Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Rodinné trápení, poradí někdo?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
13.3.14 12:54
@Žan3ta Kde bere ty léky? Myslím, že ve stavu intoxikace - tedy až bude mimo můžeš zavolat sanitku a pak jí tam nechají, dostane se aspoň z nejhoršího a třeba se na to bude koukat jinak. Jako není to nic hezkýho, ale když sama nechce, tak buď tak nebo jí zbavit přes soud svépravnosti a rozhodovat za ní, ale to je ještě delší proces. Zkušenost mám, velmi, velmi podobnou, ale máma k lékaři chodila a v té nejhorší fázi šla do Bohnic, prošla si několik pavilónů, bylo to skoro na rok, ale hrozně jí to pomohlo. Léky bere doteď, ale je normální. Plus ještě daleko dříve byla v Kroměříži, tam jen kvůli alkoholu, né kvůli těm depresím.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.3.14 12:59
Léky bere kde se dá. Nechává si je psát na známé, na sebe u různých doktorů, na svého přítele. Všude. Svéprávnosti ji zbavit sice lze, vím o této možnosti, ale nikdy bych to nedělala! Otec by nad ní definitivně vyhrál a jelikož nejsou rozvedení myslím že by její opatrovník byl on a to už by bylo FAKT na palici. Právě se hrozně bojím, že to dojde takhle daleko. Vím, že by jí léčení pomohlo. I když by to bylo na dlouhou trať. a Začátek by byl asi jeden velký absťák, bez prášku a panáka už nevýjde z domu. Má strach jak se na ni lidi dívají, jak vypadá. Je zklamaná sama ze sebe. Děěěs! Vždy jsem jí říkala že je úžasná žena, ať si nechá pomoct, že všechno bude jako dřív. Ale nic nezabírá.
- Citovat
- Upravit
13.3.14 12:59
No upřímně bych řekla, že prvotní problém není úplně ta deprese, ale závislost na lécích a alkoholu bohužel a s tím se strašně těžko bojuje. Deprese je už jen berlička…
Vlastně víš sama, jak to je. Pokud dotyčný nechce, můžeš prosit, křičet, zuřit, žebrat, vysvětlovat a všechno to bude k ničemu 
. Radu nemám. Přeju ti upřímně moc a moc síly, protože se obávám, že tohle bude boj už na celý život 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tynkycat
13.3.14 12:59
Podobnou zkušenost nemám, ale dokud nepochopí a ona sama si neuvědomí že opravdu má problém a je nemocná nikdo z vás s ní nehne z toho co píšeš si to odmítá připustit… možná když odmítá ona kamkoliv jít, zkusit dostat nějakýho odborníka k ní? spousta neziskovek má nějaký terénní pracovníky… co kdyby si zkusila někam zajít ty, pro tebe je to taky nepříznivá životní situace, zkus se kouknout po okolí po nějaký organizaci kam zajdeš sama a potom by jste třeba zkusili za matkou zajít s odborníkem v rámci „tvého případu“, možná kdyby s ní promluvil někdo takový tak by jí to pomohlo k uvědomění si svého problému
držím palce a hodně sil
- Citovat
- Upravit
13.3.14 13:00
@Žan3ta
Kdo jí píše léky? Tohle vše je na předpis. Zavolej její obvoďačce. Jinak neporadím. Nechce, nepomůžeš, neuděláš nic. je mi líto, musí to být hodně těžké.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.3.14 13:04
Ještě teda, ona stilnox na spaní užívá asi deset let, vždy je na to první fázi usínání. Takže si vzala čtvrtku a v pohodě usnula, ale nikdy si nezvyšovala dávky. Dnes je schopná ve špatném stavu sníst za den den třeba 5 pilulek.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.3.14 13:05
@Genovesa píše:
No upřímně bych řekla, že prvotní problém není úplně ta deprese, ale závislost na lécích a alkoholu bohužel a s tím se strašně těžko bojuje. Deprese je už jen berlička…
Vlastně víš sama, jak to je. Pokud dotyčný nechce, můžeš prosit, křičet, zuřit, žebrat, vysvětlovat a všechno to bude k ničemu
To si tedy dovolím nesouhlasit, u ní opravdu prvotní DEPRESE, dlouho neléčené stavy úzkosti, za které se velmi styděla a začala to řešit právě těmi léky, poslední rok i pitím!
- Citovat
- Upravit
13.3.14 13:15
@Žan3ta píše:Špatně jsem se vyjádřila. Jistě, že startovacím bodem problému je deprese. Jenže tu už přerostla fyzická a psychická závislost. A ty se bohužel léčí mnohem hůře. Toť moje zkušenost.
To si tedy dovolím nesouhlasit, u ní opravdu prvotní DEPRESE, dlouho neléčené stavy úzkosti, za které se velmi styděla a začala to řešit právě těmi léky, poslední rok i pitím!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tynkycat
13.3.14 13:17
@Žan3ta samozřejmě patologické jevy v největším závislosti se k neléčené depresi přidávají velice často, ona nebyla nikdy u psychologa/psychiatra? antidepresiva zabírají většinou celkem spolehlivě, hladina serotoninu se srovná a hotovo
- Citovat
- Upravit
13.3.14 13:18
Ahoj. Vim o cem mluvis moje maminka měla bipolarni poruchu a velmi tezke deprese. Trvalo to asi 15 let. Poslednich 5 už to bylo neunosne. Hodne dlouho trvalo nez se sla lecit a proto to taky zaslo tak daleko. Mela stavy kdy jen lezela a nemohla absolutne nic, nic ji nezajimalo a necitila zadne emoce, byla jako prazdna nadoba bez duse ke konci zacla i pit, slysela hlasy, ktere ji rikali at se zabije apod…lecebna v ktere uz byla skoro jako doma nepomahala…bylo to hrozne cele ty roky se na to divat.. Zanechalo to v cele rodine velke stopy vsichni jsme byli na nervy ja i na uklidnujicich prascich. Pomahala jsem, co to slo, ale vedela jsem, ze neudelam nic a byla jsem bezmocna a v pernamentnim stresu. Pak jsem si rekla stop, jestli nechci ja sama skoncit spatne musim se nad tim povznaset, bohuzel zni to zle, ale musela, protoze ovlivnit to neslo… Byl to proste jeji zivot, jeji karma… Vytrpela si chudinka moje.. Dnes je rok po smrti..:( ale VÍM ze se ma UZ dobre!!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.3.14 13:18
Vrať se k otci a do školy. Matka je závislá, tebou manipuluje a není schopna zajistit tvou řádnou výchovu. Pomoci si teď může jedině sama a pokud nechce tak pro ni není cesta zpět. Ty jí pomoci nemůžeš, jedině snad tím, že ji v tom necháš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.3.14 13:20
@Žan3ta Moc se omlouvám, že přispívám anonymně… Moc dobře vím o čem mluvíš. Život s depresemi svých blízkých je hodně těžký, ubíjející až beznadějný a člověk musí mít strašně moooooc trpělivosti, pochopení a lásky. A to nejen před léčením, ale i během něho, protože je to většinou velice dlouhá a pomalá cesta. Základem ale je, že člověk musí chtít sám. Musí si sáhnout až na dno a uvědomit si, že potřebuje pomoci. Ze své vlastní zkušenosti vím (prožila a prožívám si to s tatínkem i svým partnerem), že bez tohoto to opravdu nejde. Žádné přesvědčování, prosby ani vyhrožování nepomůže… Nebo se zkus obrátit na odborníka sama a uvidíš co Ti poradí. Přeji hodně štěstí a síly!!!
- Citovat
- Upravit
13.3.14 13:24
@Žan3ta zkusila bych se obrátit na jejího praktického lékaře. řekni mu to takto a on by tě měl nasměrovat. Nebo se na ní přijet podávat domů. Mamce se to třeba líbit nebude, ale jde o její dobro. Hodně štěstí 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.3.14 13:25
@BaraF píše:
Vrať se k otci a do školy. Matka je závislá, tebou manipuluje a není schopna zajistit tvou řádnou výchovu. Pomoci si teď může jedině sama a pokud nechce tak pro ni není cesta zpět. Ty jí pomoci nemůžeš, jedině snad tím, že ji v tom necháš.
Haha, tak to nehrozí, žiji s přítelem ve vlastním bytě, do školy jsem se vrátila. Do práce také chodím a upřímně raději budu bezdomovec než bydlet s tou zrůdou!
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
Úvodem bych chtěla napsat že tohle je pro mě velmi bolestivé téma, ráda bych třeba kdyby do diskuze přispěl někdo, kdo si,,to peklo,, prožil na vlastní kůži, jeho postřehy a zkušenosti.
Má maminka po komplikovaném rozvodu který trvá již třetí rok pomalu ale jistě upadala do stavů těžké deprese. Myslím že její problémy začali ještě dávno před rozvodem kdy měl otec vážný úraz, musela se starat o celou domácnost, o jejich společnou práci a vlastně o vše! Vždy to byla silná žena, která měla pocit že musí vše zvládnout. Bohužel otec po tom co se uzdravil začal opět blbnout a našel si milenku. Když se mamča rozhodla že odejde(i kvuli tomu že se začal chovat velmi majetnicky co se jejich práce, domova atd. týče, s urážkami, ponižováním si taky nebral servítky) zkočnilo to napadením. Policie, sociálky, soudy(u všeho jsem musela být)Vše dopadlo v otcům prospěch, protože je to vlivný člověk. Zkončil s podmínkou a za měsíc byl amnestován. Mamka pomalu a jistě upadala do horších a horších stavů které si však sama do dnes nepřipustila a nepřipouští, protože ona to přeci zvládne sama 
.Řekla bych že ty stavy jsou manické, dříve byla v pohodě dva měsíce, a pak měla jeden zlý den. Teď je to přesně naopak. A řekla bych že ani její dobrý den ve skutečnosti není dobrý, je to jen o tom dojít do města a udělat to nejnutnější. Nyní je již asi 3 měsíce ve stavu kdy jen leží doma v posteli, v pokoji tma a láduje se stilnoxem, oxazepamem bohužel v kombinaci s alkoholem, bydlí u svého nynějšího přítele, u kterého si nejsem jistá jestli je tak pokritecký nebo opravdu nepochopil že DEPRESE je nemoc.Ale nechává jí tak.Je v těch stavech hodně zlá na své okolí. Nic není dobře, všichni jí ubližují a dělají všechno špatně. Takže pochopitelně když ji chce říci aby nepila je s toho hádka jako hrom.Ale když promluvím o tom, že by měla nastopit na nějakou léčbu, vždy mi řekne že všechno zvládla sama a teď to taky zvládne, popřípadě že ona nemá žádný problém! Rodina jako taková je už v koncích, její maminka (moje babička) má obrovské stavy úzkosti a je to pro ni hrozné dívat se na svoji dceru, která se kdysi normálně smála, jak dopadla. Já už melu s posledního. Pomáhala jsem ji a pomáhám naprosto ve všem. Sama jsem kvuly tomu abych za ni mohla chodit do práce nedodělala ročník. Dnes je můj postoj takový, že pokud nenastoupí na léčení, nehodlám jí už více pomáhat, protože už s ní není kloudná řeč. Neví jaké je datum, naprosto jí unikají souvislosti. Nezajímá se o mé studium, o rodinu NIC! Nezazlívám jí to, je to ta nemoc. Proto se vždy snažím nehádat, když mě napadá, že jí málo podporuji. Odpouštím jí. Volá mi několikrát za den, aby mi,,jako,, dala najevo že je v pohodě, lže že půjde třeba do práce, nebo že vařila. Ale já už vím, že to tak není. A už odmítám hrát jak před ní tak před okolím to divadlo, jak se nic neděje a všechno je fajn.Snad neexistuje žádné východisko. Protože pokud nechce ona sama, já a ani nikdo jiný jí k lékaři nedostane. Nejhorší na tom je, že když jsem jí včera dala jasně najevo, že už nemůžu a asi tedy budeme muset zamezit kontakt, nebo ze m bude troska. Kříčí, brečí a křičí. Uraží se, říká že jí nic není a všichni přehánějí.
Je tady někdo, s podobnou zkušeností?
Příspěvek upraven 13.03.14 v 18:33