc co se děje milionům lidí po světě a že to musí překonat, jenže to chce opravdu odhodlání a jistotu, že je to to správné pro sebe.
Naši stávající partneři jsou oba hodní a i když se chováte doma díky tomu všemu ne moc dobře, tak vám celou dobu říkají, že vás milují a odpouští vám vše možné i nemožné. Kdyby jen věděli. Je to nepochopitelné, jenže už to ani jednomu z nás nejde moc dobře dál a nakonec nás to dostává po tom všem co jsme si nadrobili.
Co je teď nakonec správné? Na tohle se nelze beztrestně zeptat jen tak někde. Zažil něco podobného někdo? Stojí to za to rozervat ty rodiny pro své city jinde a bohužel způsobit dětem, že nebudou mít plnohodnotné rodiny a že tam díky malému věku můžou nastat i soudní pře o ně?
Prožil tohle někdo? Máte na to nějaký názor? Není to třeba celé jen naivní představa o lásce, která při společném žití vymizí? Já už to nějak nedokáží po tom všem objektivně posoudit.